Světy LM/RW

9.Kapitola - Cesta domů, vysvětlování 1

Ještě chvíli se mazlily v posteli, když se otevřeli dveře a dovnitř vešel Draco.
Na prahu se zarazil a tázavě pohlédl na svojí sestru.

Když si ho nevšímala a dál se plně věnovala Ronovy, odkašlal si.
Elen si jenom povzdechla.
„Draco, už by ses taky mohl naučit klepat.“
„Nikdy jsem přece naklepal,“ ohradil se.
„No jo, ale to jsem neměla kluka, a jelikož ho nyní mám tak se nauč klepat,“ zvedla se a začala ho vystrkovat ze dveří.

„Vyrušil jsi nás, víš?“ opět ho pošoupla o kousek dál směrem na chodbu.
„Hele, počkej, já přišel proto, že mě poslal Snape,“ přerušil jí rychle.
„Ach jo,“ povzdechla si
„A co chce,“ pomalu se smiřovala s tim, že jí Rona už brzo odveze.
„No prý se má Weasley připravit a za pět minut odjíždí,“ odpověděl Draco, otočil se a odkráčel pryč.

„Tak to vidíš a tak je to vždycky,“ povzdechla si Elen a zavřela za Dracem dveře.

„Asi bych se měl převlíct,“ ozval se Ron a prohlížel si šaty, které měl na sobě.
Ke svýmu údivu zjistil, že má pořád to samý co měl večer to jest Dracovo oblečení.
„A proč?“ podivila se El.
„No tohle je přece Draca, ne?“ odpověděl a chystal se, že se vysvleče, ale nikde neviděl svoje šaty.

„Hledáš něco?“
„Jo, svoje oblečení, v kterým jsem sem přišel,“ odpověděl jí a dál se rozhlížel po svých šatech.

„Hmm..., tak to už asi nenajdeš,“ pousmála se.
„Jak to?“ podivil se.
„No byli dost zaneřáděné a po útoku mýho táty i dost roztrhané a tak je nechal vyhodit,“ vysvětlila prostě.
„Co-co, jak to a co si mam asi tak obléct?“ zeptal se vyjeveně.

„No máš na výběr buď si nechat to co máš na sobě, ale tatík ti poslal tohle,“ ukázala na hromádku složenou na židli.
„A to si můžu nechat?“ zeptal se nejistě a začal si prohlížet šaty.
„Jistě, co si čekal, že to vrátíš? Tak to by jsi taťku dost naštval,“ uchichtla se El.

Ron zvedl šaty a zjistil, že to jsou černé hedvábné kalhoty, tmavě zelené triko a hábit jak jinak než černý se stříbrným lemováním.
„Ale to muselo stát děsně peněz.“
„No tak Rona, mi si to můžeme dovolit a táta ti chtěl udělat radost.“
„To nechápu, vždycky, když jsem ho potkal tak se choval dost povýšeně a teď mě tu hostí,“ podivil se polohlasně.

„No jo, tak to já taky moc nechápu seš jeden z mála lidí, které taťka snese,“ odpověděla El.
„Ale radši to neřeš, táta už je takový nikdo se v něm nevyzná, ale jakmile si někoho oblíbí, tak je to napořád,“ zastavila ho, když už chtěl něco namítnout.

„Asi by jsi si měl pospíšit, Severus není zrovna moc trpělivý člověk,“ popoháněla ho v oblíkání.
Na chvíli se sice zarazil,jestli se má převlíct před El, ale konec konců to bylo jeho holka a on jí už taky ve spodním prádle viděl.

„Tak jdeme,“ chytla ho za ruku a vyváděla na chodbu.
Už stály na mramorovým schodišti a chystali sejít dolů, když se ozval udivený Snapeův hlas:
„Weasley?“
„Ano?“ zeptal se s falešným úsměvem Ron.
„Tak co jedete?“ zeptala se Elen, když se Snape neměl k pohybu a jen upřeně zíral na Ronovy šaty.

„Jistě, že ano, pojďte Weasley,“ řekl panovačně Snape a otočil se k odchodu.
„Pa, brouku,“ políbila ho ještě na rozloučenou El s Ron si uvědomil jak moc si na ní zvykl a nyní bude minimálně dva dny bez níž, za dva dny se totiž určitě potkají ve vlaku do Bradavic.

Vyšel za Snapem před dům, naskytl se mu pohled na překrásnou zahradu plnou růží a živých plotů.
Otočil se, aby zamával Elen a zjistil, že celý obrovitý dům je čistě býlí s kopulovitou modrou střechou.

Ohromeně zamával El a šel dál za Snapem k autu, představoval si všelijaký možný značky aut, který zná, ale tohle ho opravdu nenapadlo i když mělo, byl přece u bohaté rodiny.
Před ním byl přistaven stříbrný Nissan 240SX, (to Ron samozřejmě neví, zas takový znalec aut není), nádherné sportovní auto.

Snape už si sedal na místo řidiče a Ron začal uvažovat o tom, jestli by přece jenom nebylo lepší jet mudlovskou dopravou, protože pochyboval o tom, že tohle fáro Snape uřídí.

„Copak snad se nebojíš jet se Severusem?“ ozval se za ním Luciusův hlas.
„No celkem jo,“ odpověděl Ron, který zjistil, že když odloží zábrany, které mu byli od malička vštěpovány ohledně Malfoyovy rodiny, tak se může s Luciusem normálně bavit.
„Žádný strach, to Severus mi tohle auto pořídil a nějak ho sem přece dovést musel, ne?“ usmál se Lucius.
Tohle Ronovy rozhodně nepomohlo, ale dodal si odvahy a nasedl na místo spolujezdce.

Snape zařadil a vyjel z vrat.
Řítili se po nějaký opuštěný cestě do vzdáleného města.

„Spřátelil ses z Malfoyem co?“ ušklíbl se na něj Snape.
„I kdyby, tak vám do toho nic není,“ odpověděl mu Ron stejným tonem.
„No mě možná ne, ale Brumbála to bude určitě zajímat,“ zlověstně se usmál.
„Jo a proč, je přece moje věc co dělám,“ ušklíbl se Ron, ale moc dobře věděl, že tohle mu tak snadno neprojde.

„Asi by jste si měl uvědomit, že vy nejste Potter a ředitel se vás nebude moci zastávat před lidmi z řádu,“ poučoval ho Snape dál.
Ron moc dobře věděl, že kdyby byl na jeho místě Harry, tak se vůbec nebude řešit co udělal, ale na druhou stranu, tak Harry by už byl nejspíš mrtvý, nebo u Voldemorta.

„Ale já nic špatného neudělat,“ začal se po chvíli hájit Ron.
„To si vysvětlujte jinde,“ odbyl ho Snape a prudce zabočil.




V sídle Fénixova řádu:
„Brumbále, nevíte, proč sem Snape svolává půlku řádu?“ ptala se paní Weasleyová v kuchyni Brumbála.
„To Molly opravdu nevím, ale asi to bude něco vážného, když nás pozval tolik,“ odvětil Brumbál.

Všichni právě seděli u večeře u stolu v Blackově domě.
Harry vedle Ginny, potom zde byli Fred s Georgem a manželé Weasleyovy, Brumbál, Lupin, Tonksová, Kingley (nevim jak se píše), Alastor Moddy(taky nevim jak se píše),a pár dalších lidí z řádu.

Právě probíhala žhavá debata na téma:co asi jim chce Snape říct.
Když se náhle jakoby zdálky odval zvuk silného motoru, který se stále přibližoval.

„Co to je?“ podivil se pan Weasley.
„To nevím, ale můžeme se podívat,“ řekl Moddy a odněkud vyndal slídivé kukátko.
Všichni se k němu nahrnuli.

V kukátku viděli prostor před domem, nyní ještě prázdný.
Po krátký chvilce sem náhle rychle přijelo auto a prudce zabrzdilo.
„Bože, takovej sporťák,“ vzdychl odněkud Fred.
Z auta rázně vystoupil Snape a na druhé straně k údivu všech vylezl pobledlí Ron.

„Ron?“ podivila se paní Weasleyová.
„Snape? Snad se nechce chlubit novým autem,“ odfrkl si Lupin.
V kukátku viděli jak Ron se Snapem prochází dveřmi dovnitř a auto venku se zneviditelňuje.

Za okamžik už stáli Ron i Snape v kuchyni, kde na ně všichni zaraženě pohlédli.
„Jak vidím, tak již víte jak jsme se sem dostali,“ prohlásil mrzutě a pohlédl na kukátko, které právě Moddy schovával.
„Jo, autem,“ obořil se opět Lupin a bylo vidět jak moc mu to auto leží v žaludku.
„Páni takový auto to jsem nevěděl, že máš něco takovýho Severusi,“ usmál se Brumbál a v očích mu hráli pobavené jiskřičky.
„Není moje,“ odpověděl Snape a snažil se znít klidně.
„A čí tedy je?“ vyptávala se Tonksová.
„To se raději zeptejte jeho,“ ukázal Snape na Rona a většina si teprve nyní všimla, že přišel s ním.

Všichni si pomalu uvědomovali tu skutečnost, že Ron přijel se Snapem.
„Rone, čí je to auto?“ zeptal se opatrně Lupin.
Ron neměl nejmenší ponětí co říct, až pak si náhle uvědomil, že stačí říct pravdu, ale né celou.
„Je to auto otce mojí holky,“ vysoukal ze sebe.
„Ty máš holku?“ zeptal se Harry.
„Jo,“ zatvářil se potěšeně Ron.

„A jak se k tomu autu dostal Snape?“ vyptával se dál Lupin.
„Byl sem pověřen dovést ho domů,“ odvětil Snape a zatvářil se jako by to bylo něco odporného.
„Pověřen? Kým?“ zapojil se i Brumbál.

„No to je právě to, proč sem vás svolal,“ začal vyprávět Snape a všichni zmlkli.
„Včera pozdě večer jsem dostal sovu, že se mám ihned dostavit do Malfoyova sídla, prý je to akutní. Ihned jsem se tak tedy přemístil a tam mi bylo řečeno, že z důvodů, které mě nebudou řečeny se sesypal kluk co chodí s Elen a já mu mám pomoci. Jaké bylo moje překvapení, když jsem uprostřed domu nejvěrnějšího Smrtijeda narazil právě na Potterova kamarádíčka Weasleyho.
A poté co jsem mu jakžtakž pomohl, jsem se dozvěděl, že ho musím ještě dnes dopravit domů,“ dokončil Snape a pohlédl na Brumbála.
Všechny zraky se stočili na podivně klidného Rona, pomalu si ho prohlíželi a pohledem spočinuli na jeho oblečení, které neslo znak rodu Malfoyů.

„Rone? Je to pravda?“ zeptal se Brumbál i když mu odpověď byla jasná.
„A-ano,“ zněla stručná odpověď.
„Dobrá potom tedy by jsi nám mohl vysvětlit co jsi dělal v domě Smrtijeda a prosím nevymýšlej si," požádal ho Brumbál.
„večeřel jsem,“ rozhodl se Ron mluvit pravdu.
„Večeřel?“ podivil se Lupin.
„To jen tak chodíš na večeři k Smrtijedům?“ zeptal se George.
Žádné komentáře
 
©2007-2017 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.