Amor firme ut misos HP/LM

17.kapitola - Eo eas ab-negó, non-agapein

Nechtěný, nemilovaný
Kapitola je věnovaná Mission , která mě skoro celý víkend o ní přemlouvala. Tak teraz doufám, že bude od ní něco naoplátku... ;o)
Stále vám moc nevěřím, takže opět limit a dáme si 25 komentářů .
Upozornění: 18+
Varování: násilí, znásilnění



Dva mladíci stojící na pobřeží. Možná, kdyby někdo šel kolem, tak by se nad tímto výjevem pozastavil, ale takto? Nebyl nikdo, kdo by se pozastavil. Kdo by viděl zděšení v očích jednoho a chtíš, zvrhlou až nebezpečnou touhu v těch druhého.

"Neboj se mě." Kristián jej chytl za ruku a přitáhl k sobě.
"Nech mě!" Již po tolikáté zopakoval černovlasý mladík.

Kristián jej majetnicky políbil.

"Teď už mi nikam neutečeš." Pohladil jej po tmavých vlasech, uchváceně si prohlížel chlapcovu bledou, zděšenou tvář.

Harry se mu náhle vytrhl. Bez většího rozmýšlení zamířil do lesa opodál. Kristián s úšklebkem zamířil za ním.
Běžel rychleji, než mladík před ním, ale schválně mu dával náskok. Chtěl jej vydeptat, zlomit. Musel jej však nejdřív falešně ujistit o bezpečí.
Nadběhl si chlapce. Přesně věděl kudy pověží, bylo mu jasné, že zamíři k hotelu, ve kterém se svým partnerem bydlel, to však nemohl dopustit.
Před tím, než se dotane k silnici jej bude muset chytit. Zastavit jej v lese, tam, kde mu nikdo nebude moci pomoc.

Harry utíkal, co mu nohy stačily. Nevěděl přesně kudy, v místním lese ještě nikdy nebyl, také kdy. Lucius se raději zdržoval ve vodě, či na pobřeží a prodírat se lesním porostem? K tomu by ho nikdo nepřinutil.

Lapal po dechu, již nemohl. Otočil se, za sebou neslyšel žádný zvuk, že by se jej zbavil. Snad ano.
Otočil se zpět. Zelené oči se rozšířily zděšením. Před ním stál Kristián.

"Nemáš šanci." Chytl jej dříve, než se Harry opět někam rozeběhl.
"Znám tenhle ostrov lépe, daleko lépe, než ty. Nejsem tady prvně, jako dítě jsem tady prolezl každý kout," usmál se na vystrašeného mladíka.
"Prosím, já... Udělám cokoliv, když mě necháš jít."
"Uděláš cokoliv, teda a teď!" Hrubě jej políbil.

"Ne!"
"Klidně si křič, tady tě nikdo neuslyší," smích.
Černovlasý mladík se rozkřičel. Nemohl se nijak bránit, sec se snažil vyprostit z nechtěného objetí. Snažil se kopat, kousat, nemohl, Kristián jako by se tomu všemu dokázal dokonale vyhnout, nevnímat to.

Náhle jej přesně vedená rána srazila k zemi. Přestal křičet, jen zoufale vzlyknul. Vystrašeně hleděl na mladíka, který se tyčil nad ním.
Kristián se jen usmíval. Sice říkal, že je zde nemůže nikdo zaslechnout, ale co kdyby. Nemusel to pokoušet. Navíc mu Harryho křik začínal lést na nervy.

"Svlékni se!"
"Co..?" Nechápavý pohled.
"Cos myslel, že chci, jen si s tebou pohrát a jít, to ses mýlil, chlapečku. Teď se svlékni!"

Po Harryho tvářích tekly slzy, když si sundaval triko a po něm na Krtisiánům významný pohled i kalhoty.

Nyní před ním stál jen ve spodním prádle.

"Jsi krásný, víš o tom?" Zálibně si chlapce prohlížel.
Harry jen stydlivě klopil zrak k zemi. Nechtěl se dívat na člověka před sebou. Bál se ho, tak moc se ho nyní bál. Přál si, aby tady byl Luciuse. Aby tu byl s ním, aby mu pomohl, aby jej ujistil, že mu nic nehrozí. Ale kde byl nyní Luciuse. V hotelu. Proč jen se museli pohádat, proč? Kvůli jeho nezodpovědnosti. Měl kývnout na to, aby se vrátili. Vše by bylo lepší, než tohle. Jenže, jak to měl vědět. Jak jen mohl tušit, že se něco takového stane, že si na něj Kristián počká, že...
Snažil se přemoci slzy, které mu stékaly po tvářích, nechtěl aby jej zrovna on viděl zlomeného.
Kristián si svlékl kalhoty, nebyl natolik zkušený, aby zvládl jen rozepnout poklopec, odbýt si to a jít. Ale to mu rozhodně nebránilo v tom, co chtěl udělat.
Harry jen stál na místě, neschopen pohybu. Vystrašeně hleděl na muže před sebou.

"Řekl jsem, že si to máš svléknout!" zavrčel Kristián.
Mladík před ním zčervenal, naštěstí to ve tmě, která se rozprostírala kolem nebylo moc vidět.

"Dělej!"
Harry si svlékl spodní prádlo. Tak moc se styděl, avšak ještě více se bál. Bál se toho, co přijde.

"Klekni si!" poručil.
Černovlasý mladík dál stál na místě.
"Kleknout!" Další rána pěstí srazila chlapce k zemi.

Harry klečel na zemi. Jehličí jej podalo do kolen a dlaní. Po tváři mu tekly další a další slzy ponížení.

Cítil chtivé ruce, jak se jej dotýkají. Chladné polibky na svých zádech.

Unikl mu tichý, plačtivý sten, když se Kristiánova ruka dotkla jeho penisu.
A pak... Zcela bez varování do něj začal pronikat.

Harry sykl bolestí, nebyl na to připraven. Ano, věděl, že to přijde, ale bylo to, moc rychlé, moc náhlé, moc...
Kousl se do rtu. Zuby zaryl hluboko, aby mu již neunikl další projev bolesti. Přesto podvědomě ustupoval před tím, kdo mu bolest způsoboval.

Kristián jej chytl pod krkem, donutil jej tak přestat 'utíkat', držet a nechat jej, aby ukojil svůj chtíč.

Harry zalapal po dechu. Další slzy zalily jeho tvář. Ret měl rozkousaný do krve. Nemohl dýchat.

Výkřik bolesti utekl z jeho rtů, když Kristián přirazil a vstoupil do něj celou svou délkou.
Slyšel nad sebou tichý smích, avšak příliš jej nevnímal. Náhlá bolest jej zcela ochromila.

Snažil se aspoň myslí utéci jinam. Myslel na Luciuse, na něžné milování s ním, na jeho krásné, chřejivé doteky. Co Lucius na to řekne? Nezbaví se jej? Vždyť je teď pošpiněný. Je špatný, tak moc špatný. Nemohl tomu zabránit, nebo snad ano? Co když Lucius usoudí, že za to Harry může, co když se jej zbaví, kam půjde? Zpět k Dursleyovým?
Zavzlykal.

Byl příliš ztracen v myšlenách, ani snad nevnímal vzdychající tělo nad sebou. Neslyšel zvrhlá slova touhy, která mu Kristián říkal.
Nevnímal ani, když cizí penis opustil jeho anální otvor. Dopadl na zem, vzlykaje, ztěžka oddechoval. Nevěděl, že přes něj někdo přehodil jeho oblečení. Ani neslyšel Kristianovy kroky, kterak se vzdalují.

***

Lucius spustil ruku, na zem dopadla hůlka, kterou v ní až do teď držel.
Plavovlasý kouzelník z děsem hleděl na chlapce, který ležel na posteli před ním. Nemohl tomu uvěřit. Ne, on nechtěl, nechtěl tomu věřit. Měl se o Harryho přeci postarat, neměl dopustit, aby se tohle stalo. Neměl...
Ale jak mohl vědět, že sotva se Harry někde objeví sám, hned se mu něco stane. Nyní už chápal, co Severus myslel tím, že na sebe mladík přitahuje nebezpečí a co hůř, různé pochybné existence, vyvrhele společnosti...

Popošel k chlapci, který na něj hleděl. Mladík měl ve tváři neproniknutelný výraz. Tak moc se lišil od toho zoufalého, uplakaného, který měl na tváři, když před hodinou dorazil.
Celou tu hodinu jej Lucius uklidňoval, snažil se zjistit, co se vlastně stalo. Marně.
Nakonec mu nezbývalo nic jiného, než použít Legilimens.

Harry se posadil, hleděl na Luciuse s otázkou vepsanou ve tváři. Netušil, jak reagovat.

"Harry, já..."
"Nech mě..." Sklopil zrak k zemi. Nemohl se na něj dívat. Ne, když se to stalo, opět... A to doufal, tak moc doufal, že se to již nikdy nestane, že jej Lucius ochrání a teď... Cítil se tak špinavý, tak špatný, tak... Styděl se za sebe, tak moc se styděl. Neřekl by to, sám od sebe by to Luciusovi rozhodně neřekl. I když... Malfoy měl přeci právě vědět o tom, co jeho manžel dělá, byť je v tom nevinně.

"Ne, Harry, podívej se na mě." Sedl si vedle něj na postel, rukou mu nadzvedl bradu tak, aby mu viděl do očí, ve kterých se opět leskly slzy.
"Nemohl jsem nic dělat," zavzlykal.
"Já vím, že ne, Harry, já..."
"Nemohl jsem--" Zalykal se slzami.
"Já vím! Já... Promiň, mrzí mě to, tak moc."
"Ale... Ty za to přeci, to já--"
"Harry! To já jsem za tebe zodpovědný, měl jsem tam být. Ne, měl jsem. Mrzí mě to, odpusť mi, prosím," vydechl Malfoy.

Černovlasý mladík na něj nejistě hleděl. Tak on si nemyslel, že je on, Harry, zvrhlý, špatný. Nemyslel? Ale jak to? Každý si přeci musel myslet, že...
"Harry, možná by sis měl jít lehnout a zítra pojedeme, co ty na to?" Navrhl Lucius.
"Já..."
"Ano?"
"Chtěl bych jít teď." Lehce si skousl spodní ret. Potřeboval být odsud co nejdál. Pryč, do Anglie, někam, kde mu nebude nic hrozit, nebo kde se aspoň trošku bude cítit v bezpečí.
Malfoy Manor. Dřív tak nenáviděný dům, teď tak vítaná změna. Už si nepřál pobývat dál na ostrově.

"Dobře, ale nevím zda něco jede. Harry, víš, že se neorientuji v mudlovské dopravě," povzdechl si.
"Přemístíme se." Upřel na staršího kouzelníka úpěnlivý pohled.

Plavovlasý aristokrat na něj jen hleděl. Měl v plánu, sotva Harry usne, jít a vyřídit si to s opovážlivcem, který se jej dovolil jen dotknout. Zlámat každičkou kostičku v těle toho špinavého mudli.
Tatnul ruku v pěst.

"Dobře, tak se přemístíme, ale..."
"Ale?"
"Harry, uvědomuješ si, jak je to daleko? Může se cokoliv stát, navíc ti to může vzít veškerou energii. Nemyslím, že je to dobrý nápad." Shrnul Lucius.
"Prosím, já... Nechci už tady být." Opět začal plakat.
"Dobře, dobře, vrátíme se, jen sbalím věci," souhlasil, nemohl se dívat na Harryho zoufalství. Ničil jej chlapcův pláč.

***

"Jsi připravený. Ještě si to můžeš rozmyslet a jet zítra s mudlama." Lucius držel Harryho kolem pasu. Hleděl do zelených, odhodlaných očí a nevěděl, co ještě říct, aby jej od tohoto nápadu odvrátil.
Moc dobře věděl, co se může stát, jaká rizika sebou neslo přemístění na velkou vzdálenost, navíc když přesně neznal tohle místo a netušil, kde leží, ale co mohl dělat. Chlapci se nedalo nic odmítnout.
Ano, mohl říct, že prostě ne, že on zůstává tady a zítra jedou s mudlama. Ale čeho by tím dosáhl. Akorát by se pak Harry snažil přemístit sám a to by mohlo dopadnou ještě hůř.

"Dobře, pevně se mě drž." Povzdechl si. Zavazadla měl už dávno zmenšená a složená v kapce.
Harry jen kývl.

Lucius zavřel oči, přivinul si k sobě Harryho. V mysli si vybavil místo, kam se přemístí. Nechtěl na Malfoy Manor, bylo mu jasné, že po návratu nebudou ničeho schopní. Musel tedy někam, kde bude někdo kdo by jim mohl pomoci.
Poslední komentáře
01.05.2008 13:13:09: Akiko_chan: No to se uvidí... smiley Kleo.a: Nemůžeš ho zabít! To přeci nejde, taková důležitá postav...
30.04.2008 23:34:50: Moc se mi kapitola líbila. Zajímalo by mě, kam se přemístí. že by k Severusovi?
30.04.2008 20:07:49: Wau. Ty tedy dovedeš člověku zvýšit tlak smiley. Jinak. Můžu Luciusovi ušetřit čas a zabít toho Borečk...
29.04.2008 20:47:06: Kristián...můžu vraždit??? Moc hezký, ale moje ujištění nepotřebuješ... Ale stejně ho napíšu!smiley By...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.