Světy LM/RW

12.Kapitola - Tak a je to tady

Byl pátek a Ron se chystal do domu Malfoy na tajemnou oslavu.
Předevčírem bylo zařazování, po něm jim Brumbál oznámil, že byla mimořádně přijata nová studentka, Eleonor Malfoyová, která půjde do šestého ročníku.
Elen si musela jako všichni nasadit nováčci nasadit moudrý klobouk, jenž jí okamžitě zařadil do Zmijozelu k jejímu bratrovi.

Celý dva dny Ron očekával, jestli mi poví něco k tomu, co se dělo ve vlaku, ale El zatvrzele mlčela, pouze včera a dnes u snídaně mu připomněla, že má být v půl osmý u hlavní brány.

Tak teď teda Ron pomalu scházel po schodech dolů, v hlavě mu pořád zněla varování od Harryho a Hermiony, kteří se o něj opravdu báli a ujišťovali ho, že jestli se nevrátí přesně ve stanovenou dobu tak o všem řeknou Brumbálovi.

U brány na něj už čekali sourozenci Malfoyovi a k Ronovu velkému překvapení i profesor Snape.

„To vám to trvalo, doufám že jste si nemyslel, že na vás budeme čekat věčně,“ zpustil hned Snape jakmile ho zahlídl jak se blíží.
Ron pohlédl na své hodinky, zdržel se o pět minut.

„Tak honem musíme jít, jinak přijdeme pozdě,“ popoháněla všechny Elen, když přecházeli přes školní pozemky.
„Jak se k vám vůbec dostaneme?“ zeptal se Ron.
„Přenášedlem, jak sis myslel?“ ušklíbl se Draco.

Po slabé čtvrt hodince dorazili do Prasinek.
Snape zamířil k jednomu tmavému nenápadnému obchůdku a vešel dovnitř, ostatní ho jen nejistě následovali.
Vnitřek krámku byl ponurý, za špinavým pultem se krčil špinavý stařec.
Profesor k němu přistoupil, podal mu galeon a stařec mu ho vyměnil za brož s hadem.

„Chyťte se,“ podával jim brož.
„A co ty?“ zeptala se Elen.
„Já se, tam na rozdíl od vás, přemístím,“ odpověděl.
Všichni tři se tedy dotkli brože s hadem a ihned ucítili známe škubnutí za pupíkem.

Po delší době dopadli na zem.
Ron se rozhlédl a zjistil, že opět stojí před honosným sídlem Malfoy.
„Tak jdeme ne,“ ozval se za nimi hlas jejich profesora, který se už mezi tím stihl přemístit.

„Nevíš kdo tam všechno bude?“ vyptávala se ho cestou do domu Elen.
„Známí,“ dostalo se jí chabé odpovědi.
Chtěla se ještě a něco zeptat, ale to už se otvírali domovní dveře a v nich stáli pan a paní Malfoyovi.
Lucius Malfoy na rozdíl od své ženy vypadal jako, že je rád všechny vidí, zvlášť zářivý úsměv hodil na Rona.

Ron pomalu postupoval vnitřkem domu do sálu, kde se obvykle konali oslavy, a přemýšlel jestli se dnes dozví to co mu Elen a Draco neřekli, ale čeho se tak báli.
Jak tak uvažoval, ani si nevšiml, že se dveře sálu otevřeli a uvnitř se na ně otáčelo velké množství lidí.

Lucius se chopil představování, protože ani jeho děti většinu přítomných neznali.
Ron tomu chvíli nevěnoval pozornost, ale potom co se po něm několik lidí ohlédlo, začal dávat pozor co se říká.
Malfoy starší právě jeho i svoje děti představoval ženě s prsty posázeními prsteny s drahým kamením a muži, nejspíš jejímu manželovi.
Ronovi neunikl pohled, který po něm manželé hodili, když ho Lucius představil, neunikla mu ani slova, která pošeptala vzrušeně žena muži, když šel Malfoy dál představovat a Rona táhl s sebou.
„To je novej? Co myslíš? Ví o tom?“ nesl se sotva slyšitelný hlas k němu.
Malfoy starší to nejspíš taky zaslechl, protože se prudce otočil k ženě a ta rázem zmlkla a vypařila se z dohledu s manželem v patách.

„Tak co, Rone, nechceš nalít skleničku něčeho ostřejšího?“ zeptal se ho asi po sedmý za ten večer Lucius.
Ron právě stál u baru a popíjel lehký vinný střik, když k němu opět přišel.
Ron se sám sebe ptal jestli nemá nic jiného na práci než se ho pořád do nekonečna ptát co chce k pití, nakonec usoudil že to bude muset předržet, protože si dal závazek, že se dnes neopije.

Zatím ho s toho aby musel odpovědět, vždy vytáhla Elen, nebo Draco, ale teď ani jednoho nikde neviděl.

Snobská společnost už se pomalu rozprchla a zůstala jen partička pijáků, kteří byly víc či míň opilý.

„Tak co, nemyslíš, že je čas změnit obsah sklenky?“ zeptal se opět Lucius a mávnutím hůlky nechal zmizet střik z Ronovi sklenky.
„Ale já nechci pít,“ bránil se chabě Ron, když viděl jak mu Malfoy nalévá dost silný destilát.
„To snad nemyslíš vážně, co jiného se asi tak dělá na oslavách?“ usmál se na něj Lucius a nešlo rozpoznat na co tím naráží.

Po další půl hodině do sebe už Ron lil pátou skleničku a pomalu přestával vnímat co se kolem něj děje.

Byly tři hodiny ráno, Elen s Dracem se už několik hodin neukázali a ostatní ve zbylé společnosti, byly totálně na mol,nebo v mlčícím kroužku pili svou whisky.

Ron pomalu začal klesat k zemi, byl by určitě dopadl na podlahu a skončil jako většina již ležících, ale jeho něčí silné ruce uchopili a odnášeli pryč.
Ron ještě zaznamenal jak vcházejí do nějaké místnosti a pak ho pohltila tma.
Žádné komentáře
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.