Amor firme ut misos HP/LM

20.kapitola - Non-placabilis 1/2

Nesmířený

Takže další kapitola je tady. Slibovala jsem k této kapitole, tak snad vás to potěší a mohlo by se to objevit na komentářích…

 

Seděli na pohovce. Tiše hleděli do ohně, přemýšleli. Měli o čem.

 

„Luciusi…“ vytrhl staršího kouzelníka hlas.

„Hmm…“

„Proč to Snape říkal. Nechce nás tady? Vrátíme se teda na Manor?“

„Na Manor se vrátíme, ale až později, teď ještě zůstaneme tady, aspoň do řízení…“ Odmlčel se, nechtěl aby o tom chlapec přemýšlel. Ale toho jak se zdálo zaujala úplně jiná myšlenka.

„Proč? Vždy%t, když nás tady Snape nechce, tak…“

„Harry, on nás tady chce, jen to neumí dát dostatečně najevo.“

„Ale to co říkal..!“

„Neříkal to proto, aby nás odsud vyštval, bylo to-- Z jiného důvodu.“

„Z jakého?“

Lucius si povzdechl, nechtěl před mladíkem ukazovat svoje slabosti a to, že mu na něm až moc záleželo rozhodně mezi slabosti patřilo.

 

„Chtěl, abych si uvědomil, jak moc mi na tobě záleží. Kdyby mě nenaštval, tak… Neuvědomil bych si to, nedokázal bych si to tak přiznat…“

Harry se zamyslel. Opravdu bylo možné, že by tohle byl ten důvod, proč se Snape choval tak nenávistně? Nebo se ho jen Lucius snažil uklidnit. Ale přeci by zde nezůstávali, kdyby nebyli vítáni.

 

 

***

 

Harry stál v pokoji. Pomalu se oblékal. Nechtělo se mu. Každou chvíli slyšel rozrušené hlasy Luciuse a Snapea, kterak se dole o něčem dohadují. Nepochybně o následujícím soudu. Harry si vlastně nebyl úplně jistý, co má očekávat. Nikdo mu to pořádně nevysvětlil.

Ano, Lucius se o to pokusil, ale zdálo se, že nemá tu správnou náturu, aby mohl někomu něco vysvětlit a ještě k tomu něco tak složitého. Donutil tedy Snapea, aby chlapci vysvětlil, o co přesně jde.

To bylo snad ještě horší. Snapovi termíny byly tak vzdálené, že jejich význam unikal i Luciusovi, natož adolescentovi.

 

Týden uběhl neuvěřitelně rychle. Každou tu vteřinu si chlapec snažil vychutnávat blízkost plavovlasého kouzelníka. Sice se zdálo, že to jakýmsi způsobem provokuje Snape, ale na to v tu chvíli nebral zřetel.

Snape se už nezmínil o tom, že by Lucius měl Harryho nechat jít, aspoň mladík žádnou další hádavou debatu neslyšel a to bylo povzbuzující.

Ovšem jak se blížil termín, byli všichni čím dál tím nervóznější.

 

Oblékl si jedno z lepších oblečení. Patřilo mezi to, které mu pořídil Lucius. Formální hábit. Nepochyboval, že to bude nejlepší, když mají jít mezi čistě kouzelnickou společnost.

 

Pomalu se vydal dolu.

Vešel do kuchyně, kde se stále o něčem dohadovali starší kouzelníci.

Lucius byl oblečen podobně jako mladík, to Harryho potěšilo. Snape na druhou stranu působil stále stejně stroze.

 

„Konečně, Pottere, myslel jste si snad, že na vás budeme čekat celý den? Já osobně mám i jiné věci na práci,“ ušklíbl se Snape.

„Nech ho.“

 

„Jak se cítíš?“ Lucius popošel k mladíkovi, jemně jej objal, rychle políbil. Vysloužil si tak znechucený pohled lektvarového mistra.

 

„Můžeme vyrazit? Za půl hodiny tam máme být.“ Bez dalších slov vyšel z místnosti.

„Jak se tam dostaneme?“ Na Harryho začala padat úzkost. Nechtěl tam jít. Nechtěl vidět Brumbála. Nechtěl, aby někdo rozhodoval o jeho životě.

 

„Letaxem. Je to nejrychlejší cesta, samozřejmě bychom se mohli přemístit, ale nejsem si jistý, nakolik je moje přemisťování po minulé zkušenosti stabilní.“

Černovlasý mladík sklopil oči k zemi, stále si vyčítal, že Luciuse k tomu donutil. Jen lehce kývl hlavou a nechal se odvést do obývací místnosti. Odsud netaxovým práškem na ministerstvo kouzel.

 

***

 

Vešli do místnosti, kam je dovedl Snape, očividně se zde vyznal lépe, než Lucius, i když ten se nezdál ve stavu, že by někoho kamkoliv dovedl, i kdyby to mělo být na Malfoy Manor.

Lehce roztřeseně se držel poblíž Harryho. Nedával to najevo, aspoň se pokoušel. Ale bál se. Měl strach z toho, že mu chlapce seberou. Ale měli na to právo? Harry přeci patřil jemu. Byl to jeho zákonný manžel, nemohli mu jej jen tak vzít. Ano, Harry ještě nebyl zletilý, ale to přeci v kouzelnickém světě nehrálo roli. Malfoy nepochyboval, že se tohle řízení koná jen kvůli Brumbálovi a proto, že většina lidí věřila, že on, Lucius, nějak jejich zlatému chlapci ubližuje.

 

Lucius se nejistě zahleděl na místo, kam si měl sednout. Bylo to vedle Severuse, to nevadilo. Ale proč Harry měl sedět na druhém konci síně?

Opatrně se podíval na chlapce. Ten mu oplácel vystrašeným pohledem.

 

„Bude to v pořádku.“ Jemně jej políbil, netuše, zda chce dodat sil mladíkovi, nebo sobě.

Vykročil ke svému místo, sotva si Harryho začal odvádět jeden z ministerských úředníků.

 

„V pořádku?“

Lucius se udiveně podíval na muže po své levici. Odkdy se Snape stará o to, jak se on cítí, zvlášť, pokud to má co dočinění s Harrym.

Jen lehce kývl. Nebyl v pořádku. Chtěl mít svého manžela, svého Nebelvírského anděla u sebe. Chtěl s ním být na Malfoy Manor a nestarat se o okolní svět.

 

Brumbál seděl kousek od Harryho. Chlapec se na něj občas vystrašeně otočil. Lucius se při pohledu do těch vystrašených očích otřásl vztekem. Nedovolí, aby se ten chlap jeho prince dotkl. Nedovolí to!

 

Zasedání začalo.

Brumbál se hned chopil slova, nedávaje prostor ostatním, pokud k tomu měli co říct. Lucius neměl možnost na obhajobu. Nemohl říct nic, čím by nějak přesvědčil porotu o tom, že Harry je s ním v bezpečí, nebo snad… Že je s ním šťastný. A sám Potter? Seděl sklesle na židli. Ani jeho se nikdo na nic nezeptal. Brumbál měl větší vliv, než se mohlo zdát.

 

Než se nadáli byl konec. Brumbál spokojeně seděl poblíž Harryho.

Porota se dohadovala o rozsudku.

 

Celá síň ztichla.

Jedna z žen v porotě se postavila.

 

„Jsem Katrin Nedruhová, je mou povinností vám oznámit, jak bylo rozhodnuto. Toto rozhodnuté je změnitelné. Poškozený se může odvolat, stejně jako všichni účastníci sporu.“

Rozhlédla se po síni, zda jí všichni pochopili.

„Harry James Potter je svěřen do péče Albuse Brumbála, s možností odvedení peče na chlapcovi mudlovské příbuzné. Lucius Malfoy nebude žalován ve věci zneužití moci a i nadále bude manželem Harryho Pottera.

 

Porota se začala rozcházet.

Čtyři kouzelníci v místnosti si však uvědomili, co rozsudek znamenal.

 

„Luciusi!“ Harry se vrhl k muži, který jej zděšeně hleděl na ty, jenž rozhodli o jejich dalším osudu.

„Harry…“ Chtěl se k němu vydat, čísi paže jej však zastavily.

„Nedělej to…“ Snape stál vedle něj, bráně mu vydat se mladíkovi vstříc.

„Nech mě! Musím za ním!“

„Ne. Nemůžeš. Teď nemůžeš udělat nic.“ Táhl jej z místnosti pryč. Za nimi stále zoufale volal černovlasý mladík.

 

„Luciusi…“ Zoufale sledoval, jak dvojice kouzelníků opouští sál. Sám byl držen párem rukou. Brumbál se spokojeně usmíval, nedávaje najevo, jak moc jej takhle scéna pobuřuje.

Po mladíkových tvářích steklo několik slz, nechal se však bez dalších protestů odvést brumbálem ze síně. Doufal, že by ještě mohl zahlédnout Luciuse, nějakým způsobem mu dát najevo, že v něj věří. Plavovlasou kštici však již nikde nezahlédl. Sklesle se nechal odvádět pryč.

 

***

 

Plavovlasý kouzelník vyklopýtal z krbu. Po tvářích mu tekly slzy vzteku, zoufalství…

 

„Luciusi…“ Černovlasý kouzelník stál kousek od něj, nevěděl, co přesně by měl udělat, nikdy dříve v takové situaci nebyl. Nikdy dříve v takovém stavu druhého muže nezažil.

 

Aristokrat se zatím sklátil k zemi. Prázdnýma očima hleděl do místnosti. Po tvářích mu stále teklo několik slz.

 

„Luciusi uklidni se.“ Přiklekl k němu.

„Luciusi..!“ zatřásl druhým kouzelníkem.

„Vzpamatuj se, takhle mu nepomůžeš!“

„Neochránil jsem ho…“

„Luciusi, ještě můžeš--“

„Nedokázal jsem mu pomoc. Vystavil jsem ho nebezpečí. Ale on patří ke mně. Severusi…“ Zvedl uslzené oči k druhému muži.

„Můžeme se odvolat.“

„Co..?“

„Luciusi, je to jen rozsudek. Můžeme se odvolat!“

„Jak dlouho… Jak dlouho bude muset být…“

„Týden, možná dva.“ Povzdych.

„Ne…“

„Luciusi, jinak to nejde.“

„Najdeme ho!“ Začal se zvedat.

„Ne, Lucius! Odvolání je jediná cesta. Když ho uneseš, tak ho ohrozíš ještě víc! Chceš snad, aby byl celý život na útěku. Co by pro něj bylo horší?“

„Nemůže s ním zůstat. Ty to nechápeš, on ho zničí…“ zoufalý pohled.

„Chápu! Tohle je ale jediná šance, tak se vzpamatuj…“

 

***

 

„Ne! Chci se vrátit“ Patřím k Luciusovi!“

„Harry, copak o nechápeš, tohle je tvoje šance žít spokojený život. Tohle sis  vždycky přál. Nikomu nepatříš…“ Uklidňoval jej Brumbál, stále jej držel za ruku a tahal za sebou do Bradavického hradu.

„NE! Lucius je můj manžel!“

„Pokud si to bude přát, můžeš se k němu vrátit až dospěješ, do té doby nejsi zplnomocněn vykonávat takováto rozhodnutí.“

„Pusťte mě!“ Pokusil se vytrhnout ředitely školy.

„Harry, jednou pochopíš, že to dělám jen pro tvé dobro.“ Povzdychl si starý muž.

 

Došli k hradu. Nikdo nebyl nikdo, kdo by slyšel mladíkův křik.

Smaragdové oči se zběsile rozhlížely kolem. Hledaly někoho, kdo by mu mohl pomoci, nebo aspoň kontaktovat Luciuse. Doufal, že jej v tom plavovlasý zmijozel nenechá, že vymyslí něco, čím jej odsud dostat.

Jak se jen mohlo stát, že konečně, když najde někoho, kdo jej může milovat, tak se vše opět změní v noční můru.

Nejdřív pokažená dovolená. Ne! Na to nesmí myslet. Musel myslet na Luciuse. Lucius mu pomůže, dostane jej odsud.

 

Přes zamyšlení si ani nepovšiml, že již vešli do hradu. Nemířili však do Brumbálovy pracovny, jak chlapec předpokládal. Ani k ubikacím pro některé učitele a ředitele školy.

Brumbál kráčel do sklepení.

 

Harryho oči se v šoku rozšířily. To přece… To není možné. Nevěřil Brumbálovi, věděl, že by jej zradil jen by k tomu dostal příležitost. Věděl, že byl jej nástroj boje proti Voldemortovi. Ale i přes to, co kdy ředitel školy udělal, mladík stále věřil, doufal… Nemohl jej zradit až tak. Vždyť přeci… Ne. Určitě se celou tu dobu nepřetvařoval, to není možné…

Vzpomněl si na svůj sen. Ne, nebyl to sen, tím si byl jistý, byla to pravda, kdysi… Že by tohle byla ta pravá tvář mírumilovného ředitele..?

 

Brumbál jej táhnul hluboko do podzemí. Minuli Snapovi komnaty i prostory zmijozelské koleje. Kam šli..?

Harry se rozhlížel kolem. Nikdy tady nebyl, netušil, co má očekávat.

 

Starý kouzelník otevřel dveře na vzdáleném konci chodby. Vtáhl mladíka dovnitř.

 

„Doufám, že tady si uvědomíš, co pro tebe dělám. Harry, je to pro tvé dobro. Uvědom si, že Lucius byl smrtijed, pracoval pro Voldemorta. Není tvým manželem. Jen co se dořeší tato záležitost, nechám váš svazek anulovat.“

„Ale co dohoda!“ Snažil se chytat stébla.

„Věřím, že i proto najdeme jinou cestu. Jsou i tací, jako Lucius, kteří přijali něco jiného, než bylo předtím domluveno.“ Zlověstný úsměv.

 

Brumbál zabouchl dveře. Černovlasý mladík se na okamžik ocitl v naprosté tmě. Vzápětí se však rozhořely louče kolem místnosti.

 

Na okamžik si oddechl. Nebyl v žaláři, jak se zprvu obával. Ale i tak, co tady měl dělat? Proč tady byl. Na to Brumbál přeci neměl právo, držet jej tady.

Rozhlédl se kolem. Několik skříní, knihovnička, stolek, křeslo a postel, hygienické zařízení*. Stroze zařízená místnost. Byl zvyklý na horší, proto mu to nepřišlo nijak zlé, zatím. Nevěděl, jak dlouho tady má být.

 

S povzdechem se posadil na postel.

 

 

* je tím myšlena toaleta a umyvadlo

Pozn.: K Harryho problémům se dostaneme, nebojte, nezapomněla jsem, jen to chvilinku potrvá, berte to jako posttraumatický šok.

Zasedání jsem odbyla, ale nemyslím, že by to bylo něco, co je třeba rozepisovat, navíc samo o sobě nebylo důležité, důležitý je efekt.

Poslední komentáře
10.06.2008 13:19:13: Aylyn: No vidíš jak to jde... Mučení? No uvidíme, možná se k tomu taky dostaneme...smiley Falkira: Dě...
10.06.2008 12:30:21: Kráááááása=) Můžu jen mít pár návrhů? Co takhle mučení?XD Beru i psychické, Harry je v roli chudáka ...
10.06.2008 01:14:41: Wow, tak to je síla. Chdák Harry. smiley a chudák Lucius smiley Och, to je orpavdu hrozné. Jsem moc zvěd...
03.06.2008 17:54:29: Jantar_Onix: co jsem nastiňovala a je to jinak? smiley${1}Děkuji za komentář...smiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.