Střípky lásky HP/SS

3.kapitola - Osud se vrací do propadliště snů

Snad některé z vás potěším... Tuto kapitolu věnuji Noirwind, ona ví proč... =) Moc si s tim hlavu nelámejte a hlavně mě moc neproklínejte, raději si počkejte na konec kapitoly...
Vaše komentáře mně velmi potěší, ale zjistila jsem, že k této povídce je kupodivu píšete i dobrovolně a za to vám moc, moc děkuji. Tak a teď už se pusťte do čtení... =) A pozor v téhle kapitole je opravdu minimum dialogů!!!
Teda spíš praktický žádný... XD Na konci je autorská poznámka.
Snape si naštvaně bral kabát z věšáku u dveří, kam jej včera v noci pověsil. Ještě jeden nevrlý pohled hodil směrem kuchyně, kde ještě stále, poněkud zaražene, seděl černovlasý mladík. Oblékl si kabát a vyšel do slunečného rána.

Harry seděl v kuchyni. Před hodinou odešel Snape a on stále ještě doufal, že se třeba vrátí, že se jen lehce urazil. Ale jak se zdálo, urazil se více, než bylo obvyklé. Nebo si jen zachovával svou tvář. To Harry netušil. Ale věděl, že teď
ho víc, než kdy jindy mrzelo, co bývalému profesorovi řekl.

Severus kráčel stejnou ulicí jako včera, jen v opačném směru. Odcházel co nejdál od domu Harryho Pottera.
Mohl se sice přemístit, vlastně ani sám nevěděl, proč to neudělá. Možná to bylo proto, protože proradný Pottera měl přeci jen v něčem pravdu, nemá kam jít.

Potter se s povzdychem zvedl a zamířil do práce. Předtím ještě musel něco udělat se svým vzhledem, přece jenom propitá noc na něm zanechala jisté stopy.

Stejná lavička, stejný park, jiný den, jiná hodina. Včera, když tady seděl si rozhodně ani nepomyslel, že tu dnes bude opět. Vždyť se odsud zvedl a šel za tím proradným Potterem jenom proto, aby nemusel nocovat venku.
Aby měl aspoň na chvíli pocit jistoty... A ten Nebelvírský hňup to pokazil, zase...

Pomocí letaxu se přenesl do své kanceláře na Ministerstvu kouzel. Na stole už mě, stejně jako v každý jiný den, připravenou kávu. Ano, stále to byl velice pohledný mladý muž, i přes množství propitých nocí. A jako takový měl množství fanynek. S tím si hlavu nelámal. Ony mu vařily kávu, nosily mu noviny, staraly se o jeho pohodlí, aspoň tedy v práci. A když neměl zrovna chuť se po nocích někde opíjet, bylo teplo lidského těla opravdu vítaným zpěstřením.
A on se jich naoplátku zastal, když potřebovaly zvýšit platy, lepší místo, více dovolené.
Taková vzájemná výpomoc...

Teď si však sedl ke stolu a přemýšlel o něčem jiném, než o dlouhých nohách své sekretářky. Přemýšlel o svém nočním hostovi a o tom, kam nyní šel..?

Severus se zvedl z prochladlé lavičky. Pomalu se stmívalo. V břichu už mu pořádně kručelo hlady. Vždyť od ráda nic nejedl. Ale z dob 'vlády' Pána zla a z Azkabanu si na hladovění už zvykl. Tak jeden den mu rozhodně nemohl vadit... Rozhlédl se po parku. Pomalu se plížící soumrak se vkrádal do již teď temných zakoutí. A chlad, který začal prostupovat Snapeovým lehkým hábitem jej odnutil se zamyslet, kde stráví dnešní noc.

Harry se pomalu chystal do svého opuštěného domu. Jen s té představy se mu sevřely vnitřnosti.
Prožil nudný, stereotypní den. Takový, kdy se čas neskutečně vleče, ale vy nemáte potřebu, aby běžel rychleji.
Podepsat pár dokumentů. Zrušil několik jednání a konečně se chystal domů. Do prázdného domu...
Vhodil do krbu letax a přenesl se domů.

Severus nazdařbůh procházel ulicema. Už dávno se setmělo. Jen několik zašlých pouličních lamp svétilo na cestu. Sem tam minul dům ve kterém se svítilo. Zachmuřeně nahlédl dovnitř. Jasné, zářicí tváře lidí v domech mu na náladě rozhodně nepřidaly. Musel najít místo, kde přečká dnešní noc. Naštěstí venku ještě nebyla taková zima, aby se tam nedalo spát, ale příjemné to rozhodně také nebylo.

Prázdná láhev od Ohnivé whisky ve válela pod stolem. Černovlasý mladík seděl v křesle a sledoval hodiny.
Možná je ani nesledoval, jen hleděl jejich směrem. V mysli zastřené alkoholem věděl, že včera v tuto dobu se zde objevil Snape.

Severus seděl opět na té samé lavičce v tom samém parku. V parku, který byl tak blízko domu 'Chlapce, který přežil'. Ale nemohl, i když by chtěl, tak nemohl za ním jít. Přece má nějakou svojí hrdost a vtírat se do přízně Pottera, to neměl zapotřebí.

Harry Potter seděl v ztemnělém pokoji svého domu. Smaragdové oči neurčitě hleděli do tmy, jenž ho obklopovala. Nevnímal jí. Před jeho očima, v mysli, mu probíhali úryvky z jeho života. Uvědomoval si, kolik už v životě udělal chyb. A dnes ráno další... Jenže to si začal uvědomovat až teď. Až v alkoholovém delírium, které jeho mysli dovolilo povolit uzdu fantazie.

Bývalý profesor lektvarů, profesor, kterého se všichni obávali, ležel na lavičce v parku. Do široka otevřenýma očima pozoroval hvězdy. Za tři roky v Azkabanu je neměl šanci vidět, ale teď... Předtím si ani neuvědomil, jak mu hvězdy chyběly. Vždycky si myslel, že lidem spíš bude chybět slunce, měsíc, tedy pokud nejste vlkodlak. Ale ne. Jemu chyběli malé stříbrné hvězdičky.
Sledoval noční oblohu a v duchu si nadával, že se nechal tak snadno vytočit, teď mohl být v teple a relativním pohodlí Potterova domu. Také nadával Potterovi, že jej musel vytočit. Proč jej k sobě tedy zval, když se do něj chtěl navážet. Kvůli tomu určitě ne. A proč on na chlapcovu nabídku přistoupil? Vždyť Pottera nesnášel! A ty roky, které kvůli němu strávil ve vězení tomu jen přidaly.

S novou láhví Ohnivé whisky se zvedl z křesla. Pomalu vrávoral pryč z místnosti. Byl už příliš opilý, než aby si cokoliv vnímal. Občas si za chůze přihl lok whisky. Kdyby se takhle viděl ve střízlivém stavu, jistě by se odsoudil a uznal by, že je alkoholik, ale bohužel, nikdo o jeho závisloti nevěděl. Na to byl příliš dobrý kouzelník. Každé ráno, už od doby, kdy mu zemřeli jeho přátelé, musel provádět stále stejný rituál. Zbavit se kruhů pod očima, spolu s příznaky propité noci. Naštěstí nebyl na lektvary až tak hloupý, jak mu stále tvrdil Snape, a zvládl prostý lektvar proti kocovině.

Severus se odhodlaně zvedl z lavičky. Takhle se prostě od Pottera nenechá ponížit, navíc opravdu právě neměl kam jinam by šel. Ale Potter si prostě nemůže dovolit se k němu takhle chovat!
Rozešel se k bystrozorovu domu, hábit za ním působivě vlál, stejně jako kdysi, když ještě na chodbách školy naháněl hrůzu studentům.

Ztichlým domem se náhle roznesl zvuk tříštějícího se skla. Čísi tělo bezvládně kleslo k zemi.

Opět stál na prahu domu, do kterého jej soci táhlo, i když si stále znova opakoval, že se vrací jen proto, aby Potterovi ukázal, že nevyhrál!
Zazvonil. Po včerejší zkušenosti držel zvonek dlouhou dobu. Slyšel nepříjemný drnčivý zvuk, jak se nese domem. Avšak všude bylo ticho.
Na chvíli si pomyslel, že je třeba Potter ještě v práci. Už už se chtěl otočil a vrátit se tam, odkud přišel, tedy, kdyby bylo kam.
Ale něco jej zastavilo. Snad léta zkušeností špeha. Snad přirozený šestý smysl. Něco se mu na tichém domě nezdálo.
Opět zazvonil...

Pozn.: Ano, ano, teď to ukončím. Vím, že je tato kapitola extrémně krátká, ale co se dá dělat... XD Jinak, v další kapitole mám v plánu si vybrat ty dialogy, které zde chyběly... ;)
Poslední komentáře
07.10.2007 14:44:52: pekna kapča
07.10.2007 14:27:09: No ved jasne, ze je dobre, ze to ide tak pomaly a prirodzene. Nechcem, aby nastal nejako rychlo. len...
07.10.2007 14:23:10: No ved jasne, ze je dobre, ze to ide tak pomaly a prirodzene. Nechcem, aby nastal nejako rychlo. len...
07.10.2007 14:20:18: No ved jasne, ze je dobre, ze to ide tak pomaly a prirodzene. Nechcem, aby nastal nejako rychlo. len...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.