Světy LM/RW

6.Kapitola - Střet

Mezi tím v kuchyni:
„Neměli by jsme za ním jít?“ zeptal se ostatních Harry.
„Asi jo, takhle se poslední dobou chová často, ale mi jsme to už taky trochu přehnali,“ odpověděla Ginny a už mířila z kuchyně.
„Snad na nás počkáte, né?“ podivil se Fred, když Harry mířil za ní.
„Co by na vás čekali, můžete jít a dojíst to potom,“ vyhnala je paní Weasleyová.

Vyšli všichni společně, po schodech nahoru k Ronovu pokoji.
Zaklepali, nikdo se jim neozval.
Dvojčata už chtěla odejít, když je Ginny zastavila.
„Nic se tam nehýbá, měli bychom se tam podívat,“ prohlásila a už sahala po klice u dveří.
„Ale Ginny, nech mu trochu soukromí,“ mumlal George.

„Jo a komu? Pokoji?“ podivila se Ginny a rozhlédla se po prázdném pokoji.
„Sakra, kde je?“ podivil se Harry.
„Myslim, že máme problém,“ řekl Fred a ukazoval na mokrou postel, kde ještě před chvíli ležely Eleniny věci.
„Snad si nemyslíš, že šel za ní?“ zeptal se George.
„Ron je schopnej všeho, vždyť ho znáte,“ zděsila se Ginny.
„Asi by jsme to měli říct mamce,“ prohlásil Fred.

„Co mi máte říct?“ ozval se za nimi hlas paní Weasleyové.
„Nic mami, to nic,“ zamlouval to George.
„Tak bude to? Co mi chcete říct?“ ztrácela trpělivost paní Weasleyová.
„A kde je Ron?“ všimla si, že tu jedno její dítě chybí.
„To je právě ono, mi nevíme, kde je, ale myslíme si že je u tý holky,“ řekl rychle Fred, když se jeho mamka vyděsila při prvním slově.
„Ale, vždyť nevíte kdo to je?!“ zděsila se paní Weasleyová.
„Mami prosím, uklidni se Ron se určitě brzo vrátí,“ snažila se jí uklidnit Ginny.

„A co když se nevrátí?“ bědovala paní Weasleyová.
„Co když tam zůstane?“ začala vzlykat.
„Mami brácha se vrátí, není blbej,“ uklidňovali jí dvojčata.
„Jestli se nevrátí do hodiny, tam ho musíme jít hledat,“ řekla pevně paní Weasleyová.
„Dobře mami půjdeme ho hledat, ale dej mu čas on přijde uvidíš,“ řekla Ginny a bylo vidět, že nemá daleko od toho se rozbrečet.
„Fajn, ale teď půjdeme dolů, musíme informovat vašeho otce, tohle si, ale Ron odnese až přijde, tohle mu jen tak neprojde, takhle utýct,“ zlobila se paní Weasleyová, kterou už první leknutí přešlo.



U Rona:
Sotva se dotkl nohama země neudržel se a spadl, po chvíli se mu podařilo vstát a rozhlédl se kde je.

Spatřil opět žlutou místnost, ale nikdo v ní nebyl.
Mokré oblečení položil na postel a vydal se hledat El.
Věděl,že by se neměl po domě,který patří Malfoyům toulat, zvlášť, když neví z da je někdo doma.

Věděl, že Elen tu někde musí být, jinak by ho sam přenášedlo nepřeneslo, ale teď jí musel ještě najít.
Vyšel z pokoje a rozhlédl se kolem, stál na konci dlouhé chodby po obou jejích stranách byli dvoje dveře.
Prošel kolem nic a pokračoval chodbou dál, ta náhle zahnula a on stál v další kratší chodbě v jejíž polovině bylo monumentální schodiště s černého mramoru.

Koukl se na druhou stranu chodby, ta se na konci také zahýbala a napojovala na další dlouhou na chlup stejnou jako tak kterou přišel.
Vrátil se ke schodišti a začal scházet dolů.

V polovině se zarazil a zaposlouchal, ze zdola se ozývali hlasy.
Nemohl poznat čí to jsou hlasy, ale věděl, že jsou dva a to mužský.
Dřív než se mohl kamkoliv schovat vešel do domu Lucius Malfoy a zrovna o něčem vztekle poučoval svého syna Draca.

Zastavili se těsně pod schody, chvíli jim trvalo než si ho všimli, ale potom ho náhle Lucius zaregistroval a vyjeveně se na něj podíval.
Chvíli na sebe všichni tři upřeně koukali, potom, ale Draco pomalu někam odcházel, tak aby si ho jeho otec nevšiml.

„Ty jsi Weasley, že?“ zeptal se Malfoy, který už se pomalu vzpamatovával.
„Co děláš v mém domě?“ začal se vztekat a šátral po hůlce.
Ještě než stihl Ron cokoliv říci našel Malfoy hůlku a nyní jí na něj mířil.
„Takže, odpovíš mi?“ zavrčel.
Ron, který nevěděl co říct, už pomalu a nenápadně také hledal hůlku, aby se mohl alespoň bránit.
„Jak myslíš, takže mi asi neodpovíš,“ pronesl posměšně Malfoy.

„Uvidíme jestli zvládneš kletby, které zvládl ten tvůj milí přítelíček Potter,“ pronesl a hned následovala kletba.
„Crucio,“ zvolal Malfoy.
Ron náhle pocítil takovou bolest jako ještě nikdy v životě, připadalo mu, že už každou chvíli musí zemřít nebo zešílet, ale náhle bolest polevila.
„Tak co, líbilo se ti to,“ zeptal se ironicky Malfoy.

Ještě třikrát pronesl tuto kletbu, Ron už se ani nemohl zvednou a tak je ležel, ztěžka oddechoval a čekal na nejhorší.
„Už mě to přestává bavit Weasley, co říkáš ukončíme to?“ zeptal se posměšně a napřáhl hůlku s konečným rozsudkem.
Ten se, ale nedostavil, místo toho Ron uslyšel něčí hlas, který omráčil Malfoye, jenž vteřinu na to padl vedle Rona.
Ron se ztěžka rozhlédl a zjistil, že ho opět zachránila Elen, pro kterou došel Draco, který si na otce netroufl sám.
V ten okamžik Ron omdlel.

Jakoby zdálky rozeznával hlasy, které k němu doléhali.
„Jak mu je?“ ptal se dívčí hlas.
„Měl by to přežít, ale v jeho případě nevim,“ odpověděl klučicí hlas.
„Jak to, že v jeho případě nevíš,“ rozčilovala se dívka.
„Měl oslabenou imunitu kvůli tomu pádu z koštěte, takže tohle kouzlo to ještě víc zhoršilo, navíc pronesené bůhví kolikrát, měl ležet doma a né někde courat a ještě se nechat chytit našim otcem,“ vztekal se chlapec.
„Ale bude v pořádku, že jo?“ vzlykala dívka.
„Nevim El, to vážně nevim.“
„Půjdu napsat jeho rodině, za chvíli se vrátím, zůstaň u něj ano,“ ujišťovala se.
„To je jasný, že jo, i když je to Weasley, tak rozhodně nestojím o to, aby nám tu umřel,“ řekl pevně Draco.
Dál už Ron opět nic nevnímal a upadl do uklidňující tmy.
Žádné komentáře
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.