Střípky lásky HP/SS

20.kapitola - Osud ve svých rukou máš 2/2

Áno, trvalo mi to. Pokusila jsem se trochu pohnout dějem dopředu, tak snad se mi to aspoň malinko podařilo. Teď máte na komentáře dost času, když je kapitol za týden tak málo, doufám, že teda aspoň ty komentáře přibydou.
Antonin Dolohov seděl ve své skrýši.
Vlastně ani neměl důvod k tomu, aby se ukrýval, všechno co od svého propuštění z Azkabanského vězení udělal, bylo připisováno za čin Harrymu Potterovi.
To bylo potěšující.
Celý ten poprask kolem mrtvého bystrozora u Pottera v domě a toho, že sám Potter zmizel, bylo více, než Dolohov očekával.

Původně se trochu obával, že po něm ministerstvo půjde, přeci jenom propuštěný smrtijed a kdesi cosi, nebo že budou hledat někoho jiného, kdo by popřípadě mohl Pottera unést.
Ale ministerstvo kouzel opět zazářilo. Obvinilo Pottera z vraždy bystrozora, i přestože on sám byl bystrozorem, a to aniž by mělo jakýkoliv přímý důkaz o Nebelvírově vině, samozřejmě kromě bystrozorského torza.

Potter a Snape.
Hledal je, snažil se je najít, zjistit, kde by mohli být, nepochyboval o tom, že jsou spolu.
Stejně tak se snažil být nenápadný, zbytečně na sebe neupozorňovat.
příliš dobře znal ministerské praktiky, aby věděl, že by jej mohli jen tak chytit a poslat zpět do Azkabanu, aniž by měli jakýkoliv důvod, jen aby měli nějakého viníka, když už Potter jim unikal.
Potěšující by pak byl jen fakt, že Potter by dříve či později putoval za ním. Což by nebylo zase tak špatné, vzhledem k tomu, co se ve vězení dělo a jaké měli výhody ti, kteří si dokázali sjednat respekt. Navíc na Potter mělo v Azkabanu pifku víc lidí, každý by dělal co by mohl, aby Antoninovi umožnil k vítězi na Pánem zla, přístup.

Stále ještě toužil po tom jediném, co možná nejvíce ublížit Snapeovi, Potter byl až na druhém místě. Možná, když jim dá nějaký čas, aby se lépe poznali, více sblížili, utvrdili své svazky, bude pak jeho pomsta o to efektivnější.

Dolohov netoužil po tom, aby byl dalším Temným pánem, nejspíš by teď k tomu sice měl tu nejvhodnější příležitost, ale to nechtěl. Byl příliš krvelačný, příliš sadistický, než aby mohl čekat, taktizovat...
I nyní musel zabíjet jen tak, pro potěchu, nedokázal bez toho být, naštěstí pro něj si skoro každý myslel, že to dělá Potter, který zničehonic zešílel a třeba i touží po postu Pána zla, ten kdo nebyl přesvědčen o Potterově vině, mlčel. Někdo přeci musel pikat za všechny ty vraždy, tak proč ne zachránce světa, stejně byl příliš mocný, příliš nebezpečný.

Začínal se nudit.
Každý den si musel opakovat, proč tohle všechno dělá. Odolával pokušení, chuti po krvi, po bolesti.
Věděl, že nemůže jen tak jít a Pottera se Snapem zabít, to by jeho věci nepomohlo a všechna dosavadní snaha by přišla vniveč. Ale teď už se pomalu zdálo, že skoro uzrál čas pro další krok, pro něco efektivnějšího.

Musel na sebe nějak upozornit, dát najevo, že nezapomněl, vyhnat krysy z jejich úkrytu.
Naštěstí, nyní již na to nebyl sám, získal nového nečekaného spojence, účinného pomocníka.

Když jí prvne potkal, chtěl jí původně zabít, jeho vražedná touha v tom momentě byla skoro nesnesitelná a on by si tak aspoň spravil náladu po neúspěšném pátrání. Ona však ještě předtím stihla promluvit. S mírným úsměvem mu oznámila, že rozumí jeho věci, že stojí na jeho straně a že touží po tom mu pomoci. To bylo nečekané, nové. Ještě nikdy nikdo nerozumněl jeho věci, nikdo jej nechápal, nikdo mu nechtěl pomoci v cestě za jeho cíli. Jistě, byl tady Pán zla, ale ten šel za svými cíli, uskutečňoval své plány a Dolohov se jen vezl ve svém zvráceném stylu. Ale nikdy mu nebylo nabídnuto mít to, po čem touží, udělat co chce on. Nikdo mu nikdy nedal najevo, že rozumí. Dokonce i smrtijedi se od něj drželi dál. Věděl co si povídají. Že je šílený, psychopatický. A možná i byl, záleželo na tom?
Dohodli se tedy. Ano, dohodlo. On a ta plavovlasá žena.

***

Harry ležel v posteli.
Nudil se. Tak moc se nudil. Severus někam odešel, nepochybně se pokouší schánět někde nějaké informace, novinky, něco co by jim pomohlo přispůsobit se a připravit se na dlaší dny, promyslet jejich situaci a podle toho udělat nějaká opatření.

Harrymu bylo jasné, že zde nemůžou zůstat napořád. Co nejdříve budou muset odejít, nemohli si dovolit ohrožovat Nevilla a jeho manželku.
Ještě se s Laurou nesetkal. Jak Neville tak Severus mu o ní již mnoho řekli, ale podle rozlišnosti jejich vyprávění si raději obrázek udělá sám. Ovšem pokud žila s Nevillem, pokud on s ní dokázal žít, tak nemohla být tak špatná, jak jí popisoval Severus.

Nudil se.
Nechtěl ležet v posteli, cítil se v pořádku. Měl by zkusit chodit, nabrat síly. Přeci jen je bude potřebovat, jakmile odejdou, bude se muset o sebe postarat zcela sami, nebudou mít přístup k financím, možná často ani k jídlu, přístřeší...
Potter si vše snažil malovat v co nejhorších možných scénářích. Museli být připraveni na všechno, co jim osud připravý.

Pomalu vstal z postele.
Možná je teď jedinečná příležitost jít a ukázat Severusovi, že už není tak slabý, jak on si o něm stále myslí. Teď tady není, třeba ho překvapí, i když pochyboval, že mile, podle toho jak Severus reagoval minule.
Povzdechl si.
Nemohl se stále ukrývat v tomhle pokoji, v posteli, musel jít a něco dělat. I kdyby to znamemalo pouze se trochu zapojit do chodu této domácnosti.

Harry došel do obývacího pokoje.
K jeho velkému znepokojení byla tahle část domu až příliš podobná tomu, co se mu zdálo.
Ne! Nesmí nad tím přemýšlet, tohle se nikdy nestane, nemůže.

Vešel do místnosti.
Ihned se na něj upnuly tři páry očí.

"Harry!" Neville vyskočil a dovedl Pottera ke gauči. Černovlasý mladík se sice snažil namítat, že nepotřebuje jeho pomoc, ale nebylo mu to moc platné. Sedl si a zadíval se na dvě ženy.
"Harry, tohle je moje žena Laura, Lauro, Harry," ujal se představování Neville.
"Lauren," opravila Nevilla Longbottomová.
"Těší mě," Potter stiskl ruku plavovlasé ženy, ta se na něj slabě pousmála. Nezdála se být tak špatná, jak Severus neustále tvrdil.

"Chtěli jsme jít později za tebou. Lenku znáš, že," usmál se Neville a ukázal na druhou z žen.
"Lenko..?" Potter se zarazil, ze začátku jí opravdu nepoznal, ale teď, když se na ní pozorněji zadíval. Ano, byla to ona, Lenka Láskorádová.
"Rád tě vidím," nadšeně.
"Nemohla jsme odolat, když Neville řekl, že jsi u něj doma," usmála se Lenka, ve tváři měla podobně zasněný výraz jako v době kdy chodila do Bradavic.

***

Snape stál ve dveřích do obývací místnosti. Nedokázal uvěřit svým očím.
Pomalu začínal vidět rudě.
Nebylo to ani tak kvůli tomu, že jej Harry neposlechl, opět, a vylezl z postele dříve, než on uznal za vhodné. Ale fakt, že seděl v přítomnosti dou plavovlasých žen a dobře se bavil, mu zakaloval mysl.

Žárlil, ano, nepokrytě žárlil.
Nedokázal pochopit, jak je Harry může vystát. Obě ženy se na černovlasého chlapce lepily, obě se mu snažily sdělit své myšlenky. Longbottom jen seděl opodál a s mírným úsměvem je pozoroval. Nepochybně byl rád, že je Harry spokojený, vždyť jej muselo ničit, když Harryho viděl tak bezmocného a teď, když nabral síly, nemohl mu stát v cestě, ani kdyby se rozhodl přebrat mu jeho manželku.
To by však Severus nedovolil.

Vešel do místnosti, zavrčel pozdrav, spíš k Longbottom, než k ženám, přeci jen na mladíkovi pohostinost si již zvykl a snažil se k němu být aspoň korektní.

"Harry, myslím, že jsi ještě měl být s posteli," začal obezřetně, nechtěl hned vyvolávat neschody, rozhodně ne před zraky jiných.
"Já vím, ale..."
"Ale?" pozvedl obočí.
"Neville přivedl Lenku a já jí už tak dlouho neviděl a pak bych třeba už nemusel a... Myslel jsem, že je slušnost seznámit se s Lauren, přeci jen obývám její dům a ještě jsem se jí ani nepředstavil," pousmál se na plavovlasou ženu.

Snape několikrát zamrkal. Nejprve přetočil pohled na neznámý dívku, opravdu v ní poznal svou někdejší studentku Láskorádovou, to ale ještě neznamenalo, že zde její přítomnost schvaloval.
Co si vůbec Longbottom myslel? On a Harry jsou hledaní, tedy minimálně Harry.
Nemůže sem jen tak přivést někoho kdo o jejich světe všechno ví, kdo v jejich světě žije a kdo může odsud jít rovnou na ministerstvo a všechno tam vypovědět.
Nemyslel si sice, že by zrovna Láskorádová byla natolik oduševnělá, aby šla nahlásit, byť domnělého, zločince, ale i tak, od Longbottom to byla nezodpovědnost!

A co ta jeho manželka, ona snad s Harrym flirtovala?!
Otočil se na Longbottoma, viděl nejistý, snad smutný úsměv na jeho tváři. Musel to přeci také vidět, nebo ne?

"Ještě nejsi zdraví," otočil se zpět na Harryho.
"Ale já--"
"Proč ho nenecháš, je už dospělý a ty za něj nejsi zodpovědný," zamračila se Laura. Lenka s Nevillem jen tiše sledovali začínající roztržku.
"Aby ses nedivila," zavrčení.
"Dobře, pojď, tohle není nutné," Harry se urychleně postavil a táhl Severuse z pokoje. Věděl, jak snadno umí vybuchnout a Laura by bohužel neměla žádnou šanci, kdyby se Snape rozhodl, že byl dobrý příliš dlouho a třeba by jí napadl.

"Co to mělo znamenat?!" Severus stál v jejich pokoji, Harry seděl na posteli, nechápavě na staršího kouzelníka zíral a snažil se zjistit, co bylo vlastně špatně.
"Co..?"
"Flirtoval si s ní?"
"Co?"
"Flirtoval?!"
"Ne, jistěže ne, jak tě to mohlo napadnou?" nechápal to. Bylo možné, že... Ne, to určitě ne. Severus by přeci neřárlil. Pousmál se. Bylo to zvláštně milé.
"Viděl jsem to," obviňujíce.
"Severusi..." postavil se a pomalu došel k rozčilenému kouzelníkovi.
"Já jen--"
"Já vím," Harry se pousmál, sice něčemu nerozumněl, ale nechtěl Severuse nutit, aby to říkal, věděl, že už tak je pro něj tahle situace potupující.

"Dobře," Snape si jej přitáhl blíž k sobě.
"Nemusím už do postele..?" vrhl na druhého muže psí pohled, opravdu by si rád popovídal s bývalými spolužáky.
"No..."
"Severusi..."
"Možná," lehké zamračení.
"Jsi úžasný," jemně jej políbil.
"Jo," povzdechnutí.

***

Snape přecházel po pokoji. Harry byl opět v obývacím pokoji, bavil se s Láskorádovou a nepochybně i s Longbottomovou, aspoň podle Severuse.

Nechápal to. Copak byl Harry opravdu tak zaslepený? Nemohl přeci tak naivně věřit každému koho potkal. Longbottom, jeho protivná žena a teď Láskorádová!
To snad ani nebylo možné. Longbottoma i tu věčně zasněnou holku by ještě pochopil. Ale proč Harry věří plavovlasé snobce, to opravdu nechápal.
Věděl, že nemá cenu se o tom bavit, Nebelvír jej stejně vždycky odbyl s tím, že se mýlí, že tady se jim nemůže nic stát, že nikdo z jeho přátel nestojí proti nim. Ale co když se mýlil právě Potter? To přeci bylo pravděpodobnější, než že by byl na omylu on, smrtijed, špeh, zrádce, věčně podezřelý a opatrný člověk. Ne, on dokázal prokouknout lidi a na té Longbottomově manželce bylo něco podivného, něco znepokojujícího.

Možná se Harrymu líbí?
Nikdy tohle téma spolu nijak neřešili. Co když Harry nebyl tak stoprocentně na muže a co když se zakoukal právě do plavé ženy svého dávného spolužáka. Bylo to vůbec možné?

Viděl pohledy, které na jeho mladého přítele vrhala Laura. Jistě, jen slepý by si toho nevšiml. Dost okatě s ním flirtovala. Harry se sice zdál, že si ničeho nevšiml, ale přeci nemohl být natolik slepý, aby neviděl něco tak zřejméno? Lauře Longbottomový se líbil a dávala to najevo.
Harry jej sice pokaždé, když byli o samotě, přesvědčoval, že to není pravda, že se mýlí a že nesmyslně žárlí, on si prý ničeho nevšiml. Ale copak se tomu opravdu dalo věřit? Těžko...
Longbottom si podivného chování své ženy jistě také všiml. Jak jinak si vysvětlit jeho náhlou zaraženost, když se měl s Harrym bavit, nebo když se ho jeho manželka na něco zeptala.
Severus sice nebyl u všeho, ale dokázal si vydedukovat, že to mezi mladým párem dost skřípe. Těžko říct, zda za to mohla jejich přítomnost, nebo to byl dlouhodobější problém.

A teď ta Láskorádová!
Longbottom si jí přivedl z práce, což Severus dost dobře nechápal, myslel, že Longbottom pracuje někde u mudlů a co věděl tak Láskorádová převzala Jinotaj po svém otci.
Nevadila mu její přítomnost v domě, to opravdu ne, navíc těžko by si mohl vyskakovat, nebly to jeho dům. Nebyl však jediný, komu přítomnost další ženy v domě vadila. Lauren se zdála den odedne protivnější. Samozřejmě kromě chvil, kdy mluvila a usmívala se na Harryho. Žárlila snad na Láskorádovou? Mohla si myslet, že přítomnost další ženy sníží její šance? Co si vlastně myslela, Harry byl přeci jeho, Severusovo! Nemohl mu ho jen tak přebrat.
Vlastně mohla to celkem snadno. Severus však věřil, že po tom, čím spolu s Harrym prošel, bude mladík aspoň o něco loajálnější a neopustí ho kvůli první o něco hezčí sukni...

Musí odsud odejít a to co možná nejdříve.
Harry se zdál už být celkem v pořádku. Navrhne mu změnu pobytu co nejdříve. Kdo ví kam půjdou, hlavně co nejdále odsud, co nejdále od Longbottomovy ženy.

Snapeovy myšlenky se stočily jinam. K jejich problému.
Ničilo jej, když nevěděl, co dělá jejich nepřítel. Ministerstvo po Harrym stále pátralo, to věděl z Deního věštce, který sebou přinesla Láskorádová. Jenže co Dolohov? Kde mohl být?
Bylo těžké plánovat nějaké další kroky, když ani netušil, jaký účel má to, co smrtijed dělá. Jaký má cíl?



Pozn.: Je možné, že na sebe jednotlivé části této kapitoly moc nenavazují, totiž... Psala jsem jí odkonce, což se mi někdy prostě stává, bohužel, tak snad jsem to moc nepomotala... Kdyžtak se ozvěte!
Poslední komentáře
10.09.2008 13:01:29: Prava.smrt: smiley Malika: Děkuji Maya: No jo, já vím, bohužel nějak to nestíhám, snad se to vylepší...
09.09.2008 20:56:59: Zatím se chytám smiley${1}. A Severus je vážně roztomilej když žárlí smiley${1}
09.09.2008 05:52:25: Výborná kapitola moc chválim smiley${1}
06.09.2008 19:28:58: Tahle kapitolka byla jako vždy výborná... jen je škoda že nepřibývá častěji. ;) Už se těším jak se t...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.