Amor firme ut misos HP/LM

26.kapitola - Uro per vita 2/2

Upozornění: 15+

Černovlasý mladík se probouzel.

Několikrát zmateně zamrkal, nejistý si místem, kde právě je. S ulehčením zjistil, že je ve svém pokoji na Malfoy Manor.

Posadil se na posteli. Rozhlédl se kolem, doufal, že by tady někde mohl být Lucius.

Měl divný pocit, jakoby mu snad něco chybělo, jakoby někde něco zapomněl, ale co a kde..?

Matně si vzpomínal na poslední slet událostí.

Rituál, ano, Snape prováděl rituál, aby odehnal tvora. Podařilo se mu to?

Sklonil zrak k rukám. Pocit neúplnosti přetrvával.

Na dlaních měl tenkou načervenalou linku, zamračil se, že by se ráda tak brzy zacelila?

Co se vlastně stalo a proč  se cítil tak...

 

Postavil se. S bolestným syknutím si sedl zpět. Cítil se neuvěřitelně unavený, nohy ho nechtěly nést.

 

„A ty se tomu divíš?“ opět tam byl. Potter se na něj zděšeně zadíval.

„Nemáš tady být! Měl jsi zmizet!“

„Ale prosím tě, opravdu sis myslet, že se mě jen tak můžeš zbavit?“ posměšně.

Mladík sklesle seděl na posteli. Opravdu začínal věřit tomu, že se tvora mohl zbavit, že se ho zbavil. Co byl tedy zač a co po něm chtěl?

 

„Co je se mnou?“

„Nevíš?“

„Ne...“

„Nechal si je, aby ti vzali magicko moc!“

„Co..? Ale to--“ zmateně zamrkal. Přeci, když se tvora nezbavil, tak jak je možné, že mu ten rituál vzal moc? Ne, to není možné, ale proč by se jinak cítil tak slabý, tak necelý..?

 

Zašátral po hůlce, která ležela na nočním stolku.

„Lumos.“

„Lumos!“

„Proč..?“ zoufale se zadíval na tvora, když jeho kouzlo selhalo.

„Proč? To se ptáš mně? To tys jim dovolil, aby to udělali!“

„Ne... Já... Ne, tohle ne.“

„Teď budeš žít jako mudla. Myslíš, že si tě tady Malfoy nechá až zjistí, že už nejsi kouzelník?“

„Co? Ale Lucius přeci... Ne, lžeš!“

„Třeba to ani nebyl ten typ rituálu, jaký ti říkali. Teď ti vzali tvojí moc, už tě nepotřebují,“ posměšně.

„Ne! Mlč!“

 

„Harry, co se děje?“ plavovlasý kouzelník vstoupil do místnost.

„Luciusi...“ zoufale.

„Co se děje?“ přisedl si k chlapci na postel, snaže se ignorovat to, že mladík nepochybně vidí v pokoji ještě někoho.

„Nemůžu kouzlit,“ vzlykavě.

„Harry, přeci jsem ti říkal, že po rituálu nebudeš moci,“ trpělivě.

„Ale--“

„Je to jenom na týden.“

„Vážně?“

„Ano.“

 

„Nevěř mu, kolikrát už ti lhal. Vzal ti tvojí moc a teď se tě snaží ukolébat tím, že se ti vrátí,“ tvor si sedl z druhé strany postele. Přivřenýma očima sledoval Luciuse.

 

„Co když se to nezlepší, co když už nebudu moci kouzlit?“ zoufale.

„Harry, budeš kouzlit. Severus teď taky nemůže,“ dodal.

„Jo? Jak to?“

„Přeci jsem ti to vysvětloval. Ten rituál vás magicky vyčerpal, bude trvat tak týden, než se vaše moc vrátí.“

 

„Vidíš, už to mění, najednou to není jenom týden,“ poznamenal tvor.

 

„Zůstaneš semnou, když nebudu moci kouzlit?“

„Ty budeš kouzlit.“

„Tak zůstaneš?“ zoufale.

„Samozřejmě.“

 

„Půjdu zkontrolovat Severuse, ano? Pošlu ti sem domácího skřítka, aby ti přinesl něco k jídlu, pak se stavím, ano?“

„Dobře,“ sklonil zrak k zemi.

„Harry, podívej se na mě. No tak!“

„Hmmm...“

„Neopustím tě, moc pro mě znamenáš,“ něžně jej políbil.

Černovlasý mladík se slabě pousmál.

Malfoy odešel z pokoje.

 

„Myslím, že ti dva spolu něco mají,“ tvor se zamyšleně díval za Luciusem.

„Co?“

„Malfoy a Snape.“

„Nevím o čem to mluvíš,“ zmateně.

„Nikdy sis nevšiml jak se k sobě mají. Jak Snape udělá cokoliv, co si tvůj manžílek vzpomene? Jestli už mezi nimi nic není, tak minimálně bylo, ale řekl bych, že to táhnou dál.“

„To je blbost. Luciuse miluje mě!“

„Miluje tebe a užívá si se Snapem, nic zvláštního,“ pokrčení rameny.

„Ne. Lucius by to nikdy neudělal!“

„Jistě. Takže on jen tak vydrží být bez sexu, když tobě se zrovna nechce. Stačí mu letmé doteky, pár malých polibků, opravdu si to myslíš?“

„Luciuse je... Ví, že bych teď nemohl, je jen ohleduplný.“

Ale, ale. On přeci neví, co se stalo v Bradavicích. Tak proč by měl být ohleduplný. Jen nemá na to, aby spal s tebou i Snapeem, a když ty to nevyžaduješ, tak uspokojuje staré známé,“ posměšně.

„To není pravda!“

„Tak proč se ho nezeptáš?“

„Nebudu se ho ptát na něco takovýho, je to nesmysl. Už tě nechci poslouchat. Zmiz!“

 

***

 

Lucius dorazil k pokoji, ve kterém měl po dobu dalšího týdne být Severus Snape. Plavovlasý kouzelník si nedělal naděje, že by Snape strávil celý týden zalezlí ve svém pokoji. Věděl, že sotva nabere trochu sil, bude trajdat po domě, rozkazovat skřítkům a dobírat si ostatní obyvatele domu.

 

Lucius chtěl především zabránit tomu, aby se Severus dostal na delší dobu k Harrymu. Věděl, že mladík na tom je natolik špatně, že b y těžko snášel Snapeovy posměšky.

Nebyl si ani moc jistý, jak to bude Harry snášet až se bude muset vrátit do školy.

Vlastně ho tam nechtěl posílat. Chtěl by ho mít stále u sebe. Nechtěl ho vystavovat jakémukoliv tlaku, nechtěl, aby byl zase pod vlivem Brumbála.

Na druhou stranu, Harry měl ve škole přátele, ty by snad nedopustili, aby se mu něco stalo, aby mu někdo něco udělal. Jenže co by zmohli obyčejní studenti proti řediteli školy? Navíc jaká byla jistota, že se k Harrymu pro jeho sňatek neobrátí někteří z přátel zády? Jistě, byl tady Weasley, který jak se zdálo byl i po jejich manželství na Harryho straně, ale co ostatní?

Možná by pomohlo, kdyby se nějak podařilo Brumbála zbavit, ale i tak, být bez Harryho, takovou dobu být jen sám. Nemoci každý den vidět jeho sladkého chlapce. Musel čekat až bude mít volno, až budou prázdniny, až... Ne, to nezvládne. Obával se té doby, které se až příliš rychle blížila...

 

Otevřel dveře do Snapeova pokoje.

Tiše si povzdechl, když zjistil, že černovlasý kouzelník již nabral tolik sil, aby se mohl promenádovat po pokoji. Na posteli měl rozházeno několik knih o lektvarech. Lucius se zamračil, věděl, že ve svém soukromí Snape moc velký pořádek nemá, ale to že stihl za tak krátký čas nadělal chaos i tady, bylo minimálně nepříjemné. Už teď viděl, jak by mohl vypadat dům, kdyby ho tady musel nějakou chvíli nechat samotného. Navíc, co by se stalo s Harrym, Snape by určitě nedohlížel na to, aby se najedl, aby komunikoval s někým jiným, než sám se sebou a tím, co viděl.

 

„Hodláš tam celou dobu jen tak stát?“ vyštěkl na něj Snape.

„Ne. Byl jsem za Harrym, už zase s někým mluvil,“ povzdechl si.

„Nevím kde jsi vzal jistotu, že mě to zajímá?“

„Severusi, říkal jsi to už předtím a... Napadlo mě, že když jsi učitel a tak.“

„Tak budu jako vědět jako jednat s psychopatama?“

„Harry není psychopat!“

„Ne, jen mluví sám se sebou, to vyjde nastejno,“ ušklíbnutí.

„Nevím co mám dělat, jak mu mám pomoc?“ sedl si na postel.

„Třeba pomoc ani nechce, ptal ses ho?“ zamračeně si uvědomil, že chtě nechtě se o tom budou bavit a dokud bude nucen zůstávat na Malfoy Manor, nezbaví se ani Luciuse s jeho obavami o Pottera, tak ani Pottera a jeho problémů.

 

„Nechce se o tom moc bavit. Ale ubližuje mu, ten s kým mluví!“

„Démon to není, to je jasné. Řekl jsem ti, jak by ses měl zachovat.“

„Ne, k žádnému psycho-- prostě tam, nepůjde!“

„Sám mu nikdy nepomůžeš.“

„Třeba ano. Ty máš přeci vystudovaný lékouzelnictví!“

„aha, takže ty myslíš, že když umím zavázat koleno, tak umím napravit i Potterovu mysl?“ posměšně.

„No... Musel jsi se o tom něco učit,“ namítavě.

„Vezmi ho k psychiatrovi.“

„Severusi, prosím. Třeba by šlo... Co Nitrozpyt?“

„Ne.“

„Ne?“

„Ne, netoužím po tom, vědět co se Potterovi honí hlavou!“

„Severusi...“

„V žádném případě! Tohle si můžeš udělat sám!“

„Jenže ty seš nejlepší,“ pousmál se, věděl, že dřív nebo později Severuse přesvědčí.

„Zapomeň na to, je to šílenství! Navíc stejně budeš muset týden počkat, než se obnoví magická moc.“

„Nato přeci nepotřebuješ magii,“ zamračeně.

„Ne? Pokud jsi zapomněl tak na proniknuté do Potterovy mysli potřebuji kouzlo!“ naštvaně.

 

***

 

Harry seděl na posteli. Nerozhodně se rozhlížel kolem. Chtěl něco dělat, potřeboval něco, co jej zabaví, co mu odvede myšlenky, jenže co.

Nejistě se postavil. S úlevou zjistil, že jej nohy již unesou, to bylo povzbuzující.

Rozešel se ke dveřím.

Počkat, Lucius říkal něco o skřítce, o jídle. Ano, měl by zavolat skřítka, najíst se a pak se uvidí.

 

Zamračil se. Uvědomoval si, že mu začínají splývat vjemy. To, co mu Lucius řekl pouze před chvílí se zdálo tak vzdálené, tak nedůležité, tak zapomenuté. Co se to s ním jen dělo.

 

„Nechápu, že mu věříš,“ tvor chodil kolem chlapce, který nyní seděl u stolu a ujídal to, co mu před chvílí přinesl skřítek.

Harry jej nevnímal, aspoň se o to snažil. Spolu s jídlem cítil, jak se mu navrací síly, i když stále ne ty magické.

Musel věřit Luciusovi, musel, nic jiného mu nezbývalo.

 

„Uteč, odejdi dřív, než tě vyhodí!“ tvor se k němu sklonil, s přivřenýma, odhodlanýma očima mu hleděl do tváře.

„Ne...“

„Vyhodí tě! Skončíš na ulici, to chceš?“

„A kam bych měl jít?“

„Pryč.“

„Ne... Lucius by to neudělal. Miluje mě.“

„Opravdu a kolikrát ti to již řekl?“ posměšně.

„Vím to, to stačí,“ odhodlaně.

„Ubožáku, jak si vůbec můžeš myslet, že by mohl milovat někoho jako jsi ty? Musíš odejít, tady tě nic dobrého nečeká!“

„Ne.“

„Zbaví se tě. Vyhodí tě. Pošpiní tě!“

„Ne...“ hleděl před sebe, nechtěl slyšet to, co mu tvor říkal, nechtěl tomu začít věřit.

„Třeba ne, třeba tě rovnou zabije. Nestihl to jeho Pán, tak to dokoná on.“

„Co?“

„Jistě, jen hlupák může věřit smrtijedovi.“

„Lucius není smrtijed,“ zhroženě.

„Řekl kdo? On, Brumbál?“

„Ale... Lucius nám pomohl zbavit se Voldemorta!“

„Nebo to byl jenom plán jak se zbavit tebe.“

„Ne... Věřím mu,“ zoufale.

„Uteč, doku můžeš. Teď ti vzali tvojí moc, co bude příště? Tvé tělo, tvá duše?“

„Ne...“ rozrušeně si skousl spodní ret.

„Jdi!“

 

Černovlasý mladík slabě kývl na souhlas.

 

 

Pozn.: Teď jsem si uvědomila, že jsme na 26.kapitole a ještě stále má Harry prázdniny, to je hrozný, pokud budu chtít do Amoru obsáhnout ještě aspoň část Harryho roku, tak to bude mít nějak moc kapitol...

 

 

 

 

Poslední komentáře
17.08.2008 21:45:23: To je jedině dobře. Čím víc kapitol, tím líp smiley. Doufám, že Harry vážně neuteče. Už je tolik netra...
16.08.2008 19:43:11: přidávám se k chvále...jak jinak že? protože nejsi přeci jen žádná amatérka...chudák Lucius..myslím ...
15.08.2008 18:35:06: zuzik: smiley candy: no tak brzo to asi nebude, musím přeci nějak potrápit i Luciuse... Kisy: Jeliko...
15.08.2008 11:32:37: smileyúchvatné, už jsem zase psal něco co jsem nechtěl, chjo se ze sebe zblázním, perfektní kapitola ...
 
©2007-2017 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.