Střípky lásky HP/SS

19.kapitola - Osud ve svých rukou máš 1/2

Čtyři? Slovy ČTYŘI???
No budiž, ale nečekejte odemně milosrdenství... XD
"Severusi..?" černovlasý mladík zmateně zamrkal. Lehce zamlženým pohledem se rozhlédl kolem. Byl v jakémsi pokoji.
Pokoji... Tady už přeci byl. A pak šel se Severusem dolu a... Zarazil se. Něco tady nehrálo. On přeci nebyl dole. Byl stále v posteli. Že by se nic nestalo. Žádný Dolohov, nic.
Byl zmatený.
"Seve--" zarazil se. Co když to byla pravda, co když si s ním někdo jen ošklivě pokrává.

"Harry, probral ses," oddechl si starší kouzelník, který právě vešel do dveří.
"Severusi," opatrně. Pokusil se posadit.
"Měl bys ležet, potřebuješ nabrat síly," Snape jej chytl za ramena a vtlačil zpět do postele. Bylo dobré, že se Harry již probral, ale stále to neznamenalo, že je v pořádku.

"Kde... Kde to jsme?" skoro se bál zeptat.
"U Longbottomů," stručná odpověď.
"Ne..." hlesl, přesně takhle se odehrával jeho sen.
"Něco je špatně? Vždyť jsi sem chtěl jít," zamračeně.
"Ano, já... Kde je Neville?"
"V práci, jsi si jistý, že je vše v pořádku?" ustaraně.
"Jistě, v práci..." najednou se mu hůř dýchalo. Bylo to tam podobné...
"Měl bys odpočívat," prohlásil Snape, když si chlapce zkoumavě prohlédl. Potter v sobě zadržel zoufale vzdychnutí. Proč musel říkat stejné věci jako v tom snu a byl to vůbec sen..?

"Musíš mít hlad, půjdu se zeptat Longbottomovi ženušky jestli by ti něco nedala," Snape se nepatrně ušklíbl. Netoužil po tom, aby se s panovačnou ženou musel opět setkat, ale věděl, že Harry potřebuje jíst, potřebuje mít dost sil na to, aby odsud mohli co nejdříve odejít.
"Jo, já... Koho?"
"Nevěděl's to co? Ani se nedivím, s někým jako je ona se lidi obvykle nechlubí."
"Neville je--"
"Pan Longbottom si vzal tu nejméně pravděpodobnou osobu a ano, je ženatý," zamračeně.
"Ale to je skvělé," pousmál se. Nebylo to stejné jako ve snu.
"Věř, že až jí potkáš, tak se ti to už tak skvělé zdát nebude," mrzutě.
"Ale jdi, nesmíš být tak vybíravý, určitě je skvělá. Jen se ti nelíbí, že je to Nevillova manželka, nikdy si ho neměl rád. Doufám, že se k ní chováš slučně?" náhle se zamračil. Ani si radši nechtěl představovat jak se Severus mohl chovat, když on byl mimo.

"Samozřejmě, jak jinak," ušklíbnutí. "Pokud se tak chová ona, což je málokdy."
"Severusi, oni nám přeci dovolili tady být, měli bychom si vážit jejich pohostinství. Nikde jinde bychom se teď neukryli. Chovej se k ní mile."
"Pottere, ocenil bych, kdybys mě přestal poučovat. Já se samozřejmě umím chovat, když je zapotřebí."
Černovlasý mladík si skousl spodní ret, sklopil zrak k dece, kterou nejistě žmoulal v rukách.
"Co se děje?"
"Nic."
"Harry, poznám, když se něco děje, takže?"
"Nic se neděje," podíval se na něj, nepřesvědčivě se pousmál.
"Jak myslí. Dojdu pro to jídlo."

Potter chvíli sledoval dveře, kterými odešel jeho přítel. Proč mu ten sen pořád strašil v hlavě? Nemohlo se to stát. Severus by nikdy nic takovýho neudělal.
Nevyměnil by ho za peníze, to určitě ne. I když... Peníze znamenaly svobodu, byl by schopný jej vyměnit za svobodu? Určitě v minulosti zradil pro menší věci, tak proč by to neměl udělat i nyní..? Kde měl jistotu, že s ním lektvarista zůstane? Byl mu akorát přítěží...

Snape sešel ze schodů. Zamířil do kuchyně. Vlastně neměl v plánu se Lauren ptát na to, zda si smí vzít nějaké jídlo. Prostě by si ho vzal. Ovšem vyskytl se problém.
Neočekával, že Longbottomova žena bude stále v kuchyni. Nezbývalo, než jí požádat.
Povzdechl si.

"Chcete snad něco?" falešně milý úsměv.
Snape se zarazil, jak jí měl říct o jídlo? Není přeci žádný somrák, aby se doprošoval o jídlo a ještě ke všemu mudly.
"Tak?" netrpělivě.
"Ne, nic nepotřebuji."
"Skvělé, tak buďte tak laskav a jděte si okounět jinam. V tomhle domě jsou lidé, kteří by rádi něco dělali, místo nečinného povalování se."
"Nečinného povalování? Přijde vám, že se povaluji?!"
"Oh, samozřejmě, vy se staráte o toho druhého, jak jsem jen mohla zapomenout," převrátila oči v sloup.
"Ano, to se tedy starám," zamračeně. Chtěl být milý, opravdu chtěl, už kvůli Harrymu a jeho dobrým vztahům v Longbottomem, ale ta ženská mu to nijak neusnadňovala.

Harry skoro usínal, když se otevřely dveře a dovnitř vešel Snape.
Otevřel oči, přejel pohledem po starším muži, který si sedl do křesla kousek od něj.

"Jídlo nebude..?" opatrně.
"Až přijde Longbottom, nebo bych mohl jít něco koupit," zavrčení.
"Ne, to je dobrý, nemám hlad," pousmál se.
"Longbottom by měl přijít každou chvíli," zamumlání.
"Co se stalo?"
"Nic. Proč by se mělo něco dít," navztekaně.
"Severusi..."
"Však uvidíš sám až poznáš Longbottomovu milou ženušku," ironicky.
"Nemůže být tak hrozná, jak stále tvrdíš. Vždyť si jí Neville vzal, neženil by se s někým, kdo by byl strašný."
"Čím dál víc si začínám myslet, že nemohl být při smyslech, když si TO vzal."
"Severusi!"

Uběhlo pár hodin.
Harry pospával a Severus se snažil najít mezi mudlovskýma knihama nějakou, kterou by si mohl bez obav přečíst.

"Nemůžeš ho podplatit..." zamumlal Harry ze spaní.
Snape se zamračil. Doufal, že se chlapci opět nezdá něco zlého. Nebyl si jistý, zda by jej měl budit. Přeci jen potřeboval nabrat síly.

Tiše se otevřely dveře.
"Laura říkala, že jste něco potřeboval," vešel Neville.
"Vaše žena moc mluví," zavrčení, stále sledoval neklidně se převalujícího Harryho.
"Takže jste potřeboval..?"
"Jídlo, Longbottome, nebo si myslíte, že žijeme ze vzduchu?"
"Mohl jste říct Lauře, ona by vám něco dala," udiveně.
"Oh, jistě. Longbottome, opravdu jste tak najivní?"
"Ale ona--"
"Nechci to slyšet. Prostě přineste nějaký jídlo."
Mladík s mumláním odešel. Opravdu nechápal Snapeovu averzi proti jeho ženě. Ano, věděl, že je občas protivná, ale uměla být i milá.

Snape se zaměřil na Pottera. Teď, když Longbottom přinese jídlo, bude mít nějakou výmluvu, proč chlapce budil, nikdo si o něm nebude moci myslet, že snad měl starost. Nevadilo by, kdyby si to myslel Harry, ale Longbottom? To by nesnesl. Musel si aspoň před někým zachovat nějakou tvář.

"Harry, probuď se," jemně s ním zatřásl.
"Severus s tebou nepůjde," zamumlání. Přetočil se na druhý bok.
"Harry!"
"Co?" s trhnutím se probudil. "Severusi..?" udiveně.
"V pořádku?"
"Ano, já jen... Uhm... Něco se mi zdálo," zamumlání.
"Asi mi neřekneš co."
"Byl to jen sen," pokrčil rameny.
"Dobře. Longbottom přinese nějaký jídlo."
"Fajn," pokusil se usmál, stále však dozníval nepříjemný sen.

Longbottom vešel do dveří, v rukách nesl tác s dvěma hrnky a talíři s jídlem.

"Neville!" nadšeně se posadil.
"Harry," usmál se Longbottom. Posavil tác na blízký stolek.
"Jak je?" přiblížil se k bývalému spolužákovi, ignorujíce Snapeovi nebezpečné pohledy.
"Dobře," usmál se Potter.
"Musí odpočívat," zavrčel Snape.
"Ale Severusi, jsem v pořádku," namítl mladík.
"To rozhodnu já. Longbottome, mohl byste nás nechat najíst se?"
"Oh, jistě. Zatím, Harry," odešel.

"Severusi," zamračeně.
"Co?"
"Chováš se strašně! Jsme přeci u něj doma, nemůžeš ho vyhazovat z vlastního pokoje!"
"Potřebuješ klid a on by tě zbytečně rozptyloval."
"Seve--"
"Jez," přesunul k němu tác s jídlem.

Později v noci seděl Snape u mladíkovi postele.
Za několik posledních dní se moc nevyspal. Stále měl o Harryho starosti. Nechtěl si však žádnou únavu připustit. Ne teď, když se ještě stále musí o chlapce starat.
Vlastně se mu to i líbilo. Potřeboval mít někoho, koho mohl opečovávat, vychovávat, hýčkat. Rozhodně by to veřejně nepřiznal, ale pocit, že je potřebován jej naplňoval.
Vztah s Potterem bylo něco, co mu předtím, aniž by o tom věděl, chybělo. Teď to však měl a rozhodně se toho nehodlal vzdát.
Harry byl jak děcko, i když byl dospělý, stále v něm cosi dětského, nevinného, zůstávalo. Ten pocit, který vzbuzoval, to že jej Severus měl potřebu opatrovat. Bylo to něco, co předtím marně hledal. Kdo by řekl, že to najde právě v synovi svého někdejšího soka.

Ušklíbl se.
Tak rád by teď viděl výraz Jamese Pottera. Nepochybně se teď převracel v hrobě. Vždyť on, Snape, se stará o jeho synáčka. V tento jedinečný okamžik je jediný potomek Potterův zcela odkázán na něj...Byl to hřejivý pocit.

Myšlenky se stočili na hledaného smrtijeda. Vlastně nehledaného, stále si ještě všichni mysleli že Dolohovovy činy byly Harryho dílem. Jak jen najít způsob, aby se ministerstvo nechalo přesvědčit, že je Harry nevinný?
To Snape nevěděl. On nedokázal přesvědčit ani o své nevinně, jak to udělat u někoho jiného.
Mohli jen jediné, najít Dolohova a donutit ho, aby se přiznal. To už nebude takový problém. Ale jak ho najít.
Budou na tom s Harrym muset zapracovat až se zcela uzdraví. Předně si však budou muset najít nějaký úkryt. Nějaký lepší místo než byl tenhle dům. Místo o kterém nikdo neví. Kde ale takové místo najít?
Možná neznělo tak špatně zůstat ještě nějakou chvíli tady.



Pozn.: No, zas tak dlouho nemocný nebyl, to je fakt, ale v jejich čase to je dlouho, tak myslím, že už byl čas to ukončit. Navíc co by tam Snape taky sám furt dělal. Pochybuji, že by se mu chtělo svádět Nevillovu manželku, nebo Longbottomova žabáka... (O Nevillovi neuvažuji, to by bylo úplně pod Severusovu úroveň).
Poslední komentáře
01.08.2008 21:43:38: Rose: Ale ona neví, že to jsou kouzelnící. Tedy, Neville jí to řekl, samozřejmě. Ale i pokud si Nevi...
01.08.2008 16:22:15: Nevillova manželka mi nějakým způsobem připomíná strýce Vernona. Buď se bojí kouzelníků, nebo je to ...
31.07.2008 10:14:44: Boží, už se vážně těším na setkání Harryho s Nevilovou ženuškou, to bude sranda smiley${1}
30.07.2008 13:14:27: smiley${1}přestávám chápat, ale to je u mě normální, stejně je to bezvadný, krásný atd. smiley${1}
 
©2007-2017 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.