Amor firme ut misos HP/LM

21.kapitola - Non-placabilis 2/2

Tak jste si to prosadili, opět doufám, že se to objeví i v komentářích...
A všimla jsem si v minulé kapitole, že mi ten bratrův word opravil nějaký slova na totální blbosti, a zase mi to nikdo neřekl. No co, teď to tam už nechám...
Upozornění: 18+
Varování: násilí, psychický nátlak, nevhodné pro slabé nátury (Mě je zle jenom když to píšu a to píšu méně věcí, než to, co jsem si představovala, radši... Děkovat mission, která mě k tomu donutila.)
Milovníci Brumbála nečtou!!!
Přešla noc.
Harry se zpocený posadil na posteli. Zmateně hleděl před sebe, přerývavě dýchal. Pomalu se rozednívalo, ale o tom on nemohl vědět. Ve sklepení byla pořád tma. Několikrát zamrkal, snaže se rozkoukat a prohlédnout skrz tmu, která zde nyní panovala.

Trvalo chvíli, než se zcela probral z nepříjemného snu a uvědomil si hořkou realitu.
S povzdechem se zvedl. Nepatrně zavrávoral, doklopýtal k svíčce. Místnost se naplnila příjemným měkkým světlem.

Nějakou chvíli seděl na posteli, sledoval plamínek svíčky, snažil se neuvažovat o tom, co jej čeká.
Přeběhla hodina, venku se zcela rozednilo. Ve sklepení a Harryho nynějším vězení se rozhořely louče. Chlapec zhasl svíčku. Nebyl si jist na jakém principu funguje zdejší osvětlení, domyslel si, že by teď mohl být den.

Možná by mohl něco dělat. Přeci jen nečinně zde sedět, to k ničemu nevedlo. Stále doufal, že se možná otevřou dveře a dobnitř vejde Lucius, že jej přijde zachránit. Nebo možná...
Ne, Lucius by jej tady nenechal. Miloval jej, nebo aspoň, aspoň mu na něm záleželo. Vždyť to říkal. Mohl mu věřit, musel mu věřit. Miloval Luciuse, netušil, kdy se tohle stalo, ale i kdyby to nebyla láska, věřil Luciusovi, věřil, že on k němu něco cítí a že jej dokáže ochránit a to bylo to podstatné.

Musel čekat, nic jiného mu nezbývalo. I když, možná...
Vytáhl z hábitu hůlku, včera na ní úplně zapomněl. Třeba ještě něco zmůže. Vždyť má hůlku!
Pousmál se. Něco se musí dát udělat. Nemůže se stále spoléhat na to, že mu někdo pomůže. Že vždy, když bude potřebovat pomoc, objeví se plavovlasý princ a zachrání jej. Takhle to nefungovalo, to už by měl vědět.

Postavil se, hůlku v odhodlané, bojovné pozici. Musel se aspoň pokusit.

"Bombardo!" Paprsek vyletěl z hůlky. Narazil do stěny, která jej nečinně pohltila.
Povzdechl si. Tohle bude těžší, než myslel.
Zvládne to. Jedna zeď. To přeci nic není. Dokázal přeci porazit Voldemorta! Co je proti tomu jedna zeď. I když pevná, kamenná, kouzelná zeď...

"Confringo!"
Tentokrát se kouzlo od zdi odrazilo. Jednou obkroužilo místnost, dokud nenarazilo do knihovny, jejíž polovinu rozbilo na prach a druhou rozsypalo po zemi.
"Kruci..." Sedl si zpět na postel. Tohle bylo beznadějné. Neznal tolik kouzel, aby věděl, které bude účinné, nebo které obejde kouzlo, jenž na zeň použil Brumbál...

Dveře se tiše otevřely. Chlapce sedící na posteli ani nepostřehl, že někdo vešel do místnosti. Až kouzlo, které jej přišpendlilo na protěkší zeď jej donutilo uvědomit si, že něco je ještě více v nepořádku, než tomu bylo před chvílí.
Nemohouce se pohnout, ještě stihl zachytit, jak se jeho hůlka zakutálela pod postel. Netušil, zda je tomu dobře, či právě naopak.

Pohlédl na člověka, který přišel do jeho soukromého vězení. Nemusel hádat dvakrát, ještě než zvedl zrak, bylo mu jasné, kdo oním návštěvníkem je.
Albus Brumbál.

Podíval se mu do očích a strnul. Ten výraz. Výraz hladového vlka lačnícího po oběti. Výraz chtíče, který tak nedávno spatřil na úplně jiné tváři. Hrudí se mu přelil chlad, který na okamžik sevřel jeho srdce. Vzpomínky na nedávné události se jej snažily dostihnout. Ne. Musel je odsunout. Nemohl si dovolit nad tím přemýšlet.
Ne nyní, když jej možná čekalo něco daleko horšího, aspoň to nasvědčoval Brumbálův pohled.
Mlhavá vzpomínka na sen, který se mu zdál.

Vypadalo to tak dávno, co snil na Malfoy Manor. Co byl možná i šťastný. Hlavně to v té době vypadalo, že má jen jeden problém a to Malfoye, kdežto nyní. Nyní měl problémů až nad hlavu a nevěděl kudy z toho ven...

Zíral na muže, který se k němu přibližoval, ani trochu se mu nelíbil výraz v bleděmodrých očích. Ještě méně se mu líbila situace, pozice, ve které se nacházel.

"Řediteli..." Nepatrně si oddechl, když zjistil, že může mluvit. Končetinama však hýbat nemohl. Byl přišpendlen několik centimetrů nad zemí, připadal si jak Kristus přibitý na kříži...

"Harry, Harry, Harry," zamlaskal. Mladík na něj vystrašeně hleděl, nelíbilo se mu, jak se k němu muž přibližoval.
"Byl's zlobivý chlapec, Harry."
"Nic jsme neudělal! Nechte mě..." zaprosil.
"Udělal, Harry. Zapletl si se s Malfoyem. Copak ti nedochází, že on je zlo. Není pro tebe vhodný."
"Cože? Vždyť jste to byl vy, kdo chtěl, abych si ho vzal. Vy jste říkal, že musím!" skoro až hysterický křik.
"Harry, přeci se nebudeme bavit tak triviálníma věcma. Udělal si chybu, já taky, to přiznávám. Měl jsem Malfoye nechat zavřít k jeho synovi a tebe si nechat pro sebe." Usmál se, jeho obvyklé jiskřičky zazářily v modrých očích. Harrymu se Brumbálův věčný optimismus v ten moment znechutil.

"Harry, Harry..." Přejel mu rukou po tváři. Potter se vystrašeně odvrátil.
"Ale," chytl jej rukou za bradu, otočil si jej tváří k sobě, chtěl se dívat do těch smaragdových očí...

S dalším úsměvem mávl hůlkou, chlapec před ním byl náhle nahý.
"Proč tohle děláte?" vzlyknutí.
"Záleží mi na tobě, Harry."
"Nezáleží. Nikdy vám na mě nezáleželo. Chtěl jste jen svou loutku v boji proti Voldemortovi a teď..." zahleděl se do země, po tvářích mu tekly slzy studu a zoufalství.
"Pleteš se, vždycky mi záleželo na tom, co potřebuješ, co chceš... Možná bychom si mohli vzájemě vyjít vstříc. Já ti dám, co ty chceš a ty... Ty mi uděláš laskavost."
"NE!"
"Harry, neuvědomuješ si, že nemáš na výběr."
"Já... Nechci..." vzlykal.
"Co by sis přál?" Téměř laskavě.
"Já... Chtěl bych k Luciusovi..."
"Cože?" v očích mu zlostně zaplálo.

"K němu se už nevrátíš. Nikdy ho neuvidíš, smiř se s tím..."

Brumbál mávl hůlkou. Mladík spadl těch několik centimetrů, co vysel nad zemí. Bylo to příliš nečekané, svezl se na kolena. Pomalu, ochromen zoufalstím se zvedal.
Pohlédl na kouzelníka před sebou. Bál se. Už se ani nesnažil skrýt svou nahotu, nebylo proč, muž už stejně všechno viděl. Snažil se vymyslet, jak se odsud dostat, jak zmizet. Hůlka. Ano, jenže kde té byl konec, někde v pavučinách pod postelí. Neměl šanci se k ní dostat.

Brumbál se k němu přiblížil. Neztrácel čas zbytečnými řečmi, stejně to nešlo jinak. Mladíka před sebou by ničím neuchlácholil. Jediné co mohl udělat, aby to udělal aspoň na okamžik snesitelnější bylo kouzlo, ano... Pak, když příště odmítne spolupracovat, kdo ví, třeba jej necá pocítit pokoření při plném vědomí.

Opravdu mu na chlapci záleželo, ale již v době, co Harry nastoupil do prvního ročníku zjistil, že jej mladík, v té době ještě chlapec, přitahuje. Ano, přitahovalo jej více mladých chlapců. Třeba hned plavovlasý syn Luciuse Malfoye, na toho si ovšem nikdy nedovolil, věděl, že malý aristokrat by hned běžel za tatínkem a změna paměti by mu těžko pomohla, Malfoy byl silný kouzelník, zjistil by, že se něco děje. Ne snad, že by se Brumbál Malfoy bál, to ještě stále ne, ale Malfoy měl na ministerstvo přeci jen vliv a taková záležitost by se přinejmenším vyšetřovala.
Pak zde bylo několik zrzavých chlapců. Ještě před nástupem Harryho do školy zde byl Charlie Weasley, na něho, ani na žádného z jeho bratrů si netroufl už jenom proto, že k Arturovi měl určitý respekt, byť rozhodně neměl moc, ano vliv jako Malfoy.
V době, kdy byl ještě učitelem se pouze jednou neovládl. Tehdy na to mladého chlapce nechal zapomenout, i když po letech měl zjistit, že Tom Raddle přeci jen nezapomněl.
Do školy nastoupil Harry. Chlapec, který kromě zlých příbuzných neměl nikoho. Nikoho, komu by řekl, že se něco děje. Nikoho, kdo by poznal, že je něco v nepořádku. Perfektní oběť jeho hrátek. Ano, nedovolil si na něj tolikrát a pokaždé mu změnil paměť.
Věděl, však, že nyní to již nebude nutné. Harry si vzpomněl, možná ještě ne na všechno, ale stejně jako Raddle před ním, i on si začínal uvědomovat pravou podstatu věci. Nyní je chlapec jen jeho. Žádný Malfoy, který by mu opět sebral, co mu náleží, zde již nebyl.
Nezáleželo na tom, zda Malfoy vyhraje odvolání, on už své získá a pak... Půjde si za tím dál...

"Neboj se." Další mávnutí hůlkou a sám stanul tak, jak ho Bůh stvořil před zcela vystrašeným mladíkem. Harry zacouval blíž ke zdi, snaže se nedívat na nahého muže před sebou.

"Imperio!" Dřív, než se Harry mohl pokusit bránit, než mohl cokoliv udělat. Přes oči se mu přelila mlha. Vnímal, ale nemohl ovládat své tělo. Byl uvězněný ve vlastním těle, ve svém soukromém vězení, na místě, odkud se nemohl bránit. Byl příliš vyčerpaný, aby vzdoroval, ne že by se nepokusil. Vzdoroval Voldemortovi, ale teď.
Nemohl. Byl příliš zklamaný z toho, co se dělo, příliš vnitřně rozbitý, než aby cokoliv dělal.
Jen stál a nechal své tělo, aby poslouchalo Brumbálovi pokyny.

"Pojď sem," strohý příkaz. Mladíkovi tělo jej bez zábran vyplnilo.
"Klekni si." Poslechl jej, co mohl dělat. Uvnitř ječel nad tou nespravedlností, nemohl nic dělat, chtěl se bránit, nešlo to. Brumbál byl přeci jen nejmocnější kouzelník.
Vždyť to byl on, koho se Voldemort bál, jak by si chlapec jako on mohl myslet, že by proti němu mohl něco zmoct?

Klečel, před zamlženýma očima se mu houpal Brumbálův penis. Harry, kdyby mohl, kdyby ovládal své tělo, zvracel by. Penis starého muže víc, než orgán připomínal seschlé ovoce. Tmavé barva, svraštělá předkožka, naběhlé, temně modré žíly. Kolem pár šedivých, pokroucených chlupů.
Harrymu ani přes kouzlo, které ovládalo jeho tělo a z části i mysl, neušel nelibý zápach, který se z orgánu linul. Měl chuť jen otočit hlavu a zvracet. Znechucen, vyděšen. Nevěděl, co má dělat. Chtěl pryč. Pryč z tohohle místa, od tohohle muže...

Brumbál něco řekl. Harry jej neslyšel, nevnímal. Jeho tělo však reagovalo za něj.

V dalším okamžiku myslel, že tohle už nesnese, že se pozvrací, omdlí, že se něco musí stát.
Vzal ochablý stařecký penis do úst...

***

Uběhl týden. Mučivý týden, kdy neměl žádné zprávy o tom, jak se Harrymu daří. Netušil, kde mladík je, s kým je, co dělá.
Začínalo mu to lést na nervy. Stále byl zavřený u Snapea doma. Nemohl jít na Manor, připadal by si tam uvězněný. Chodil by jen odezdi ke zdi, nejspíš by polovinu sídla zdemoloval. Tady jej aspoň Severus trošku krotil.

Napsali žádost. Odovlání. Snape mu sice ze začátku nedával moc šancí, když však viděl Malfoyovo zoufalství, pokusil se jej aspoň trošku podpořit. Pomoci mu, vždyť to žástečně byla i jeho vina, že jsou v této situaci.
V první řadě vůbec neměl dovolit, aby se Lucius dal s Potterem dohromady. Měl tomu zabránit. Mohl něco udělat, když se Lucius ozval s tím nepochopitelným návrhem. Ne. Měl něco udělat ještě předtím, dřív, než to muže vůbec jen napadlo.

Po týdnu. Týdnu, kdy se Luciusovi snažil zabránit vydat se do Bradavic, zabít Brumbála a chlapce si odvést, si začínal sám připadat jako psychopat. Neustálé uklidňování, že vše bude v pořádku. Takhle moc se nemusel přetvařovat ani před Pánem zla. Nezáleželo mu na tom, co s Potterem bude. Jediné, co potřeboval bylo, aby Lucius byl v pořádku. Chtěl mít zpět svého starého přítele. Toho chladnokrevného aristokrata, který je vždy nad věcí. Jak jej mohl Nebelvír tak moc změnit?

Lucius už neměl ani sílu něco ničit. Už se ani nevztekal, nechtěl vtrhnout do Bradavic a všechny povraždit, jen aby našel Harryho, Teď už nebyl schopný dělat nic.
Jen seděl na pohovce, tupě hleděl před sebe. Nechtěl nic dělat, jediné co si přál bylo, aby měl chlapce u sebe. Už se ani nezaobíral úvahami jak je možné, že na mladém Nebelvírovi tolik lpěl. Bral to jako fakt.
Nevnímal Severuse, který kolem něj chodil skoro po špičkách, aby na svojí hlavu neseslal jeho případný hněv. Neslyšel jeho povzbuzující slova, i když kdyby je slyšel, těžko by mu mohla pomoci, vzláště od Snapea, od kterého těžko zněla upřímně.

Snape seděl již nad několikátým odvoláním, zastával názor, že čím více budou na ministerstvo naléhat, tím více se jejich žádost o odvolání bude zdát kompetentní. Hlavně, pokud se odvolají na více míst.
Navíc aspoň něco dělal. Do Bradavic teď nemohl, aby zjistil, co je třeba s Potterem, bylo by to příliš podivné, on o prázdninách ve škole... Dívat se na apatického Luciuse taky nebylo to, co zrovna potřeboval. Tak psal nudné žádosti a doufal, že je co nejdříve vyslechnou, aby už celé tohle divadlo měli za sebou.
Pak se budou moci sbalit a odjet na Malfoy Manor a on si zde bude moci zůstat pěkně sám se svým klidem, tak jak byl zvyklý. Pottera uvidí nejdřív ve škole a to mu bude bohatě stačit...



Pozn.: Asi by bylo vhodné, abyste se vyjádřili ohledně sexu s Brumbálem. Jak vám to vadí či nevadí.... ;o)
Poslední komentáře
07.07.2008 22:42:25: smiley${1}jsem zvrhlík? Díky za radu smiley${1}
07.07.2008 22:09:07: Prava.smrt: Tak myslím, že ještě nějakou tu výdrž má... Jinak, nevím zda ti můj pošahanej net poslal...
07.07.2008 15:23:04: Já jsem se musel smát, to prostě nešlo jinak, jen nechápu, jak něco tak starýho ještě může mít chuť,...
07.07.2008 13:25:51: já bych toho zasranýho debila(Brumbála) skopala do kuličky a shodila z úzesu! Fuj... napsala jsi to ...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.