Světy LM/RW

22.kapitola - Spolu

Vlastně je to takový Epilog. Extrémně krátké, nudné, ale nutné... Věnováno všem, kteří tuhle povídku četli a vydrželi s ní až do konce... =)
Draco Malfoy seděl v křesle v Malfoy Manor. Manželka se synem Narciusem byli na nákupech někde na Příčné. On zůstal doma. Dnešek, tolik podobný jiným dnům, byl jiný. Byl jiný v tom, že dnes měl Draco narozeniny. Dnes častně zrána přiletěla sova. Každých deset let to samé. Jedna sova v balíčkem. S dárkem k narozeninám. Celý rok ani slovo, ani zmínka, nic. Ale na jeho narozeniny mu chodily dárky. Plavovlasý, již muž, věděl od koho jsou. Moc dobře to věděla i jeho žena, ale nechávala si to pro sebe. Je jen a jen na Dracovi, kdy se jí rozhodne poodhalit část z minulosti. Z minulosti jeho a jeho rodiny...

***
Lucius s Ronem na sebe nejistě hleděli. Ticho prolomil starší kouzelník.
"Měli bysme odsud zmizet. Snape má pravdu, za chvíli se to tady bude hemžit bystrozory a lidmi od Brumbála."
"Ale... Kam půjdeme?" chlapec byl ještě příliš unaven na to, aby byl schopný racionálního přemýšlení. Rozhodl se všechno nechat na Malfoyovi.
"Jsi ochotný jít kamkoliv?"
"Ano..." hlesl mladík.
"Dobře." Lucius k chlapci přístoupil. Opatrně jej uchopil do náruče.

***
Další narozeniny. Dracův syn se v září chystal do prvního ročníku v Bradavicích. Jeho otec nepochyboval, že půjde do Zmijozelu. Byl tak podobný jemu a jeho otci... I když Draco doufal, že Narcius nedopadne stejně jako Lucius.
Sova přinesla další dárek. Nikdy se neopozdila. Nikdy nezmeškala. Tohle jediný se pravidelně každý rok opakovalo.

***
Přemístili se na hranice jakéhosi evropského státu. Malfoy postavil chlapce na zem. Přešel k celnici. Lucius promluvil na muže za přepážkou cizí řečí, které zrzavý mladík nerozumněl.

Bez problémů přešli hranice. Následovalo další přemístění. Ron pomalu přestával počítat kolikrát se již přemýstili. Stále byl značně unavený. Netušil, kde zrovna jsou, vlastně nevěděl nic... Spoléhal na Luciuse...

***
Draco seděl v Malfoy Manor. Byl v domě sám. Syn se svojí rodinou byli kdesi u moře a Dracova žena byla již pár let po smrti.

Draco byl v mnohém jako jeho otec. Vždy s kamennou tváří. Nikdy neprojevujíce svoje city. Ale dnes poprvé si dovolil trochu citů projevit. Možná to bylo tím, že v sídle byl sám. Možná to bylo tím, že našel krabici se starými věcmi, které mu připomněli jeho malou sestričku. Nebo to možná bylo tím, že dnes poprvé po všech těch letech nepřišla sova s dárkem k narozeninám.

Draco věděl, co to znamená. Věděl, že teď už není naděje, že by ještě někdy viděl svého otce. Jen doufal, že žil šťastně a že s ním Weasley zůstal.



Pozn.: Takže, vím, že tahle kapitole ja krátká, hodně krátká. Ale tuhle povídku už nemám v srdci dlouhou dobu... Snad se aspoň někomu líbila... Doufám...
Poslední komentáře
11.01.2008 15:38:57: Dobra poviedka vazne sa mi pacilo... na ten pat ron a lucius si zacinam uz nejako zvykat smiley hehe ....
06.01.2008 18:27:47: Monika: Děkuji... No nebude... smiley${1}
06.01.2008 17:41:26: Nemáš vůbec zač, protože to bylo zasloužené!! :D neska ráno se dočetla tu Mezi boji...ta byla fakt m...
06.01.2008 17:14:24: Monika: Páni, už jsem si nemyslela, že u starších povídek bude ještě nějaký komentář. Jsem ráda, že ...
 
©2007-2017 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.