Světy LM/RW

5.Kapitola - Rozhovor v kuchyni

„Rone, co si tim myslel, že si nejsi jistej jestli by o to stála,“ optal se uštěpačně Fred.
„Jo, ty se za nás snad stydíš, nebo co?“ přidal se George.
„Né to né, ale prostě by nebylo dobrý, aby jste věděli kdo to je,“ začal Ron.
„Jak, že by to nebylo dobrý?“ nenechal se odradil Fred.
„Chceš tim snad říct, že je to někdo o koho by jsme nestáli?“
„Já nevim, jestli by jste o ní stály, ale její rodina by vám určitě vadila,“ vymlouval se Ron.

„A pojďte dolů, je tam Harry a tohle by už začalo být divný,“ ukončil to Ron, který neměl v úmyslu jim povědět kdo u něj v pokoji byl přes noc.
„Tak jo, jdeme, ale o tomhle si ještě promluvíme,“ nehodlal to jen tak nechat George.
Sešli dolů, přešli rovnou do kuchyně, protože správně předpokládali, že právě tam narazí na Harryho.

„Ahoj Harry,“ vrhli se ho všichni tři přivítat, jakmile ho spatřili.
„Čau,“ odpověděl jim a dál se věnoval jídlu, potom si, ale něco uvědomil a podíval se na Rona.
Chvíli si ho ještě prohlížel, když si toho Ron všiml.
„Co je?“ zeptal se ho a začal se prohlížet, jestli si třeba nezapomněl něco oblíct.
„Tak co je?“ zeptal se popuzeně, když se Harry rozesmál.
„Ale nic, jen jsem slyšel, že prej si měl přes noc dámskou návštěvu,“ pohlédl na něj a čekal vysvětlení.

„Tak co?“ zeptal se ho, když se vysvětlení nedostavilo.
„A kdo ti to řekl?“ zeptal se místo odpovědi Ron.
Harry nestačil ani odpovědět, když Ginny začala vrtit záporně hlavou tak, že si toho každý všiml.
„Ginny!“ vyjekl Ron.
„Promiň brácha, já se prostě neudržela,“ usmála se na něj Ginny.
„To si ještě vyřídíme,“ šeptl jejím směrem, když se do kuchyně vracela paní Weasleyová.

„Harry, už jsi to slyšel, Ron má děvče,“ rozzářila se paní Weasleyová.
„Ale mami, nezačínej zase,“ snažil se jí Ron uklidnit a vyvést z omylu (jak si on myslel).
„Ale zlato, neříkej mi, že kdyby to mezi vámi nebylo vážný, tak je u tebe přes noc,“ podivila se paní Weasleyová.
„Mami, potřebovala pomoc tak přišla sem,“ snažil se pořád Ron.
„Rone, ty holt nechápeš holčičí mentalitu,“ přidala se Ginny
„mohla jít kamkoliv, ale přišla za tebou, tak to už něco znamená.“
Tak na tohle se jí musim zeptat, usmyslel si Ron a ani mu nedošlo, že to řekl nahlas.

„Rone?“ začal opatrně Harry, protože věděl jak Ron dokáže kvůli holkám blbnout.
„Kdy se sní uvidíš?“ předběhl ho George.
„Až jí budu vracet oblečení, proč?“ odpověděl Ron a ani si neuvědomil jak to znělo.
„Oblečení?“ podivil se Harry.
„Ty máš její oblečení? A v čem šla domů?“ zeptal se ho přímo.
„No jo, vlastně ,na tohle jsme se tě ještě nezeptali! Dobrá otázka Harry,“ pochválil ho Fred.
„No v mých oblečkách to je jasný, že né nahá,“ podivil se Ron jejich nechápavosti.
„A proč si nevzala to svoje?“ ptala se dál Ginny.
„Možná proto, sestřičko, protože to její bylo mokrý,“ mluvil na ní Ron jak na debila.
„A proč bylo mokrý?“ podivila se teď Ginny a dál dělala blbou, jen aby se kluci mohli pobavit na Ronovo účet a aby se zalíbila Harrymu, kterej se právě svíjel v záchvatu smíchu pod stolem.
„Protože spadla do vany, alespoň to říkala,“ pověděl už nasupeně Ron.
„Vážně, ale třeba to bylo schválně,“ smála se Ginny.

Ron už dál nemluvil a věnoval se snídani.
Ostatní už toho taky nechali, ale každou chvíli někdo z nich propukl v záchvat smíchu.
Ke konci snídaně toho už měl Ron tak akorát dost.
„To by mě zajímalo, jestli El musí tohle doma taky snášet,“ bručel si pro sebe.
„El ona se jmenuje El?“ podivila se Ginny, která ho slyšela.
„Jaká El, kdo je El?“ podivil se Harry a propukl v další záchvat smíchu.
„Harry, ty jsi vážně pako,“ konstatovala Ginny.
„To ti došlo až teď,“ neodpustil si Ron.
„Tak řekne mi někdo konečně kdo je to ta El?“ zeptal se už klidněji Harry.
„Jo, to je ta Ronova holka,“ zasmála se opět Ginny.
„Na tom není nic směšnýho, a není to žádná moje holka,“ bránil se Ron.
„Ale no tak Rone, tak si to tak neber, třeba ta příští bude mít hezčí jméno,“ zasmál se Harry, kterýho už od toho smíchu pořádně bolelo břicho.
„Ale Harry to jsi ještě neviděl ty super hadry, který mu nechala v pokoji,“ neodpustil si Fred.
„Už toho mam dost,“ řekl Ron a stím odešel z kuchyně.

Zastavil se ještě pod schody, jak měl ve zvyku, a poslouchal jejich rozhovor potom co je opustil.
„Tohle jste neměli, teď bude zase nevrlej,“ neodpustila si výtku paní Weasleyová.
„No jo mami, ale to nešlo, neumím si představit Rona a ňákou holku.“
„Jo to máš pravdu, ta by musela být úplně šílená,“ řekl další hlas a po něm následoval záchvat smíchu.
Tohle už Rona totálně dorazilo.

Vracel se do svého pokoje a uvažoval, měl ještě horší náladu než včera kdy vyslechl rozhovor svých rodičů.
Teď totiž věděl co si oni myslí, věděl že podle nich nemůže mít žádnou holku.
„Prej praštěná,“ odfrkl si a hodil sebou na postel.
Válel se po posteli a uvažoval, chce ho vůbec Elen, a jestli jo tak jako kluka nebo jako kamaráda? ptal se sám sebe.

Rozhlížel se po pokoji a hledal něco co by mu zlepšilo náladu, náhle mu zrak spočinu na sošku draka, kterou odložil na stůl.
Rozmýšlel se jenom vstal popadl věci, které tu ráno nechala a vzal přenášedlo do ruky.

Těsně před tím než začalo fungovat tak si uvědomil co mu asi řekne, když se tak objeví několik hodin před tím, než byli domluvení, co se stane, když ho někdo chytí, ale na to už bylo pozdě.
Žádné komentáře
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.