Střípky lásky HP/SS

5.kapitola - Osud a já

U téhle povídky mě vážně těšíte, krásně komentujete a dokonce bez nucení... XD Jen tak dál..! No nic, odpustím si své sáhodlouhé předmluvy, prostě čtěte a komentujte! =) Začíná to být trochu stereotyp, tak se z něj pokusím vybruslit, snad se to podaří, ale asi až v další kapitole...
Harry stál v kuchyni, naštvaným pohledem si měřil hrnec, ve kterém se právě vařila voda s těstovinami. Sice doma neměl nic jiného k jídlu, než to co koupil Snape a pak pár plechovek s kávou, ale dnes ještě ke všemu nezašel ani nikam na oběd, takže chtě-nechtěl musel tohle jídlo sníst.

Kdyby jen Snape věděl, jak strašně nemá rád těstoviny...

"Copak, Pottere, nechutná vám?" škodolibě se ušklíbl na mladého bystrozora Snape. Seděli za jídelním stolem, každý na jednom konci, aby mezi sebou měli aspoň ten kus naleštěného dřeva.
Harry se na staršího kouzelníka jen nepěkně zašklebil a opět se začal nimrat v jídle. Snape mezitím snědl rozvařené těstoviny a ani slůvkem se nezmínil o Potterově téměř neexistujícím kuchařském umění.

***

Další den k snídani byly, k Harryho bezmezné zlosti, opět těstoviny. Protože nějakým záhadným způsobem přes noc zmizelo všechno ostatní jídlo.

Harry si během snídaně podezřívavě měřil Snapea pohledem, moc dobře věděl, že za zmizením poživatelného jídla stojí ON. Jen nemohl přijít na to, zda měl bývalý profesor tak velký hlad, nebo to prostě udělal jemu naschvál.

Potter se zvedl od stolu.

"Kdyby vás to třeba zajímalo, tak jdu do práce," zavrčel na odchodu a aniž by čekal, zda Snape nějak zareaguje, odešel.

Snape se za chvíli zvedl od stolu a zamířil do svého pokoje, rád, že se nevrlého Pottera aspoň na chvíli zbavil.

***

Severus Snape byl zavřený u sebe v pokoji a v kotlíku na slabém ohni připravoval jednoduchý lektvar. Zatím se Pottera nestihl zeptat, jestli by na přípravu lektvarů nemohl používat nějakou jinou místnost. Naví by se Potter mohl nepříjemně vyptávat, kde vzal pomůcky na výrobu lektvarů a to teď nemohl potřebovat, zvlášť, když byl bystrozor stále naštvaný kvůli tomu, co nakoupil.

Bylo už pozdě v noci a Snape ani nepřemýšlel o tom, kdy by se tak Potter mohl vrátit. Vlastně nepřemýšlel o ničem. Byl zcela uzavřen ve svém lektvarovém světě, že si ani neuvědomil, kolik je hodin.

Dveře do jeho pokoje se náhle otevřely.
Snapea ovanul závan studeného vzduchu spolu s pachem silného alkoholu.

Připraven na to, co uvidí, se otočil.

Naskytl se mu pohled na zcela opilého Pottera, který se jen ztěží udržel na nohách a to se ještě musel přirdžovat pantů u dveří.

"Co tady chcete?" zavrčel na mladíka, který se k němu začal vrávoravou chůzí přibližovat.

Harry se přikolébal až k bývalému profesorovi. Náhle se mu podlomily nohy. Na poslední chvíli se Snapea zachytil.

Severus nepatrně zpanikařil. Bytostně nesnášel, když se ho někdo zničehonic dotýkal, chytal, nebo cokoliv jiného.

"Zbláznil jste se, Pottere?! Co si to sakra dovolujete, okamžitě dejte ty pracky pryč!" Snape od sebe odstrčil černovlasého chlapce.

"Ale Seví," Harry k němu opět doklopýtal a zavěsil se Snapeovi kolem krku.
"Přece bys mě nevyháněl," zašvitořil černovlasý bystrozor a toužebně na svého bývalého profesora zíral. Teda, zíral spíš kamsi za něj, ale to mu očividně bylo jedno.

"Pottere, až se ráno proberete a nebudete páchnout alkoholem, tak si promluvíme o vašem neadekvátním chování, teď vypadněte!" zařval Snape a opět ze sebe chlapce strhl.

Z Pottera však bylo cítit ještě něco jiného, než jenom alkohol, jakási těžká nasládlá vůně. Jediná věc, která Snape napadla, byly mudlovské drogy, ale k tomu by se přece Potter nesnížil. Nebo snad ano?

Snape pohledem sjel na vysmátého bystrozora, který se nyní povaloval na zemi.

"Sevííí," zanaříkal náhle Harry, zvedl se na nejisté nohy a opět se zářivě na Snapea usmál.
"Pottere, jste opilý, jděte se z toho vyspat a ráno si o tom pohovoříme, ano," Snape mluvil stejným tónem, jakým by mluvil na malé dítě, kterému by chtěl něco vysvětlit.

"Ale já nechci spát!" trucovitě si dupl černovlasý mladík.

Snape zíral na mladého bystrozora, jako by jej viděl poprvé v životě.

Tohle není opilství. Tohle je prostě degenerace...

"Jé," na to, že byl v alkoholovém opojení, jej Potter nějak rychle obešel a vyrhl se ke kotlíku, kde Snape právě připravoval lektvar.

"Pottere, nehrabej na to," vrhl se k němu bývalý profesor.

Ne! Tohle už je demence!

Snape urychleně zhasil plamínek a odstranil kotlík z Potterova dosahu.
"Ale..." Harry se právě tvářil přesně jako děcko, kterému jste sebrali lízátko.

"Pottere, jděte do svého pokoje. Hned!" poručil Severus.
"Proč?"
Snape se zavřenýma očima v duchu napočítal do deseti.

Když oči otevřel spatřil Pottera, jak se mu válí po posteli.

A dost!

"Zmizte! Hned!" rázoval si to k posteli.

Harry na posteli zatím dostal 'záchvat' smíchu.

Salazare...

"Pottere, až se o tomhle dozví ministr, tak nebude zrovna nadšen," zkusil to straší kouzelník z jiné stránky.
Chlapce, ale očividně víc zajímala barva Snapeova polštáře, než to, co mu právě říkal.

"Pottere! Zvedňete se z tý postele," zavrčel Snape a chytl černovlasého chlapce za ruku.

"Neubuďte jak malej, sakra," naštvaně zamumlal Severus, když se s ním bystrozor začal přetahovat.
Naštěstí pro něj, byl přece jen i přes pobyt v Azkabanu silnější, než Potter, který se ještě ke všemu začal znovu smát.

"A teď padejte," popostrčil chlapce, který již stál na nohou, ke dveřím.

Jakmile se za mladíkem zavřely dveře, zhluboka si oddechl. Už toho měl vážně dost. Neříkal snad Potterovi, že dokud tady bude, tak on, Potter, nebude pít?!

***

Severus se opět pustil do přípravy lektvaru. Moc mu to nešlo. Stále ještě zuřil. Potter mu dokázal pít krev, zvlášť ve stavu, kdy byl ještě pitomější, než normálně.

Někdo zaklepal na dveře.
Někdo. Co si to nalhával, jediný, kdo mohl klepat byl Potter a o toho teď rozhodně nestál. Rozhodl se jej ignorovat.

Klepání se ozvalo znovu.

Severus naštvaně odhodil několik přísad do kouta a rozzuřeně šel otevřít.

"Co kruci zase chcete?!" vyjel na Potter, který tam samozřejmě stál.

Oproti tomu, jak vypadal před chvílí, se nyní tvářil nějak moc vážně.

"Děje se něco?" Snape trochu znejistěl.
Chlapce na něj stále jen němě zíral, kousajíce si přitom spodní ret.

"Pottere?" mávl mu rukou před obličejem.
Chlapce několikrát zamrkal.

"Uhm..."
"Chtěl jste něco?" ušklíbl se Snape.
"Totiž já..."
"Se teď pěkně otočím a půjdu zpět od svého pokoje, správně, Pottere, kdo by to do vás jen řekl, že vám to tak pálí."

Chlapce se nepatrně zamračil.

"Tak, co tu ještě děláte, vypadněte," zavrčel na něj.

Harry se jen pousmál. Náhle udělal něco naprosot nepochopitelného.
Políbil Severuse Snapea. Teda, byla to jen rychlá pusa, ale stejně....

Nevinný úsměv a byl pryč.

Co to kurva bylo?

***

Snape zaraženě seděl na posteli.

Co to do něj sakra vjelo? Byl opilej a navíc zfetovanej, zítra si to nebude pamatovat. Ale, co když jo? Jak mu to vysvětlím? Nijak! Začal si, tak co... Ale on nebyl při smyslech. A on někdy je?

Musel se jít uklidnit.
Přešel přes chodbu do koupelny, ve které se zamkl, dřív, než se Potter třeba probudí a pokud by byl stále ještě v tom stavu... No rozhodně nestál o tom, aby sem vlez, zrovna když nebude mít nic na sobě.

Pozn.: Vím, že je tahle kapitola tak trošku 'mimo', ale opravdu to bylo nutné... =)
Poslední komentáře
20.11.2007 09:48:02: Zkouřenej Potter! Lidi já umřu smíchy. To jeho chování mi silně někoho připomíná. *přemýšlí a přemýš...
02.11.2007 20:37:58: doufala jsem, ze s tim pohnes trosku vic, ale aspon necosmiley${1}
02.11.2007 17:12:07: Sevie by si měl dávat pozor, aby mu Harry neukradl jeho nevinnost. smiley${1}
01.11.2007 21:22:54: Nevím, jestli jsem to už vysvětlovala, ale HArry byl jenom zhulený... smiley${1}
 
©2007-2017 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.