Amor firme ut misos HP/LM

12.kapitola - Cum unguis zelotypia

Ve spárech žárlivosti
Co říct..? Někdy se musím snažit, abych ty úvodníky neměla moc dlouhý a někdy prostě nevím co ještě dodat. Takže jen, užijte si kapitolu...
"Harry... Tak, Harry! Jdeš už?" Lucius netrpělivě podupával u dveří pokoje. Čekal až se mladík obleče, aby mohli vyrazit na snídani.
"Taky si mohl zajistit jídlo na pokoj," zavrčel, když se černovlasý chlapec konečně vykolébal z pokoje.
"Aspoň se naučíš vycházet s lidmi," usmál se Potter. Samozřejmě, že mohl objednat snídaně na pokoj, ale věděl, že by tak Luciuse nedonutil jít se najíst do místní restaurace. Vlastně si nebyl dost dobře jistý, co tady chtěl Lucius jíst, když mudlovskými restauracemi pohrdal. No, nejlepší čas na změnu.

"Nemůžeme jít po schodech?" zaúpěl Malfoy, když se přiblížili k výtahu.
"Ale no tak, vždyť je to to samý jako kouzelnické výtahy."
Lucius jen cosi zamumlal a s trpitelským výrazem vstoupil do výtahu.

Seděli v malé hotelové restauraci. Malfoy se znechuceně rozhlížel kolem. Něco tak... Mudlovského! To bylo pod jeho úroveň. Ale kvůli chlapci se přemůže. Ostatně nic jiného mu nezbývá. Ovšem později musí projít město a najít nějaké lepší místo na stravování. Aspoň doufal, že něco takového se zde nachází, jinak netušil, jak zde přežije.

"Nehmen Sie?" přišla k jejich stolu servírka. Malfoy jí přeměřil pohledem a lehce se otřepal odporem. Dívka tuctového vzhledu, v příliš vytrhaném obočí měla barevný kroužek, na zašlé záštěře pár skvrn, znuděne přežvykovala.
"Verstehen Sie Deutsch?"
Harry se lehce zoufale podíval na Luciuse.

"Mohla byste mluvit anglicky," zavrčel Malfoy.
"Co si dáte?" vyštěkla dívka.
"Co máte?" zajímal se chlapec.
"Schokoladentorte, Frutti di Mare," mechanicky odříkávala.
"Anglicky!" nevrle.
"Ne, dáme si to druhé," zarazil dívku Harry.
"Cože? Ty snad víš, co to je?" podivil se starší kouzelník.
"Nevím, necháme se překvapit," usmál se.
"Co když to nebude k jídlu?"
"Nevadí... Jíste se dá přece všechno, ne..?"
Lucius si jen tiše povzdychl.
"Und dazu... das Trinken?" vložila se do toho dívka.

"Jestli okamžitě nezačne mluvit anglicky, tak jí tady na místě prokleju," zavrčel Malfoy, v drtíce v ruce hůlku.
"Cože?" Harry se otočil na servírku.
"K pití?" dívka vypadala nejistě, vidě rozzuření staršího muže.
"Luciusi..?"
"Grenache Syrah Mourvédre."
"Myslíš, že to tady mají?"
Lucius nereagoval.
"Nějakou limonádu, třeba."

Servírka s objednávkou odešla.

"Co, když se to víno nebude k jídlu hodit?" vyptával se Harry s mírným úsměvem.
"Tak si dám jenom to víno," zavrčení.
"Nemusíš být stále tak protivný," zachmuřil se Potter.
"Nebudu protivný, až se ty přestaneš chovat jako dítě."
"Ale já jsem dítě," namítl.
"Ne, jsi můj manžel, to s tebe dělá dospělého."
Harry na Malfoy jen nevěřícně zíral. Netušil, co mu zase přelétlo přes nos, že se chová tak nemožně.

Donesli jim pití.
Lucius zamračeně upíjel své červené víno, zatímco Harry se zvědavě rozhlížel po místnosti. V rohu si všiml mladíků s nimiž si včera povídal. S úsměvem jim zamával. Mladíci jeho pozdrav hlučně opětovali.
Lucius se nasupeně otočil. Přejel chlapce ledovým pohledem, pak se stočil zpět na Harryho, které se jen nevinně kousal do spodního rtu.

Donesli jídlo.
Malfoy se slabě pousmál. Aspoň v tomhle měl štěstí. Plody moře, jedno z oblíbených jídel. Všiml si, že chlapec se na mořské tvory na svém talíři podivně ksichtí. "Copak, copak, neříkal jsi, že je všechno k jídlu."
"Jo, ale ne něco, co se skoro ještě hýbe," zašklebil se Harry a lehce šťouchl do krevet.
"Jen papej, je to zdravý," Luciusovi se lehce zvedla nálada.

Dojedli. Tedy, Lucius dojedl. Harry se pokusil vzít něco do úst a poté, co se mu zvedl žaludek, nechal jídlo jídlem a sledoval lidi kolem.

"Co budeme dneska dělat?"
"Dělat..?" Lucius se zakuckal vínem.
"To nemyslím," pousmál se Harry, na jazyku měl pár nejapných připomínek týkají se Luciusova včerejšího problému, ale věděl, že to by jejich vztahu nijak neprospělo.

"Mohli bychom jít plavat," ozval se Lucius.
"Plavat?" nejistý pohled.
"Máš sebou přece plavky, ne..?"
"To ano, ale..."
"Tak v čem je problém?"

Harry chvíli němě zíral na Malfoye, copak mu mohl říct, že neumí plavat? Ale tak co, třeba se bude moc jenom plácat při břehu a jeho manžel nic nepozná.

"V ničem," pokrčil rameny.
"Skvělé."

Zvedli se od stolu a zamířili zpět do apartmá.

***

Hubený černovlasý mladík seděl na lehátku na pláži. Hleděl před sebe. Ve vlnách se houpala Malfoyova světlá hlava. S podivným výrazem jej sledoval. Nakonec se mu podařilo vymluvit se, aspoň pro tentokrát, ze společného plavání. Lucius se nechal přesvědčit tím, že by se rád trochu opálil, sice původně navrhoval, že by na pláži mohli zůstat společně. Ale to Harry, ani nevěděl proč, zavrhl.
Možná k tomu přispělo i Luciusovi, skoro až dětské, nadšení z moře, že se rozhodl zaplavat si sám a Harryho nechat na lehátku.

"Darf ich?" ozvalo se napravo od Harryho. Chlapec zvedl zrak od postavy v moři a zahleděl se na toho, kdo jej oslovil.
"To jsi ty," promluvil anglicky mladík, se kterým se včera bavil.
"Ahoj."
"Ahoj," mladík si sedl na lehátko, které před chvílí opustil Lucius.
"Včera jsem se ani nestačil představit, Kristián," podával Potterovi ruku.
"Harry."
"Těším mě, Harry," usmál se Kristián, potřásl rukou černovlasého mladíka, pak se naklonil se lehce jej líbnul na tvář.
Potter na něj jen nejistě pohlédl.
"Tahle se u nás vítáme," usmíval se dál.
"Aha."

"Kde máš svého přítele?" vyptával se Kristián.
Harry ukázal rukou na plavovlasou hlavu ve vlnách.
"Kde jsou tvý přátelé?" rozhodl se vést konverzaci, co tady měl taky sám dělat. Asi neměl Luciuse tak honem posílat do moře. Mohl mu dělat společnost on, i když, dnes nebyl zrovna v dobrém rozmaru. To byla škoda, jindy byl Lucius skvělý společník.

"Zůstali v hotelu. Nejspíš se rozhodli celé prázdniny prosexovat," ušklíbl se hoch.
"Uhm," Harry lehce zčervenal a odvrátil tvář. Včera ho nenapadlo, že trojice chlapců jsou homosexuálové. Ale záleželo na tom? Vždyť on tady má svého manžela...
V duchu se usmál. Oslovovat Lucius manželem bylo stále zvláštní, nové, ale tak nějak pěkné.

"A ty a tvůj přítel... Jste tu na dovolené?"
"Tak nějak."
"Tak nějak? To znamená..?"
Harry se jen tajemně usmál.
"Jste příbuzní?"
"Dá se to tak říct..." Harry odpovídal obezřetně, moc se mu nezamlouval tenhle druh hovoru.

"Mohl by ses svého, co je to, strýc? Zeptat, jestli můžeš večer na diskotéku?"
"Na disko..?" Harry byl zmatený. Přibližně tušil, co to je diskotéka, ale jít na nějakou, to by si raději odpustil.
"Jestli se ti tam nechce, tak tam jít nemusíme, mohli bysme se třeba jen tak procházet," usmál se Kristián.
"Uhm..."
"Dovolí ti jít ven?"
"Nemyslím, že by s tím souhlasil."
"Zeptám se ho, přece už nejsi malý dítě, aby si byl do deseti doma," stále se usmíval Kristián. "Ale já nechci nikam jít," změnil taktiku Harry.
"Neblbni, přece nebudeš stále s ním. Rodiny jsou sice fajn, ale prázdniny si musíme užít, no ne?"
"Ale..."
"Takže domluveno?"
"Nikam nepůjdu."
"Harry, mě se přece nemusíš bát..." zaševelil Kristián a přiblížil se k mladíkovi.
"Nebojím se tě, ale nikam nepůjdu. Jsem tady s Luciusem, takže nevidím důvod, proč bych měl..."
"Pššš... Ten tvůj Lucius ti přece nemůže dát, to co já," hlesl a naklonil se k Harrymu.

Potter lehce zpanikařil. Prudce se odtáhl až spadl z lehátka do bílého písku.

"Harry, oba víme, že po mě toužíš. Stejně jako já po tobě. Tak proč nenecháš toho starce, aby si na pokoji luštil křížovky. Pojď se bavit."

Černovlasý chlapec nejistě hleděl na Kristiána. Netušil, co to do druhého mladíka vjelo.

"Uvidíš, užiješ si to. Dám ti to, co ještě nikdo..." zavrkal Kristián.
"Jsi si tím jistý," ozvalo se za chlapcem temné zavrčení.

Kristián se otočil a hleděl do šedých očí Luciuse Malfoye.
Prvotní šok opadl. Teď si se zdvyženým obočím prohlížel vypracované tělo staršího muže
. Ano, byl přitažlivý, ale on o něj nestál. Chtěl mladíka. Černovlasého chlapce, který se právě nejistě zvedal ze země.

"Může jít Harry na diskotéku?" s drzým podtónem se optal Kristián.
Potter, stojící za zády druhého hocha, zuřivě kroutil hlavou v záporném gestu.
"Ne."
"Ale no tak, přece nebude stále s vámi, to mu očividně nesvědčí."
"Nikam nepůjde," vztekle.
"Pane, nevím, co mezi vámi je, ale za určitých okolností by se to dalo pokládat za pedofilii a ta je v Německu trestná," ušklíbl se Kristián.
"Zmiz odsud," šedé oči potemněly.
"Jak myslíte," pokrčil rameny. Ještě jednou se otočil a v pomstichtivém gestu se usmál na Harryho.
Odešel.

"Co to mělo znamenat?" vztekal se Lucius.
"J-já ne-nevím."
"Kdo to byl? Jeden z těch tvých kamarádíčků, nebo se snad pletu?"
"Nejsou to žádný moji kamarádi, viděl jsem je jednou," odsekl Harry.

"Co když to někomu řekne?" obával se.
"Co myslíš?"
"No to, že... Jsme tady spolu a tak."
"Harry, jsme kouzelníci, mudlovské zákony na nás prostě nemůžou platit. Když se je pokusí aplikovat, tak je mnoho způsobů, jak je aliminovat."
"Avadou například," dodal.
"Možná nebly dobrý nápad sem jezdit."
"Taky si myslím."

Lucius si lehl na lehátko, zavřel oči a dál si Harryho nevšímal. Stále si myslel, že to bylo chlapcova vina, že se tu ten druhý hoch ukázal. Bude si jej teď hlídat. Nedá Harrymu prostor k tomu, aby ho podvedl.



Pozn.: Je to skoro samý dialog, já vím, ale bylo to nutné... Jinak, kdo umíte německy, tak tu němčinu neberte moc vážně, já totiž německy neumím... XD
Poslední komentáře
03.02.2008 15:36:24: Mania: Ale ne...oba byli blonďatý....Ken byl prostě bárbína v mužskym vydání...a nebo někde možná tm...
03.02.2008 15:19:35: KiVi: ale Ken měl tmavý vlasy, ne..? smiley${1}
03.02.2008 15:17:18: Mania:tak dobře není to bárbíňák ale Ken xD
03.02.2008 14:42:58: KiVi: Ne, ne, ne! Bárbíňák, Salazare, to je jak nějaký mudla a Lucius má do mudly daleko... Není to ...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.