Střípky lásky HP/SS

8.kapitola - Osud, však má mě rád?

Alibiztická prasata!!! Tak, to neberte až tak vážně, ale... Jakpak to, že když se zlobím za málo komentářů, tak jich je najednou poměrně dost a když jsem spokojená, tak mě příště zase zklamete? No jo, prostě tady Severuse nesmíte brát tak vážně. Ale berte to tak. Je to jenom člověk a i on má city a někdy prostě vykulminují...
Severus Snape seděl ve svém pokoji. Už nějakou tu chvíli se snažil začíst do některí z knih, bohužel marně.
Myšlenkami byl stále u černovlasého chlapce dole v domě a jeho 'partnera'.

Co asi dělají?
No, co asi. Určitě nejde jen o nějakou pracovní večeři. Vždyť je to VEČEŘE! Domů na večeři se přece nezve jen tak kdo.
Ale, vždyť... Potter, choval se tak... Jako by mu na mě snad záleželo...

Snape rozzuřeně zavřel knihu. Samozřejmě, že Potterovi na něm nezáleželo, jak ho to mohlo, byť jen na okamžik, napadnout.

Chtěl jít dolů. Přesvědčit se o tom, že se jedná opravdu jen o pouhou večeři. Přesvědčit se o tom, že se nic nestane... Přesvědčit se... O čem vlastně? O tom, aby byl Potter v pořádku? Ale proč? Odkdy mu na tom záleželo..?

Severus věděl odkdy. Sám by se tím nijak vzlášť nezabýval. Prostě by to hodil za hlavu, ostatně jako vždy, když se mu náhodou líbil někdo 'nevhodný'. Ale teď, když to vypadalo, že by i chlapci na něm mohlo malilinko záležet. Tak teď se nemohl přemluvit, aby toho nechal. Aby na mladíka zapomněl.
Na to jej měl příliš často na očích. Příliš často musel sledovat ještě téměř dětské rysy, pohled zelených jiskrných očí a stále častěji i zoufalství, které jako temný mrak ty oči zakrylo.

Ano, Severus se pomalu, ale jistě, do mladého Pottera, zamilovával. Proč k tomu došlo? Proč? Tak často kladená otázka, aspoň v Severusově mysli. Však odpovědi se nedostávalo. Vždyť jak by mohlo. Ještě tolik věcí se muselo vyřešit, než by si Severus mohl na chlapce dělat aspoň nepatrné nároky...

***

Později toho večera.

Harry seděl na pohovce v knihovně. Pomalu upíjel Ohnivou whisky a otupěle naslouchal vyprávění Florana. Ano, ještě stále tady byl.
Potter se jej sice po večeři snažil z domu vystrnadit, ale marně. Novický bystrozor se odehnat nenechal. Vzal si do hlavy, že o něj má černovlasý mladší kouzelník zájem a nenechal si to vymluvit.

Tak tu tedy seděli.
Potter s několikátou sklenkou whisky, po kterém začínal být poměrně opilý. A Floran, který se mu snažil něco záživně líčit, avšak s nulovým efektem.
***

Potter náhle zpozorněl. Uvědomil si, že druhý mladík udělal ve svém vyprávění nějak moc dlouhou mezeru. Sice jej neposlouchal, apaticky zíral do hořícího krbu a přemýšlel nad mužem v horním patře domu, ale teď, když Floran nemluvil mu to ticho bilo do uší.

"Co je?" všiml si, že si jej novic zaujatě prohlíží.
"Jsi úžasný," vypadlo náhle z Florana.
"Cože?" nechápal Potter.
"Jsi krásný," pokračoval Johanes a přibližoval se k černovlasému mladíkovi.

Potter měl v sobě příliš alkoholu, než aby se bránil. Vlastně se bránit ani nechtěl. Ano, chtěl to. Chtěl to moc. Ale Floran nebyl ten, se kterým to chtěl. Floran byl jen figurka, která se naskytla, když ten, o kterého Harry stál, nebyl dostupný, nebo si to chlapce aspoň myslel.

Johanes došel k černovlasému chlapci, který na něj lehce nalátně zíral.
"Miluji tě," zaševelil.
Harry jen zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu.
"Ale ano," Johanes poklekl vedle Pottera. Jemně chytl do dlaní jeho tvář a opatrně jej políbil na rudé rty.
"Co..?" Harry se pokusil odtáhnout.
"Neboj..." šepot. Opět jej políbil, tentokrát o něco hruběji, vášnivěji.

Při třetím polibku již Harry spolupracoval. Alkoholem opojená mysl nedokázala vzdorovat fyzickým potřebám. Potřebám, které pomalu začali ovládat celé chlapcovo tělo.

***

Snape stál ve dveřích do knihovny. To co viděl mu zcela vyrazilo dech.

Na rudém koberci uprostřed knihovny si to bez jakéhokoliv studu rozdávali Floran s Potterem.

Severus nemohl přeslechnout Pottera jak pod tělem druhého chlapce slastně vzdychá. Nemohl si nevšimnout spokojeného výrazu v jeho tváři. Viděl i chtíč ve tváři toho druhého, který zcela bez skrupulí přirážel svůj naběhlý úd do análního otvoru černovlasého mladíka. Mladíka na kterého si dělal zálusk Severus...

I přes vztek, který mu nyní proudil v žilách, zavřel potichu dveře a vytratil se zpět do svého pokoje.

Dveřmi do svého pokoje třískl. Naštvaně pochodoval po pokoji.

Jak mohl?!

Rozrušeně si sedl na postel. Hlavu složil do dlaní.

Proč? Proč to jen udělal? Vždyť... Vždyť co? Myslel si snad, že by o tebe Potter stál, že by po tobě mohl toužit? Proč by to dělal?! Ale vypadalo to tak. Tak proč se tak díval. Proč za mnou prve přišel? Byl opilý! Jsi blýzen, když sis myslel, že by chtěl zrovna tebe. Má na lepší. Sám si to teď viděl. Jasný důkaz toho, že o tebe nstojí. Proč by tam jinak byl s ním? Třeba to bylo jen... Ne! Co si to namlouváš?! Potter o tebe nestojí. Kdo by mohl chtít starýho propuštěnýho smrtijeda? Nikdo... A už vůbec ne 'Chlapce, který přežil'.

Severus si zoufale povzdechl. Zrovna když si začal dělat naděje, že by snad mohl mít šanci, že by se na něm něco mohlo chlapci zalíbit, tak takhle hloupě ztratí naději...
Proč jen otevíral ty pitomý dveře? Proč...

***

Harry stál ve svém pokoji.
Netušil, jak se má po včerejší noci cítit. Vždyť on se jen tak pomiloval s mužem, kterého vlastně ani nezná. S mužem, ke kterému nic necítil.
Měl ho přece zaučit do bystrozorské praxe a ne s ním skončit v posteli. Teda v jejich případě na koberci v knihovně. A navíc v domě, kde kromě nich byl ještě někdo. Někdo, kdo se o včerejší 'akci' rozhdně nesměl nic dozvědět.
Aspoň podle Harryho...

V posledních pár dnech si uvědomil, proč sem Severuse vlastně zval.
Už tehdy, když šel starší kouzelník do vězení si Potter uvědomil, že mu tak nějak bude chybět a teď? Teď, když jej měl na dosah ruky, tak se klidně vyspí s někým jiným. A to jen proto, protože není schopen jít a zjistit, jak si u Snapea stojí. Tak moc se bál odmítnutí ze strany staršího kouzelníka, že se raději stále víc opíjel po nocích a 'miloval' se s ruznými individui. Jako dnes večer.

Ani moc netušil, jak k tomu došlo. Jistě, byl opilý, jinak by to nedovolil.
Ne! Dobrovolně a střízlivě by se s Floranem nikdy nevyspal.

Povzdechl si, upravil své oblečení a zamířil do spodního patra, doufaje, že se dnešní noc ztratí někde v dáli...

***

Vešel do kuchyně. Severus Snape tam již seděl a popíjel svojí ranní kávu.
Na prchavý okamžik pozvedl oči od Denního věštce. Mladý bystrozor si stačil akorát tak všimnout lehce zervených očí.
Zarazil se.

Co se stalo?

"Dobré ráno," poněkud nesmělý pozdrav. Sedl si naproti svému bývalému proferosovi. Instinkt mu říkal, že se něco stalo. Něco se pokazilo a mohl za to on. Jenže co? Co mohl udělat? Netušil. Jedině snad... Ale to není možné.

"Děje se něco?" opatrně se snažil navázat rozhovor, i když mu bylo jasné, že jej Snape bude ignorovat, nebo se o to aspoň bude pokoušet.

"Snape?"
"Severusi," zkusil to jinak. Třeba zrovna tímhle by se mu mohlo podařit dostat ze Snapea nějaké odpovědi. Zjistit, co se děje.
"Severusi, co se stalo?" Potter už začínal být zoufalí. Proč jej jeho spolubydlící ignoroval.
Lehce do černovlasého muže šťouchl.
"Co?!" naštvaně zavrčel Snape.
"Ehm... Stalo se něco?"
"NE!"
"Ale... Vidím, že se něco děje," oponoval Harry.
"Je to kvůli mé včerejší návštěvě?" tipoval.
"Ne," povzdych.
"Tak kvůli čemu? Co se děje?"
"Nic se neděje, Pottere, proč by taky mělo, že," zavrčení.
"Severusi, vidím, že něco není v pořádku..."
"Nejsem si vědom toho, že bych vám dovolil mi tykat."
"Co se děje?" opakovat již poněkolikáté svou otázku Harry.
"Nic!" Snape se naštvaně zvedl od stolu a zamířil ke dveřím. Černovlasý mladík jej chvíli udiveně sledoval, než se i on postavil a zamířil za starším mužem.

"Nemáte nic jiného na práci, než mě sledovat, Pottere?!" Severus s dupotem vycházel schody, následován mladíkem.
"Ne, dokud mi neřeknete, co se stalo?"
"Nic se nestalo!" naštvaně.
"To vidím!" stejným tónem odvědil Potter.
"Cože?" bývalý profesor se lehce udiveně otočil na chlapce.

"Co se stalo? Proč... Proč jste brečel?" vybalil na něj Harry.
"Co-cože?" Snape zalapal po dechu. Po probděné noci, kdy se stále přesvědčoval o tom, že jej Potter stále nesnáší. Nebo spíš, že jej toleruje, ale nikdy by si k němu nemohl vypěstovat hlubší vztah, se neviděl. Netušil teda jak moc zoufale vypadá.
"Nevím, co si myslíte, že víte, Pottere, ale nemám potřebu kvůli vám brečet po nocích!" odsekl a opět vykročil směrem ke svému pokoji.
"Neřekl jsem, že kvůli mě," zamračil se Harry a po chvíli opět následoval Snapea, něco jej totiž napadlo.

***

Zaklepal na dveře Snapeova pokoje. Bylo mu jasné, že jej dál nepozve. Proto okamžik počkal a pak vzal za kliku.

"Nemyslím, že bych vás zval dál," zavrčel Snape od stolu, za kterým seděl.
"Promluvme si." Harry si sedl na postel a vyčkávavě se na Severuse zadíval.
"Už podruhé se mi bez dovolení válíte po posteli," kousavě poznamenal.
"Co?" chlapci lehce zrůžověly tváře, došlo mu, že Snape opět mluví o nějakém tom incidentu, který si on bohužel nepamatuje.
"Ale to je teď jedno. Co jsem udělal, že jsem vás dohnal k pláči?" zajímal se mladík. Nyní již nepochyboval o tom, že starší kouzelník, o kterém si vždycky myslel, že nemá žádné city, ronil slzy. A co víc, nejspíš kvůli němu! To chlapce zaujalo...

"Pottere, proč myslíte, že bych měl potřebu něco takového dělat kvůli vám? Nebuďte bláhový, ne každý se kvůli vám musí přetrhnout."
"To si přece nemyslím, ale vy jste... Co se stalo?" nálehal Harry.
"NIC! Nic se nestalo, Pottere, takže se teď zvědněte a vypadněte z mého pokoje?!"
"Ne..."
"Cože?!"
"Neodejdu, dokud mi to neřeknete," pousmál se mladík.
Poslední komentáře
15.12.2007 12:19:18: Profesor: 24.12. takže to už nebude dlouho trvat... Blanch: No jo, Potter má hodně sexu, přece bys ...
15.12.2007 11:41:36: Kdy bude pokračování? Je to moc pěkná povídka.
04.12.2007 15:19:25: Tedy, tohle je kapitoilka. Moc se mi líbila. Už se těším, až si to vyříkají...smiley${1}
25.11.2007 18:42:26: Tak se mi zdá, že v poslední době má potter u tebe v povídkách nějak moc sexu :))), převětšinou nedo...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.