Amor firme ut misos HP/LM

27.kapitola - Co oči nevidí, srdce nebolí

Bohužel se mi nepodařilo najít latinský ekvivalent...

Vím, že je dost trápím, ale jednou to snad skončí. Jinak, už mám vymyšlený konec pro tuhle povídku, sice bude až za nějakou tu dobu, ale už vím jak to skončí, což je potěšující... ;o)

Upozornění: 15+

 

 

Černovlasý mladík rozhodnutě vyšel z pokoje. Na sobě měl obyčejný černý hábit s kápí, pro to, co chtěl udělat byl rozhodně nejvhodnější.

Ne, doopravdy nevěřil tomu, co tvor říkal o Luciusovi, ale hlodalo mu to v hlavě, musel se nějak přesvědčit, musel zjistit zda třeba náhodou to není pravda. I když se Snapem? Ne, to nemohla být pravda. Lucius by jej určitě nevyměnil za zamračeného profesora lektvarů, nebo snad ano? Už nevěděl čemu může věřit, to je pravda a co je jen výplod jeho fantazie.

Jenže něco na tom bylo, proč jinak by Snape pomáhal Luciusovi? Jistě, byli přátelé, ale něco, něco na tom bylo divného. Možná ten pohled, to jak se Snape na Luciuse díval, bylo v tom něco jiného, něco víc, než pouhé přátelství.

 

Zastavil se těsně u dveří Snapeova pokoje. Zaposlouchal se, ruku těsně nad klikou, stačilo jen stlačit, otevřít, přesvědčit se.

 

"Otevři."

Potter se vylekaně otočil, obával se, že jej někdo nachytal, že někdo ví, co měl v úmyslu.

Ne, to je růžový tvor mu opět zkřížil cestu, opět jej dostihl.

 

"Ne..." tiché hlesnutí. Podíval se na dveře, věděl, že by možná měl, že by to měl celé nějak vysvětlit, pokud by se tedy nesplnily jeho temné představy.

Uvnitř, za dveřmi slyšel hlasy.

 

Luciusi...

 

Ne, nepodívá se, nechce to vědět, nemůže. Ještě ne.

 

"Zbabělče," ušklíbl se tvor.

Černovlasý mladík potřásl hlavou. Možná byl zbabělý, možná jen nechtěl přijít o zbytky iluzí.

Otočil se. Mířil dolů, pryč.

 

***

 

Lucius Malfoy seděl na posteli v pokoji černovlasého lektvaristy.

Zamyšleně hleděl před sebe. Uvažoval nad situací, ve které se ocitl. Nevěděl, co přesně by měl dělat, doufal, že by se to všechno prostě mohlo nějak vyřešit bez něj, že by jen mohl stát v povzdálí, jako ostatně vždycky. Tušil, že teď to nebude, že se bude muset namočit, že bude muset něco udělat. Kdyby tak věděl co...

 

"Měl bys to nechat být."

"Co?" zmateně se otočil na druhého muže.

"Pottera a cokoliv mu je." Snape stál zády k plavovlasému kouzelníkovi, lehce zamračeným pohledem hleděl ven z okna.

 

Už delší dobu o tom uvažoval. Co vůbec Luciusovi přinášel vztah s Potterem. Jistě, chápal, že v tom bylo cosi zvráceně přitažlivého mít za manžela 'Chlapce, který přežil', ale přesto. Ten kluk měl v sobě něco temného, něco, co ani Lucius a cokoliv už k chlapci cítil, nemohlo překonat.

Navíc, Potter byl příliš mladý, příliš Nebelvírský a podle něj i příliš pod vlivem Brumbála a dalších. Ne, Lucius si zasloužil někoho lepšího, než byl Potter. Vždyť ten jej dříve či později nechá. Až nebude Luciuse potřebovat, opustí ho. Proč by s ním taky zůstával. Ano, Lucius má moc, vliv, peníze, krásu. Ale nic z toho není věčné a Potter je příliš mladý na to, aby mohl docenit další Luciusovi skvostné vlastnosti.

Ne, Potter si ho nezasloužil a Lucius to dříve či později zjistí, i když později to pro něj bude o to nepříjemnější.

 

"Nevím o čem to mluvíš."

"Luciusi," otočil se čelem k sedícímu muži. "Přeci si opravdu nemyslíš, že vy dva, že to má nějaký... Hmm...  šťastný konec?" ušklíbl se.

"Co? O co ti jde?" zamračeně se postavil.

"Ty a Potter nemáte budoucnost. Nehodíte se k sobě."

"Jak to myslíš?" zmateně.

"Luciusi... Potter je mladý, vždyť by to mohl být tvůj syn, prosalazara! Ať je jakkoliv Nebelvírský, tak tě dřív, nebo později opustí pro někoho mladšího."

"Ne."

"Ale ano! Byl si příliš dlouho v jeho společnosti, příliš dlouho pod vlivem Nebelvíra, než abys viděl věci tak jak jsou!"

"A i kdyby, tak to nevadí," slabě se pousmál Lucius.

"Ne? Budeš sám, to ti nevadí?!"

"Ne. Důležitá je ta doba, kdy budu s ním," odhodlaně.

"Co to s tebou udělal, takhle přece nemluví Zmijozel, takhle nemluví Malfoy!" zavrčení. "Chováš se jak nějaká zamilovaná puberťačka," znechuceně.

"Možná to bude tím, že jsem zamilovaný," s úšklebkem přivřel oči.

"Nehodíte se k sobě, akorát tě zklame."

"A kdo se podle tebe ke mně hodí? Ty snad?"

"Každý k svému, ne?"

"Ne!"

"Nemůžeš říct, Luciusi, že nám to spolu neslušelo. Dost dobře jsme se doplňovali."

"Co..? Zbláznil jsi se?!"

"Luciusi..." přiblížil se k němu

"Ne. Ne! NE!" skoro vyběhl z místnosti.

 

Černé oči profesora lektvarů jej provázely, dokud se za plavovlasým mužem nezabouchly dveře.

Slabě se ušklíbl. Však on se Malfoy ještě vzpamatuje a pak za ním přileze...

 

***

 

Harry vypadl z krbu v Děravém kotli. Na hlavě měl kápi, což bylo jeho jediné štěstí, jinak by nepochybně vzbudil nepotřebný rozruch.

Ne, nemohl na sebe upozorňovat, každý si musel myslet, že je na Malfoy Manor.

 

V tichým povzdychem nepovšimnut zamířil ke dveřím na Příčnou ulici. Musel si ještě vyzvednout nějaké peníze, bude je potřebovat, kdyby se snad něco pokazilo.

Neměl nic přesně promyšlené, celá tahle situace přišla zničehonic. Celé to rozhodnutí jít a pomstít se, odkud přišlo, co mu to vniklo? Tvor? Ne, on přeci mluvil o útěku, o opuštění Luciuse, o zradě jeho manžela. Jenže to Harry neměl v plánu. Nechtěl jen tak jít a vzdát se člověka, kterého snad i miloval. Teď už si tím nebyl tak jistý, nebyl si jistý ničím, věděl však, že na Luciusovi mu záleží a nehodlá o něj jen tak přijít.

 

Co teda teď? Co mohl udělat? Nemohl tam jen tak sedět, nemohl čekat...

 

Připojil se k jinému kouzelníkovi a pronikl na Příčnou ulici.

Byl si vědomí toho, že bez hůlky, bez kouzel, nic nezmůže, nebo jen opravdu málo. Ale okolnosti ho nutily to aspoň zkusit.

 

***

 

Lucius zamířil do Harryho pokoje.

Potřeboval s mladíkem mluvit. Potřeboval slyšet jeho hlas, snad vidět nějaký úsměv na poslední dobou tak zoufalých rtech.

Potřeboval jeho.

 

Nebyl tak naivní, aby si myslel, že Severus nemá v něčem pravdu. Ano, on a Harry, možná to nemá budoucnost, ale to nikdo nemohl vědět a už vůbec ne Snape. Možná jej chlapec opustí, až zestárne, až bude sešlý, zoufalý. Ale do té doby mají ještě něco před sebou.

Potřeboval se ujistit.

 

A Snape. Co to mělo znamenat? Mohl si snad opravdu myslet, že by oni dva ještě měli nějakou naději? Vždyť to už ukončili před lety, bylo snad možné, že by o tom Severus ještě pochyboval, že by ještě stále na něj myslel?

Proč by jej to vlastně mělo zajímat? Měl Harryho. Svého Harryho a nemohl dovolit aby mu jej někdo vzal.

 

Otevřel dveře.

Hned na prahu se zarazil. Černovlasý mladík v pokoji nebyl.

 

Harry...

 

Kuchyně? Ano, možná, řekl přece Harrymu že má jít najíst.

 

Nevšiml si tácu se zbytky jídla v pokoji a zamířil do kuchyně.

 

"Kde je?!" obořil se na skřítku, když zjistil, že ani zde jeho mladý manžel není.

"Pane?"

"Kde je Harry?"

"Pan Potter se najedl," sklonila skřítka oči.

"Na to jsem se neptal! Kde je teď?!"

"Nevím, pane. Pán odešel ze sídla," nejistě se na kouzelníka zadívala, očekávala trest.

 

Malfoy místo toho zamířil do Snapeova pokoje.

Netušil, proč by měl Harry odcházet. Co by jej k tomu vedlo?

 

"Snape," narazil na druhého muže na chodbě.

Černé oči profesora se přivřely, z Malfoye tónu se nedalo očekávat nic pěkného.

"Kde je?"

"Kdo?"

"Harry!"

"Opravdu nemám potřebu hlídat tvého manžílka," odfrknutí.

"Řekl jsi mu něco?"

"O čem?"

"O nás, řekl jsi mu něco o tom, co bylo? Tak řekl?!" nahněvaně zatřásl černovlasým mužem.

"Ne," naštvaně ze sebe setřásl ruce pána domu.

 

"Co se stalo?" neochotně se zeptal po chvíli, kdy Lucius jen zoufale hleděl před sebe.

"Odešel."

"Ode-- No skvělé."

"Co?!"

"Uhm. Nemůžeš být daleko."

"Jak to můžeš vědět?"

"Nemůže přeci kouzlit," vítězný úsměv.

"Na to jsem zapomněl. Ale to se mu může něco stát! Musíme ho najít!"

"Těžko ho budeš hledat, když nevíš kde je."

"Teď si řekl, že nemůže být daleko," poznamenal Malfoy.

"Letaxem se mohl přenést kamkoliv. Budeš muset počkat až se vrátí."

"Co když se nevrátí," zoufale.

"Proč by to dělal? Tady má všechno, těžko by to jen tak zahodil."

 

***

 

Černovlasý mladík se pomocí letaxu přenes do Bradavic, přesněji do kabinetu profesora lektvarů.

Věděl, že bez kouzel byly lektvary, již hotové lektvary, jeho jediná naděje na zdařilou pomstu. A kde jinde najít vhodné lektvary, jedy, než v kabinetu lektvarového mistra? Navíc v Bradavicích, příhodně po ruce.

 

Netušil, kam se poděl tvor, teď, když byl tak rozhodnut se pomstít za všechno, co mu starý ředitel udělal, ale nezáleželo na tom, třeba se ho zbavil, to by bylo jen dobře. Mohl se pak vrátit k Luciusovi a bez kohokoliv, kdo by mu do toho mluvil, si s aristokratem promluvit, snad.

 

"Harry!"

 

Mladík se vyplašeně otočil, nečekal, že by zde mohl na kohokoliv narazit, tím méně právě na něho.

 

 

Pozn.: Lehká podoba v tom jak mluví Růžovák a Severus je čistě náhodná, přeci jen to každý dělá z jiného zájmu...

 

Poslední komentáře
19.08.2008 11:22:59: No neke že je to Brumbál. Doufám, že ho Harry otráví smiley${1}
18.08.2008 12:12:58: smiley${1}to se mi líbí tohle já můžu smiley${1}perfektní
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.