Amor firme ut misos HP/LM

11.kapitola - Qui idiotia reminiscor sex?

Překvapeni? Doufám, že ano a že mile... Tentokrát bude název kapitoly přeložen až na konci, aby vám to třeba hned nedošlo...
Ještě trošku jim ten život osladíme, vždyť líbánky netrvají věčně a oni se budou muset vrhnout opět do 'normálního' života. Ale to až v další kapitole. Teď si ještě můžete vychutnat jejich sladké nic nedělání...
Upozornění: od 18-ti let
Lucius naštvaně kráčel kus za davem lidí, kteří se z vlaku hrnuli kamsi k městu, které bylo v nedohlednu. Aspoň podle Malfoye, který po necelém kilometru s těžkým kufrem v ruce lapal po dechu. Sice je již několikrát napadlo, že by kufr mohl zmenšit, ale výraz, který po něm vždy vrhl jeho novomanžel, jej od tohoto úmyslu zcela odradil.
Harry šel několik kroků před ním. Původně se snažil držet hned za průvodem, ale když viděl, že Lucius nestíhá, byl nucen zpomalit.
I on nesl svůj kufr, ale narozdíl od aristokrata mu to nedělalo žádný problém. Možná to bylo i tím, že sebou neměl tolik věcí.

Zabočili za další z několika zatáček.

"No konečně," vydechl Lucius, když spatřil domy.
"Ještě tam nejsme."
"Jak to můžeš vědět?"
"Je to začátek města, tam kam jdeme my to je ještě nějaký ten kousek," usmál se Harry.
"Jak to můžeš vědět? Vždyť si říkal, že je tady jenom jedno město, nemůže být tak velké," namítl Lucius.
"Vždyť není, je to kousek." Harry se otočil a pohlédl zpět na nádraží, které bylo v jasném slunci stále vidět.

Prošli zatáčkou a nádraží zmizelo z dohledu.

"Doufám, že si aspoň objednal hotel, na zemi, nebo v nějakých mudlovských příbytcích bydlet nehodlám," zamručel Lucius.
"Samozřejmě. Mají tady několik hotelů... Severus nám nějaký vybral."
"Severus..?
"Profesor Snape," zamračil se mladík.
"Jistě, já jen..."
"Nezačínej se hádat, ještě jsme tam ani nedorazili," lehce zklamaně se zatvářil Harry.
"Nehádám se," ohradil se plavovlasý kouzelník.

Potter se jen ušklíbl, přidal do kroku až dohonil skupinku, nepochybně turistů, před nimi.

***

Procházeli městem až k hotelu. Lucius jen šel za Harrym, který se za tu krátkou dobu stačil seznámit s několika lidmi, kteří s nimi přijeli vlakem. Potter měl podle všeho přesné instrukce, kde hotel najdou, protože se neobtěžoval hledat ulice, nebo nějaké záchytné body. Prostě jen šel.
To, že se dozvěděl, že turisté, se kterými se chlapec bavil, míří do stejného hotelu, jako oni, se Lucius dozvěděl až později. Přesněji, v okamžiku, kdy jeho chlapec společně s třema mladíkama vešel do neustále se otáčejících dveřích jednoho z hotelů.

Lucius se zaražene zastavil venku. Netušil, jak se má dostat dovnitř. Jen zoufale hleděl na Harryho, který se stále bavil s trojicí a na svého patrnera dočista zapomněl.

Až, když se mladíci přihlásili na recepci a čekali na své pokoje, se černovlasý mladík začal udiveně rozhlížet kolem. Lehce se zarděl, když zpozoroval Luciuse stojícího venku.
Vyběhl za ním.

"Promiň," nejistá omluva.
"Nic se nestalo," naštvaně.
"Ale já... Nechtěl, neuvědomil jsem si... Promiň," Harry začínal být zoufalý. Nechtěl Luciuse naštvat, opravdu mu na něm záleželo. Prostě se jen zachoval hloupě, proč to Malfoy nechce pochopit.
"Já vím." Lucius si všiml Harryho výrazu, kde se mísilo zoufalství se zděšením.

"Půjdeme se ubytovat," nejistě se pousmál, nebyl si jist, zda je neshoda zažehnána.
"Samozřejmě..."

Harry prošel dveřmi. Zastavil se kousek od nich a počkal až se Lucius dostane dovnitř.
Malfoy se nedůvěřivě zadíval na dveře. Netušil, co je to za kouzlo a rozhodně to nechtěl zjišťovat, jen doufal, že nevyprchá v momentě, kdy bude uvnitř. Rozhodně nestál o to, aby byl první den dovolené zabarikádovaný v mudlovkém přístroji. Vešel. Zadní křídlo dveří do něj lehce narazilo a donutilo jej tak postupovat až dovnitř hotelu.

"Nesměj se," varoval chlapce, který na něj s pobaveným výrazem hleděl.
"Mohlo mě napadnout, že neznáš spoustu mudlovských věcí, každopádně, myslím, že si to užiješ. Ber to třeba jako poznávací cestu," smál se Harry.
Lucius cosi zavrčel a vydal se k recepci.
Stále se smějící Harry šel za ním.

"Wünschen Sie?" dívka za recepčním pultem zvedla zrak k Luciusovi, okamžitě na tváři vykouzlila milý úsměv.
"Cože?"
"Přejete si," zopakovala dívka anglicky.
"Máme rezervovaný pokoj."
"Na jméno..?" dívka se zahleděla do počítače před sebou.
"Malfoy," pohotově odpověděl Harry, když viděl Luciusovi nejistotu. Jen se usmál, bylo přece jasné, že pokoj bude na Luciusovo jméno.
"Ach, ale tam je manželská postel. Máte zde ještě několik volných pokojů. Můžeme vašeho syna dát na některý z nich," zmateně zvedla oči od monitoru dívka.
"Myslím, že ten, co máme, nám bude vyhovovat," zavrčel Lucius.
"Ano, pane. Ale třeba by chtěl váš syn mít soukromí, nebo vy," zaševelila a koketně přitom zamrkala.
"Já i můj manžel budeme mít soukromí víc, než dost a to na společném pokoji," Lucius silně stiskl v hadí hlavu své vycházkové hole. Harry věděl, že uvnitř se skrývá Luciusova hůlka.
"Jaké máme číslo?" přetočil hovor jinam, ve snaze dostat Luciuse co nejdřív pryč od všetečné dívky.
"Třistaosm." Položila na pult kartu ke dveřím.
"Děkujem."

Popadl kartu, v jedné ruce kufr, druhou držel Luciuse za loket a mířil k výtahům.

"Co si to dovoluje?" pěnil Lucius, když ho Harry šoupl do výtahu a postavil se vedle něj.
"Jen se ptala."
"Nemá se co ptát!"
"Hmm."
Výtah vyjel do třetího patra. Otevřely se dveře.
Lucius strnul.

"Kde to jsme?"
"V patře, kde máme pokoj, kde myslíš?" nechápal Harry.
"Ale... Výtah se nás neptal, kam chceme, tak jak..? Aha, mudlové."
"Tak už pojď."

Lucius s remcáním vyšel z výtahu, za sebou táhl kufr, sice zde už nebyl nikdo, kdo by mohl vidět, jak kouzlí, ale proč to riskovat. Aspoň Harry nebude mtí důvod, proč se zlobit.

Malfoy došel k chlapci, který již stál u jednich dveří a pomocí čipové karty se je pokoušel otevřít.
"Co to děláš?"
"Odemykám," zavrčel Harry, přece jen i on viděl spoustu věcí prvně a dráždilo jej, když na to Lucius upozorňoval.

Dveře se náhle otevřely. Harry zůstal stát s kartou v ruce. Zamračeně se otočil na Luciuse.
"Bude to mudlovská dovolená," zavrčel.
"Samozřejmě, ale to neznamená, že nebudu kouzlit." Lucius zandal hůlku, kterou právě odemkl dveře.
Harry si jen povzdychl a vešel do pokoje.

Malý obývací pokoj, z kterého vedly dveře do koupelny a ložnice.

Lucius se rozhlédl po místnosti. Televize ani ostatní mudlovské vymoženosti mu nic neříkalo, ale minibar, který stál vedle televize jej zaujal. Zamířil k němu, kufr nechávaje za sebou kdesi na koberci.
Harry zatím zamířil prozkoumat ložnici.

***

Rudé slunce pomalu klesalo za obzor. Cvrčci vesele cvrdlikali. Vlny moře s tichým pleskáním dopadaly na pláž. Typicky romantický večer.
V obyčejné, hotelové, manželské posteli leželi dva muži. Vlastně jeden byl ještě chlapec.
Vášnivě se líbali. Strhávali ze sebe oblečení, které končilo na zemi v neuspořádaných hromádkách. Tiché toužebné vzdechy se ozývali potemnělým pokojem.

"Jsi krásný..." Lucius políbil Harryho na horké rty. Jemně sjel polibky níž, přes krk až k mladíkovým bradavkám. Chvilku si s nimi jazykem pohrával. S úsměvem naslouchal slastnému, spokojenému vrkání, které se ozývalo z úst jeho chlapec.
Sjel rty ještě o něco níže. Jazykem obkroužil kolem pupíku. Pomalu postupoval k Harryho penisu.

Pomalu jej olízl. Jazykem přejel přes ztopořený pyj.
Harry cosi zamumlal. Vzrušený se snažil pánví přirážet. Luciusův úsměv se ještě víc rozšířil.
Se zalíbením vzal do úst chlapcův roztoužený penis. Začal jej sát, vychutnával si Harryho vzdechy, zoufalé pohyby o urychlení Luciusovy činnosti.

Harry se nespokojeně zavrtěl, když Lucius přestal a opět se vrátil k jeho rtům.

"Chci tě..." zaševelil černovlasý mladík do tmy, která se rozprostírala kolem. Jen tušil, kde je Lucius.
"Luciusi..?" Harry se přetočil na bok, kde podle všeho byl plavovlasý kouzelník, odhadoval to podle lehce zrychleného dechu, jenž se z toho místa ozýval.

"Harry, já..."
"Co?" Vzrušení pomalu začalo opadat. Potter si lehce nespokojeně a hlavně neuspokojeně povzdychl. Rukou nahmatal na stolku vedle postele lampičku a rozsvítil.
"Co se děje?" pohlédl na Luciuse, který seděl na své polovině postele a tvářil se nejistě a snad i zoufale?
"Luciusi..?"
"Nemůžu..."
"Cože?"
"Nemůže s tebou spát," Malfoy lehce zčervenal v obličeji.
"Proč bys nemohl?" nechápal chlapec.
"Nejde to..." zoufale.
"Ale..."
"Harry, prostě mi to dneska nejde chápeš..?"
"Jako, že..?" Potterovi začaly lehce pocukávat koutky úst.
"Jo, nepostavil se mi, jasný?!" naštvané zavrčení.

Harry na něj zíral, měl co dělat, aby se nerozesmál, ale věděl, že tím by situaci jenom zhoršil.

"Ale to přece... Vždyť to nevadí."
"Samozřejmě, že to vadí!"
"Luciusi, nemusíme spolu přece teď spát, můžeme počkat, až... Budeš moc," vysvětloval černovlasý mladík.
"Jo, to asi jo, ale..."
"Luciusi, nic se neděje, ano?"

Plavovlasý kouzelník se stále tvářil zoufale.

"Je to tím novým prostředím, víš. Tohle se mi normálně neděje."
"Já vím."
"Kdyby jsme byli na Malfoy Manor, tak se tohle nikdy nestane a i kdyby, tak tam je Severus a má lektvary a tak."
"Já vím."
"Nejsem ještě starý!" "Luciusi, já to přece vím," pousmál se Harry.

"Nemusíš se obhajovat, já ti přece nic nevyčítám, tohle se stane, to není nic, za co by ses měl stydět."
"Ale já jsem Malfoy!"
"No a?"
"Nemá se mi něco takovýho stávat."
"Takže ty jsi velký milovník a proto se ti nikdy nemůže stát, že... Ehm... Nemáš náladu."
"Jdem spát," rozhodl náhle plavovlasý aristokrat, přetočil se na bok, přehodil přes sebe deku a dál si Harryho nevšímal.

Harry se sám pro sebe usmál. Zhasl lampičku. Zalezl pod deku a něžně se přitulil k Luciusovi.
"Mám tě rád..."

"Já tebe taky, broučku," zaševelil Lucius do tmy, když už Harry dávno spal.



Pozn.: Tak slibovaný překlad: Který idiot vymyslel sex?
Poslední komentáře
06.05.2014 07:45:38: vy všichni chudák lucius co jeho hrdost.. a co chudáček harry ? smiley${1}
26.01.2008 12:02:34: Ty jo přesně Luciuse vídím, to jeho hrdost aristokrata si těžko nesla!17] Já snad umři smíchy! Tohle...
21.01.2008 21:31:45: umírám *válí se smíchy po pokoji. vážně skvělá kapitola a ten rozhovor bzl naprosto dokonalej:-)...
20.01.2008 21:23:07: hehe tahle kapitola se ti povedla a nejvíce ten název té kapitoly Který idiot vymyslel sex? u toho ...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.