Střípky lásky HP/SS

30.kapitola - Osud

Opravdu poslední kapitola. Nebude pokračování ani nic, co by mohlo navazovat. Upřímně jsem ráda, že se této povídky už zbavím, nějak moc jsem se do ní začala zamotávat. Mno, snad vám všechno odpovídalo. Jinak to, co jsem nevysvětlila jsem jako vždy ochotná vysvětlit v komentářích.

Komentáře jako vždy potěší...

Kapitolu věnuji všem, kteří povídku četli a ochotně čekali na nové díly. ;o)



Uběhlo již skoro čtrnáct dní od chvíle, kdy se Harry probudil v jejich novém působišti. Jeho stav se již normalizoval a on se tak snažil nějak přizpůsobit Švýcarskému prostředí.


Seděl právě u snídaně, když Severus vstoupil do místnosti. Černovlasý muž prošel kuchyní, mručivě mladíka pozdravil, nalil si kávu a sedl si naproti němu. Harry se jen ušklíbl. Byl již zvyklý na to, že Severus je po ránu nepouřitelný, hlavně před tím, než si dá svojí kávu. Vlastně on sám dneska ani moc neměl náladu na to, aby se staral o Severusovy neurózy. Začínal se nudit. Samozřejmě to nechtěl dávat před Severusem najevo. Bylo mu jasné, že by tím mohl ukazovat jakousi neúctu k tomu, že jej Snape zachránil. Že jej dopravil do bezpečí, že se o něj postaral. Jenže... Jenže tady se cítil nesvůj. Cizí země, řeč, které příliš nerozumněl. Neměl tady co dělat. Jistě, ještě předpár dny se tím tolik nezaobíral. Nebylo mu příliš dobře a měl co dělat, aby se mu podařilo aspoň pár hodin být vzhůru. Ovšem nyní byl už v pořádku a jeho mysl se zaobírala tím, co bude dál. Co tady bude dělat? Severus začal pracovat pro nějaký obchod, pochopitelně že vařil lektvary. Jenže co měl dělat on, zatím co Snape byl zaneprázdněný. Dost často teď zůstával doma sám. Severus buď uvařené lektvary vozil do Zürichu do prodejny, nebo naopak nakupoval nové přísady.


Harry neměl co dělat. Mohl by se snažit Severusovi pomáhat. Ale to Snape zavrhl hned v počátku. No jistě, nevyznal se tolik v lektvarech, ale přeci jen něco malého, třeba jen krájení přísad, by zvládl. Severus jej však k žádné práci nechtěl pustit. Harry to z části chápal. Věděl, že kdyby byl Severus na jeho místě i on by se snažil mu co nejvíce ulehčit. Ale... Ale když on se tak nudil. Celý dny mohl jen sedět doma, nebo se toulat po městečku. Jenže začínl si připadat opuštěný. Ano, měl Severuse, jenže ten měl navrch ještě svojí novou práci, která ho podle všeho bavila. A Harry? Ten měl jen své nespokojené myšlenky.


Ano. Jak Severus předpokládal, začal se zaobírat tím, co se děje v Anglii. Kvůli Seveurově prozíravosti neměl ani přístup k novinám z kouzelnického světa, takže netušil, co by se na ostrově mohlo dít. Sem tam se mu podařilo najít nějaké starší mudlovské noviny. Vlastně ani nevěděl, proč si nějaké nekoupil. Severus zase tak málo nevydělával. Jen... Z nějakého důvodu ještě nechtěl, aby Snape věděl, že má obavy o svou rodnou zem.

Možná v tom byla i část prozíravosti, že si zatím své pochybnosti nechával pro sebe.

Před lektvaristou hrál spokojeného mladíka. Vlastně... On byl spokojený. Jenže je zcela. Něco jej dráždilo. Cítil, že má nevyřešenou minulost a rád by to nějak napravil.


Párkrát na to zavedl řeč, jen tak nenápadně. Ale Severuse to i tak rozlítilo. Harry to chápal. Přeci jen černovlasý muž mu neustále znova a znova opakoval, že to co se děje v Británii není jeho starost. Že nemůže za to, co se tamnější vláda rozhodla dělat, že... Potter tomu rozumněl. Jenže to nebránilo tomu, aby se i tak cítil odpovědný. Přeci kdyby... Kdyby neskončil ve vězení, tak by tomu mohl zabránit hned v počátku. Kdyby... Někdy ho až napadlo, že svojí touhu po Severusovi měl zchladit hned v počátku. Neměl to nechat zajít tak daleko. Ale stalo by se pak, kdyby tehdy šel jinou cestou, to, co se stalo? Přišel by Dolohov? Ano, jistě, to by se opakovalo, ale pak... Pak by už byl dávno mrtvý. Byl si vědomý toho jak moc za svůj život dluží Snapeovi.


„Co budeš dneska dělat?“ zelenooký mladík nejistě sledoval černovlasého muže. Severus zvedl zrak od ranní kávy.

„Mám ještě nějakou práci.“

„Práci?“

„Lektvar.“

„Aha... Já jen, že...“

„Co?“ temné oči se podezřívavě zúžily.

„Dlouho jsme nepodnikli nic spolu,“ povzdychnutí.

„Víš, že naše úspory se povážlivě ztenčily. Musím vydělávat peníze.“

„Já vím, já vím, jen... Mohl bych třeba taky něco dělat.“

„Ne.“

„Proč?“ zoufale.

„Nemáš ještě dost sil. Snad později. Navíc jsi uprchlý trestanec, co kdyby tě někdo poznal?“

„Pokud vím, tak jsi řekl, že ve Švýcarsku jsme právě proto, že je jim jedno, že jsem byl ve vězení. Nebo ne?“ lehce otráveně.

„Já vím. Ale u tebe to není tak jednoduché. Jsi chlapec, který přežil. Je tady příliš mnoho stoupenců Pána zla, než aby ses jen tak mohl potulovat po ulicích.“

„Cože? To čekáš, že budu po zbytek života zalezlý v domě?!“

„Ne, to ne. Jen... Chci, abys nabral ještě více sil, abych měl jistotu, že když tě někdo pozná, že se dokážeš sám a účinně bránit,“ povzdechl si Severus.

„To přece zvládnu.“

„Nech tomu ještě nějaký čas. Harry... Ještě nedávno ses skoro nemohl pohnout, nechci tě zase vidět tak... Prosím, aspoň ještě chvíli, než si budeš naprosto jistý, že jsi v pořádku, ano?“


Mladík na Severuse upřeně hleděl. Věděl, že Severusovi na něm záleží, jen... Jen asi si nebyl jistý, jestli to chce. Jistě, bylo příjemné, když měl někoho, kdobyl ochotný a schopný se o něj postarat. Ale teď. Teď chtěl být schopný se o sebe postarat sám. Hlavně... Dobře, kdyby v hlavě stále neměl co se asi tak může dít v Anglii, tak by to bylo o tolik lehčí.


„Dobře...“ zaševelil. Stále se mu to nelíbilo. Navíc měl nepříjemný pocit, že před ním Severus ještě něco tají. Pro teď to nechal být. Však on to zjistí.


Snape mladíka chvíli pozoroval. Něco se mu na jeho odpovědi nezdálo. Pak jen stroze přikývl. Dnes se podle sebe ponížil už víc než dost.


„Uvidíme se odpoledne.“ vstal. Letmo políbil černovlasého mladíka na tvář. Přehodil přes sebe plášť a vyšel ze dveří. Po městěčku, ve kterém žili se nechtěl moc promenádovat v kouzelnickém oblečení. Jak ale zjistil pár dní potom, co se nastěhovali, tak to tady bylo každému jedno. Obyvatelé byli zvyklý na podivně oblečené spoluobčany. Nejspíš je pokládali za nějaké neškodné sektáře.


Vyrazil do práce. Cestou si ještě v hlavě přehrával rozhovor s Harrym. Nebyl tak slepý, jak si Potter myslel. Samozřejmě, že viděl, jak se mladík trápí. Že neustále uvažuje o tom, co se děje v Anglii. No, zatím se zdálo, že jej to netrápí natolik, aby udělal nějakou pitomost, jako třeba se vrátit do Británie. Avšak také si uměl představit, že čím bude Harry silnější a čím více se bude sám doma nudit, tím více se bude touhle možností zaobírat. Musel přijít na to, jak tomu zabránit. Samozřejmě od samého začátku jejich exilu se snažil vymyslet způsob, jak Harrymu zabránit odejít zpět. Zatím na nic kloudného nepřišel. Jenže teď mu docházel čas. Každým dnem si Potter mohl postavit hlavu a jako správný Nebelvírčan se vrátit na ostrov. To rozhodně nehodlal připustit.


***


Vracel se domů z práce. Vlastně mohl lektvary vařit i doma, také toho hojně využíval. Ale ty jednodušší bylo lehčí vařit přímo v prodejně. Zadní místnost obchodu proto byla naprosto vhodná. Majitel krámu jí přestavěl tak, aby všichni jeho dodejci lektvarů mohli kdykoliv přijít a vařit přímo tam. Navíc lektvar, který se vaří pár hodin bylo zbytečné dělat doma.


Mrzelo jej, že se Harry musíc doma cítit jako v pasti. On sám si však tady připadal... Připadal si živý. Po dlouhé době si opět připadal jako člověk. Nikdo na něj nekoukal skrz prsty. Nikdo se na něj nemračil kvůli tomu, že byl smrtijed, vězeň. Ne, tady si jej dokonce začínali vážit proto, co opravdu uměl. Navíc práce s lektvary. Bavila jej. Ano. Bylo to o tolik lepší, než práce pro Pána zla, než práce pro Brumbála, než snaha naučit něco nevychované děti v Bradavicích. Nebo než neúčelné sezení v Azkabanu. Byl to oddych oproti posledním měsícům, kdy byl s Harry. Bylo to prostě skvělé. Jistě, stále si zachovával svůj stoický výraz, ale uvnitř jásal. Tohle bylo to, co hledal, klid.


Jenže ke klidu potřeboval ještě něco. Nechtěl se vrátit domů a tam najít prázdné chladné místo. Potřeboval ke svému životu lidi, i když se snažil tvářit, že tomu tak není. A hlavně... Potřeboval ke svému životu Harryho. Černovlasý mladík se mu prostě dostal po kůži. Neuměl si představit žití bez něj. To by pak zase bylo jen přežívání...


Byl rozhodnutý. Dnes v práci si všechno prošel. Věděl, co musí udělat. Okolnosti mu nedávaly na vybranou.


Vešel do domu. Harry byl v obývací místnosti. Nejspíš už opět četl nějaký časopis o Famfrpálu, tak jako většinu času, co tady byl. I když měl Severus podezření, že se Harry zaobírá návratem do Anglie, netušil, že mladík schání informace o politické i jiné situace kde to jen šlo. Neměl zdání o tom, že v momentě, kdy on odchází do práce, se Potter zvedá a mizí do městěčka, hledá mudlovské i kouzelnické noviny... Ne, kdyby tohle věděl, nic by mu nezabránilo, aby trávil celé dny doma. Klidně by se vzdal i práce, která jej doopravdy bavila. Klidně by i přežíval z toho mála, co by vidělal jen jako dodavatel lektvarů místní malé komunitě. Jen, aby měl jistotu, že...

Ale to bude po dnešku jedno. Dnes to vyřeší. Aspoň v to doufal.


Vešel do obývací místnosti, přesně jak předpokládal, Harry byl tady.

Snažil se zachovat stálý výraz. Před Harrym to byl opřeci jen těžčí, než před ostatníma lidma. Jakoby zelené oči dokázaly každou přetvářku prohlédnout.


„Severusi... Co se děje?“ smaragdové oči se podezřívavě zúžily. Černovlasý muž vstoupil do pokoje, v pravé ruce hůlku připravenou k vyřčení kouzla.

„Seve-- Co se...“ Potter začal couvat ke stěně za sebou. Netušil, co se děje. Proč má Severus hůlku? Proč by... Chtěl snad... Ne. Severus by na něj přeci nechtěl útočit! To přeci...

Snaha o logické uvažování se zastavila v momentě, kdy Snape vyřkl kouzlo.


„Obliviate...“ bylo to tiché zašeptání, splnilo však svůj účel.

„Ne!“ Neměl šanci se nijak bránit. Vlastní hůlku měl v ložnici. Strnule zíral na kouzlo, kterak se k němu blíží. Nemohl tomu uvěřit. Proč..?

Kouzlo zasáhlo svůj cíl.


***


Další měsíc utekl jako voda.

Severusův život se ustálil. Ne, ještě si to nepřiznal. Ale byl šťastný. Opravdu šťastný. Měl všechno, co chtěl. Práci, domov... Harryho. Ano, měl černovlasého mladíka a měl ho jen a jen pro sebe.


Potter byl úžasný. Sladký, rozkošný... Dobře, tohle nebyla slova, kterýma by jej právě Severus častoval. Ale i on to viděl. V momentě, kdy se mladík nemusel pro nic trápit, když byl tak naivně bezstarostný, jakoby z něj spadl obrovský stín, který jej předtím dusil. Byl plný života, energie.


Severus byl nadšený. Z počátku se obával toho, co se stane, když Harrymu vymaže pamět. Teď však... No, myslel si, že to bylo to nejlepší, co mohl udělat.


Nevymala mu celou pamět. To ne. Neuměl by si představit, že by chlapci měl pracně vysvětlovat, že je kouzelník a snah ho i opět učit všechna kouzla. Nebo mu vysvětlovat jejich vztah. Ne. Vymazal jen informace o tom, co se dělo v Anglii. Stejně tak jako Harryho pobyt v Azkabanu. A ano, vymazal i Dolohova, Lenku a bystrozora, kvůli kterému Pottera zavřeli do vězení. Nevymazal sebe, tedy, ne úplně. Možná v tom byla i určitá dávka marnivosti, když s Potterovi mysli smazal i svůj vlastní pobyt v Azkabanu. Prostě chtěl mít možnost začít znova s čistým štítem.


Naštěstí se zdálo, že z toho Potter není ani moc zmatený. Jistě, Nebelvír, ten by těžko mohl mít nějaké podezření. Kdyby byl Severus na jeho místě, jistě by se ptal, kam ty měsíce zmizely, jak to, že si z nich skoro nic nevybaví. Potter se o to ale nestaral, prostě jen žil, a to bylo v pořádku, aspoň podle Severuse. Pro případ, že by se něco změnilo, měl připravenou pár verzí. Včetně toho, že na sebe kouzlo seslal sám Harry, aby se ochránil od bolestných vzpomínek. Jistě, na to by mladík možná taky neskočil, ale kdo ví. Poslední dobou měl Severus štěstí, tak třeba i tohle by mu prošlo.


Měsíc. Měsíc, kdy si Severus nebyl jistý, zda udělal dobře. Z počátku měl obavy, jestli třeba nevymazal i něco, co nechtěl. Něco, co by mohlo narušit Harryho osobnost.

Vlastně si své rozhodnutí rozmyslel v momentě, kdy kouzlo narazil do jeho maldého milence. Zhorzil se, když Harry pod tíhou kouzla klesl k zemi. Jenže to už bylo pozdě na to, aby se omlouval, aby něco dělal, aby... Msuel dohrát svou roli do konce. Přeci jen se uměl přetvařovat, i když před Harrym to bylo těžké. Ale teď mladík netušil, že je něco špatně, tak snad... Když mu nedá důvod k tomu, aby o něm pochyboval, tak bude všechno v pořádku. Snad...


Teď už bylo vše v pořádku. Přesto se to Severusovi zdálo tak... Tak neuvěřitelné. On přeci nikdy neměl žít šťastný a spokojený život. Stále znova doufal, že jej štěstěna náhle neopustí. Harry byl jeho osud, potřeboval ho, potřeboval s nímprocházet životem. Jen... Bylo to jako sen, krásný sen. Až měl obavu, že jednou musí skončit.


***


Půl roku. Půl roku žili ve Švýcarsku. Půl roku si Severus užíval Harryho přítomnosti. Bylo to tak... Ano, bylo to krásné. On sám by to označil za nejšťastnější období svého života. Konečně měl někoho, kdo tu byl pro něj. Někoho, na koho se mohl spolehnout, kdo... Jenže jej i tak tížilo svědomí. Věděl, že by tohle neměl, kdyby... Ne. Nesměl nad tím takhle přemýšlet. Rozhodol se. Nedalo se to vrátit. Teď mohl jen čekat a doufat. Měl strach. Ano, i Severus se něčeho bál. Bál se samoty. Bál se opuštění, bál se... Bál se, že bude nadbytečný, že...

Že se mu osud vysměje a on se bude muset vrátit do špíny, ve které žil do té doby, než mu do života tak drasticky zasáhl Harry.


„Severusi, děje se něco?“ zelenooký mladík vstoupil do místnosti, ve které právě byl Severus. Černovlasý muž hleděl zamyšleně z okna. Podlení dobou se to stávalo často. Ztrácel se v myšlenkách. Nebyl jako Nebelvírčan, ale i na něj sem tam dolehlo to, co se dělo v Anglii. Ale ne... Musí přestat. Ještě by se mohlo stát, že by Harry něco zjistil a pak... Pak by ani pro něj nebylo těžké si všechno domyslet. A to i přes různá opatření, která Severus udělal.


„Stalo se něco? Severusi...“ Harry jej ze zadu objal. Nelíbilo se mu, když partnera viděl takhle. Připadal mu tak ztracený. Navzdory svému věku tak zranitelný.

Prvních pár dní po Snapeově kouzlu bylo divných. Harry si musel opět zvykat na to, že jeho bývalý nenáviděný profesor je nyní jeho partnerem. Před Snapeem to nedával na jevo. Ale... Citíl se divně. Jistě, byly tam vzpomínka na poslední měsíce. Tedy, nějaké vzpomínky. Vzpomínky na jeho život se Snapeem. Ale i tak to bylo... Skoro až perverzní.

Jeho nenáviděný profesor... Sám pro sebe se musel usmívat. Severus byl úžasný. To jak se o něj staral, jak se snažil nedávat najevo své obavy... Jak... Jenže něco, nějaká šestý smyl Harrymu říkal, že ne všechno bylo takového, jaké se zdálo. Něco se dělo, něco... Ale co. Co mohl Snape skrývat a proč by něco skrýval před ním?


„Už je pozdě, pojď do postele...“ zaševelilk staršímu kouzelníkovi.

Černovlasý muž se k němu se slabým úsměvem obrátil. „Miluji tě.“ Něžně jej políbil. Nechal se odvést do ložnice.


***


Ne! Nemohl tomu uvěřit. To přeci nemohla být pravda. To nešlo. Bylo to... Špatné!

Všechno bylo tak špatně, tak... Ne! Nemohl ose to stát. Ne takhle...


Harry roztřešeně v ruce svíral noviny. Posledních půl roku se nijak nestaral o dění mimo město, ve kterém žili. Sem tam zajel se Severusem do Zürich, ale více méně byl stále doma a kolem domu.

Teď najednou se mu do rukou dostaly noviny. Severus byl v práci a Harry se doma nudil, vydal se tedy do města, jen aby našel něco, čím se zabavit. Jeden muž nechal na lavičce v parku noviny. Jistě to neudělal schválně. Šlo totiž o kouzelnické noviny, fotografie na nich se pohybovaly. Kdyby tohle viděl nějaký mudla, no, minimálně by to bylo pár starostí. Harry tedy noviny vzal. Původně je chtěl vyhodit. Pak je však něco zaujalo. Vzal je domů, že si je přečte, aspoň tak zabije nějaký čas.


Teď seděl v křesle a nemohl uvěřit tomu, co viděl. Nešlo přímo o nějaký článek v novinách, i když i ty se vesměs držely tématu Anglie a tamnějšího úpadku.

Vzpomínky se k zelenookému mladíkovi pomalu vracely.


***


Severus přišel domů.

V momentě kdy otevřel dveře se mu srdce bolestivě sevřelo. Něco bylo špatně. Dům byl podivně tichý, podivně prázdný...

Pomalu vešel dovnitř. Za odpovědí nemusel chodit daleko. Na stole v kuchyni ležel dopis.


Zamířil k němu. Ruce se mu třásly, musel se posadit. Slova na pergamenu se rozmazávala, jak již nebyl schopen nadále udržet svůj klidný výraz.


Odešel


To jediné slovo rezonovalo Severusovi v hlavě. Věděl to ještě předtím, než si dopis přečetl. Věděl, že někde musel udělat chybu. Něco neohlídal. Někde pochybyl a osud se mu opět vysmál.


Dopis nebyl nijak dlouhý. Vlastně nebyl ani moc emotivní. Harry v něm jen oznamoval, že si vzpomněl a ne, nezlobí se na Severuse, že to udělal, jen. Jen on teď musí udělat to, co měl udělat již dávno. Vracel se do Británie. Opět chtěl zachránit svět a o něco oddálit jeho záhubu.


Miluji tě


Poslední slova četl znova a znova. I on miloval a ještě včera věřil, že se jeho osud konečně naplnil. Proč se muselo stát tohle? Proč si Potter musel neustále myslet, že... Ne, nemohl mu to vyčítat. Třeba měl mladík pravdu. Třeba byl jeho osud jinde...



Pozn.: Vím, mohla jsem to utnout v momentě, kdy Severus 'obliviatuje' Harryho. Jenže mě se tenhle konec nelíbil. Navíc mám už dlouhou dobu vymyšlený konec, kde Harry odejde a není jisté zda se vrátí. Přijde mi to tak lepší. Takový typický Potter, Nebelvírský zachránce. Je to opravdu konec. Nebudu psát, zda se Harry vrátí k Severusovi. Nebo zda Severus půjde a bude Potterovi pomáhat s jeho bláhovou záchranou akcí. To je na uvážení každého, co by se mohlo stát. Dle mě by bylo nejlogičtější, kdyby se v tomhle momentě jejich cesty opět rozešly. A kdo ví, třeba se někdy opět sejdou, i když já osobně o tom pochybuji. Třeba to pro ně bylo jen... Jen určitá chvíle, kdy mohli oba být šťastní. Jenže ta už je pryč. A nic z toho, co měli nemohou vrátit. A možná to tak je lepší. Umíte si představit, že by Severus žil spokojený dlouhý život s Potterem po boku? ;o)

Poslední komentáře
26.07.2010 00:21:55: Takže som dočítala. Ako oddychovka to bolo dobré. Tie udalosti v azkabane boli hnusné a Severus bol ...
09.07.2009 12:51:11: Terezka: Jsi vážně zlatá. Mail: Marie_333@centrum.czsmiley drahokam: Jsem moc ráda, že se ti povídk...
09.07.2009 12:47:10: mania_dardeville: Tak dobře, udělám to, aspoň se v těchto deštivých dnech nebudu nudit xD Jen jestli...
09.07.2009 10:26:31: Tak tu máme konec, opravdu nemám ráda otevřené konce, ale radši takovýto než kdyby jeden z nich umře...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.