Světy LM/RW

19.Kapitola - O nás, bez nás

„Pane,“ ozval se Ron, když se Snape k ničemu neměl a jen se něj zamyšleně díval.
Opět bylo ticho.
„Není vám poslední dobou třeba špatně, netrpíte malátností?“ zeptal se náhle Snape.
„Ne, ne, proč?“ zalhal Ron.
„Nelžete,“ vyštěkl na něj Snape.
„Ale, …“ začal Ron.
„Takže jak dlouho to trvá?“ provrtával jej pohledem profesor.
„Chvíli,“ sklopil zrak zrzek.
„To znamená, jak dlouho?“ trval dál na své otázce Snape.
„Tak půl hodiny,“ opět lehce zalhal Weasley.
„A teď vás něco bolí?“ vyzvídal dál Snape.
„Ne pane, v čemu je tohle vyslýchání?“
„Snad mám právo vědět, když se něco děje se studenty,“ odsekl Snape.
„Ano, ale já nejsem z vaší koleje,“ opětoval mu Ron stejnou mincí.
„To sice ne, ale pokud kvůli osobním problémům špatně pracujete v mých hodinách, tak to je i moje věc,“ trval na svém Severus.
„Můžu, už tedy jít?“ ozval se po chvilce Ron.
„Jistě,“ nevrle jej propustil Snape.

Weasley se rychle zvedl ze židle a rychlím krokem zamířil ke dveřím učebny.
Už, už skoro sahal po klice, když se náhlá bolest hlavy opět vrátila, jenže tentokrát se začala pomalu sunout celým jeho tělem. Zakolísal, vteřinku před tím než omdlel zaregistroval, jak jej někdo zachytil.

Severus Snape Rona pozoroval, už od chvíle co se zvedl a zamířil ke dveřím, všiml si jak náhle zbledl, jak jeho ruka minula klika a náhle se kácí k zemi. Zareagoval na poslední chvíli.

Zachytil jej těsně před dopadem na tvrdou kamennou podlahu.
Na okamžik se s chlapcem v náručí zamyslel, kam sním, jestli má kontaktovat Luciuse, nebo Weasleyho donést na ošetřovnu, či zkusit štěstí a pokusit se probrat ho sám.

Nakonec se rozhodl pro ošetřovnu.
Žáci teď stejně obědvali, nebo byli zalezlí ve svých kolejí, takže byla naděje, že ho nikdo nepotká.

Rozrazil dveře ošetřovny a vyděsil tím madame Pomfreyovou, která se právě chystala na oběd.

„Severusi! Co se mu stalo?“ šokovaně se začala zajímat o mladíkův stav.

„Nevím, omdlel, když opouštěl učebnu,“ odpověděl Snape.

Ošetřovatelka se na něj nedůvěřivě podívala a poté ho vyhnala ven z ošetřovny s tím, že musí zjistit chlapcův stav.

Snape tedy zamířil do svého kabinetu. Před krbem se zastavil a se sebe zapřením vhodil do krbu prášek letax, strčil dovnitř hlavu a oznámil adresu Malfoyova sídla.
„Severusi? Nečekal jsem, že tě tak brzy uvidím, po tom co jsi se tak vztekal kvůli Ronovi,“ podivil se Lucius sedící v křesle před krbem a čtoucí nějakou tlustou knihu.

„Proto tu taky sem, říkal jsem ti, že mu toho lektvaru nemáš dávat tolik,“ rozčiloval se Snape.
„Stalo se snad něco?“ znejistil Malfoy.
„Jistě, že stalo, ten tvůj chlapeček mi tady zkolaboval, musel sem ho donést na ošetřovnu, a nepochybuji o tom, že se někdo dřív nebo později dozví, že je to vinou lektvaru, potom se lidi začnou zajímat o to, co to bylo za lektvar a kde k němu ten kluk mohl přijít,“ zuřivě pokračoval Snape.

„A jak je mu?“ strachoval se Lucius a ještě dřív, než mu stihl Snape odpovědět prohlásil.
„Hned tam jedu, nebudu přece bezmocně trčet tady,“
„Luciusi uklidni se, do školy nemůžeš přece jen tak přijít, kvůli nějakému klukovi, kterého máš nenávidět, co by si lidi pomysleli?“ snažil se jej zastavit Severus.

„To je jedno, tak mi sežeň třeba neviditelnej plášť, nebo něco takovýho, nikdo přece nemusí vědět, že tam sem,“ opakoval Lucius.
„S tvého chování by jeden mohl usuzovat, že toho chlapce opravdu miluješ, ale to není přece možný, zapomínáš snad na zásady?“ zamračil se Snape.
„Na to ti kašlu, jedu za Ronem,“ zavrčel Lucius.
„Fajn, klidně si sem přijeď ale pamatuj na to, že Brumbál ví o všem co se zde šustne, ten to hned zjistí a akorát budeme mít všichni včetně Weasleyho problémy.
„No a co? Z problémů se dá dostat. Zapomínáš, že když si dostal chuť na mého syna, tak sem tě nechal, taky sem tě mohl třeba zabít, a nebo tě udat, co by asi tak řekl Brumbál na to, že jeden z jeho zaměstnanců spí ze studenty?“ ušklíbl se Malfoy.
„Zmetku,“ štěkl ještě na Malfoye Snape, než vtáhl hlavu zpět do svého kabinetu.
Žádné komentáře
 
©2007-2017 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.