Střípky lásky HP/SS

6.kapitola - Osudný cynik

Ták je tady další kapitola, musím jí psát u bratra na počítači, takže to podle toho asi bude i vypadat, jak já nesnáším tu jeho klávesnici, ach jo a teď na ní musím psát, jinak byste s další kapitoly nedočkali minimálně 14 dní a to bych vám přece nemohla udělat… XD

To že máte komentovat vám už snad ani nemusím opakovat… =)

 

Harry se pomalu přiloudal do kuchyně. Ze včerejší noci si skoro nic nepamatoval. Jen, že byl na jakési oslavě od ministerstva. Tam se potkal s několika zahraničními bystrozory, celkem zábavnými mladíky, kteří sebou měli jakési lehké mudlovské drogy.

Potter si byl jist, že ze začátku úspěšně odolával, ale jak to bylo v pozdějším večeru s přibývajícím alkoholem v krvi, to netušil.

Možná to byl důvod, proč se teď cítil ještě hůř, než obvykle po flámu.

 

Ve dveřích do kuchyně se zarazil, pozorně se rozhlédl kolem. Snapea tu nikde nevidět, na chvíli ho napadlo, že třeba opět odešel, ale proč by to dělal?

 

Sedl si ke stolu, ještě mávl hůlkou a přivolal si od mudlovského odkapávače, o kterém ani netušil, že ho má, hrnek s kávou. Složil bolavou hlavu do dlaní, na chvíli ho napadlo, co včera asi vyváděl, ale nemělo cenu se snažit na to vzpomenout, aspoň teď ještě ne…

 

***

 

Snape stál nad schodištěm, odhodlával se jít dolů. Moc dobře slyšel Pottera jak vztekle nadával, když scházel ze schodů. Takže to znamenalo, že je v kuchyni, jestli se teda nevypravil do práce dřív.

 

Jdi dolů, nejsi přece srab! Ne, to nejsem, ale je tam Potter. No a? Snad se nebudeš bát Pottera? Mohl bych tam jít až odejde do práce. To teda ne! 

 

Ještě okamžik zaváhal, přece jen se mu dolů nechtělo, netušil, zda si Potter pamatuje, to co v noci udělal a pokud ano, jak bude reagovat? A co když si to nepamatuje, nebude to ještě horší?

 

Jdi už sakra dolů!  Počkám až odejde. Ne! Jdi dolů, je to jenom Potter. No právě…

 

S tichým zavrčením sešel ze schodů.

Vrazil do kuchyně.

 

Potter ani nezvedl hlavu, nemusel se dívat na mračícího se Snapea, který vešel do dveří. Byla to více-méně rutina, když Snape už neseděl v kuchyni, tak že za okamžik dorazil a ve strašné náladě.

 

***

 

V tichosti seděli v kuchyni, každý se věnoval své snídani. Tedy, Snape se věnoval svému chlebu s máslem, pro Pottera bylo záhadou, kde to vzal, když na něj tady zbyly každodenně jenom těstoviny, a Harry kávě, kterou pomalu usrkával.

 

Proč na mě tak zírá?

 

Harry pomalu zvedl zrak k Snapovi a zjistil, že se nemýlí, bývalý profesor je každou chvíli koutkem oka přeměřil pohledem.

 

Sakra, nevyváděl jsem včera něco?

 

Upřeně sledoval Snapea, aby jej mohl nachytat, až na něj zase bude zírat, pak bys se třeba mohl dozvědět, co dělal. Ale proč mu to Snape neřekne sám, vždyť si nikdy nenechal ujít možnost jej nějak zesměšnit, tak proč teď ano? Nebo provedl něco, co si starší kouzelník nedovolí vytahovat? Ale co?

 

„Děje se něco?“ nevydržel to, když na něj Snape opět hodil pohledem.

„Ne,“ zavrčel Severus, neznělo to však dostatečně přesvědčivě, možná to v tónu jeho hlasu byla je zloby z toho, že byl přistižen, možná ale ještě něco, něco na co černovlasý chlapce nemohl přijít.

 

„Co je?!“ po dalších několika minutách, kdy jej Snape opět začal nenápadně pozorovat.

„Nic,“ opět to zavrčení.

„Tak s tím přestaňte,“ zamračil se mladý bystrozor.

Snape se na něj s lehce nazdvihnutým obočím podíval.

„S čím, Pottere,“ provokoval.

„S tím zíráním.“

„Já nezírám.“

„Ale ano, zíráte na mě!“

„Pottere, Pottere, co bych na vás asi tak viděl?“ obrátil oči v sloup.

„Nó…“

„Radši nic, Pottere,“ ušklíbl se Snape a dál se věnoval snídani.

 

Harry zamířil do práce. Vstal od stolu. Něco zamumlal jako pozdrav a vysvětlení kam jde, snad aby Snape nezapomněl, že to on je tady ten pracující a bývalý profesor se s ním pouze veze.

 

Černé oči jej sledovaly celou cestu z kuchyně.

Potter se nepříjemně ošil a rychle zamířil ke krbu, aby snad náhodou Snapea nenapadlo se zvednou a sledovat jej dál. Opravdu by rád věděl, co včera vyváděl, že jej Snape teď sleduje tak nevyzpytatelným pohledem.

 

***

 

Harry strávil naprosto strašný den v práci. Teda, on by to ani tak strašný den nebyl, kdyby stále nemusel myslet na ten Snapeův pohled, který jej vyprovázel ze dveří, když odcházel do práce.

 

Ministr mu přidělil jakéhosi nováčka, Johanese Florana, kterého měl zaučit a zavést do oboru, jakoby i tak neměl dost práce. No Ministr si to asi nemyslel, jinak mu přece nemohl hodit na krk takové nemehlo, jaké byl tenhle kluk.

 

Nový budoucí bystrozor, zatím jen jakási forma učně, byl o něco málo starší, než Harry, už to bylo zvláštní. Obvykle musel bystrozor zaučovat mladší učně, aby je mohl dostat z různých situací a aby jim mohl účinněji radit, protože by k nim ti starší neměli dostatečný respekt.

Zdálo se však, že tohle přišlo v Harryho případě ministrovi zbytečné a hodil mu na krk staršího nováčka, bez ohledu na to, zda jej bude či nebude poslouchat.

 

Ještě horší bylo, že se mu chlapce snažil z nějakého neznámého důvodu stále zavděčit, stále za ním chodil a na všechno se vyptával. To by nebylo tak hrozné, kdyby z toho vynechal Potterův soukromý život.

Navíc byl až přehnaně aktivní, takže Harry měl díky jeho aktivitě za chvíli na stole další hromady papírování.

 

Až si pomalu začínal myslet, že na něj někdo nováčka nasadil, aby ho psychicky zdeptal.

 

Skvělé, doma Snape a práci tohle…

 

Myšlenky, chlapce, které seděl za stolem a snažil se přijít na způsob, jak se zbavit Florana, se opět stočili na muže, který nyní okupoval jeho dům.

 

Opravdu na něj ráno zíral? Třeba si to Harry jen vyfantazíroval. Vždyť potom, co se mu poslední noci zdá, by se nebylo čemu divit.

 

Potter se lehce začervenal, jen při pomyšlení na své necudné sny v niž figuroval právě Severus Snape.

 

***

 

Snape rozzuřeně přecházel po knihovně.

 

Sakra! On si to vážně nepamatuje! A co jsi čekal, že se ti ráno složí k nohám s omluvou? Nebo, že něco podobného zopakuje střízlivý? Blázne… Mohl si to aspoň pamatovat!

 

Severus se po Potterově odchodu do práce snažil zabít čas přípravou nějakého lektvaru, ale nic se mu nedařilo, stále musel myslet na Pottera a včerejší zoufalou pusu.

 

Stíhalo jej několik pocitů. Od nepřekonatelného odporu až po nevysvětlitelnou touhu.

Opravdu byl na tom tak špatně, že by mohl toužit i po Potterovi.

Pravda, vzhledově byl víc, než pohledný, ale ten intelekt, mizérie.

 

Po několika neúspěšných pokusech vylil všechen nepovedený lektvar do záchoda a zamířil do knihovny, kde strávil většinu dne vzteklým nadáváním.

 

Těsně před Harryho návratem domů se trochu uklidnit, vzal si nějakou knihu a sedl si do prvního křesla, které bylo po ruce.

 

***

 

Harry vylez z krbu, rovnou zamířil do svého oblíbeného křesla, ke svému úžasu zjistil, že je už obsazené.

„Co tu sakra děláte?“

„Pottere, nejdřív byste měl pozdravit a až pak se ptát,“ oznámil Snapea dál četl knihu, kterou měl v ruce.

„Nebudu vás zdravit, co děláte v mé křesle?!“ vztekal se chlapec.

„Myslel jsem, že oči vám slouží, ale pokud ne, tak zde sedím, Pottere,“ opět klidně oznámil Severus.

„Tak si sedněte jinam.“

„A proč bych to dělal?“

„Protože, tohle je moje křeslo!“

„Jistě a co má být?“ přestal číst-

„Sedněte si jinam,“ skoro až zaprošení.

„Pottere, Pottere, nemám důvod si sedat jinam,“ Snape se opět začetl do knihy.

„Prosím.“

„Proč, Pottere? Myslíte, že každý bude skákat tak, jak vy pískáte? Proč bych to měl udělat, Pottere, snad pro vaše krásné oči?“ Snape zvedl zrak od knihy a přeměřil si chlapce pohledem.

„Myslíte, že mám krásné oči?“ zcela nesmyslně se toho chlapce chytil.“

„Možná…“ připustil Severus.

„Ale stejně vás do toho křesla nepustím,“ uzavřel.

„Jenže tohle je moje křeslo?“

„Pottere, opravdu jste ještě tak nedospělý, že se tu celý večer chcete hádat o křeslo, když kolem jsou ještě další?“ podivil se Snape, aniž by zvedl zrak od knihy, kterou byl odhodlán dočíst, bez dalšího chlapcova vyrušování.

 

Potter navztekaně zamířil do jiného křesla. Nasupeně se posadil a propaloval Snapea zuřivým pohledem.

 

„Špatný den,“ poznamenal Snape jen tak mimochodem, když na okamžik zvedl zrak a spatřil chlapcův výraz.

 

Potter jen něco zavrčel.

 

„Ale, myslel jsem, že bystrozorové nemají žádné starosti kromě toho, aby našli, co nejvíce  ‚zlých‘ kouzelníků,“ ušklíbl se Severus, založil si knihu, kterou vzápětí zavřel a zadíval se na chlapce naproti sobě.

 

„To byste se teda divil,“ zavrčel Potter a zvedl se k odchodu.

„Myslel jsem, že čekáte na to křeslo,“ poznamenal Snape a také se začal zvedat.

„Můžete si tam klidně sedět,“ oznámil chlapce a zamířil ke dveřím.

„Můžu, ale nebudu, musím jít ještě něco dodělat,“ také zamířil ke dveřím.

 

Setkali se těsně před dveřmi. Snape s úšklebkem obešel Pottera a prošel první.

 

„Možná byste se měl přestat opíjet, děláte pak nepředvídatelné věci,“ ušklíbl se na chlapce, který se teď tvářil víc, než zmateně.

 

„Cože?“

 

Harry však už jen zíral na prázdné místo, kde ještě před chvilkou Snape stál.

 

Co tím myslel? Co jsem včera dělal? Merline…

 

Pozn.: „Johanes Floran“, jméno, které si aspoň na pár kapitol zapamatujte… XD


 


 

Poslední komentáře
12.11.2007 20:00:32: Ja so pokaždé tak divím, že už jsem u konce smiley Ale jinak zase super kapitola, už aby byla další ...
09.11.2007 00:51:48: Vyhovuje? Nemastný opravdu není, on je přece mastný..ale jestli je slaný, to bude vědět jen Potter :...
08.11.2007 19:56:52: Pansy: Ano, jméno si aspoň na chvilku pamatujte, aspoň na pár kapitol... smiley Blanch: Vážně? já s...
08.11.2007 19:53:49: super smiley smiley smiley a když chceš abych si to jméno pamatovala tak klidně:) jinak suprově napsaný a ...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.