Střípky lásky HP/SS

29.kapitola - Osudná láska

Vím, že mi to trvalo, ale věřím tomu, že vám to až tolik nevadí.
Nebudu se zbytečně rozepisovat. Komentáře jako vždy velmi potěší. ;o)
Černovlasý mladík se pomalu probouzel. Stále měl zavřené oči, jen se snažil vnímat okolí. Bylo to podivné. Necítil chlad, který by ve vězení přeci měl být. Necítil ani vlkost, neležel v kaluži vody, necítil hnilobný zápach, který se táhl celým Azkabanem. Bylo to tak zvláštní. Nebylo možné, aby se něco tak neuvěřitelně změnilo. Jedině snad, že by... Ale ne. Jak by to bylo možné..?

Měl by otevřít oči, zjistit zda je to možné. Ale bylo to tak krásné. Nechtěl, aby to byl jen sen.
Pomalu si začal vzpomínat. Odsunul stranou vzpomínky na Dolohova a Lenku. Severus. Opravdu se tam objevil? Nebo... Nebo se mu to celé jen zdálo a stále byl v Azkabanu?

S nepatrným povzdychem otevřel oči. Do očí jej udeřilo ostré světlo. Pohnul rukou, aby si zastínil oči. Tiše sykl bolestí, která mu projela celou rukou. Takže to nebyl sen..? Nebo se teď jenom probouzí. Takže za chvíli ucítí hnilobu, plíseň, smrt... Přes bolest zvedl ruku a zastínil si oči.

Světlo po chvíli utichlo, to jak si jeho oči na nové podnebí zvykly. Posadil se. Snažil se ignorovat bolest, která mu náhle začala pulzovat celým tělem. Matně si vzpomínal, že na lektvar, který mu Dolohov podal. Zdálo se, že začínal odeznívat. Pokud tedy neodezněl již dávno a teď byl pod jiným lektvarem. To by znamenalo, že by tady měl být Severus...

Rozhlédl se kolem. Černovlasého muže nikde neviděl. Ale musel tady být. Kde to vlastně byl?
Místnost nebyla příliš velká, vedlo z ní několik dveří. Harry se jen mohl dohadovat, že za jedněmi z nich může být koupelna. V pokoji stálo několik kusů nábytku. Kromě velké postele, na která právě mladík seděl, zde byla ještě tmavá komoda, stůl s pár židlema a šatník, opět z tmavého dřeva.
Přesto byl pokoj neuvěřitelně prosvětlený. Snad to jen bylo tím, že slunce svítilo přímo do oken.

Pokusil se postavit. Slabé nohy jej však odmítaly nést. Zmoženě si sedl zpět na postel. Potřeboval se dozvědět, co se stalo. Jenže nebylo jak to zjistit, teď, když tady nebyl Severus..

Netušil jak dlouho seděl na posteli, zíral z okna na zasněžené hory v dálce a přemýšlel. Konečně se otevřely dveře a vešel Severus s taškou v ruce.

„Harry, jsi vzhůru,“ konstatoval starší muž.
„Jo... Uhm... Co se stalo?“

Snape chvíli mlčel, nejspíš zvažoval jak vysvětlit jejich stávající situaci. Mezitím vyndaval z tašky jídlo a přísady do lektvarů a rozestavoval je po stole.

„Co si pamatuješ?“ konečně promluvil.
„No... Azkaban a pak. Uhm. Prošel Dolohov a ty a ... Dostali jsme se z podzemí..?“ nejistě se podíval na lektvaristu, který si nyní sedl na židli naproti němu a lehce zamračeně jej sledoval. Byl rád, že si aspoň tohle mladík pamatuje, nebude mu muset tolik věcí vysvětlovat. I když toho stále ještě mnoho zbývalo.

„Ano, z podzemí jsme se dostali.“
„Kde jsme tedy teď? Nevypadá to tady jako v Londýně... Vlastně to tady vůbec nevypadá jako v Anglii, co tady dělají ty hory?“ mávl rukou k výhledu z okna.
„Ne, nejsme v Anglii. Jsme ve Winterthuru.“
„Mohl bys být přesnější?“ už ho začínalo unavovat jak se Severus posledních pár minut chovat.
Něco bylo zatraceně špatně. Jinak by k němu nebyl tak odměřený. Bál se snad jeho reakce až zjistí pravdu? Ale proč by měl..?
„Švýcarsko.“
„Švýcar-cože?“
„Jsme ve Švýcarsku, přesněji ve městě Winterthur.“
„Win-co..?“ zoufale.
„Blízko Zürichu.“
„He..?“
„U hranic s Německem...“
„Fajn, nic z toho, co jsi teď řekl mi nic neříká. Takže kde jsme?“
„Jsme v Evropě.“
„Super.“
„Myslel jsem, žes ve škole dával víc pozor.“
„Sorry, ale tohle se v Bradavicích nebere,“ naštvaně.
„Dobře, promiň,“ Severus se náhle zklidnil. Bylo mu jasné, že bude lepší Harryho zbytečně neprovokovat.
Potter na něj chvíli nejistě zíral. Nechápal, co to má znamenat. Opravdu se Severus tak moc změnil, aniž by si toho on všiml? To přeci nebylo možný...

„Dobře, to je ostatně jedno. Hmm... A co tady děláme? Proč nejsme v Anglii?“
„Nemůžeme.“
„Co? Proč ne?“
„Nejsou tam vhodné podmínky.“
„Nechápu...“
„V Anglii není vhodná politická situace. Není možné, abychom tam nadále pobývali.“
„Ale--“
„Švýcarsko bylo nejjistější. Samozřejmě jsem nás mohl vzít kamkoliv jinam. Ale tahle země je jediná z Evropských států, který nás nevydá v případě, že se po nás začnou schánět bystrozoři.“
„Ne..?“
„Ne. Nejsem přesně obeznámený se zdejšími zákony. Ale je v tom něco v tom smyslu, že zde neberou v úvahu jakékoliv činy, které jsou provedeny v jiné zemi. Aspoň zdejší kouzelnická společnost. Navíc je tenhle stát chráněn i nezávislostí světa mudlů na okolních státech.“
„Počkej, počkej chvíli. Tohle je... Je to divné. Ale... Co se vlastně stalo? Jak jsme se tady objevili?“

„Přijeli jsme sem.“
„Cože? Na to si nějak nepamatuju,“ zmateně.
„Já vím. Byl jsi v bezvědomí od okamžiku, kdy jsme vyšli z podzemí. Přemístil jsem nás přes Anglii, ale dál to nešlo. V noci jsem nás přepravoval mudlovskou dopravou. Přes Francii až sem. Snažil jsme se cestou trochu vyléčit tvá zranění, ale jelikož jsme museli postupovat co nejrychleji, tak se mi to příliš nepodařilo. Proto bude lepší, když ještě nějakou dobu zůstaneš v posteli,“ přejel mladíka zpytavým pohledem, snaže se zjistit, zda mu něco nechybý, zda se cítí v co největším pohodlí, zda...
„Tys nás sem přepravil... Ale to... Proč zrovna tohle město?“
„Je zde nejnižší koncentrace smrtijedů, tedy nulová. Jinak se ve Švýcarsku skrývá mnoho následovníků Pána zla.“
„Aha...“

„Měl by sis vzít lektvat. Tvoje tělo potřebuje ještě nějaký čas, než se dá úplně do pořádku.“ Vstal, vytáhl ze skříně lahvičku z lektvarem, který včera uvařil. Došel k posteli, bez dalších slov Harrymu lektvar podal. Potter na něj chvíli zůstal nejistě hledět. Chtěl se ještě dozvědět další věci. Třeba podrobnosti toho, co se dělo v Anglii. Nebo aspoň to, jak se vůbec Severus dotal do Azkabanu.
Nebo... Byli teď tedy na útěku? Bylo mu však jasné, že jakékoliv argumenty u Severuse neobstojí.
Vypil proto lektvar a lehl si do postele. Spánek jej přepadl okamžitě.

Severus Snape stál vedle Harryho postele. S povzdychem mladíka přikryl. Věděl, že by měl Harrymu říct celou pravdu. Ale nějak tušil, že na to mladík ještě není připravený. Nemohl mu říct, že se už nikdy nemohou vrátit do Anglie. Nebo, že je úředně mrtvý. Nebo snad to, že svět tak jak ho znal se opět řídí do záhuby. Vlastně mu to ani říkat nechtěl.Samozřejmě to, co se Pottera přímo týkalo, to mu musí říct, ale ten zbytek..? Proč by mě? Nechtěl o něj opět přijít. Nechtěl, aby se mladík sebral a opět se rozhodl zachraňovat svět. To přeci nebyl jeho úděl. Nyní už ne.

S bolestí v srdci vzpomínal na ty hrůzné dny poté, co se dostali z Azkabanského podzemí. Nyní, když to Harrymu tak stručně shrnul, to neznělo tak strašně. Ale pro něj, když to musel prožít... Byly to horší dny než čas, který sám prožil v Azkabanu.
Na Harryho přestal působit lektvar, který mu dal Dolohov. To se stalo těsně předtím, než se dostali ven z chodby. V ten moment se černovlasý mladík zhroutil bolestí. Severus je s vypětím všech sil musel přemístit co nejblíže k jižnímu pobřeží Anglie. Věděl, že nebudou moci nadále zůstávat ve Velké Británii. Ale ještě bylo pár věcí, které předtím musel vyřešit. Našel proto vhodný úkryt. V bance vybral poslední své i Harryho peníze. Naštěstí byl Harryho účet otevřený. A naštěstí Potter nebyl právě chudým dítkem. V bance se také dozvěděl, že kdyby nepřišel a s Harryho platným podpisem peníze nevyzvedl, vše by propadlo ministerstvu. Trochu se potom poptal a zjistil, že ministerstvo po velkém útěku Azkabanských vězňů prohlásilo všechny někdejší obyvatele Azkabanu za mrtvé, aniž by zjišťovalo, zda mrtví jsou, nebo zda se potulují po světě. Ale na tom Severusovi pranic záleželo. Jediné, co bylo důležité, že za mrtvého byl prohlášen i Harry. Bohužel, jak zjistil, nebyla možnost odvolání. Harry prostě nemohl přijít na ministerstvo a říct, že žije. Při nejlepším by ho poslali do jiného vězení, buď aby si odseděl zbytek trestu, nebo proto, že by jej považovali za podvodníka, který si chce tímto zvráceným způsobem získat nějakou slávu. V nejhorším by jej na místě zabili. Vždyť úředně už byl mrtvý. Většina bystrozorů i bývalých bystrozorů a tím i Harryho někdejších spolupracovníků na něj nyní měla pifku.
Naštěstí aspoň tohle hrálo pro ně. Každý si myslel, že je Harry Potter mrtvý. Dolohov ani Láskorádová nežili a nebyl tedy nikdo, kdo by mohl říct opak. Aspoň v tomhle byl nyní Harry chráněný. Nikdo po něm znovu nepůjde.
Jediné, co by mu mohlo uškodit by bylo, kdyby se sám začal někde angažovat.

Naštěstí na to ještě Potter neměl dostatek sil.
Severus se sice snažil co mohl, aby Harryho uzdravil. Jenže v době, kdy se je snažil přemístit sem, nebylo příliš času. Navíc se opravdu snažil, aby rychle zmizeli z Anglie a tím i zpod moci nového ministra.
Na cestu nakoupil jen nejnutnější přísady do lektvarů. Těmi se snažil mírnit chlapcovo utrpení.
Naštěstí mudlové nebyli příliš všímaví a nebylo jim divné, když ze dvou cestovatelů potkávali jen jednoho. To když Severus Harryho musel nechat ve kupé vlaku, aby obstaral v místě, kde vlak právě stál, další zásoby.

Naštěstí nyní byli tady a Harryho stav se rychle lepšil. I když... Ten týden, kdy cestovali, stejně jako týden, který již byly tady, bylo neuvěřitelně vyčerpávajících. Nyní se snad věci opět nakloní na jejich stranu. Kéž by...

Zürich byl nedaleko a přemístit se do něj nebyl problém. Kouzelnická společnost v něm byla rozšířená stejně jako v Londýně. Snad ještě o něco více než mudlů bylo ve městě právě kouzelníků.
Zachvíli by tohle město bude moci považovat za čistě kouzelnické. To bylo skvělé.
Severus tak měl po ruce všechny složky do lektvarů, které potřeboval. Také do zdejší banky převedla na jeden účet všechny zbívající, nyní již proměněné, peníze. Po koupi bytu, ve kterém nyní žili a po zaplacení všech potřebných věcí jim jich tolik již nezbývalo. Budou muset zjistit, jak nějaké peníze získat. Samozřejmě nepřicházelo v úvahu, aby se někde veřejně angažovali. Jedině snad, že by Severus získal peníze z účtů, které náležely v Anglii k jeho jméno, ale ještě stále byly ministerstvem zapečetěny. Pak by zde mohli bez problémů žít. Samozřejmě se o tom nehodlal zmiňovat Harrymu. Peníze nějak sežene. Důležité bylo, aby jeho chlapec byl v pořádku. Nechtěl už prožít žádnou chvíli bez toho, aby si byl jistý, že je Harry v bezpečí.

Teď, když se nad tím tak zamýšlel. Možná to byla láska co k mladíkovi cítil. Nemohl si tím být jistý. Netušil, jak přesně ten cit má vypadat. Ale vždycky když se na Harryho podíval, cítil podivný klid, naplnění. Nezáleželo na tom, zda to byla láska, nebo jenom touha nezůstat sám, věděl, že Harryho potřebuje. Nehodlal o něj přijít. Znova už ne...
Poslední komentáře
11.06.2009 18:12:15: to bych ti radila...smiley${1} Protože já se nemůžu dočkat.smiley${1}
11.06.2009 15:04:50: Tak do konce týdne určitě nebude, když jsem teď přidala Amor. Snad příště... smiley${1}
05.06.2009 18:25:41: Terezka: Vypadá to, že bych ho tak do týdne mohla mít. smiley${1}
31.05.2009 16:04:31: tak šup ten poslední dílek
 
©2007-2017 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.