Světy LM/RW

4.Kapitola - Dráček

Pomalu už začínal usínat, když se otevřely dveře a dovnitř vklouzla dívka pouze v podprsence a kalhotkách.
„Ehmm, Rone, prosimtě mohl bys mi půjčit něco na sebe?“
„Ale jo, co potřebuješ?“ obracel se k ní Ron.
Poté ji spatřil a zarazil se, chvíli na ní ještě koukal, když si náhle uvědomil co dělá a urychleně odvrátil zrak.
„Promiň, neměl jsem…,“ vykoktal.

„Rone? Co se děje, nikdy si snad neviděl holku?“ zeptala se z úsměvem El.
„Jo to jo, holku jo, ale ne nahou,“ začervenal se Ron.
„Ale Rone, vždyť já nejsem nahá,“ začala se Elen smát ještě víc.
„No jo, já totiž, to je jedno,“ mávl nad tim Ron rukou.
„Co potřebuješ za to oblečení? Něco na spaní?“ začal se ptát a dával bacha, aby o ní nezavadil pohledem.
„Ne, na spaní ne, spím nahá, ale dnes udělám výjimku,“ řekla když viděla jak v Ronovy hrklo.

„Budu spát ve spodním prádle, ale potřebuji něco zítra na sebe, na cestu domů.“
„Jak to, ty nemáš svoje věci, co jsi měla před chvílí?“ podivil se Ron a už se ani nesnažil dívat jinak, stejně mu to moc nešlo.
„Ne, spadli mi do vany a do rána neuschnou,“ vysvětlila.
„A proč by neuschly?“ divil se opět Ron.
„Rone, možná proto, že do rána zbývá stěží pár hodin a já mam věci úplně turch. Tak co půjčíš mi něco?“
„Jo, to je jasný, že jo,“ vykoktal zmatený Ron.

„Díky, už si mi zase pomohl,“ usmála se na něj.
„Ale ty jsi mi pomohla víc,“ začervenal se Ron.
„Nepůjdeme už spát? Jsem trochu nevyspalá-á-á,“ zívla Elen.
„Jo tak já si lehnu na zem,“ začal Ron.
„Ale neblbni, co bys dělal na zemi, na posteli je místa dost,“ podivila se El.

„Tak jo, ale nechci tě utiskovat.“
„Toho se neboj, horší jak můj bráška to nebude,“ zasmála se.

„Cože? Ty spíš se svým bráchou?“ začal Ron v představoval si to nejhorší.
„Jo, ale ne jak si ty myslíš, můj bratr je trochu citlivka a tak je dost často mimo a trpí nočníma můrama a tak si vleze ke mně.“
„Aha, ale to bych do Malfoye vůbec neřekl, že má noční můry a z čeho prosím tě?“ podivil se Ron, sice věděl, že na tohle by se ptát neměl, ale zvědavost byla silnější než dobrý způsoby.
„Tak tohle ti nepovím, je to věc Draca a ty by jsi mu to mohl v zápalu ňáký vaší hádky říct,“ usmála se opět.

„Tak jo, jdeme spát,“ prohlásil trochu nevrle Ron, ale uvnitř ho to hřálo, bude přece v jedný posteli s úžasnou holkou.
Brzy co zalehli tak usnuly, oba toho měli za ten den dost.

Neuběhly ani dvě hodiny a už ho Eleanor budila.
„Rone, vstávej! Musím už jít a potřebuji to tvoje oblečení,“ úpěnlivě se ho pokoušela probudit.
„Cože, jak to, že už je ráno?“ zamručel Ron.
„Jo je a já musim domů,“ vzlykla Elen, protože Ron už zase usínal.

Tohle ho, ale úplně probudilo, posadil se.
„No tak El, kvůli tomu snad ještě nemusíš brečet…,“ pohládl na ni a ztratil dech.

Ramínka od podprsenky někam zmizela a ona si ji přidržovala pouze rukou.
„Co se ti stalo s podprsenkou?“ vyhrkl než se stihl zarazit.
„Rone to není důležitý, ale já už musim domů.“
„Tak dobře, přetrhl si je ty, když si spal stačí?“ řekla mu, když se na ni tázavě podíval.
„Jo, to stačí, promiň,“ zčervenal Ron.


„Nic se nestalo, ale já už musim.“
„Jo, jasně, tady máš to oblečení,“ podával jí oranžové triko s dvěma černýma KK a dělovou koulí na obrázku a vyšíslé kalhoty.
„Díky, vrátím ti to a ty by si mi mohl přinést moje oblečení, co myslíš?“ usmívala se.

„Jo, to by šlo, ale jak se k tobě dostanu?“ podivil se.
„Přenášedlem, jak jinak?“
„Ale já žádný nemá, ale počkat co ten had?“
„Ten bude fungovat jenom jednou a to na cestu se mnou domů, ale pro tebe mám nový přenese tě kamkoliv kde budu,“ prohodila a podávala větší balíček.

„Rozbal to až odejdu,“ řekla a začala se oblíkat.
„Tak jo, Rone, já jdu,“ oznámila a brala do ruky sošku hada.
„Přijď večer, do žlutýho pokoje,“ usmála se na něj naposledy a byla pryč.

Ron seděl udiveně ve svém pokoji a pohrával si z provázkem na balíčku.
V tom se naštval a popadl nůžky, rozstřihl provázek a vybalil předmět z hebké látky, v které poznal žlutý šátek, co byl v pokoji u El přehozen přes opěradlo židle.

Vyňal předmět a uchváceně se na něj podíval, byl to asi 15 centimetrů vysoký černostříbrný drak v ruce dřímající křišťál, který se po dotyku rozzářil.
Položil dráčka na stůl a ohromeně na něj koukal, byl opravdu překrásný.

Ještě skoro půl hodiny se kochal pohledem na draka, když si uvědomil jaký má hlad, proto se otočil a šel otevřít dveře aby mohl jít dolů.
Dnes měl na rozdíl od včerejška moc dobrou náladu, viděl El a večer jí uvidí zas a toho naplnilo překrásným pocit, který by málo co dokázalo zlomit.

Prudce otevřel dveře a vrazil do Ginny, oba dva upadli na zem.
Ohromeně se podíval kolem co se stalo, podíval se na Ginny, která byla stejně jako on na zemi a koukala na něj dost vyčítavě. Přes ní pohlédl na Freda a George, kteří stáli za ní a hromově se smály.

„Co je?“ podivil se.
„Tak co je, co tu děláte?“ podivil se znovu a nyní byl už trochu podráždění.
„No tak, Rone, nerozčiluj se,“ chlácholil ho bratr.
„Ginny se šla po tobě podívat, jestli si už vstal, měla obavu jestli na tobě ten včerejšek nezanechal následky,“ bavili se dvojčata dál.

„No tak Rone, postav se,“ přecházel k němu Fred a pomáhal mu na nohy, George zatím zvedal Ginny.
„Rone?“ ozval se najednou Fred.
„Co to je cítit od tebe z pokoje za vůni?“ začichal.
„No jo Rone, to je jako dámský parfém,“ přitakala Ginny
„Vážně, tak to se jdeme podívat dál,“ rozhodli bratři a odstrčili Rona, který jim v tom chtěl bránit.

„Jde to nejvíc z koupelny,“ rozhlížela se Ginny a už tam i z bratry mířila.
„Ne, no tak Ginny, nechoď tam…“ zaprotestoval Ron, ale bylo už pozdě.
„Teda Rone, tak to je moc,“ slyšel z koupelny hlasy svých sourozenců.

Po chvíli vyběhli ven z koupelny a zamávali mu před nosem pár svršky.
„Teda Rone to musela bejt kost,“ prohlásil Fred a prohlížel si černé tílko se stříbrným drakem na zádech
„Takovou vyspělou bych taky chtěl,“ přidal se George.
„No tak kluci nechte toho, ty věci jsou náhodou moc pěkný a vy jste trapný jde vám jen o prsa a tak…,“ zasáhla Ginny.
„Ale tahle je mít musí dost dobrý, co?“ neodpustil si Fred.

„Co se to tu děje?" vpálila do dveří paní Weasleyová.
„Nic, mami,“ řekli všichni.
„A co je tohle za věci ty přece nejsou naše?“ podivila se paní Weasleyová a ukazovala na věci v rukách dvojčat.

„Né to nejsou ty jsou Ronovo,“ uchechtl se George.
„Cože? Rone, ale vždyť to jsou holčičí věci?“ zhrozila se.
„Ne mami ty nejsou moje, jsou jedný holky potom jí je vrátím, zapomněla si je tu,“ prohlásil klidně a pozoroval matčinu reakci.

„No Rone, tak to je super a já se bála, že se něco děje a ty máš slečnu, to je dobře však už bylo na čase, a kdy nám ji ukážeš?“ rozzářila se hned.
„No jo Rone mi jí chceme taky vidět,“ přidali se hned sourozenci.
„Možná potom někdy, ale pochybuji, že by o to stála,“ zamručel, tak že ho slyšeli pouze bratři.

„No nic přišla jsem vám jenom říci, že je už zde Harry, je v kuchyni a snídá,“ oznámila a už se zase řítila dolů a Ginny pochopitelně za ní.
Jakmile odešly pohlédli dvojčata na Rona a jejich výraz nevěštil nic dobrýho.
Žádné komentáře
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.