Střípky lásky HP/SS

24.kapitola - Nevyzpytatelné cesty Osudu 2/3

Jelikož už ignoruji mnoho smrtí, jako třeba, že by neměl žít Dolohov apod. Tak budeme ignorovat i fakt, že tato osoba nemá v Azkabanu co dělat. ;o)
Varování: 15+
Upozornění: násilí, krev...
Otevřely se dveře. Dovnitř pronikl nepatrný pramínek světla. Ten však zastínila postava, která vstoupila. Kdosi jiný s tlumeným šepotem postavu ve dveřích popohnal. Muž, ano nyní již Harry poznal, že se jedná o muže. O otrhaného vězně, který si možná jako jeden z posledních zachovával nějaký zdraví rozum.

Dveře se zavřely. Muž popostoupil blíž k Harrymu. V temnotě, která nyní v kobce panovala se rozhlížel, snaže se přivyknout na tmu. Tichý smích se mu vydral z úst. Harry byl nucen přeformátovat své původní tvrzení. Ne, tenhle člověk jistě nebyl normální. Možná vězením poznamenaný ještě více než ti, kteří jen tiše seděli ve svých celách a byli ponořeni jen do svých vlastních myšlenek.

Jen pár vteřin měl Harry na to, aby se zamyslel, kdo onen příchozí je. Zda nějaký nový vězeň, stejně jako on. I když to spíš ne, na to byl příliš v zuboženém stavu. Zdálo se, že na nohou jej drží jen holé šílenství. Škoda, myslel si, že bude na cele sám, pokud se rozhodli mu sem někoho dát, tak to bude horší, než si myslel. Nebude moci uvažovat nad tím, že by se mu snad podařilo utéci. Ne do té doby, než jeho spoluvězeň ztratí věškeré zdravé vědomí. Ovšem kdo ví jak v té době na tom bude on sám...

„Pottere, vím, že jsi tady,“ zaskřehotal muž. Harrymu ztuhla krev v žilách. Ten hlas znal, i když jej právě nyní nepoznával. Ovšem, proč by jej tady někdo hledal. Jedině snad... Ach ne... Věděl, že to přijde. Byl si tím stoprocentně jistý. Právě proto se přeci Dolohov snažil, aby skončil tady.
Smrtijedi. Všichni ti, které sem dostal na něj měli spadeno a všichni ti si s ním chtěli vyřídit své účty. A právě teď k tomu měli nejlepší příležitost. Nikdo se nebude zajímat o dalšího mrtvého vězně. O další podivnou smrt v Azkabanu. Nikdo se o tom možná ani nedozví...
Netušil však, že to přijde tak brzo. Hned první noc. Počkat! On měl přeci ještě šanci nebýt jen obětí.
Stále byl silný, i když neměl svou hůlku a nemohl tak používat magickou moc. Byl to zdravý a mladý, což se o vězních tady říct nedalo. Jak dlouho tady mohl být smrtijed před ním, několik let?
Určitě... Jen kdyby si vzpomněl, kdo to je, kdyby třeba vyšel víc ze stínu, aby mohl v šeru poznat komu mohl patřit jeho obličej. Proč na něm má dotyčný zlost. Zda je v tom jenom jeho uvěznění, nebo něco víc. Věděl o tom, že většině smrtijedů zabil jejich drahé polovičky, jejich rodiny. Bylo to tehdy nutné. Také věděl, že mnoho z nich mu to nikdy nezapomnělo, jak by taky mohli. Měl za to snad právě teď platit?

„Kdo jsi?“ Harry se postavil ke stěně, měl tak lepší možnost se bránit případnému útoku. Chvíli bylo ticho. Třeba se spletl. Třeba to není smrtijed ani nikdo s nimi spolčený. Třeba je to jen obyčejný vězeň, nějaký pouliční chmaták, který to už přehnal. Nějaký malý vrahounek, který si nedával dost pozor...

„Nepamatuješ si mě? Já si tě pamatuji. Tak ostře vidím ten den, kdys jí zabil...“ muž se přiblížil.
„Zabil? Koho?“
„Mou sestru...“
Potter zapátral v paměti. Zabil mnoho lidí, mnoho manželek, sester, často si připadal i horší, než smrtijedi, než jejich Pán zla. Jenže nemohl si pamatovat jednotlivá jména, jednotlivé svazky. Kdo byl muž před ním?

„To... Musel jste se splést. Neznal jsem vaší sestru--“
„To ti ovšem nezabránilo jí zabít!“
„Já...“
„Mlč!“ Chladná ruka chytla mladíka pod krkem. Ani si nevšiml, kdy se muž přiblížil natolik, aby jej mohl takto napadnou. Byl příliš zmatený.
V šeru mohl rozpoznat vězňův obličej.
„Pamatuješ si?“ vztekle mu zavrčel do obličeje. Pottera ovanul zápach shnilotiny.
„A-Amycus Car-Carrow.“ Potter bolestí přivřel oči, když jej ruka na krku stiskla o něco víc, pomalu mu docházel dech. Několikrát se zazmítal. Pokusil se dostat ze sevření. Druhá ruka vězně mu chytla ruce. Na to, jak si myslel, že jsou zdejší vězni oslabení měl tento až příliš síly. Snad jej opravdu pohánělo šílenství, zlost a touha po pomstě...
„Správně, Pottere.“

Harry si matně pamatoval na soud s tímto smrtijedem. Bylo to rychlé a možná i zmanipulované. Ale kde jinde by mohl skočit někdo jako on, vrah tolika lidí, dětí, než v Azkabanu. Ano, pamatoval si taky na jeho sestru na Alekta, panovažná čarodějka, která bratra do služeb Pána zla přivedla. Myslel si, že Carrow je už mrtvý. Slyšel zprávy o tom, že nemohl žít bez své drahé sestry a že spáchal sebevraždu. Jak se zdálo, byly to nepodložené řeči, které někdo začal šířit pro nějaká zvrácené potěšení. Snad aby lidi pocítili s některým ze srmtijedů nějaké ty sympatie.

Ruka na krku zmizela. Harry se trhavě nadechl.
Druhá ruka mu stále v železném sevření svírala obě zápěstí. Náhle přišla rána. Prudký úder mu rozsekl horní ret. Cítil krev, kterak mu stéká po rtech. Cíla odrazu jej skoro uzemnila, kdyby jej Carrow stále nedržel.

Ruka se opět zvedla. Potter instinktivně uhnul. Rána však nedopadla. Místo toho jej Amycus pohladil po tváři. Prsty přejel přes roztržený ret. Na konečcích mu ulpěla krev. Harrymu skoro přestal dýchat. Nechápal, co to dělá. Čekal, že ho zmlátí, že se ho pokusí zabít. Možná by si to za všechno co udělal i zasloužil. Tak co se teď teda děje?

Smrtjedův obličej se přiblížil. Harry nestačil dostatečně rychle zareagovat. Drsný polibek uchvátil jeho ústa. Pottera zachvátil náhlý pocit hnusu. Jediným kopnutím Carrowa odstrčil. Znechuceně, snad i poděšeně, si otíral ústa, snaže se zbavit pachuti, která přetrvávala.
Carrow se ušklíbl. Po bradě mu stékala Harryho krev. S podivným zajiskřením v očích jí setřel a olízl.

„Co chceš?!“ Harry zacouval ke zdi. Netušil, co má dělat. Očekával, že se bude muset bránit, že bude protivníka moci napadnou, že... Ale co měl dělat teď? Tohle nečekal. Copak se smrtijed už úplně zbláznil.

„Pottere, Pottere, cožpak tě Snape nenaučil služnému chování,“ ušklíbl se. Harry se zarazil. To už všichni věděli o něm a Severusovi? Jak se to mohlo donést až sem? Zamračil se. Musí něco vymyslet. Carrow se opět přiblížil. Potter, ač se mu příčilo utíkat, se držel stále u té nejvíce vzdálené zdi. Oba již byli v cele dostateně rozkoukaní. Jasně se viděli. Přesně věděli kam druhý jde, o co se snaží.

„Nechtěj, abych si musel zavolat pomocníky,“ zavrčel smrtijed, kterého tu již začínalo unavovat.
Přišel sem uspokojit své pudy a to na tom nejvhodnějším člověku, který se mu za celý život vůbec mohl naskytnout. Když přitom proleje i trochu tý Potteří krve, bude to ještě lepší.

***

Severus byl opět v bytě, který si za Harryho peníze pronajal. Nyní měl naštěstí přístup ke svým vlastním penězům. Jinak netušil, jak by přežil. Harryho účet byl zablokován a on tak z něj nemohl čerpat ani kdyby chtěl.
Navíc ještě musel myslet na Harryho. Jak mu pomoci. Přeci když sám nebude schopný přežít, jak má zachránit svého chlapce..?

Byla to chvíle. Necelé dva dny od chvíle, kdy Harryho odvedli do Azkabanu. Ale Severusovi to připadalo jako věčnost. Tak dlouhá doba bez jeho lásky, bez toho, který mu ukradl srdce.
Co tam teď dělal? Jak se měl? Snad netrpěl...
Možná byl ve stejné cele jako kdysi on... Ne, to by mu nepřál. Tu studenou kobku, kam zatékalo. To rozhodně ne. Třeba má Harry štěstí, třeba je někde nahoře. Je tam sice zima, ale je tam sucho a vcelku klid. Tamnější vězni jsou na rozdíl od těch v nižžších patrech přeci jen o něco mírumilovnější.

Smrtijedi...
Severus se neuvěřitelně bál chvíle, kdy se jim Harry dostane do rukou. Věděl, že na něj má mnoho lidí v Azkabanu políčeno. Přeci ještě nedávno tam byl také a věděl o všechn těch řečích, které se tam vedly. Ač se je snažil nevnímat. Přes to, že Pottera v té době ještě nesnášel nebyl z těch, kteří by tolik prahli po mladíkově krvi. Nebo, jak se zmínilo mnoho z vězňů, po jeho duši.

Snapeovi bylo jasné, jak by chtěli duši mladého Nebelvíra získat. Možná neprošel v Azkabanu vším, ale věděl, co tam bylo, co se dělo. Za malý úplatek se kdokoliv mohl dostat kamkoliv, pokud to bylo stále na Azkabanu. Mozkomorové se nestarali o to kdo se kde toulá, jim to bylo jedno.
Hlavně, že mají dostatek duší a lidského utrpení. Pokud někdo tomu utrpení napomohl, pak to bylo jedině dobře.

Ne...
Musel tam odtud Harryho dostat dřív, než se něco podobného stane. Potter byl možná silný, ale tohle by nemusel zvládnou. Ne tak často, jak si to vězni kdysi plánovali. Ne, pokud si na něm každý druhý bude vybíjet svou zlost.
Žádný padlý bystrozor neměl šanci přežít déle než týden a pokud jste byli ještě ke všemu Harry Potter, chlapec, který přežil a zabil Pána všeho zla, nemohl vám být Azkabanský život dán delší než prá dní...

Harry byl silný. Severus v to doufal. Jenže ne dost.
Musel něco udělat. Musel. Ale co? Co...

***

Harry ležel na zemi. Po tváři mu stékala krev z rána na čele. Těžko se mu dýchalo, cítil že má rozlámaných několik žeber, které se mu nyní bolestivě zabodávaly do plic. Nevnímal prach, vlhkost. Skoro ani nevnímal Carrowa, jeho doteky, oplzlé řeči, narážky... Nechtěl vnímat.

Snažil se bojovat. Snažil se získat čas. Marně. Co zmohla jeho síla, jeho mládí, jeho bystrozorský výcvi, proti někomu kdo nemá pro ci žít. Kdo jde jen za svou touhou, za pomstou, za šílenstvím...
Poprvé za dlouhou dobu pocítil strach. Tentokrát však ne o jiné. Poprvé za dlouhou, dlouhou dobu se začal bát sám o sebe.

Jak dlouho může přežít v něčem takovém?

Nebál se smrti, ne, to ne. Bál se umírání. Bál se neutuchající bolesti. Bál se zapomenutí. Bál se, co bude potom...



Pozn.: Je mi líto, že je to vcelku krátké, ale nechce se mi o Vánocích rozepisovat moc mučení, které tam bude a nikdo mi ho nevymluví. No takže později...
Poslední komentáře
03.01.2009 22:40:43: Už aby to bylo smiley${1}
03.01.2009 21:55:17: Tereznik: Snad v týdnu. Možná pondělí, úterý, uvidíme jak vyjde čas. smiley${1}
03.01.2009 19:42:03: Tak kdypak se dočkáme pokračování..hmm.. moooc se těším..smiley${1}smiley${1}
29.12.2008 12:07:06: Tak snad později xD
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.