Amor firme ut misos HP/LM

2.kapitola - Vir ac sui leges

Muž a jeho zákony
Nejprve vám všem musím poděkovat, za předešlé komentáře... Krásné čtení a moc mě nelinčujte, přece jenom časem se to rozjede... XD
Věnováno milovníkům našeho dokonalého věčného aristokrata Luciuse Malfoye. A děkuji Noirwind za rozptylování při psaní... =)
Tvrdě dopadl na zem. Jeho stařičký otlučený kufr dopadl na na něj. Hned vzápětí jej z něj však někdo sundal a chlapce postavil na nohy.

Lucius Malfoy si černovlasého chlapce nejistě prohlížel. Něco se mu na něm nezdálo. Jistě, moc dobře věděl, že k němu mladík nechce, ani se mu nedivil, ale nadruhou stranu, proč k němu nechce, vždyť mu nijak neublížil.
Nejdřív si myslel, že je to kvůli tomu, že chlapce bere z jeho domova, ale to se teď pomalu začínalo vyvracet, zvlášť, když se chlapec se svými jedinými žijícími příbuznými tak chladně rozloučil.

Harry od sebe prudce odstrčil ruce staršího kouzelníka, který jej vytáhl na nohy. Zamračeně se rozhlédl kolem.

Stáli na udržované zahradě, která svým zezřením spíše přípomínala menší parčík. Uprostřed stál mohutný dům. Panství Malfoy Manor.

Potter sjel dům pohledem a otočil se na Malfoye, který očividně čekal, zda na chlapce udělal domem dostatečný dojem. Mladík se jen lehce samolibě ušklíbl. Dům na něj sice dojem udělal, ale ještě víc v něm vzbuzoval odpor.
Sídlo, z kterého by více vyzařovalo snobství byste hledali marně.

Lucius se nepatrně zamrašil. S Potterem to půjde ještě hůř, než předpokládal.

"Jdeme," vykročil k domu a ani nesledoval, zda jej mladík následuje. Vždyť, pokud se tu nechtěl ztratit, tak ani neměl na vybranou a pána domu musel doprovázet.

Prošli vstupní bránou do prostorné síně z níž se táhlo prostorné mramorové schodiště do patra domu.
Pod schodištěm stále lehce ošuntělá skřítka. Vyděšené oči upírala na pána domu.

"Tinkler tě dovede do tvého pokoje. Převleč se a přijď do jídelny, musíme něco probrat," Lucius mávl rukou ke skřítce, hledíc přitom na černovlasého chlapce.

Harry jen přikývl na souhlas a vydal se po schodech nahoru, následujíc skřítku.

Tinkler dovedla chlapce ke dveřím pokoje a zmizela. Harry si jen tiše povzdechl a vešel dovnitř.
Místnost byla lazena, jak jinak, než do zelené, Zmijozelské barvy. Středu pokoje vévodila velká postel s dřevenými nebesy. Naproti dveřím bylo velké okno, po stranách lemované zelenými těžkými závěsy.
Po levé straně byly ještě jedny dveře, vedoucí nepochybně do koupelny. Tam teď Harry neměl v úmyslu jít.

Těžký kufr hodil na postel. Otevřel jej a vytáhl čistě černý hábit. Nemyslel si, že by se Malfoyovi líbilo, kdyby se tady producíroval v mudlovském oblečení, které ještě nebylo zrovna dravrák reprezentativní.
Rychle se převlékl, staré oblečení vhodil do kufru a zavřel jej.

Před dveřmi na něj už čekala skřítka. Jen mu pokynula a rozešla se ke schodišti. Harry jí s dalším povzdechem následoval.

V hale mu Tinkler pokynula na dveře po levé straně a opět zmizela. Zamračený Potter vstoupil do dveří.

Ocitl se ve velké jídelně.
Lucius Malfoy seděl za jedním koncem stolu, zamyšleně si prohlížel příchozího chlapce.

"Sedni si," kývl k jediné volné židli u stolu.
Potter si poněkud prkeně sedl na židli, která byla na jeho vkus až příliš blízko u Malfoye.

"Měli bysme si určit nějaká pravidla," začal Malfoy.
"Jistě," trochu prudčeji odvětil Harry.
"Bude nadále chodit do Bradavic, ale na všechny prázdniny budeš tady a pokud si to budu přát, tak i v jinou dobu," oznámil aristokrat.
"Hmm..."
"Je na tobě, zda o tom někomu řekneš nebo ne. Oznámil jsem i Brumbálovi, že to nemá nikde říkat, takže je to opravdu čistě jen na tobě. Ale byl bych rád, kdyby ses s tím netajil."
"To se tím mám jako chlubit?" nabroušeně.
"To jsem sice neřekl, ale..."
"Tak to v ŽÁDNÝM případě!"
"Dobře, tak se laskavě uklidni. Jasně jsem řekl, že je na tobě, jestli to někomu řekneš," zamračil se Lucius.
Potter na něj stále našvaně zíral. On si opavdu myslí, že je, byť jen minimálně rád, že je tady? Blázen...

"Dál po tobě chci, aby ses semnou pravidelně milovat."
Chlapec mu vyděšeně opětoval pohled.
"Chci po tobě sex," zopakoval Lucius, nejsouc si jist, jestli to Harry pochopil.
"Ani náhodou!" mladík se naštvaně zvedl od stolu a urychleně zamířil ke dveřím. Sice tohle předpokládal. Tedy, bylo to více-méně jasné. Ale přece jen... Nechtěl tomu uvěřit. Nemohl... Proč?

"Hned se vrať!"
Potter se těšně před dveřmi zastavil. S nenávistným pohledem se otočil na Luciuse.
"Nebudu s váma nic takovýho provozovat!"
"Ale jistěže budeš."
"NE! Vždyť ještě nejsem dospělý, není to náhodou trestný?" Harry se snažil přijít na cokoliv, co by jej z této situace dostalo.
"Trestné? Snad v mudlovském světě, ale v kouzelnické společnosti rozhodně ne," usmál se Lucius.
"Ale, ale to..."

"Doporučil bych ti, aby ses teď najedl, potom probereme zbytek," s tím se Malfoy zvedl od stolu, přešel kolem mladého Pottera a vyšel ze dveří, které se hned za ním zase zabouchly.

Harry si sedl zpět ke stolu. Zamračeně hleděl na prázdný stůl před sebou.
Byl příliš zabraný do vlastních myšlenek, než aby si všiml, že už v místnosti není sám.
"Pane, pan Malfoy řekl, že se máte najíst," vypísklo stvoření, které právě před Harryho postavilo talíř s jídlem a sklenici s pitím.
"Hmmm," teď se Potter mračil na jídlo před sebou.
"Pane, kdybyste si ještě něco přál, stačí zavolat Tinkler," s tím skřítka zmizela.
Harry si jen povzdychl a dal se do jídla. Opravdu nepředpokládal, že by jej Malfoy mohl chtít otrávit, i když pro něj by to bylo určitě jednodušší...

***
"Severusi, mohl bys jít k zjistit, jak je na tom Harry?"

V pracovně ředitele Bradavic právě skončila jedna s posledních porad Fěnixova řádu. Všichni byli ujištěni, že Pán zla je opravdu poražen a že ani s jeho nejvěrnějším stoupencem, Luciusem Malfoyem, nebudou žádné problémy. Ale už jenom dva lidi věděli, co Malfoy dostal za svojí pomoc straně Dobra.

Porada skončila a členové se rozešli do svých domovů. Jen ředitel Bradavic a profesor lektvarů ještě zůstali.

"Ale Brumbále, vždyť je tam chvíli. Lucius by těžko měl čas mu něco udělat. Ne snad, že by to vadilo," zavrčel Snape.
"Severusi, Harry má zítra narozeniny, nechci aby je trávil sám s Malfoyem," povzdychl si Brumbál.
"No jistě a ze mně budeš určitě nadšen," odfrkl si profesor lektvarů.
"Jsi člen Řádu, Harry ti věří."
"Potterovi jenom prospěje, když se kolem něj přestanou všichni motat. Vždyť u mudlů se měl jako v balvence, tak teď konečně má šanci poznat normální život."
"Severusi, nebuď tak krutý, ten chlapec nás zbavil Voldemorta, měli bychom mu projevit nějaký dík a my jej místo toho dáme Malfoyovi," v poměnkových očí starého ředitele byl jasně patrný smutek, že i Snape se na chvilku zarazil.
"Dobře, půjdu tam, ale neočekávejte, že se s Potterem budu nějak bavit!" s tím Snape odešel z ředitelny.

Brumbál seděl za svým stolem. Přemýšlel o událostech posledních dní. Třeba měl Severus pravdu, třeba by se Harry měl naučit žít v normálním světě.
Brumbál ani v nejmenším nepochyboval, že se chlapec měl u mudlovských příbuzných dobře...

***
Harry seděl v křesle v místnosti, která ze všeho nejvíce připomínala knihovnu.
Ve velkém krbu vesele plápolal oheň. Pár svíček, které byly porůznu rozestavěné na nábytku podél pokoje vrhalo do temné místnosti mihotavé stíny. Z venku sem slabě doléhala záře ze stříbrného měsíce.
Další idilický ráz a v tom všem seděl v křesle černovlasý mladík, který se občas nejistě zadíval ke dveřím.

Potter byl v téhle místnosti již pár hodin. Lucius Malfoy někam odešel, a řekl mu, aby tu na něj počkal. Chlapce to za chvíli přestalo bavit a začal bloumat po sídle. Když jej však skoro celé prošel a neshledal nic, co by mu mohlo zkrátit dlouhou chvíli a když zjistil, že ze sídla se nedostane, opět se ocitl v této místnosti.

Prolistoval již několik knížek, které se vesměs zabívali černou magií, ale žádná jej nezaujala natolik, aby se do ní snad začetl.

Tak mu nezbývalo, než sedět a čekat, až se tu Malfoy objeví, až mu řekne, co má na srdci a až on, Harry, bude moci jít spát.

***
"Jsem rád, že jsi počkal," Lucius Malfoy vešel do dveří a usmál se, když spatřil, že Harry tu stále je.
Nepochyboval o tom, že se odsud chlapce snažil dostat. Od skřítků veděl, že během dne prošel celé sídlo a několikrát se pokusil otevřít hlavní vchod. Ale byl příliž zásadový, nebo snad vystrašený z možnosti vyhazovu ze školy, že se nepokusil o kouzlo, které by jej odsud dostalo.

"Musíme ještě dořešit pár drobností," Lucius si sedl do křesla poblíž toho Harryho.
"A to?"
"Přeji si, abys mi přestal vykat. Pro tebe jsem Lucius, je to jasné?"
"Hmm..."
"Dál, pokud nechceš, jako že je mi jasné, že nechceš, říct svým přátelům, kde teď žiješ, tak si vymysli nějakou vhodnou výmluvu, kterou ti budou věřit. A tu budeš používat vždy, když půjdeš sem."
"A co jim mám asi tak říct? Budou se ptát a na výmluvy mi neskočí!" rozšílil se chlapec.
"To je na tobě, každopádně jim můžeš samozřejmě říct pravdu," pousmál se Malfoy.
"Něco vymyslím," zamračil se Potter.
"Dobrá."

"Když tady nebudu, nebudeš používat kouzla a nebudeš se snažit odsud utéct. Tinkler ti bude vždy po ruce. Mám i jiné skřítky, takže její služby budeš využívat jenom ty. Ale nezapomínej na to, že je stále podřízená mě."
"Nepotřebuju skřítka! Dokáže se o sebe postarat sám," zavrčel mladík.
"Samozřejmě, že ano, ale Tinkler ti bude pomáhat," usmál se Lucius.
"Hmm... Ještě něco, nebo už mohu jít spát?"

Lucius chlapci pokynul, že může odejít z místnosti. Potter ihned zamířil ke dveřím a po schodech nahoru do patra a do pokoje, který mu byl přidělen.
Poslední komentáře
27.12.2011 22:22:12: Začala jsem teprve číst a příběh se nezdá špatný, ale udělej PROSÍM něco s pravopisem, to je otřesné...
27.12.2011 21:38:18: Začala jsem teprve číst a příběh se nezdá špatný, ale udělej PROSÍM něco s pravopisem, to je otřesné...
28.10.2007 21:50:03: nevím čím to je ale úplně mě tahle povídka dostala :) a hlavně představa Luciuse jako Ňuníka smiley...
14.10.2007 22:11:15: Perfektní kapitola.Zajímalo by mě ,jak Lucius přispěl k porážce Voldemorta a za co sedí Drako.Jestli...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.