Amor firme ut misos HP/LM

1.kapitola - Sub omne petere andros

Za vším hledej muže

První kapitola je na světě... =) Názvy budou asi všechny v latině, tak by mě zajímalo jestli k nim chcete i překlady a nebo si je najdete sami? Vyjádřete se prosím v komentářích... Nyní Vám to ještě něco málo povím. Lucius by se v některých scénách takto opravdu nezachoval. Ale já z něj ráda dělám rozkošnýho "ňuníka" XD (strašný slovo, já vím).
Krásný letní den. Přesně takový, kdy všichni byli spokojení, šťastní. Proč taky ne. Před pár dny padl Pán zla. Svět procitl. Lidé měli důvod k radosti. Avšak ne všichni.

V Bradavickém hradu se touto dobou nacházelo jen pár lidí. Přesněji tři. Tito tři lidé se nacházeli v ředitelně školy. A když jste se zaposlouchali. Mohli jste slyšet o čem se baví...

"Ne!"
"Jistěže ano."
"Proč?!"
"Protože jsi s tím souhlasil," klidná odpověď.
"Ale já... Nevěděl jsem, co bude chtít."
"Harry, řekl jsi, že si může přát cokoliv. Cokoliv, Harry, tak je to ve smlouvě."
"Ale já... Netušil jsem, že se to vztahuje i na lidi..."
"Bohužel."
"To je všechno, co řeknete?! Bohužel! Vždyť vás se to přece vůbec netýká, ale co já?! Já přece..."
"Zvykneš si Harry."
"Brumbále, jak jste mohl, proč jste mě nevaroval dřív, než jsem tu zasranou smlouvu podepsal?!"
"Dejte si pozor na jazyk Pottere!" okřikl jej kouzelník stojící opodál, který jen ztěží zadržoval smích.
"No jistě, vždyť vy s tím souhlasíte. Pro vás to bude jen další možnost jak se mi posmívat!"
"Harry, uklidni se. Severus není touhle představou o nic víc nadšen, než kdokoliv jiný, ale není ani v jeho silách přemluvit Luciuse Malfoye, aby od toho nešťastného nápadu upustil." přerušil chlapec Brumbál. Profesor lektvarů rychle zamaskoval škodolibý úsměv.
"Nešťatného nápadu..? Pěkně debilního nápadu!"
"Neslyšel jste ředitele Pottere, máte se uklidnit."
"Trhněte se! Nejsem žádná věc, abyste si mě přehazovali, jak se vám zamane!" rozhořčený oznámil mladý kouzelník.
"Jistě, že nejsi Harry. Ale Kouzelnická smlouva se musí dodržet."
"A co by se stalo, kdyby se nedodržela?" s náznakem zájmu se zeptal černovlasý chlapec.
"Pottere, přestaňte vymýšlet nesmysli. Prostě smlouvu dodržíte!" opět do hovoru zasáhl Snape, jenž se zakuckával zadržovaným smíchem.
"Ale..."
"Žádne 'ale' Pottere, prostě to tak je, smiřte se s tím," pobaveně se ušklíbl profesor lektvarů.
"Nejsem věc, domácí skřítek, hračka, nic!" dál se vztekal mladík.
"Harry, prosím. Uvědom si, co pro nás Malfoy udělal. Je naší povinností smlouvu dodržet."
"NE!"
"Smůla Pottere. Prostě teď patříte Luciusovi a vaše námitky na tom nic nezmění," Snape už jen opravdu stěží odolal bublavému smíchu, jenž se mu chtěl vydrat s hrdla.
"Vrať se ke svým příbuzným Harry. Pan Malfoy si tě tam zítra vyzvedne," pokynul chlapci Brumbál, když viděl, že se chlapec nadechuje k dalším níámitkám.

Pobouřený chlapec zmizel v zelených plamenech Letaxu. Profesor lektvarů propuku v pobavený smích, který tak dlouho musel zadržovat.
"No tak Severusi," slabě jej okřikl Brumbál. On sám měl hlavu plnou starostí.

"Nikdy bych si nepomyslel, že Lucius bude stát zrovna o něj. O arogantního, nezvladatelnýho spratka. Určitě za tím něco bude," zauvažoval Snape, když se konečně uklidnil. Koutky úst se mu však stále pobaveně cukaly. "Ano, bohužel jsme k vítězství pana Malfoye potřebovali a on si naoplátku přeje jen jedinou věc. Bohužel Harry podepsal tu nešťastnou smlouvu, kde se jasně mluví o čemkoliv. Je to zvláštní, pan Malfoy by si mohl přát cokoliv. Mohl chtít Bradavice, post ministra, cokoliv, co by si zamanul a on si přeje jen Harryho. Proč nenechá propusit z Azkabanu svého syna? Proč nechce po Ministerstvu vydání těla své manželky? Proč, Severusi, proč tolik stojí právě o Harryho?"
"Kdo by nechtěl vlastnit 'Chlapce, který porazil Pána zla'," odfrkl si Severus a dál to neřešil, aspoň ne před Brumbálem. Ale jeho samotného zajímalo proč si Lucius zvolil právě toto přání..?

***
Černovlasý mladík seděl na posteli. Venku pomalu začínalo svítat.
Temné kruhy pod očima dávali jasně najevo chlapcovo nevyspání. Sice se v noci snažil něco naspat, ale bolavá záda mu to nedovolila.

Věci už měl dávno složené v kufru. Měl v něm vlastně vše. Teď, když se už neměl Dursleyovým vrátit, neměl potřebu tady cokoliv nechávat.
Všechny učebnice, školní potřeby, hábity, mudlovské oblečení, to vše leželo na dně kufru spolu s omláceným kotlíkem a prázdnou ptačí klecí.

Klec měl původně v úmyslu vyhodit, ale nostalgické vzpomínky, na skonalou, Hedviku, mu to nedovolily.

Na jedné straně kufru měl připevněný svůj Kulový blesk. Doufal, že když už bude muset žít u Malfoye, tak aspoň bude moci létat na koštěti... To jediné ho snad udrží při zdravém rozumu.

Dursleyům oznámil již včera, když se vrátil od Brumbála, že dnes odejde. Samozřejmě byli štěstím bez sebe natolik, že se skoro ani nezajímali kam jde. Skoro...
Strýce Vernona nakonec u večeře napadlo se na to zeptat. Harry nebyl zrovna nadšen představou jak opět pobaví své příbuzné, když jim řekne o nějakém svém neštěstí. Proto se tento okamžik snažil, co možná nejvíce, oddálit.
Ale neměl šanci.
Dursley byl víc, než přesvědčivý, ve svých metodách. Harry nejednou zauvažoval o tom, že kdy by byl Vernon kouzelník, měl by skvělou kariéru jako smrtijed...

Nakonec mu tedy řekl kam jde. Sice ne všechno, ale i to stačilo, aby si jej příbuzní celý zbytek večera dobírali. Snažil se co nejrychleji vytratit do pokoje, ale povedlo se mu to až pozdě v noci. Durlsleyovi poprvé stáli o jeho přítomnost. Tedy stáli... Spíš chtěli využít poslední možnost jak jej ponížit.

Chlapec jen doufal, že si to dnes odpustí. Přece jenom nechtěl se před Malfoyem cítit až příliž trapně. A Dursleyovi by jistě řekli něco nevhodnýho. Snad se tedy budou držet v domě, když ví, že si pro něj přijede dospělý kouzelník.

***
Dole zazvonil zvonek.
Černovlasý chlapec, který stále ještě zachmuřeně seděl na posteli se nejistě zvedl. Dřív, než stačil cokoliv udělat. Uslyšel dole hlasy.

Tiše si povzdechl. Věděl, že by neměl Malfoy nechávat dlouho samotnýho se svými příbuznými, ale nějak se mu odsud teď nechtělo. Sice to tady celou tu dobu nenáviděl. Ale raději by byl tady, kde ví, co může očekávat. Než aby musel jít s Malfoyem a nevědět, co jej čeká. Co když Malfoy bude ještě horší, než jeho strýc? Určitě bude horší, vždyť to byl smrtijed, co na tom, že přešel na stranu Řádu. Udělal to jen ze své vypočítavosti...

Harry v noci uvažoval, proč o něj Malfoy tak moc stojí. Ale žádný rozumný důvod nedokázal vymyslet. Snad později, až se trochu obeznámí se situací. Až nebude mít takový vztek. Až...

Raději popadl kufr a otevřel dveře svého pokoje.

Naposledy se otočil. Naposledy jeho mysl zaplavili vzpomínky spjaté s tímto pokojem.
To tady ošetřoval Hedviku, když jí Dudley postřelil brokovnicí. To tady mu nakonec umřela.
Právě tady ležel pak další den, poté co jej strýc surově zbil, když zuřivě napadl Dudleyho a na Vernona hystericky ječel, právě kvůli mrtvé sově.
Ano, tady byl nucen "vylízat" si své rány, aby Brumbál a celý kouzelnický svět mohl vidět jen svého hrdinu, svého 'Chlapce, který přežil a zabil Pána zla'.

Rozešel se po schodech dolů. Těžký kufr vláčeje za sebou.
Hned si všiml plavovlasého muže stojícího těsně u zavřených dveří. Dursleyovi se pravděpodobně báli reakce sousedů na "jejich" podivného hosta. Proto jej pozvali dál a dveře zavřeli.
Harry se rozhlédl po předsíni. Lucius si jej ještě nevšiml, což bylo možná i dobře, aspoň se mohl trochu zorientovat v situaci.

Vernon stál u dveří vedoucích do obýváku. Za ním vykukovala Petunie. Dudley byl nepochybně někde schovaný v domě. Neměl v plánu se opět setkat s kouzelníkem, který smí čarovat.

Lucius Malfoy v jedné ruce držel svou vycházkovou hůl, zdobenou stříbrným hadem, druhou rukou si nervózně pročesával vlasy. Sledoval Dursleyovi. Očividně mu připadali pouze jako cosi odporného, co ani nestojí za to, aby se na to mluvilo.

Ohlédl se. Spatřil Harryho stojícího na posledních schodech. Pousmál se a zamířil k němu.

"Vidím, že už jsi připraven," Lucius sjel pohledem na otlučený kurf, potlačil znechucený úšklebek a opět pohlédl do smaragdových očí.
"Samozřejmě," ledově odvětil chlapec.
"Dobrá, můžeme tedy jít. Rozluč se se svými příbuznými," Malfoy s odporem ukázal na Dursleyovi, jakoby tady snad byl ještě někdo jiný.
"Hmm... Sbohem," věnoval poslední chladný pohled Dursleovým a vyšel ze dveří. Udiveně se tvářích Malfoy jej následoval. Nepochybně si myslel, že má Harry s příbuznými lepší vztah, než se začínalo zdát.

"Jak se tam dostaneme?" Harry se otočil na plavovlasého kouzelníka stojícího těsně za ním. Nechtěl se ptát kam, protože tušil, že to bude Malfoy Manor, kam taky jinam, by ho měl Mafoy vzít.
"Přenášedlem." Prostá odpověď.
Lucius vytáhl z kapsy hábitu stříbrnou brož ve tvaru hada. Mladý Potter se nad tím jen v duchu ušklíbl, pomalu si začínal představovat, jak asi musí vypadat Manor, když jsou Malfoyové tak posedlí Zmijozelem.

Plavovlasý kouzelník přistoupil k chlapci blíž. Natáhl k němu ruku s přenášedlem. Mladík na něj chvíli nejistě zíral, než se s povzdechem brože dotkl.
V té chvíli ucítil známé táhnutí za pupíkem a byl vlečen kamsi pryč.
Poslední komentáře
07.10.2007 20:30:19: úžasná povídka
24.09.2007 06:21:48: Hmm, pěkný začátek, Harry majetkem Luciuse. smiley Tak to bude ještě velmi zajímavé. Určitě jsem zvěda...
22.09.2007 17:19:24: Ach jo, pětkrát to tady být teda nemělo... smiley${1} Nevíte někdo jak se mažou komentáře? smiley${1}
22.09.2007 16:01:45: Noirwind: A on existuje někde i dobrovolný pár HP/VD? To fuj, to je nechutný... smiley No tak někdy dý...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.