Světy LM/RW

2.Kapitola - Domů

Ron pomalu dojídal a začal uvažovat.
„Kde asi jsem a proč je tu Malfoy, a ta kouzelná holka, a co to znamená že je Malfoy její bratr?“

Dál už se ve svých myšlenkách nedostal, protože se opět otevřely dveře, dovnitř vešla Eleanor a za ní Draco.

„Tak co jak si se najedl? Doufám že dobře. A teď k tvým otázkám.“
Eleanor předpokládala, že se Ron zeptá, kde se tu vzal a kde je, ale jak moc se mýlila.
„Nevěděl jsem, že má Mal-Draco sestru,“ opravil se Ron.
„Jo, ono to totiž moc lidí neví. Já totiž chodila do Kruvalu a Draco, jak víš, chodí do Bradavic, ale tento rok přecházím také do Bradavic,“ začala vysvětlovat Eleanor.

„Ale proč jste nechodili spolu do školy?“ nechápal Ron.
„Otec si to nepřál, chtěl aby alespoň jeden z nás chodil do školy kde se učí černá magie a Draca tam matka odmítala pustit, protože v té době byl dost vážně nemocnej a tak tam poslaly mě,“ dokončila.
„A jak to, že teď přecházíš do Bradavic?“
„Ty jsi o tom ještě neslyšel?“ divila se Eleanor.
„O čem sem měl slyšet?“
„No potom, co zmizel Karkarov, tak se v Kruvalu zrušil šestý a sedmý ročník a studenti musí přestupovat.“
„Ale k nám ještě nikdo nepřestupoval?“ trval na svým Ron.
„Jo, to je možný lidi buď začnou chodit jinam rovnou a nebo si vyberou jinou školu Bradavice jsou pro ně moc daleko,“ vyjasnila Eleanor.

„Takže ty teď budeš chodit k nám do Bradavic? A jaký ročník?“
Odpověděl mu, ale pouze zvonivý smích.
„Rone ty jsi mě vůbec neposlouchal nebo co? Budu v šestým teď jsem to tu vysvětlovala“ smála se Eleanor dál.
„Weasleymu to nikdy moc nepálilo, zvlášť když nemá po ruce Grangerovou nebo Pottera,“ odfrkl Malfoy.
„Ale no tak Draco pořád od tebe jenom slyším nadávky na Rona, Pottera a tu holku, ale teď jsem poznala že Ron je fajn, tak nevim, ale jestli jsou i ti ostatní v pohodě proč ti tak vadí?“ zvážněla Eleanor.
Draco si jenom něco pro sebe zamumlal a odkráčel pryč.

„Nevšímej si ho, je to pitomec," prohlásila Eleanor a nasupeně koukala na dveře, které za sebou zabouchl Draco.
„Jo, to už jsem si všiml,“ pronesl Ron.
„Ale abys chápal, on se takhle nikdy nechová, vůbec nevim co o do něj vjelo.“
„Vážně? To já ho znám jenom takovýho a ještě mnohem horšího!“ nenechal se zviklat Ron.
„Tak jo, radši necháme nálady mého bratra být, ono ho to přejde,“ zakončovala Eleanor debatu,která stejně nikam nevedla.
„Přejde?“ zapochyboval Ron.
„Jo přejde. Vždycky když je na někoho naštvanej tak ho to potom přejde.“

„Na koho je naštvanej? Já mu nic neproved,“ nedal se odbýt Ron.
„Ne, na tebe určitě ne. To spíš na mě.“
„A proč by měl být naštvanej na někoho tak milého, jako jsi ty?“ nechápal Ron.

„No možná proto, že on se snaží zapadnout do představ našeho otce a pořád mu to nejde a mě otec dost věcí promíjí, dá se říci, že mě náš otec upřednostňuje, ale jeho se zase pořád zastává matka, a to je podle mě lepší než ňákej blbej Smrtijed,“ začala ztrácet kontrolu Eleanor.
„No tak Eleanor prosím uklidni se…“ snažil se ji uklidnit Ron, když začala tiše vzlykat.

Po chvíli se uklidnila a pohládla na Rona
„Díky, vážně nechápu co Dracovy na tobě vadí. Podle mě jsi super.“
„Díky…“ nevěděl Ron co říci, ale cítil jak začíná rudnout.
Ještě si povídaly, o škole o svých rodinách, kamarádech a tak.

Jenže je někdo právě v tom nejlepším vyrušil, když zaťukal na dveře.
„Kdo je?“ zeptala se zmatená Eleanor, věděla, že Draco neklepá a nikdo jiný doma nebyl.
„Kwikky“ ozval se za dveřmi nesmělý hlásek.
„Pojď dál? Děje se něco?“ Zeptala se hned Eleanor.

Dovnitř vstoupila vystrašená skřítka
„Vrátil se váš otec a opět se hádá s mladím pánem, chtěla jste abych přišla pokud se něco stane,“ špitla Kwikky.
„Ano, to je dobře děkuji,“ propustila jí Eleanor.
Nyní obrátila svou pozornost zpět k Ronovy.
„Musíš se vrátit domů, otec by nejspíš zuřil, zvláště jestli ho naštval Draco a o tom nepochybuji.“

„Ale jak se odsud dostat,“ zhrozil se Ron.
„Na vezmi si tohle, je to přenášedlo, přenese tě domů do tvé postele a potom mi ho pošli zpátky, jo,“ podávala mu krásnou sošku hada.
„Pokud to už nepůjde tak mi ho vrátíš ve škole, jo?“ ujišťovala se ještě.

„Dobře Eleanor, tak děkuji tedy za všechno a…“ začal Ron, ale byl přerušen polibkem od Eleanor.
„Není za co děkovat a říkej mi Elen, je to lepší,“ zašeptala mu do ucha a do ruky mu vtiskla přenášedlo.
Sotva se ho Ron dotkl, ucítil trhnutí za pupíkem a prostor se rozplynul, byl tažen pryč.
Žádné komentáře
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.