Střípky lásky HP/SS

2.kapitola - Osud, jenž na prahu stál

U minulé kapitoly jste mě moc potěšili. Sice to byla první kapitola, ale vy jste napsali na to jak málo komentujete opravdu dost komentářů a to beru v úvahu i můj překlik... XD V minulé kapitole jsem si všimla, že jsou chyby, ach jo, už si budu muset udělat čas a poslat všechno k Darkness, ta asi nebude mít radost... ;)
Seveus chodil po ztemnělém městě. Vlastně ani pořádně nevěděl, proč nepřijal Potterovu nabídku. Možná proto, že byla právě od Pottera. Nebo prostě nechtěl být na nikom závislý... Ale co teď bude dělat? Vždyť Potter měl pravdu, on nemá kam jít. Sice se před vlezlým mladým bystrozorem snažil tvářit chladně a sebevědomně. Nedat najevo, jak jej zraňuje, že má chlapec pravdu a on, Severus nemá kam jít. Co dělat. Nemá vlastně nic, než pár peněz v bance a k těm se ještě ke všemu ani nedostane.

Možná by mohl přijmout Potterovu nabídku. Ne snad, že by to potřeboval, to mladík nemusí vědět. Mohl by se na něco vymluvit. Všechno bylo lepší, než nocovat na mrazivé, nevlídné lavičce v parku. Všechno, dokonce i ten zatracený Potter.

Zvedl se z lavičky, na kterou si mezitím sedl. A vydal se na cestu k Potterovu domku. Věděl kam má jít. Přece jenom za tři roky v Azkabanu slyšel tolik věžňu, kteří Pottera proklínali, jak si plánují na jeho dům zaútočit. A nepochyboval, že mladý bystrozor své bydliště nezměnil. Vždyť on měl rád nebezpečí a navíc, přece se Nebelvír nebude bát smrtijedů zavřených na doživotí v Azkabanu.

Mohl se sice přemístit, ale to by ztratilo ten správný ráz neřekaného příchodu. Zvlášť, pokud je Potter podezíravý a dal si kolem pozemku ostražná kouzla.

Trvalo mu něco málo přes hodinu, než přešel přes několik náměstí a dostal se to méně frekventované části Londýna. Přesně tak, kde měl Potter svůj dům.

Najít zde dům mladého Nebelvíra nebyl problém. Široko daleko to byl jediný dům, kolem kterého byla cítit magie. Navíc se zdálo, že až na pár dalších domů je to jeden z mála obydlených.

Severus se rozhlédl kolem. Ještě měl čas si to rozmyslet a pokusit se vyspat na té lavičce.

S povzdechem zazvonil na poněkud sešlý zvonek. Slyšel jak se domem rozlehl jeho drnčivý zvuk. Nic se nedělo.Normálně by už odešel, ale teď neměl kam jít. Opět zazvonil.

Slyšel zevnitř nějaký zvuk. Pak cosi, co snad mohlo být tiché klení. Nějaké rány a pak se dveře před ním otevřely.

Stál tváří v tvář Potterovi, která se nejistě opíral o dveře a roztěkaně na něj zíral. Snapeovi stačil jediný pohled, aby pochopil, že je mladý bystrozor namol.

Že já nezůstal na lavičce. Bylo by to možná i pohodlnější, než tohle...

"Pottere," temné zavrčení. S opilím mladíkem to ani nehnulo. Stále lehce nevěřícně zíral na Snapea a teprve teď jeho mysli docházelo, kdo to před ním vlastně stojí, ale co tady dělá?

"Nepozvete mě dál?" chladně se zeptal, snažíc se být v klidu. Nikdy neměl rád opilé lidi a teď by tady měl zůstat s Potterem, který měl k alkoholu očividně až příliž blízko.

Černovlasý mladík na nejistých nohách poodstoupil od dveří, aby Snape mohl projít.
Severus se jen ušklíbl, když viděl, že se mladík jen těžko udrží na nohách. No co, může si za to sám. S prásknutím za sebou zavřel dveře. Rozhlédl se po domě, chlapce sedícího na zemi a opírajícího se o stěnu si nevšímal.

Nemohlo mu uniknout jaký ráz dům měl. Žádné příjemné teplo domova, které si vždy představoval ve spojitosti s Potterovo domem.
Nakonci chodby bylo ve velké váze několik seschlých květin. Na několika oknech vyselo pár prožraných sešedlých záclon. Množství pavučin bylo všude kolem. Snape si připadal jako by se právě dostal na Grimmauldovo námětsí v domě, kdy v něm několik let nikdo nebydlel.

Otočil se na chlapce, který se mezitím zvedl ze země. Očividně se již trochu vzpamatoval.

"Vidím, že jste Pottere opravdu stejný jako váš otec. Nebo spíš Black. Ano k tomu máte teď rozhodně blíž. Opilí ignorant v zašlém domě, který se už teď podobá tomu Blackovu jako vejce vejci."

Harry kolem něj jen nevšímavě prošel. Samozřejmě, že slyšel, co mu Snape říká, ale nemohl mu nic odpovědět. Ne snad, že by s ním souhlasil. Ale ještě stále byl natolik při smyslech, aby věděl, kdy je lepší nemluvit a teď byl zrovna v jednom ze stavů, kdy mohl z úst vypustit nemyslitelný blábol.

V obývacím pokoji si sedl zpět do křesla.

"Můžete jít nahoru a vybrat si nějaký pokoj. Většina je prázdných," vyzval Snape. Pohodlně se opřel a zavřel oči, doufajíc, že jej pro teď nechá napokoji.

Snape se opět ušklíbl. Chtěl Pottera trochu potrápit, ale na to bude mít příležitost jindy. Teď, když už tady konečně je, nenechá Pottera vydechnout... Ale teď byl příliž unaven, než aby se ještě zdržoval hádkami. Vydal se do patra, vybrat si vhodný pokoj.

***
Dalšího rána stál Harry v kuchyni. Dnes vstával nezvykle brzy. Ne snad, že by to měl v plánu. Ale nějaký popud jej prostě probudil dříve. Až po půl hodině, kterou strávil v koupelně si uvědomil, že v domě není sám.

Vyděšeně vyběhl z koupelny a pustil se aspoň do nějakého úklidu domu. Co si o něm musel Snape pomyslet, když jej našel opilého a ještě k tomu v takovém nepořádku?

Zběžně uklidil nejvíce používané místnosti. Samozřejmě, Snape určitě nepoleze k němu do pokoje, to by si snad nedovolil. Snad...
Ale obývací pokoj a kuchyni uklidit musel. I když záleželo na tom, když to všechno viděl v 'normálních' stavu včera?

Harry další hodinu uklízel dvě spodní místnosti. Nepochyboval o tom, že Snape je už určitě vzhůru. A nebo třeba taky ne. Sice věděl, že bývalý profesor je zvyklý vstávat brzy a tento jeho zvyk se v Azkabanu určitě nezměnil. Nejspíš právě proto, byl dnes odsouzen k tomu spát dlouho a dohnat to, co za ty tři roky nestihl.

***
Harry právě seděl u vycíděného stolu v kuchyni a snídal. Teda, pokud se snídaní dá nazývat obří hrnek s kávou a pár mudlovských cornfleků, které už nejspíš měly dobu spotřeby dávno za sebou.

Právě si otevřel Denního věštce, ne snad že by měl v úmyslu jej nějak podrobněji číst, ale bylo dobré vědět, co se v něm aspoň zběžně píše, co kdyby se jej, jako bystrozora, někdo ptal na něco z novin a on neznal odpověď? Bylo lepší být připraven.

Zrovna se začetl do článku o Famfrpálu, když se ode dvěří ozvalo čísi zakašlání.
Harry se zakuckal kávou a zděšeně pohlédl za sebe, ke dveřím.
Nestál tam nikdo jiný, než mladíkův host, který se mu sem včera vetřel. Sice byl pozván, ale kdo řekl, že to bude platit i o několik hodin později a ještě v tak nevhodnou dobu?

"Pokud neumíte pít a číst zároveň, tak to nedělejte," zavrčel Snape a vešel do místnosti. Rovnou zamířil ke skříňkám, hledajíc něco k snídani.
Mladý bystrozor zatím zamračeně pomocí hůlky odstraňoval skvrny od kávy, které ulpěly na novinách.

"Nic jiného tady nemáte? To je horší jak v Azkabanu," nespokojeně se ušklíbl bývalý profesor nad krabicí prošlých cornfleků, několika sýry, ke kterým ta plíseň původně rozhodně nepatřila a velkou pikslou instatní kávy.
"Ne!" odsekl Potter a sám se pustil do cornfleků.
Snape na něj chvíli zamračeně hleděl. Pak uznal, že k jídlu se mu tady asi ničeho lepšího nedostane, tak si pomocí kouzla připravil kávu, netrpělivě odšoupl několik mudlovských spotřebičů a sedl si na druhou stranu stolu.

Harry jen zvědavě pohlédl na Snapeovu hůlku, kterou si starší kouzelník zandal za opasek. Opravdu by jej zajímalo, kde si jí tam rychle zvládl opatřit, zvlášť, když byl bez peněz...

"Vidím, že jste se tu pokoušel uklízet, Pottere," samolibě se ušklíbl Snape a rozhlédl se po kuchyni, která i teď byla na jeho vkus až příliš zaneřáděná. Ale tříletým pobytem v Azkabanském vězení si už na ledajakou špínu zvykl. Ovšem u Pottera, 'Chlapce, který přežil', to bylo přece jen neobvyklé. Takhle si jeho dům nepředstavoval...
"Hmmm," mladík lehce zahambeně sklopil zrak k nedojeděnému jídlu.
"Docela jste mě překvapil, Pottere," pokračoval Snape.
"Určitě bych nečekal, že vás najdu v takové zapadlé díře a ještě k tomu namol," ušklíbl se.
Černovlasý mladí kzarytě zíral do desky stolu. Netušil, jak by měl reagovat. Snape měl samozřejmě pravdu.
Ale přece, bylo to tolik potupné, když byl na tom hůř, než právě propuštěný smrtijed. Ale Potter se nehodlal jen tak snadno vzdát, i on mohl Snapea urážet...

"Nemusel jste sem chodit. Ale pro vás bylo určitě přijatelnější jít sem, do domu opilého bystrozora, než si ustlat někde na lavičce," odsekl a prudce se zadíval do černých očí bývalého profesora.
"Ale Pottere, zapomínáte, že vy sám jste mě sem pozval," s klidem odvětil Severus.
"Ano to ano, ale pozvání neplatí věčně."
"Mám se snad zvednout a odejít," ušklíbl se Snape.
Mladík mlčel, jen poněkud nejistě hleděl na staršího muže.
"Uvidíme Pottere, jak si sám poradíte," s temným zavrčením se Severus postavil a zamířil ke dveřím.
Poslední komentáře
25.07.2010 00:30:08: Aj druhá kapitola je skvelá, takže pokračujem až do konca, potom napíšem ako som prežívala dielo ďal...
06.03.2008 23:21:07: larkin: no možná ti to jako překážka nepřijde, ale já píšu v noci a když dopíšu kapitolu v jednu, ve...
06.03.2008 22:35:37: no, musím si rýpnout ještě jednou. Nerozumím tomu, proč je to taková nepřekonatelná překážka přečíst...
06.03.2008 22:15:04: sorry, tu jsem nečetla, jsem tu přes vyhledávač.
 
©2007-2017 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.