Světy LM/RW

16.Kapitola - Nevěra, smrt, zoufalství

"Hej, Malfoyová!" křikl Harry přes Velkou síň. "Počkej!"
Eleanor se konečně s povzdychem zastavila.
"Co chceš?" netrpělivě na něj pohlédla.
"Tady to asi nebude nejlepší řešit," chytl jí za ruku a nevšímajíc si jejích protestů jí vyvlíkl do vstupní síně, otevřel malá dvířka a strčil jí do kamrdlíku na košťata.
"Co si sakra myslíš, že děláš?!" rozkřikla se na něj, když zavřel dveře a hůlkou jí posvítil do obličeje.
"Tak a teď mi pěkně pověz, proč odjel Ron k vám, když ty i Malfoy jste nikam nejeli?" udeřil na Eleanor.
"Cože? Ron jel k nám domů? Ale proč by to dělal?" vyděsila se Elen.
"To sakra nevím, právě proto se ptám tebe," pomalu se uklidňoval Potter.
"Ale já nemám zdání, proč, z jakého důvodu by se tam Ron vracel. Zvlášť potom co se stalo minulý víkend," neměla daleko k pláči.
"Fajn, a co se stalo ten minulý víkend mi říct můžeš?" zvýšil hlas Harry.
"Já... to asi nebude dobrý, kdybych ti to řekla... totiž to by mohlo být špatný...," nevěděla kudy kam El.
"Ale víš co já pojedu domů a zjistím co se děje," napadlo jí náhle.
"Dobře, ale pokud to nezjistíš tak si tě nejdu a pak si mě nepřej," nezapomněl vyhrožovat Harry.

Chvíli se ještě měřili pohledem, potom se Potter otočil a vyrazil z kumbálu.
Eleanor si pomalu srovnávala v hlavě co se vlastně děje a co má udělat.
Šla si sbalit věci, rozhodla se že domů pojede ještě dnes, nejdřív chtěla najít Draca,ale jelikož neměla přenášedlo a musela proto na vlak, nechala mu pouze na nočním stolku dopis o tom co jí řekl Potter a kam se vypravila.
Vzala do ruky cestovní kufřík a vypravila se do Prasinek na nádraží, odkud jí měl vlak dovést až do Londýna. Z Londýna musela ještě mudlovskou dopravou do vesnice kousek od jejich sídla a pak pěšky.



Ron seděl celkem nervózně na honosně vyřezávané židli, naproti němu seděl Lucius Malfoy, který právě dost hrubě nadával domácí skřítce, jenž mírně připálila večeři.
Po několika minutách byla skřítka konečně propuštěna, aby mohla donést zbytek jídla na stůl.

Večeřící Lucius několikrát během jídla zvedl oči od talíře a zkoumavě pohlédl na Rona, ten vědom si toho pohledu se snažil věnovat jídlu, ale ruměnci rozlévajícímu se po tvářích zabránit nemohl.

"Doufám, že ti chutná," usmál se Malfoy, který si nemohl nevšimnout Ronovi rozpačitosti, když byl přinesen několikátý chod.
"Jo, jistě je to dobrý, ale zdá se mi toho nějak moc," odmlčel se Ron a pozorně zkoumal zda tim pána domu nijak neurazil.
"Ano, je toho hodně, ale moje žena je zvyklá na několik chodů, tak jich skřítka vaří vždycky víc, myslí si že se tak moc musí cpát celá rodina," uchechtl se Lucius.
"Hmmm... aha," zrozpačitěl Weasley.
"Myslím, ale že když už jsme se najedli tak by jsme se mohli přesunout jinak. Co řikáš?" usmál se na zrzka Lucius.
"No... totiž... já ještě tak docela nedojed," vyhrkl Ron.
"Ale jdi, vždyť se v tom už přes půl hodiny jen nimráš."
To byla sice pravda, ale Ronovi tak vzal jedinou výmluvu, kterou chtěl zabránit dalšímu programu, jenž měl Malfoy nepochybně připravený.

"Co takhle sklenku něčeho dobrého?" otázal se Lucius, který správně pochopil, že bude muset postupovat pomalu pokud chce tuhle noc někam dojít.
"Tak jo," povzdechl si Ron,správně odhadl, že nic jiného mu nezbude.



Eleanor pomalu postupovala ulicemi Londýna, věděla, že tímhle tempem se domů dostane tak k svítání, ale nemohla s tim nic udělat.
Mudlovskou dopravou domů cestovala jen jednou, tak jí teď dalo nejen problém dostat se z vlakového nádraží na autobusový, ale i zakoupit si jízdenku.

Po několika hodinách konečně seděla ve starým autobuse, jenž jezdil jen na malé vesnice, ten kterým jela byl pro dnešní noc poslední, kdyby jej nestihla dostala by se domů až v pondělí a to by jí už moc platný nebylo.

Sedla si až do zadu, věděla že tam bude nejmíň nápadná a taky se jí nechtělo mačkat se vepředu z bandou vesnických puberťáků vracejících se z diskoték.
Ještě, že si sebou vzala knihu, v rozhrkaným autobuse jí čekaly bez mála tři hodiny jízdy.



Lucius Malfoy lil s velmi potěšeným úsměvem několikátou dávku tvrdého alkoholu do chlapcovi sklenky.
Věděl proč ho sem pozval, věděl co po něm chtěl. Ano věděl to už dávno, ještě před tím než s tímto zrzavým chlapcem začala chodit jeho dcera. Tenhle hoch ho přitahoval, přitahoval ho tak jako ještě nikdo, měl v sobě zvláštní kouzlo osobnosti, spatři to již na ministerstvu kouzel, kde Ron pomáhal tomu zmetkovi Potterovi. A nyní měl konečně možnost přesvědčit ho, že i on si přeje to samý, že nestojí o ženy, dívky, ale jen o něj. Měl na to jen tento víkend, věděl, že pokud se mu to nepovede v těchto pár dnech tak už nikdy. Pokud se mu nepovede chlapce přesvědčit, aby sním zůstal, aby hodil za hlavu jeho dceru i ty ostatní co mu nadbíhají, tak se mu to nepovede již nikdy. Pochyboval, že by se do tohohle domu chtěl ten hoch vracet, když nebude cítit to co on.
Proto teď s velkým potěšením doléval chlapci sklenku a sledoval jak ho alkohol pomalu, ale jistě zmáhá.

Ron si jen nejasně uvědomoval, že opět porušil svoje předsevzetí, opět začal pít a opět o sobě pomalu přestával vědět.
Zajímalo ho co by na to řekla jeho matka, kdyby věděla kolikrát za tak krátkou dobu se stihl u Malfoyů opít, nejspíš by ho, ale přizabila.
Přiopile se usmál nad touhle myšlenkou a napil se z opět dolité sklenky pro něj neznámého destilátu.

Lucius pozoroval chlapce, viděl jak pomalu přestává vnímat své okolí, ale ještě byl příliš při smyslech proto co chtěl udělat Malfoy.
Náhle Ronovi vypadla sklenka z ruky a roztříštila se o dřevěnou podlahu.
Chlapci se motala hlava, ztrácel vědomí, nejasně si uvědomoval svojí hrubou chybu, když se ztrácel v temnotě.

Malfoy zareagoval pohotově, věděl co přijde, stalo se to i před týdnem, ovšem netušil nakolik si už šestnáctileté tělo zvyklo na alkohol a za jak dlouho se tedy zhroutí.
Chytit Rona do náruče ještě před dopadem mezi střepy od sklenky.
Usmál se nad bezmocností s kterou mu hoch spočíval v náručí, věděl co chce a nehodlal to dál odkládat.

Přenesl zrzka do své ložnice, v hloubi duše doufal, že to není naposledy co se to stane, ale chtěl aby příště bylo vše s Ronovou plnou asistencí, chtěl ho, ale nechtěl jen tělo, chtěl i osobnost, duši. Lucius Malfoy chtěl vše, chtěl Rona celého, ovšem nechtěl ho pod tlakem ani pod kouzlem, ten dnešek měl být výjimka a to jen proto aby si chlapec uvědomil kam opravdu patří.

Položil Rona na jednu polovinu postele, dřív tu spávala jeho žena, ale po narození dětí své ložnice oddělili, vlastně spolu nespali od početí Draca a Eleanor, Narcisa měla své milence a Lucius své, rádi se neměli ani před nucenou svatbou natož teď, ale zatím se aspoň respektovali, zatím.

Lucius ze sebe pomalu svlékával oblečení, teď už ho nikdo nemohl zastavit.
Již bez veškerých šatů vlezl do postele, pomalu přelezl k Ronovi.

Obkročmo si zlehka sedl na chlapcův hrudník a začal i jeho zbavovat šatů, Ron roztřeseně dýchal i když nebyl při vědomí, jeho podvědomí jako by tušilo co se děje, jeho část, která nebyla opilá to nechtěla dopustit, ale nemohl ovládat mysl, natož končetiny.

Malfoy mezitím sundal z Rona košili a chystal se na kalhoty, byl by radši, kdyby byl hoch při vědomí, ale neměl náladu na to, aby se s ním pral, tak ho nechal v tom stavu do jakého ho dostal alkohol.
Luciusovi zbývalo chlapce zbavit posledního kousku oblečení, nyní by mu v jeho úmyslu již nikdo nedokázal zabránit.



Eleanor pomalu vycházela z malinké boudy, která sloužila jako zastávka pro kilometr vzdálenou vesnici.
Právě tou vesnicí musela Elen projít a potom ještě pět kilometrů přes les, aby aspoň z dálky spatřila svůj dům.
Vzdychla si, popadla do ruky cestovní kufřík a vydala se na v noci né zcela pohodlnou a rozhodně né bezpečnou cestu.
Pokud správně počítala a hlavně pokud se nebude nikde zdržovat, měla by být doma mezi pátou a šestou hodinou ranní.

Byla asi tak dva kilometry od domova, ale zdálo se jí jako by už ušla nejmíň deset kilometrů, když tudy šla poprvé, přišlo jí to blíž.
Vlekla se temným lesem, hůlku měla v pohotovostní poloze, přece jenom člověk nemůže vědět na co tu takhle sám může narazit.
Ušla další kilometr, už jen jeden a měla by být před branami sídla rodiny Malfoyů.
Pomalu se táhla do dalšího kopce, v duchu si nadával, že přece jenom v Bradavicích nehledala Draca, třeba měl u sebe přenášedlo, to jí, ale na hradě nenapadlo, tam myslela jen na to dostat se co nejdřív domů a najít Rona.

Konečně vystoupala na kopec, rozhlédla se po šerém kraji, za chvíli by mělo svítat.
Pod kopcem spatřila známí bílý dům z místa kde stála spíš viděla jen modré střechy, které dům měl.
Celkem rychle na to jak byla po cestě unavena seběhla s kopce a po lehkých dohadech s hadem na bráně, který jí odmítal vpustit dál se přece jen dostala do zahrady.
Už jen pár metrů a byla u doma.
Vyšla po mramorových schodech, zkusila zda je odemčeno, k jejímu velkýmu překvapení byly, ale dveře zamčený. To jí trochu rozhodilo,nikdy se nezamykalo, když byl někdo doma, přece jen je to dálka z nejbližší vesnice.
Chtěla vytáhnout hůlku, aby zámek odemkla kouzlem, ale zpomněla si jak jí matka jako malý vysvětlovala, že tyhle dveře kouzlem neotevře.
Zamračeně se přehrabovala v kufříku, přece to nezapomněla ve škole.
Najednou se jí tvář trochu projasnila a vytáhla velký stříbrný zdobený klíč, který by normálně byl k vidění tak někde v muzeum.

Odemkla dveře, vstoupila pravým křídle, věděla že levé křídlo dělá šílený randál, ale z tím co vstoupila to nebylo o nic lepší.
Právě si povášela kabát, když se k ní přihnala skřítka.
"Slečno, já nevěděla, že dnes přijdete, pán mi o tom nic neřekl," ukláněla se vyděšená skřítka.
"To je v pořádku, otec o tom nevěděl," mírně se usmála Elen.
"Kde je otec nyní?" zeptala se.
"V ložnici, váš otec je v ložnici, nesmíme tam chodit, nikdo ze skřítků tak nesmí slečno," ztišila hlas skřítka.
"Vážně? A pročpak? Otec je tam sám?" vyptávala se Eleanor, i když odpověď předem znala, jen doufala, že nemá pravdu.
"Ne, pán tak má návštěvu. Chlapce, přijel včera, zůstal na večeři a pak s panem Malfoyem pili a ...," chytila se vyděšeně skřítka za ústa, když si uvědomila co řekla.
"To je v pořádku, můžeš jít," propustila jí mávnutím ruky El a vydala se do otcovi ložnice.
Cestou po schodech se klepala, nevěděla zda to je spíš strachem nebo zlobou, ale nehodlala to co její otec udělal nechat jen tak.



Draco Malfoy přecházel nerozhodně po Zmijozelský společenský místnosti.
Když šel večer do postele, našel v ní dopis, dopis od jeho sestry.
Psala mu něco o tom, že za ní byl Potter a že Weasley odjel k nim domů, potom tak psala nějaký žvásty o tom jak tomu měla zabránit a tak. A nakonec takovej malej dovětek, že odjíždí vlakem domů, najde svýho kluka, dokud je ještě její a z otcem si to vyřídí.

Draco nevěděl co má dělat, samozřejmě že věděl o otcově plánu i o tom proč Weasley odjel. Nesměl to Eleanor říct, vždyť i takhle toho věděla příliš mnoho.
Upřímně se divil, že mu otec věří a zasvěcuje ho do takových záležitostí, vždycky si myslel, že otcovým mazánkem je Elen, ale té se otec přece nikdy nesvěřoval.
Ne že jemu by se nějak moc svěřoval, ale aspoň mu řikal o svých plánech a plánech pána zla a o dalších věcech o kterých jeho sestra neměla ani potuchy.

Draco se pomalu zvedl, měl to udělat už dřív, ale až teď si byl jistý že musí.
Šel do ložnice pro šestý ročník, přešel ke své posteli a ze spodního šuplíku u nočního stolku vytáhl přenášedlo.
Odhodlaně se ho chytit a zamumlal heslo, na které ho přenášedlo mělo donést domů.



Eleanor vycházela po mramorovém schodišti, nesnášela mramor byl všude v tomhle domě, její matka mramor milovala, ale Elen ho nesnášela připadal jí odporný, studený, zlí.
S odporem se držela zábradlí a z ulehčením ho pustila, když vyšla až nahoru.

Šla potemnělou chodbou přímo do otcovi ložnice, vzala za kliku. K jejímu nelíčenému překvapení, bylo odemčeno,otec nejspíš nečekal, že někdo přijde a dovolí si ho rušit.
Vstoupila do pokoje, které pomalu začalo vyplňovat vycházející slunce.
Rozhlédla se, na tmavé posteli ležel z přikrývkou u pasu její přítel Ron.
Eleanor si z odporem povšimla nejen tak výrazné věci, jako že mu chybí košile, ale i zarudlých míst na chlapcově krku.
Vedle Rona nikdo nebyl, uvažovala kde by její otec mohl být,v tom uslyšela z koupelny zvuk tekoucí vody.

Vykročila ke dveřím v rohu ložnice, otevřela je.
Věděla co chce otci udělat, nenáviděla ho, jejího předchozího kluka jí zabil a z jejím nynějším klukem se vyspal.
Přišel jí odporný, né Ron, ale její otec za všechno mohl, věděla to, znala Rona, ten by toho nebyl schopen, aspoň teď ještě ne.

Za bílým sklem od sprchového koutu spatřila obrys otcovi postavy, chtěla zaútočit teď, musela v přímém boji by neměla šanci.
A pokud by její otec nechtěl boj, ale chtěl rozhodnutí Rona s kým bude,měla by Eleanor strach, že jí si nevybere.

Pozvedla hůlku a zamířila.
V tom jí odhodilo červený paprsek, narazila do stěny a ztratila vědomí.

Lucius Malfoy přes sebe hodil ručník a vyšel ze sprchy.
Na zemi před ním ležela jeho dcera a nad ním stál jeho syn.
Nechápavě, mírně zamračeně se na Draca podíval.
Ten mu jen mlčky podal dopis, který mu Elen napsala.
Lucius si dopis přečetl, pohlédl zpět na synu.
"A na co čekáš? Zabij ji!" vyštěkl ostře.
"Ale... ale to přece nejde," zhrozil se mladý Malfoy.
"Proč ne? Chtěla zabít mě, tak ty teď zabiješ jí."
"Ale to přece... a co když to s Weasleym nevyjde?" zeptal se Draco.
"Do toho ti nic není, vyjde to sem si tím jist, a ona by mi v tom jenom překážela," pohlédl s pohrdáním na svou dceru.
"Jak myslíš, ale uvědom si, že to už nejde vrátit," upozornil jej ještě Draco.
Lucius si změřil syna zlobným pohledem, potom mu vytrhl hůlku z ruky a namířil na vlastní dceru.
"Avada Kedavra," vyřkl smrtící kletbu.
Proud zeleného světla zasáhl Eleanor Malfoyovu a okamžitě jí zbavil života.

"A teď zmiz!" křikl ještě ne svýho syna, když se z ložnice ozval slabý zvuk jak se Ron probouzel.
Draco poslechl otce a pomocí přenášedla se v mžiku přemístil zpět do školy.
Malfoy ještě naposledy pohlédl na svojí mrtvou dceru, potom vzal svojí hůlku, která do teďka ležela na stolku vedle umyvadla a přeměnil Eleanor v neužitečnou malou věc, kterou z odporem hodil do odpadkového koše.
Pak se z mírným spokojeným úsměvem otočil a vydal se do ložnice,kdy se probouzel chlapec, který bude mít jistě mnoho otázek.
Žádné komentáře
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.