Střípky lásky HP/SS

22.kapitola - Nevzpírej se Osudu 2/2

Tedy, dnešek nevypadal nic moc až do teď. Konečně jsem dodělala seminárku, což je skvělé vzhledem k tomu, že jsem jí měla už dneska odevzdat. No nevadí. Každopádně bratr mi po dlouhých útrapách konečně nainstaloval OpenOffice, takže mi jdou spustit povídky, které jsem měla rozepsané a otevřít šly bohužel jen v tomto programu. Zjistila jsem, že tam mám rozepsaný slash HP/DM a RW/DM, tak snad se k nim brzo dostanu a dopíšu je, i když už moc nevím o čem jsou... K dnešní kapitole. Snad konečně opět k této povídce. Trochu mě zaráží, že se s komentářema nesnažíte víc u povídky Amor firme ut misos, ale to je jen a jen na vás.
Limit (ano, stále): 15 komentářů.
Varování: 15+
Harry se zastavil na několika posledních schodech. Hleděl na scénu před sebou. Jeho mozek to chvíli nebyl schopen vztřebat, pochopit.



Dolohov stál v předsíni. Hůlkou mířil na dvojici před sebou, na vystrašenou plavovlasou ženu a vzpurně se tvářícího Nevilla.
Druhá z plavovlasých žen však nevypadala ani vyděšeně a určitě ne ani překvapeně.
Prostě jen znuděně.
Stále po boku smrtijeda, ne, nemířila hůlkou, jen si s ní líně točila mezi prstama.
Harrymu tohle gesto, i ten výraz v její tváři, silně připomnělo Bellatrix Lestrange.

Severus, který kráčel několik kroků za Harrym se také zastavil, stejně jako jeho mladší protějšek hleděl na ženu po Dolohovově boku. Nezdál se překvapen, spíš znechucen.
Zamračeně, nenávistně sledoval dvojici, která byla rozhodnuta je zabít, a nechápal je.

Jistě, Dolohov byl šílený vždycky. Ale ona? Lenka Láskorádová? No dobře, nebyla jednou z těch, kteří žili v čisté realitě, ale jistě by do ní neřekl, že by byla schopná něčeho takového.
Vždycky žila ve s hlavou v oblaích, zasněná, nepřemýšlící nad obyčejnýma lidskýma věcma, tak proč teď? Proč najednou a proč takhle?

Severus si v duchu vynadal za to, že si nevšiml. Přemýšlel jen nad tím, jak a s kterou z žen jej Harry může podvádět a ani jej nenapadlo zaměřit se na něco jiného. Měl přeci Harryho chránit, slíbil si to. Místo toho jej vystavil ještě většímu nebezpečí, když nedostatečně prověřil svou bývalou žačku.

Nenápadně pohlédl na Harryho. Zachytil tak rychlý pohled smaragdových očí.
Tiše si povzdechl. Byli v prekérní situaci. Navíc vystavili nebezpečí Longbottoma s jeho manželkou. Věděl, že Harry by si to nikdy neodpustil, kdyby se jim cokoliv stalo. Už tohle si bude nejspíš hodně dlouho vyčítat.
Teď ale na to nemohli myslet. Museli zjistit jak odsud pryč a pokud možno živí, nezranění. Rozhodně neměl sílu na to, aby musel další dlouhou dobu Harryho ošetřovat.
Ale ne, nevadilo mu to. Rád se o mladého Nebelvíra staral. Jen ten strach o chlapcův život o jeho zdraví... To opravdu nebylo něco, co by rád prožíval každý den, zas a znova.

„Rád vás opět vidím, pane Pottere,“ posměšně se ušklíbl Dolohov. Harry na něj ovšem nereagoval, místo toho oslovil dívku stojící opodál.
„Proč? Proč ses k němu přidala? Myslel jsem, že jsme přátelé?“
Tón jeho hlasu rval Severusovi srdce. Tolik nepochopení, bolesti ze zrady, zoufalství.
Opět si vynadal. Měl se o to postarat! On měl! Slíbil to!

„Proč? To je dobrá otázka,“ usmála se plavovlasá dívka.
„Možná kvůli promarněným létům, nebo kvůli nevydařené lásce, třeba kvůli tobě...“
„Cože?“
„Nebo se mi prostě jen chtělo,“ rozhodila rukama.
„Chtělo? Jak chtělo? Chtělo se ti zabíjet lidi?“ nechápal to.
„Lidi? Ne, lidi ne. Jen tebe,“ zas ten úsměv. Vypadal tak naivně, snad mile. Když se ovšem spojil s dívčinými úmysli vyzníval spíš zlověstně.
„Proč? Co jsem ti udělal?“ Přemýšlel, snažil se přijít ne něco, cokoliv. Nic jej nenapadalo. Lenka nebyla s těch, kteří by se válce ztratili příbuzné, vlastně Harry si ani nebyl moc jistý zda jich nějak moc měla. Možná ztratila někoho, koho milovala? Jenže koho a co s tím měl společného on?
Zarazil se. No samozřejmě společného by s tím měl dost, vždyť to byla jeho starost, aby zastavil Voldemorta. Jenže teď, po letech. To na něj nemohl jen tak začít házet. Co v tom ještě mohlo být? Touha po moci? U Lenky? Sám se té představě musel usmát. To opravdu nebylo možné, aspoň ne u té Lenky, kterou znal. Jenže ta, kterou znal by se nikdy nemohl spolčit se smrtijedem.

„Nic sem ti neudělal,“ přesvědčeně.
„Možná ano, možná ne. Rozhodně ti nehodlám vysvětlovat své důvody proč dělám to, co dělám,“ pokrčila rameny. Ty slova, ten tón, opět tak podobné Lestragerové. Mohla se Lenka natolik změnit? Harry to nechápal, snad to tak bylo i lepší.
Dovolil si další rychlý pohled na Severuse, snaže se přitom neupoutat moc velkou pozornost zatím klidného Dolohova.

Lektvarista stál nepatrně za ním. Očima sledoval situaci, odhadoval jejich možnosti.
Věděl, že Dolohov je v černé magii zběhlejší než on sám. Netušil kolik toho umí Harry a už vůbec neměl zdání jak je na tom Láskorádová, natož třeba taková Longbottom, který si jistě kouzlil jen občas doma pro spestření domácích prací.
Jejich šance nevypadali moc dobře. Snad by se to dalo ještě nějak obejít, jenže moment překvapení již dávno propásli. Teď jim zbýval jen boj.

Smrtijed si znuděně prohlížel místnost. Nezajímal se o rozhovor jeho společnice ani těch, které sem přišel zabít. Proč taky, jen ať si popovídají, na zabíjení je projedno času dost.
Pohledem přejížděl přes schodiště k dvojici nedaleko, ušklíbl se když spatřil slzy mudlovské ženy. Pak se zarazil. Zadíval se zpět na schodiště, tam kde stál Potter a Snape.
Ta zář v černých očích. Znal jí. Vídal jí kdykoliv, když je Mistr poslal na nějakou akci, kde bylo jisté, že se bude mučit, zabíjet.
Takže Snape chtěl bojovat, skvělé, aspoň to nebude tak jednotvárné. Zabít bez odporu je nuda.

Bylo to příliš rychlé, než aby si toho někdo naprosto netrénovaný všiml. Lenka, Neville i Laura jen stáli, hleděli a nebyli schopní pochopit co se právě stalo.

Severus hbitě přeskočil těch několik schodů co mu zbývalo na pevnou zem, Harryho strhl sebou k zemi, sám se přikrčil, vyslal ke dveřím a smrtijedovi tmavě rudý paprsek. Hned na to se vrhl k mudlovké ženě a Longbottomovi, aby je odklidil stranou. Sám Harry, vycvičený z bystrozorských akcí, rychle pochopil Severusův úmysl. Vykouzlil štít, snaže se pokud možno co nejlépe chránit prchající Longbottomovi, pohledem přitom hledal místo kam by se mohl ukrýt a lépe se tak bránit.
Dolohov také neváhal. V momentě kdy Snape vyřkl první kouzlo vrhl se k zemi a za konferenční stolek. Směrem k dvoji vysílal hned jednu vražednou kletbu za druhou.

Lenka jen okamžik zaváhala. Snapeova kletba jí jemně lízla podél lokte, vytvářeje jí tak rozšklebenou řeznou ráno jakoby s opálenými okraji. Místností se ihned rozlynul pach spáleného masa.
Z úst jí unikl tichý vzlyk, rychle si ale uvědomila, že nemůže meškat, jinak jí stihne kletba daleko bolestivější. Ukryla se poblíž dveří, nedaleko Dolohova. Nezapokovala se do boje, kouzlem se snažila zahojit si ránu.

„Diffindo! Glacius! Diffindo!“ Harry mával hůlkou ve vzduchu. Koutkem oka spatřil Severuse, jak se vrátil z místnosti, kam bezpečně ukryl Longbottomi. Na okamžik jej zarazilo, že se s ním nevrátil i Neville. Hned si však uvědomil, že třeba nechce nechávat svou ženu samotnou, nebo se nechce zapojovat do boje, který není jeho, nebo... Nebylo důležité proč se nevrátil. Takhle to bylo lepší.

„Avada kedavra! Avada kedavra!“ Severus si rozhodně nemínil brát servítky. Pokud si někdo dovolil zaútočit na Harryho. Na jeho Harryho! Nezasloužil nic jiného než smrt.
Pravda, před tím možná ještě nějaké to mučení, ale na to teď není čas.
Potter se na Severuse zamračeně otočil. Nikdy tuhle kledbu neschvaloval.
Chvilka nepozornosti jej stála krvavý šrám na pravé tváři. Sykl překvapením.

„Confringo!“ Okno za Dolohovem se rozbilo, střepy zasypaly smrtijeda i plavovlasou dívku.
„Incendio! Crucio! Avada kedavra!“ Antonin rozhodně nehodlal zůstat za Snapem.

Kletba stíhala kletbu. Místnost se pomalu měnila v hromadu trosek, střepů, kouře.
Nezdálo se, že by některý z nich měl nějakou převahu, vždyť kouzla většinou ani nezasáhla svůj cíl.

Výbuch otřásl dveřmi.
Několik maskovaných lidí vtrhlo do domu.
Než se jimi kdokoliv stihl zabývat. Obsadili místnost. Všichni čtyři kouzelníci nyní leželi na zemi, ruce za zády, hůlky v rukách bystrozorů, kteří si je zamračenýma, nenávistnýma pohledama meřili.

Lenka zavzlykala. Snažila se vysvětlit situaci.
Nejbližší bystrozor jí postavil na nohy. Zkušeným pohledem přejel po její zakrvácené paži i po obličeji na kterém se zračilo několik škrábanců.
Dívka se mu zdála milá, taková naivní slečinka, která se náhodou dostala do situace jako je tato. Vůbec mu sem neseděla.

„Dobrá, řekněte nám, jak se to stalo.“
Láskorádová tichým, zastřeným hlasem začala líčit situaci. Opoměla však detaily jako to, že to byl právě Dolohov, který zahájil útok na tento dům. Že on je ten, který má být zavřen, vždyť on je tím vrahem. Ne, nic z toho neřekla.
Místo toho vyprávěla o tom, jak zde byla na návštěvě u svých přátel a Snape s Potterem jí bezdůvodně napadli a Dolohov? Toho ani nezná, ale snažil se jí jen bránit...

Bystrozor jí z nejasného důvodu uvěřil.
Možná také proto, že po zmínky o Potterovi ji již neposlouchal. Místo toho se zaměřil na nejmladšího kouzelníka ležícího na zemi.
Hrubě jej postavil na nohy. Nenávistným pohledem si jej přeměřil.

Pak pokynul hlavou ke svým kolegům.
„Myslím, že to máme vyjasněné. Zatkněte pana Pottera. A vy ostatní. Je mi jedno co jste tady dělali, ale teď si každý půjdete po svém, je to jasné?!“
„Ale--“ začal Severus, nedokázal pochopit, jak se situace mohla ještě víc zvrtnout.
„Tam není žádné 'ale', Snape, nemyslete si, že nevím kdo jste. Stejně tak Dolohov! Vy i slečinka opustíte do pěti minut tenhle dům, nebo budete zatčení a to si můžete být jistí, že skončite opět v Azkabanu!“ s tím se otočil Hrubě před sebou postrčil nejistě se tvářícího Pottera.

Za okamžik již byli pryč. Po bystrozorech zde zbylo jen sledovací kouzlo, které mělo zajistit, aby všichni, kteří byli vyzváni, opustili dům.

„Možná bys mohl někoho zabít, pak bys třeba toho svýho Potteříčka ještě mohl vidět,“ ušklíbl se Dolohov. Spolu s Lenkou zamířil pryč z domu. Nemělo cenu si teď něco začínat. Tohle se bude muset řádně promyslet.

Severus jen stál a nechápal co se stalo.
Den nezačal nejlépe, ale to teď, to bylo prostě neuvěřitelné. Nejdřív Dolohov a nyní, když bystrozorové konečně mohli dopadnout toho pravého, tak jej nechají jít. Cožpak jim nebylo ani trochu divné, co může Dolohov dělat zrovna tady?

Povzdechl si. Jak měl tohle vyřešit? Jak dostat Harryho ven? Vždyť až se dostane do Azkabanu bude již bez šance a Severus nepochyboval, že jakýkoliv soud nyní Harryho do Azkabanu odsoudí.

„Snape, já-- Omlouvám se,“ Neville vyšel ze dveří. Lehce zoufalým pohledem se rozhlédl kolem. Ještě však zoufalejším se zadíval na Snapea.
„Omlouváte? Za co..?“
„Za Harryho, totiž já... Zavolal jsem bystrozory--“ Nemohl domluvit, silná paže jej přirazila ke zdi. Obávaný profesor na něj nenávistně zíral.
„Cože jste udělal?!“
„Za-zavolal-- Nevěděl jsem--“
„Nevěděl? Nevěděl?! Říkal jsem, že se před nima potřebujeme skrýt!“
„Ale teď, když tady byl Dolohov, myslel jsem, že by se to mohlo vyřešit, že zatknou jeho a-- Ani se nás na nic neptali,“ zoufale.
Snape jej s povzdychem pustil. Nemohl za to, jistěže ne. Měl dobrý úmysl, jen nepočítal s tímhle druhem politiky.

„Kdybych mohl něco udělat, já--“
„Už jste udělal dost, tohle musím vyřešit sám,“ zamířil ke dveřím.
„Mrzí mě to!“
„To řekněte Harrymu až bude obklopen mozkomory,“ zavřel za sebou dveře.

Věděl, že si nemá vybíjet zlost na něm, ale prostě nemohl to zastavit. Byl příliš frustrován. Příliš zničen.

Potřeboval Harryho a potřeboval ho hned teď! Jak se k němu má dostat, jak mu má pomoci, jak...
Nemohl. Byl jen propuštěný vězeň. Smrtijed...
Zamířil a ani nevěděl kam. Snad najít někoho, kdo by mu mohl pomoci.



Pozn.: Myslím, že jste všichni tušili, že to bude ona, ale já to vážně do poslední chvíle nevěděla, váhala jsem zda dát Lenku nebo Lauru, jenže po každé z možností by pak příběh šel jiným směrem, tak snad s tímto rozhodnutím budete i v budoucnu spokojeni. He, to druhé by s nima nebylo o moc lepší, spíš horší... ;o)
Poslední komentáře
30.11.2008 16:45:01: Tereznik: Tak snad jsem Tě dnesk potěšila, protože další kapitolu jsem právě přidala. smiley Děkuji z...
30.11.2008 13:43:07: Tak tahle povídka je skvělá, už se těším na další kapitolku. Teda Lenka, to bylo opravdu nečekaný, ...
24.11.2008 21:00:09: Super povídka smiley${1}
14.11.2008 18:45:49: alexkleo.webgarden.cz: Děkuji za komentář... Tak a teď je to čistě na čtenářích, je anketa... smiley ...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.