Světy LM/RW

18.Kapitola - Co chce Snape?

„Rone! Rone, vstávej!“ třásl s rudovlasým chlapcem jeho spolužák.
„Co je?" zamručel Weasley a přetočil se na bok.
„Pokud ihned nevstaneš, tak přijdeme o snídani," snažil se Harry.
„Dej mi pokoj je sobota, nech mě spát."
„Ne Rone, je neděle, celou sobotu si prospal," mírně se uchichtnul Potter
„Cože?" vystřelil Ron do sedu.
„No nevím přesně kdy si přišel, ale celej včerejšek jsi spal," pokrčil rameny Harry.
„To není možný," kroutil nechápavě hlavou Weasley.
„No jak vidíš tak je," ušklíbl se Potter.
„A měl by si, už vstávat, slíbil jsem Hermioně, že tě, už konečně probudím," zvedl se Harry z kamarádovy postele na níž doposud seděl a dal se sám do oblíkání. Zrzek ho ještě chvíli ospale pozoroval, než se rozhodl taky vstát a jít se na snídat.
„No konečně si se taky uráčil vstát," počastovala ho Hermiona zachmuřeným pohledem, hned jak se objevil pod schody z ložnice.
Ron jen něco nesrozumitelně zabručel a pustil se za kamarády do Velké síně na jídlo.
Sotva usedli ke svému stolu, spustila Hermiona obvyklou nedělní průpovídku o tom jak se musí začít učit a jak to včera nestihla, že nemělo ani cenu jí nadále poslouchat. Ron vypnul hned po první větě, jedl ve velké síni, ale myslí byl někde jinde. Byl v sídle Luciuse Malfoye, vzpomínal na pátek a hlavně na včerejší ráno, kdysi Lucius tak negentlemansky řekl o polibek. Nevědomky se při tomto pomyšlení začal usmívat. Což samozřejmě neuniklo kamarádčinu zkoumavému pohledu.
„Na co myslíš?" šťouchla do něj Hermiona, když jí neodpovídal.
„Ehm... na... no na nic, na co bych měl," mírně zčervenal Ron.
Hermiona si ho ještě chvíli zpytavě prohlížela, když jí vyrušil Harry.
„Kde je vlastně Elen?" rozhlížel se Potter po Zmijozelském stole a marně hledal očima Ronovu dívku.
„Nevím, od čtvrtka sem jí neviděl," pokrčil rameny Rom.
„Jak to? Vždyť za tebou jela domů?" nechápala Hermiona.
„Cože? Ne, nejela, já tam byl do soboty ráno, a to tý doby nikdo nepřijel," řekl Ron a mírně se zamračil.
„Třeba jste se minuli," pospíšila si rychle Hermiona.
„Třeba," odtušil Weasley.
„Třeba taky ne," prohodil Harry, čímž si vysloužil Hermionin nasupený pohled.
„Doufám, že se dneska začnete konečně taky učit," ozvala se po chvíli Grangerová.
Ron s Harrym na sebe jen zoufale pohlédli, ani jeden z nich to neměl v plánu, ale jak znali Hermionu, tak jim teď nic jiného nezbude.
Díky Hermioniným věčným poznámkám strávili oba chlapci celou neděli zalezlí v knihovně a v Nebelvírské věži a snažili se dohnat domácí úkoly a zbylé nudné školní záležitosti.
Do postele se dostaly až těsně před půlnocí, ale jak nezapomněla poznamenat Hermiona, měli vše hotové.
Sotva vlezli do postelí, už je probudil nepříjemný zvuk budíku, oznamující půl osmé.
„Co, kdybych se hodil marod?" zahuhlal zpod peřiny Ron směrem k vstávajícímu kamarádovi.
„Zapomeň, nehodlám poslouchat celou dobu Hermioniny stížnosti," usadil ho Harry.
„Tak co jak jste se vyspali?" zeptala se jich hned na snídani svěží Hermiona, čímž si vysloužila nasupené pohledy ospalých kamarádů.
„Asi moc dobře ne," řekla si pro sebe, ale tak aby to oba nebelvírčané zaslechli.
„Hele, furt tu nemáš holku," ozval se Harry, sedící při snídani vedle Rona.
„Nepohádali jste se?" zajímala se Hermiona.
„Nejste nějak moc zvědavý?!" vybuchl Ron.
Do konce snídaně, už se ani jeden z jeho kamarádů neopovážil nic říct.
V tichosti dosnídali a vydali se na první hodiny, lektvary.
Sotva vstoupili do sklepní učebny, začala se Ronovi mírně točit hlava.
Žáci usedli na svá místa právě v okamžiku, kdy vešel do třídy Severus Snape.
„Dnes budeme opakovat, podle přísad na tabuli vyrobíte lektvar a na konci dnešní dvouhodinovky my jej odevzdáte spolu s názvem, na jehož zjištění budete mít čas poslední půlhodinu," oznámil celé třídě Snape.
„A jak budeme zjišťovat co to je za lektvar?" nechápal Weasley, řekl to jen šeptem směrem k Hermioně a Harrymu, nepochybně se to, ale rozlehlo po celé ztichlé třídě,neboť si ho Snape změřil nebezpečným pohledem a srazil Nebelvíru deset bodů, za blbé kecy, jak to nazval.
Pracovali skoro hodinu, když se Ronovi bolest hlavy vrátila v o něco větším návalu.
Snape proházel učebnou, nahlížel studentům do kotlíků a sem tam prohodil uštěpačnou poznámku. U Rona se zastavil o něco déle, nezkoumal ani tak obsah jeho kotlíku, jako spíš to jak se choval. Po nepatrné chvíli postupoval dál.
Zbývala poslední půl hodina do konce lektvarů, když se ozval Snape.
„Teď si každý vezmete jednu žábu a vyzkoušíte co je to za lektvar, jeho název napíšete na lahvičku s lektvarem spolu z vašim jménem a odevzdáte, máte na to půl hodiny."
Studenti se nahrnuli ke katedře a brali si jeden po druhém žáby z přichystané nádoby. Vraceli se s nimi ke svým kotlíkům a naběračkami se snažili vlít jim několik kapek do malinkých tlamiček.
Pár studentům, mezi nimiž byli Draco s Hermionou, se žáby změnili na pulce. Několik jiných žab změnilo barvu, ale většina ostatních se víceméně otrávila, za což si studenti vysloužili Snapeův úšklebek a nepochybně i špatné hodnocení.
Zazvonilo.
„Můžete jít," vyzval Snape již sbalené studenty.
„Weasley, vy tu ještě zůstaňte," ozval se,když Ron spolu s kamarády byl již skoro u dveří.
Zrzek se jen zoufale ohlédl na odcházející kamarády a popošel blíž k Snapovi.
Profesor počkal, dokud neodešli z učebny všichni studenti a jedním mávnutím zavřel a vzápětí zamknul dveře.
„Sedněte si," štěkl na Rona.
Mírně vyděšený chlapec si nervózně sedl naproti nenáviděnému profesorovi, v první chvíli si myslel že ho bude plískat za jeho neuváženou poznámku na začátku hodiny, jak ale vzápětí zjistil, hluboce se mýlil!
Žádné komentáře
 
©2007-2017 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.