Střípky lásky HP/SS

27.kapitola - Překážky Osudu 1/2

Varování: 15+
Lenka Láskorádová se na mladíka škodolibě usmála. „Zdravím tě, Pottere.“
„Co...“ bolestí přivřel oči. Nebyl schopný uvažovat. Co tady dělal, co se stalo? Jak to, že byla v Azkabanu?

„Nejspíš se divíš, co tady dělám, nemám pravdu?“
Potter se donutil k tomu, aby slabě přikývl, i když mu způsobovalo muka.
„Aby náhodou nedošlo k mýlce a ty sis třeba nemyslel, že mě do Azkabanu zavřeli, tak ti to ráda vysvětlím. To je na tebe ale hodná, že.“ Smích.
„Azkaban je zcela v rukách vezňů. Vlastně teď už to nejsou vězni,“ slabě se zamračila, jak uvažovala, jakým pojmenováním by měla ohodnotit obyvatele pevnosti.
„No to je jedno,“ mávnutí rukou. „Důležité je, že se sem nikdo nebude snažit dostat z venku. Azkaban je zcela volný, tedy až na pár maličkostí, jako třeba, že se nikdo nedostane odsud pryč.“ Pokrčení rameny. Moc nerozumněla stávající politické situaci. Dolohov se jí to snažil vysvětlit, sám byl naprosto unašený tím, co se nyní v Anglii děje. Ale jí to prostě nezajímalo. Důležité bylo, že měli nyní volnost. Zcela naprostou volnost. Jistě, nemohli jen tak jít po ulici a někoho zabít, to ještě stále nešlo. Ale jinak mohli tolik věcí, které by si dokonce ani za vlády Pána zla nedovolili.

Volný Azkaban byl pro jejich nový plán naprosto fantastický. Ani jeden z nich ještě stále nechtěl odstoupit od svého nápadu na zničení Pottera. Lenka nevěděla všechno o plánu na pokoření Snapea, ale to jí tolik nezajímalo. Chtěla Pottera. Chtěla ho zničit, nejen dostat do Azkabanu, ač jí Dolohov přesvědčoval o tom, že tady se mu dostane všeho, co zaslouží. Ne, ona ho chtěla zabít. Pomalu, bolestivě. Zneškodnit ho. Tak, aby se díval na vlastní tělo, které bude pomalu umírat.
Ani nevěděla, kdy se stala tak krvelačnou, no, nyní to nehodlala řešit.

Černovlasý mladík vypadal totálně zmatený. Nechápal to. Jak to, že Azkaban byl v rukách vězňů. To lidi venku nezajímalo, co se tady děje?

„Ovšem Dolohov vymyslel způsob jak se odsud dostat,“ pokračovala plavovlasá dívka. „Sice si tím asi není moc jistý,“ tiše, spíše jen pro sebe, než aby chtěla, aby o tom Potter věděl.
Do většiny plánu byla zasvěcena. Doufala, že jí smrtijed nezalčel nic, co by jí později mohlo stát život. Nevěřila mu, samozřejmě. Ovšem byla si jistá, že má nad ním převahu. Už dávno nebyla tou snící dívkou, na kterou si každý mohl covoliv dovolit. Nyní byla odhodlanou ženou, která měla své vlastní plány, své vlastní cesty k jejich dosažení.
Byla si jistá, že ani Dolohov nevěří jí, jenže on byl muž. Muž, který strávil příliš velkou část života zavřený ve vězení, nebo ve službách Pána zla. Jistě neměl čas na ty malé chvilky, které tolik mužů potřebuje. A toho ona uměla skvěle využít.

Plán utěku z Azkabanu a to spolu s Potterem, nebo vlastně... Potterovo tělo měli někde cestou vypustit. Tak, aby jej už nikdy nikdo neměl šanci najít a aby Potter dlouho dobu trpěl. Oni ve chvíli, kdy bývalý bystrozor zemře už budou někde daleko. Jeho smrt ovšem uvidí. Lenka někde ve věcech svého otce vyhrabala starou mudlovskou kameru. Dolohov jí dokázal pomoucí kouzel nastavit tak, aby jim přenášela obraz na jakoukoliv vzdálenost.

Takže útěk. Ani jeden z nich tam ještě nebyl. Dolohov o tom kdysi jen slýchal, že něco takového je možné. Jenže... Jenže ještě to nikdo nezkusil. No, budou první a po nich možná další. Druhořadým plánem bylo dostat z Azkabanu všechny ty nebezpečné zločince a možnost nastolit tak ve světě chaoz.
Podzemí Azkabanu. To temné děsivé podzemí, kam nikdy nevkročila lidská noha. Právě o něm se tradovalo, že by mělo vést na svobodu. Nebo do pekla...
Co mohli vězni ztratit? Život už ztráceli a na duši jim přeci jen tolik nezáleželo.

***

Severus běžel, co mu nohy stačily.
Probíhal chodbami Azkabanu, nezastavoval se, aby se podíval, kdo je v celách kolem kterých právě běží.
Většina z nich byla vyprázdněná. Někde právě umíral některý ze zapomenutých vězňů.
Všichni ostatní byli shromážděni na jakémsi plácku uprostřed, vysoko nad mořem, který dříve sloužil pdo bystrozory a pro jejich veřejné výslechy.
Nyní se zde stávající vězni domlouvali na tom, co by bylo nejlepší podnikout. Každý, který se mohl trochu pohybovat, tam právě teď byl.

Severus znal většinu těch lidí natolik dobře, že mu bylo jasné, jak jejich jednání dopadne. Věděl, že dříve nebo později se to musí stát.
Anarchie. Nikdo tady nebude vládnout. Možná pár těch opravdu silných si vynutí poslušnost několika slabších. Ale většina se bude snažit jen přežít. Budou jako divá zvěř. Bez cílů, bez morálky, bez jakékoliv etikety. Budou zabíjet každého, kdo se jim dostane do cesty, o to víc lidi, kteří se nějak zapříčinili o to, že jsou tady zavření a že nemohou ven. Že nemají nic, jen sami sebe a svojí touhu po krvi.

Dostat se do Azkabanu nebyl zase takový problém. Vlastně on by neměl být problém ani dostat se ven.
Severus si zajistil loď. Jinak se do Azkabanu dostat nemohl. Sice se musel vyhnout několika hlídkám, které nyní střežili moře právě proto, aby se nikdo nepokusil jít a osvobodit zbývající vězně. Ještě nějakou dobu to tak půjde, než si lidé budou jistí, že v Azkabanu všichni zemřeli.

Dostat se přes zdi Azkabanu bylo horší. Nemusel se bát, že by jej viděli vězni. Ti, kteří by jej poznali by se jistě nesnažili jej právě teď zabít. Na to byli příliš zmatení. Příliš nejistí. Navíc on měl na rozdíl od nich hůlku, mohl se jim skvěle ubránit i v případě, že by byli ve velké přesile.
Jenže dalším problémem byli mozkomoři. Severus z nich měl panický strach. Věděl, že nyní má pár šťastných vzpomínek, ale... Ale on nikdy neuměl tak skvělého patrona, aby mozkomory odehnal.

Tak stál v Azkabanu, v místě, kam se již nikdy nechtěl vrátit. Doufal, že Harryho co nejrychleji najde a budou moci zmizet. Někam úplně jinam. Do jiné země, někam, kde Harry není uprchlý vězeň a on bývalý smrtijed. Navíc nebylo jisté, jak dlouho se anglická kouzelnická společnost udrží. Jak dlouho bude trvat, než nová vláda padne a než nová opět nastolí minulý řád.
Pak by Harry mohl opět skončit ve vězení a Severus za své činy spolu s ním.

Sem tam nahlédl do cely kolem které běžel. Netušil jak, ale nějak věděl, že tady Harry není. Jako by jej mohl cítit a právě v těch to místech jej necítil. Ale kde byl. Určitě by nestál mezi ostatními vězni a nečekal na konečný ortel. Jistě kdyby mohl, tak by se pokusil utéct. Jistě, nebylo jak, ale na tom nezáleželo. Harry by se určitě nevzdával. Pokud ovšem... Pokud by ve stavu, kdy byl ještě něčeho schopen. Kdo ví, jestli vůbec vnímal svět kolem sebe a všiml si, že se ve vězení něco změnilo.

***

Dolohov se vynořil z chodby nedaleko místa, kde stála Lenka a kde na vlhké zemi ležel Harry.
 Hrubě políbil plavovlasou ženu na tvář. Kdyby Harry byl ještě schopen vnímat něco jiného, než bolest a strach přerůstající v paniku, jistě by se nad tímto projevem zarazil. Před tím jej ani  nenapadlo uvažovat nad tím, co je mezi Dolohovem a jeho bývalou kamarádkou ze školních let.

„Musíme jít,“ zavrčel na Lenku, pohled měl však upřený na zuboženého mladíka u svých nohou.
„Proč? Co se děje?“ Lenka v jeho hlase postřehla nejistotu.
„Vězni se dozvěděli, že stráže zmizeli, vědí o tom, že je Azkaban v jejich rukách.“
„A to je problém? Přeci jsme je chtěli dostat ven, ne?“ nechápala.
„Jistě. Jenže stále jsou tady mozkomoři, kteří mají své úkoly a těch se jakž takž drží. Pokud by najednou všichni zmizeli, mozkomoři by se vrhli za námi. A těžko bychom přemluvili několik vězňů, aby zde zůstali a stali se potravou pro mozkomory.“
„Mozkomoři?“ zděšeně. Když sem šla ani jí nenapadlo, že temní tvorové ještě stále jsou v Azkabanu. Měla se nad tím zamyslet. Kam jinam by šli. Ale nějak... Nějak si odchod stráží spojila s tím, že odešli i tito tvorové. Mohli je teď nějak ohrozit? Oba sice měli hůlky, ale nebyla si jistá zda Dolohov umí patrona, ona sice ano, ale ne kdoví jakého.

„Jdeme.“ Dolohov se otočil k Potterovi. „Jistě ti nebude vadit dělat nám nějakou chvíli společnost,“ zaškaredil se na černovlasého mladíka.
Potter tiše zaskučel bolestí, když jej do vzduchu zvedlo Dolohovovo kouzlo.

Tak rád by věděl, co se děje. Tomu, co mu řekla Lenka příliš nerozumněl, snad kdyby byl v lepším stavu. Ale jak bylo možné, že tady smrtijed jen tak pobíhá a nikdo jej nezastaví? Jak to, že jej klidně mohou jen tak odvést z cely a nikdo proti tomu nic neřekne.
Měl příliš otázek a žádné odpovědi. Snažil se svůj mozek zaměstnat, vymyslet nějaké řešení. Nějaké rozumné vysvětlení toho, co se právě teď děje. Jediné, co jej napadalo bylo, že jej opět šálí jeho vlastní mozek. Ovšem na to byla přítomnost příliš bolestivá.
Snažil se odvést svojí mysl od bolesti. Nechtěl, aby dvojice věděla, jak velká muka mu způsobuje jen to, že je (jsou ;o)).

***

Severus stál na samém konci Azkabanu. Tedy na místě, kde končily cely a za nimi již nebylo nic, jen temné zlověstné podzemí.
Netušil, co má dělat. Myslel si, že se třeba spletl, prošel zpátky skoro celý Azkaban, obezřetně se vyhýbaje místům, kde se pohybovali vězni.
Ti totiž právě nyní také procházeli jednotlivé cely a zjišťovali, kdo v jaké je a na kom by si případně mohli vybít svůj vztek a bezmocnost.

Spletli se snad na ministerstvu a Harry byl převezen do jiné věznice? Na svobodě nebyl určitě, tím si byl Severus jistý. Tak kde tedy?
Netušil. Snad někde tady. Snad měl dost sil na to, aby se ukryl před krvelačnými vězni. Snad... Jenže pokud ano, tak jak jej měl najít on, Severus?

Kdesi v hlouby mysli mu jakýsi tenký hlásek pošeptával, aby se na to konečně už vykašlal. Aby se otočil, dokud ještě může, a odešel. Tohle přeci už nebyl jeho boj. Nemusel to dělat. Nic Potterovi nedlužil. Jenže on nemohl. Nemohl se jen tak otočit, i když věděl, že by to bylo nejlepší možné řešení, aspoň pro něj. Vlastně, co když je Harry už mrtvý, co když tímhle svým husarským kouskem už ničemu nemůže pomoci?
Ne. Nad tím nechtěl uvažovat. Potřeboval Harryho. Netušil, kde se to vzalo, ani kdy se tahle potřeba přesně objevila, ale byla tady a potřebovala být naplněna.

Opět se rozešel. Tentokrát do podzemí Azkabanské pevnosti. Ani nevěděl, jaké šílenství jej tam vedlo, ovšem jak znal Harryho, ten by tam zamířil určitě. Vždycky vyhledával nebezpečí. Vždycky přehnaně rizkoval.
Ani netušil, že v temnotě před ním se nepohybuje jen mladík, které hledal, ale i dvojice, kterou ze srdce nenáviděl.
Poslední komentáře
09.03.2009 01:55:42: Mania, ty jsi zlatíčko, už se moc těším smiley${1} smiley${1} smiley${1} smiley${1}[ 19]
08.03.2009 22:45:56: Jikita: kapitola je napsána, bude zítra kolem 15...
08.03.2009 10:44:28: Prosím prosím prosím, další kapitolku. Už se nemohu dočkat, co se semele. Snad už Severus Harryho ko...
18.02.2009 19:41:38: Puosím, puosím..smiley${1}smiley${1} Myslím, že víš, co bych chtěla...smiley${1}smiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.