Světy LM/RW

7.Kapitola - Před večeří

V Doupěti:
Weasleyovi spolu s Harrym seděli v kuchyni.
V tom někdo zaklepal na okna.

Vzhlédli a uviděli za oknem velkého výra.
Ginny se zvedla a šla otevřít okno, sova vletěla dovnitř.
Chvíli kroužila po místnosti, potom se snesla před Harryho a upustila na stůl obálku.

Harry se k ní natáhl a přečetl adresáta.
„Rodina Weasleyova,“ pohlédl na paní Weasleyovou a dopis jí předal.

Ta ho otevřela a dala se do čtení:
„Milá paní Weasleyová, nebojte se o Rona je v naší péči.
Nejspíš tu zůstane na večeři a potom přijede, ale počítejte s ním spíš až zítra.
Nashle Elen.“

V kuchyni nastalo ticho.
Po chvíli Ginny promluvila.
„Kdo je vůbec ta Elen?“
„To nikdo neví, nikdo jí ještě neviděl,“ odpověděl jí Fred.

„A co taťka, ten by nemohl zjistit, kdo to je?“ zeptal se George.
„Na to se ho musíme zeptat až přijde z práce,“ odpověděla ještě stále otřesená paní Weasleyová.
„Na co se mě musíte zeptat?“ ozvalo se za nimi.
„Taťko!“ zvolali dvojčata a hnali se k panu Weasleymu.
„No tak nechte těch šaškáren,“ okřikla je paní Weasleyová.

„Tak Molly, miláčku, co se děje? Na co se mě musíte zeptat?“ ptal se pan Weasley.
„Ron se zase ztratil a tohle poslala ta holka u který je,“ podávala mu dopis.
Chvíli bylo opět ticho jak si pan Weasley četl krátký vzkaz od Eleanor.
„No jak tak čtu, tak má Ron děvče,“ usmál se na paní Weasleyovou.
„Ano, to mě taky napadlo, ale kdo to je?“
„No tak to Molly opravdu nevím,“ odpověděl jí pan Weasley.
„Ale mohl by jsi to přece zjistit na ministerstvu?“ zeptala se paní Weasleyová.
„Ano Molly, to bych mohl, ale nebudu to dělat je to přece Ronova věc u koho je?“

„Co když je to, ale někdo nebezpečný?“ začala opět vzlykat.
„Ron už není malé dítě a pokud tě opravdu tolik zajímá u koho je, tak se ho zeptej až přijde,“ řekl pan Weasley a považoval toto téma prozatím za uzavřené.





Žlutý pokoj:
„Hej Weasley, slyšíš mě?“ ptal se opatrně Draco,protože Ron se zatím neprobral.
Draco se zvedl a vykoukl na chodbu, zda se ještě nevrací Elen.
Když ke svému uspokojení zjistil, že ještě nejde, vrátil se zpět do pokoje.

Sedl si vedle Rona.
„Weasley? No tak slyšíš?!“ snažil se ho probudit, když zjistil, že to nezabírá, rozhlédl se ještě jednou kolem a vrazil Ronovy facku.
„Sakra, škoda, že nemůžeme o prázdninách kouzlit,“ postěžoval si nahlas.

Rozhlédl se, hledaje něco čím by mohl Rona probudit.
Na stolku zahlédl džbán s vodou, vzal ho a vychrstl ho na Rona, zdálo se že to začíná zabírat, pro jistotu mu vrazil ještě jednu facku.

Než se stihl Draco pořádně vzpamatovat už ležel na zemi s rozseknutým rtem.
„Co si sakra myslíš, že děláš?“ vztekal se Ron nyní už sedící na posteli.
„co se tu děje?“ ve dveřích stála Elen a přejížděla pohledem z Ronovy rudá tváře na Dracův krvácející ret.
„Nic, jenom sem se ti snažil probrat toho tvýho miláčka a on mě napadl,“ stěžoval si Draco.
„Vrazil mi facku,“ přisadil si i Ron.
„No tak nechte toho,“ zarazila je El, když už otevírali pusu, aby se začali hádat, kdo za to může.

„Draco, myslím, že by jsi se měl obléci k večeři,“ začala vystrkovat Draca z pokoje.
„A co on, toho pošleš domů?“ zeptal se ještě ode dveří Draco.
„Ne, nepošlu, půjde s námi na večeři,“ pronesla klidně Elen a vybírala si šaty na večeři.

„Cože?!“ vykřikli Ron i Draco zároveň.
„Uvědomuješ si, že jakmile ho otec spatří, tak ho bez milosti zabije?“ zeptal se Draco opatrně.
„Ale no tak, uklidněte se, otci sem to řekla a nic nenamítal,“ tajemně se usmála.

„To jako, chceš říct, že ho otec jen tak pozval na večeři a nevadí mu to?“ nevěřil Draco tomu co slyší.
„Jasně, že mu to nevadí, řekl, že je lepší, když teď mam kluka z čistokrevné rodiny, než něco jako byl Thomas,“ odpověděla klidně.
Ron cítil jak rudne a tak se raději zeptal:
„Kdo to je Thomas?“
„To byl muj bývalý kluk, aspoň do tý doby než to někdo řekl otci,“ obrátila se zamračeně na Draca.
„A co se mu stalo, že už spolu nejste?“ zeptal se Ron, i když raději nechtěl znát odpověď.
„Otec ho zabil,“ odpověděla klidně El.

„Ale neboj tobě se nic nestane,“ ujistila ho ještě, když viděla jak zesinal.
„Tak a teď se potřebuji převléknou, jdi z Dracem on ti půjčí nějaké oblečení,“ vyzvala Rona a spolu s Dracem je vystrčila ze dveří.
„Pojď,“ řekl jenom Draco a vydal se na cestu do sousedního křídla.
Znovu prošel okolo mramorového schodiště.
Spolu s Dracem zašli do chodby, která byla stejná jako ta ve které měla pokoj El.

Na konci nebyli žluté dveře, ale azurově modré.
Draco otevřel dveře a vešel dovnitř, Ron za ním.
Uvnitř bylo stejné vybavení jako ve žlutém pokoji, ale vše bylo azurově modré.
Azurově modré stěny, modrá postel, stůl,skříň,poličky s knihami.
„Myslel jsem, že když jste Malfoyovy, tak budete mít větší pokoj, než máte,“ řekl po chvíli Ron.
„Možná ti to ještě nedošlo, ale nemáme jenom jeden pokoj, ale celou chodbu s pěti pokoji, v jednom máme každý skřítka a ostatní čtyři jsou naše,“ obrátil se k němu posměšně Draco.
Tohle Rona poněkud zarazilo.

„Hej tak co chceš na sebe?“ vyrušil ho ze zamyšlení Dracův hlas.
Rozhlédl se odkud hlas přichází a na protější stěně uviděl dveře vedoucí do dalšího pokoje.
Vešel za Dracem a před očima se mu zjevila veliká místnost jenom s oblečením.

Bylo tu oblečení jak značkové, mudlovské, tak to nejkrásnější a nejdražší kouzelnické.
„Něco si vyber,“ řekl Draco, který už procházel mezi řadami oblečení a vybíral si něco na sebe.

„No jo, ale co?“ nevěděl si Ron rady, co by se hodilo na večeři ke Smrtijedovi.

„Tak co, už jste oblečení?“ zeptala se Elen ode dveří.
„Skoro,“ zavrčel Draco a dál si vybíral vhodné oblečení a Ronovy přišlo že je stejně nervózní jako on.

„Rone, už sis vybral něco na sebe?“ otočila se k němu.
Ron na ni pohlédl a zjistil, že má na sobě černý hábit, lemovaný po okrajích stříbrem, černé kalhoty do zvonu také lemované stříbrem a triko s dlouhými zvonovými rukávy, jehož spodní okraj končil kousek pod prsama.

Po hlédl jí do obličeje a s úžasem zjistil, že je ještě krásnější než kdy dřív.
Měla stříbrné kruhové náušnice, černé řasy, šedé stíny a temně rudé rty.

„Bože, vypadáš krásně,“ promluvil a uhranutě na ní dál zíral.
„Díky,“ usmála se.
„Tak co ti vybereme?“ začala procházet řadami a vybírat co mu dá na sebe.
„Tohle,“ zaradovala se o přicházel k němu s tmavě zelenými kalhoty a tmavě modrou košilí a samozřejmě černým hábitem lemovaným stříbrem.

„Tak jo obleč se já se kouknu co si bere bráška,“ otočila se a nechala Rona o samotě se obléct.
„Už jsi?“ vracela se zpět po chvíli.
„Jo, už jo,“ odpověděl Ron a prohlížel se ve velkém zrcadle stojícím opodál.

„Sluší ti to,“ usmála se na něj Elen a políbila ho na tvář.
„Díky,“ otočil se na ní.
Chtěl ještě něco dodat, ale pohled mu sklouzl na Draca stojícího vedle El.

Draco měl na sobě stejný hábit jako oni (černý se stříbrem).
Černé kalhoty a tmavě modrou košili.
A Ron i přes to, jak moc ho nesnášel, tak musel uznat, že mu to sekne.

„Tak co jdeme?“ ze ptala se jich Elen a vykročila ke dveřím.
Společně vyšli ze dveří a zamířili ke schodišti.

Ze zdola byli slyšet hlasy.
„Kde jen jsou, trvá jim to dnes nějak dlouho,“ rozčiloval se mužský hlas.
„Ale drahý,uklidni se, přece nechceš aby si náš host o to nás myslel, že jsme netrpěliví,“ odpověděl ženský hlas.
„Á, tady jste,“ vzhlédla paní Malfoyová, stojící pod schody, když je spatřila.

„Tak pojďte večeře se podává za pět minut,“ řekla spokojeně a odešla za svým mužem do jídelny.
„Tak jo, Rone neboj to bude v pohodě,“ uklidnila ho ještě El.
„Jdeme ne?“ zeptal se Draco a vykročil dolů ze schodů.
Elen i Ron ho následovali.
Žádné komentáře
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.