Střípky lásky HP/SS

18.kapitola - Osude, nenech zmařit své poslání

Nějak na tuhle povídku pozapomínám, to je teda, hanba mi. Pokusím se s ní o prázdninách taky trošku pohnout, ale spíš budu dopisovat povídky, který se blíží ke konci (více-méně).
Hej až teď jsem si všimla, že Nevillova žena má ve jméně 3 L. ;o)
"Severusi..?" zašeptal mladík na posteli.
"Harry, jak se cítíš?" černovlasý muž se ihned zvedl z křesla, ve kterém do teď podřimoval.
"Dobře," chabý úsměv.
"Jistě, tohle vypij," podával mu lektvar.

"Kde to jsme?" opatrně se nadzvedl na loktech.
"U Longbottoma. Měl bys odpočívat," pokusil se jej zatlačit zpět do postele.
"Jsem v pořádku," úsměv. Poněkud nejistě se posadil.
"Takže si našel Nevillův dům?"
"Očividně," zamumlání.
"Jak reagoval? Doufám, žes mu nevyhrožoval?" zamračeně.
"Samozřejmě, že ne, Pottere, dokážu se chovat, když je třeba," odtáhl se od mladíka.
"Severusi, přece by ses neurážel," chytl jej za ruku.

"Takže jsi v pořádku, ano? Cítíš se dobře? Nic tě nebolí?"
"Ne, nebolí, je mi fajn. Trochu se mi točí hlava, ale jinak dobrý," postavil se a přešel k druhému muži.
"Dobrá, tak bychom mohli jít dolů."
"Dolů? Proč?"
"Nechceš si prohlídnout dům?"
"Cože? Severusi, odkdy tebe zajímájí nějaký prohlídky domu?" zmateně.
"Myslel jsem, že by ses třeba rád prošel," zavrčení.

"Dobře."
"Dobře?"
"Dobře, tak se pojďmě projít," pousmál se. Netušil, co se to se Snapeem děje, ale proč mu nevyhovět. Konekonců poslední dobou jen někde polehával, měl by využít toho, že je mu lépe.
Vyšli na chodbu.

"Neville tady není?"
"Ne."
"Jak to?" zklamaně. Doufal, že svého bývalého spolužáka uvidí, proberou události.
"Musel služebně pryč."
"Aha. A kdy se vrátí?"
"Jak to mám vědět?" zamračeně.
"Severusi, co se děje?"
"Co by se mělo dít?"
"Nevím, no... Chováš se nějak divně," zastavil se na schodišti, Snape ještě několik kroků popošel, než se také zastavil. Otočil se zpět na Pottera.
"Bylo toho poslední dobou dost. Jdeš, nebo ne?"
"Uhm... Severusi, možná. Možná bychom se měli vrátit," začal couvat nahoru. Něco se mu nezdálo. Něco bylo špatně. Ale co. Nejistě se rozhlížel kolem.
"Už je to jenom kousek," chytl jej za ruku.
"Kousek kam?"
"Pojď."
"Severusi, není mi zrovna dobře, vraťme se, ano?"
"Za chvíli."
"Severusi!"

Černovlasý muž jej táhl dál, nedbal na mladíkovi žádosti, prosby, dotazy, naléhání.
Harry začínal být zoufalý. Netušil, co se děje. Snažil se Severuse přemluvit, aby ho pustil, aby se vrátili nahoru, ale lektvarista jako by jej neslyšel.

"Harry..."

"Trvalo vám to," ozval se panovačný hlas v obývací místnosti.
Potter se rozhlédl po místnosti. Bolest hlavy se stupňovala. Okraje začal vidět mírně rozmazaně. Postavu, která stála ve středě pokoje však poznal.
Antonin Dolohova.

"Severusi..?" zmateně se zadíval na muže po svém boku. Ten však zíral na muže před sebou. Nezdálo se, že by jej to nějak zvyklalo, spíš jako by... Jako by to čekal, jako kdyby to věděl...
"Severusi?" zoufale. Nechápal to. Co tady dělal Dolohov a proč je Severus tak klidný.
Zašátral rukou, hledal hůlku. V duchu zaklel. Neměl jí, netušil kam se poděla, naposledy jí měl... Netušil. Nejspíš jí měl u sebe Severus. Možná byla někde v horním patře, měl se zeptat když tam byli. Ale jak ho mělo napadnout, že se situace bude vyvíjet takhle?

"Harry..."

Potter se zmateně rozhlédl kolem, někdo jej volal. Zdálo se mu to snad? Potřásl hlavou. Teď musel myslet jasně, tahle situace, musel jí nějak rozumně vyřešit. Aspoň že tady nebyl ten Neville.

"Tak?" Dolohov popošel k nim.
"Přivedl jsem ho, nebo ne?" ušklíbl se Snape. Jeho odpověď Harrymu vyrazila dech. Tušil, že to bude špatné, ale doufal, že Severus, že... Byl bláhový, teď už to věděl.
"Správně," zlomyslně se usmál Dolohov.
"Severusi, co to?"
"Zmlkni, s tebou se teď nikdo nevadí. Ale neboj, budeme na sebe mít dost času," Antonin jej pohladil po tváři.
"Nesahej na mě," znechuceně se odtáhl.
"Ale, ale. Neřekl jsi, že je to takový uštěkaný štěně," obrátil se na Snapea.
"Hmm. Splnil jsem část dohody, teď splň svou."

"Severusi, co to--" zlmlk, když viděl pohled někdejšího profesora.

"Harry..."

"Co..?" rozhlédl se kolem. Opět ten hlas. Někdo jej volal. Ale kdo a proč?
"Co je s ním?" zamračil se Dolohov.
"Nic, z toho se vzpamatuje," ušklíbl se Snape.
"To doufám, ještě s ním mám nějaký plány."

"Co dohoda?"
"No samozřejmě, jak sis mohl myslet, že bych zapomněl."
"A..?" zavrčel.
"Můžeš volně ke svému účtu. Někdy je výhodné mít konexe, měl bys to zkusit," úšklebek.
"Fajn."
"Severusi."

"Pojď, hošánku, teď patříš mě," chytl mladíka za ruku Dolohov.
"Ne!" vytrhl se mu.
"Snape."
"Severusi."

"Splnil jsem část dohody, ty splň svou," upozornil Dolohov.
"Tvoje chyba, že si ho nedokážeš ohlídat," ušklíbnutí.
"Severusi, proč..?"
"Pottere, nevím co sis myslel, že o tebe snad stojím? Prosalazara, ani ty nemůžeš být tak bláhový," protočil oči v sloup.

"Harry..!"

Mladík se zarazil. Byla to pravda? Opravdu si jen něco namlouval. Ale to přeci. Severus ho zachránil. Neudělal by to jen tak.
Jenže nadruhou stranu, teď ho prodal. Prachsprostě ho prodal. Jak jen mohl.

"Jdeme," Dolohov zamířil ke dveřím, mladíka táhl za sebou.
Potter se, snad ještě naposledy, otočil.

***

"Severusi," vzlyknutí.
"Harry, slyšíš mě?" zatřásl mladíkem na posteli.

"Myslím, že blouzní, Longbottome, držte ho, musím mu podat uklidňující lektvar."
"Slyšel jste, Longbottome, když sebou bude házet, tak to těžko udělám," zavrčel černovlasý muž.

Mladší kouzelník opatrně sevřel ruce mladíka ležícího na posteli.
Snape mu podal potřebný lektvar.
"Můžete ho pustit," opět zavrčel na Nevilla.

Longbottom se zvedl z postele. S pozdychem zamířil ke dveřím. Už měl být nějakou dobu v práci, zůstal tady jenom proto, že jeho manželka na něj začala hystericky vřískat a požadovala, aby zjistil, co se v pokoji pro hosty děje.
V momentě kdy tam dorazil ho nejdřív div neseřval Snape, však si nejspíš uvědomil, že by nebylo rozumné poštvat proti sobě pán domu, zvlášť, když druhá osoba v domácnosti je tady zrovna dvakrát nevítá.
Pak mu musel pomoc s Harrym.

Snape měl pravdu. Černovlasý mladík měl halucinace, blouznil, občas cosi vykřikoval, bohužel mu nebylo rozumnět a z toho, co bylo byl Snape ještě víc naštvaný.
To Neville nechápal, ale nebylo na něm, aby cokoliv řešil. Pouze Snapeovi pomohl, ne, pomohl Harrymu. A teď bylo načase, aby šel do práce. Musel jen doufat, že to tady Laura zvládne a že ji třeba nenapadne někam volat a mluvit o tom, že mají cizince v domě.

Po Longbottomově odhodu seděl Snape na kraji postele. Hleděl na mladíka před sebou. Nevěděl co s ním. Netušil, jak mu nějak více pomoc.
Musel jen počkat až se uzdraví sám. Až se jeho tělo dostatečně zregeneruje, až... Měl pocit, že se z toho zblázní. Kdesi uvnitř jej to trhalo na kusy, vidět chlapce, svého chlapce, takhle. Kdyby mohl, vyměnil by si s ním z fleku místo.
K čemu mu bylo, že byl nejlepší lektvarový mistr, když mu nemohl pomoc? K čemu byl kouzelník, když mu kouzla byla k ničemu?
Byl zoufalý. Věděl, že se chlapec uzdraví, ale ta doba mezitím.
Možná by se měl nějak rozptýlit, ale měl strach od Harryho odejít.

Ty sny, halucinace, nebo co to bylo. To málo, co Harry ze spánku řekl, bylo to děsivé.
Severus měl strach, že ať se chlapci zdá cokoliv, může to nějak poznamenat jejich vztah.

Vztah. Měli vůbec nějaký vztah. Vždyť předtím, než se semlelo to s tím Dolohovem, tak od něj odešel. Opravdu mu to Harry odpustil. Nebo s ním jen teď byl, když potřeboval někoho, kdo se o něj bude starat?
Severus nevěděl a vlastně mu to bylo i jedno, hlavní bylo, že teď Harryho měl pro sebe a co bude pak, lepší neřešit.

Slyšel Longbottoma jak vysvětluje své nanicovaté ženušce, že tady ještě nějakou dobu zůstanou. O něco výrazněji slyšel jekot plavovlasé ženy a různé druhy výhrůžek. Tahle mudlovská žena Snapeovi lezla neuvěřitelně na nervy. V tomhle případě snad i chápal, proč Pán zla neměl mudli rád.
Dveře práskly, Longbottom odešel do práce.

Skvělé, zůstal v domě s tou fúrií, co si považovala za ženu. Skvělé, prostě skvělé.
S povzdechem pohladil po tváři spícího mladíka.
Kéž by se tak probudil, kéž by se všechno vyřešilo a mohli jít klidně dál. Avšak šťastně..?



Pozn.: Nebojte, všude se dostaneme, ale jak se zdá, tak i tady postupuju šnečím tempem. Oh, zbožňuju komplikace...
Poslední komentáře
19.07.2008 14:33:35: smiley${1}Dobré to je smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}
19.07.2008 14:30:01: ailam: To bude skvělé. To jsem doufala, že by si někdo mohl myslet, že to udělal, ale tak nejsem zas...
19.07.2008 13:29:18: Moc hezké, jsem zvědavá, jak to s nima bude, až se Harry probere smiley. Dnes jedu na dovolenou a už t...
19.07.2008 11:18:28: KOnečne som sa dostala ku komentovaniu (doteraz nebolo toľko času, nestíhala som ani čítať)smileyMusím...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.