Amor firme ut misos HP/LM

29.kapitola - Vir, qui scio nimis exigue 1/2

Muž, který věděl příliš málo

První den škol a už bych zase docela brala prázdniny, i když na druhou stranu je fakt, že jsem se dost nudila a celý jsem je proflákala, což je hrozné.

Vím, že vám tady Brumbál vadí, i mě a to neskutečně a proto tady ještě nějakou tu chvíli pobude, navíc, kdo by byl ředitelem Bradavic? Někdo tam musí ty dětičky pedofílit...

Ještě ke Gilovi, nestihla jsem přečíst ty povídky, jen jsem je zběžně proběhla, ale až přesně zjistím jak moc jsou či nejsou drastické, tak bych třeba nějakou mohla přeložit, co..?

 

Severus Snape nervózně přecházel po domě.

Každou chvíli se netrpělivě zadíval na stojací hodiny. Už tak dlouho, tak dlouho čekal, než se Lucius vrátí, třeba i s Potterem. Ale uběhlo již pár hodin a nic, žádná zpráva, prostě nic.

Severus si nemyslel, že by mu Lucius říkal kde je a co dělá, hlavně po tom, jak se zlobil kvůli tomu, co řekl. Přesto však vyl čím dál tm víc nervóznější, když nevěděl, co se děje.

 

Možná by se mohl jít podívat do Bradavic, zjistit, zda tam Malfoy šel, zda poslechl to, co mu říkal, aspoň pro jednou.

Věděl, že v tomhle měl pravdu. Když už nic, tak dokázal odhadnout, kupodivu správně, jak může uvažovat někdo jako Potter, někdo v jeho situaci, v jeho stavu.

Nechtěl přemýšlet nad tím, co chlapec zažil, co se mu stalo, dokázal si to představit, avšak těžko si to mohl spojovat s někým, jako byl Potter, arogantní syn jeho věčného, ač mrtvého, nepřítele.

 

Ne, nemůže do Bradavic. Určitě by při svém štěstí potkal minimálně Brumbála. Co by mu potom řekl? Ředitel by poznal, že se něco děje, že něco není v pořádku. Přes všechny své neduhy to byl mocný kouzelník. I proto by nebylo moudré mu lhát a znepřátelit si ho.

Bude jednodušší zůstat tady. Těžko by vysvětlil, že nemá svou magii a na co jí spotřeboval. Pak by musel přiznat, že o magii přišel i Potter, v té chvíli by ho Brumbál už určitě zabil, no aspoň by nemusel říkat ten zbytek.

 

Jenže co když tam Lucius opravdu je? Co když potřebuje pomoc?

Jak by mu mohl pomoci, když nemůže kouzlit? V mudlovských útocích příliš nevynikal, navíc, Brumbál by ho zabil dříve, než by se k němu mohl přiblížit na takovou vzdálenost, aby mu mohl nějak uškodit.

 

Malfoy určitě nebyl tak zoufalý, spíš naivní, aby šel a snažil se vyzvědět z Brumbála, kde může Potter být.

Zatracený Potter. Copak nemohl pro jednou projevit trochu inteligence a chovat se normálně?

 

Už to nemohl vydržet.

Ta nevědomost ho ničila. Už dokázal pochopit jak se cítil Lucius, když mu jeho zlatý chlapec zmizel. On osobně sice Potter nesnášel, i když byl nucen mu chtě nechtě pomáhat. Ale Lucius. To byla jiná. Ten se v chlapci viděl. Zbožňoval ho. Snad i miloval, i když si Severus nebyl jistý, zda to Malfoy opravdu umí, ač na tom ve spojitosti s Harrym stále trval.

 

Dobře. Půjde do Bradavic. Snad aspoň pro jednou bude Merlin stát na jeho straně a nedopustí, aby ho tam někdo nachytal, už vůbec ne ředitel.

 

 

***

 

Černovlasý mladík se chvěl v náručí druhého muže.

Zelené oči zděšeně sledovaly postavu, která procházela sklepením. Viděl jak několikrát zašla z jeho zorného pole, brzy se však vrátila, jakoby zde, v kabinetu profesora lektvarů, něco hledala.

 

Albus Brumbál. Ředitel Bradavické školy. Jediný člověk, kouzelník, kterého se dokázal bát někdo takový jako byl Voldemort.

Harry ho už chápal. Teď, právě v tomhle okamžiku, když stál za skříní s nenáviděnými lektvary, kdy ze sebe nemohl vydat ani hlásku, nezávisle na tom, zda by Lucius dal dolů ruku, kterou se snažil zachytit jeho případný křik.

Právě teď pochopil možnosti chování Voldemorta, Toma Raddlea.

 

Jakoby to viděl před sebou.

Tom byl nepochybně krásný hoch, navíc neměl příliš přátel, kterým by se s něčím takovým mohl svěřit. I tak by to asi neudělal, aspoň dle své zkušenosti si to Harry myslel.

Bez rodiny, bez zázemí. Jediný vhodný pro někoho jako by l Brumbál.

A co když byl ještě mladší? Co když si ho ředitel vyhlédl ještě než nastoupil do školy?

Harry by pak ještě snadněji dokázal pochopit tu nenávist, která kolovala v žilách obávaného Zmijozela.  

 

Bylo to opravdu možné? Mohl za všechno to, co se stalo, za smrt tolika lidí, Brumbál a jeho zvrhlé choutky?

To přeci. Věřil mu. Přesto to všechno, co se stalo, mu v téhle věci věřil. Nemohl jen tak hodit všechnu vinu na Brumbála, i když by to v tento moment bylo víc než příjemné.

Ne, Voldemort se rozhodl sám, sám zavraždil spousty lidí, sám mučil, vypaloval. Bylo to jen a jen jeho rozhodnutí, co udělá se svým životem. Možná mu to Brumbál právě neulehčil, ale nemusel to dělat, mohl se zachovat jinak.

Možná to však bylo v jeho povaze. Nebo byl silnější, než Harry. Dokázal se svému démonu postavit...

 

Mladík se pootočil. Zoufale zabořil obličej do Luciusova pláště.

Nechtěl přemýšlet nad Voldemortem a příčinami jeho chování. Nechtěl to vědět. Nemohl.

Bylo příliš lákavé vydat se stejnou cestou. Tak krásné by bylo pomstít se. Vymazat ten věčný úsměv ze stařecké tváře.

 

Ne, on nebyl jako Voldemort, nikdy nebude jako on.

Má přeci přátele, ty by ho nenechali udělat něco tak pošetilého, avšak trochu se přeci jen obával, aby jejich věrnost přátelství nebyla silnější a nešli za ním i do něčeho podobně riskantního. Přeci kdykoliv bylo potřeba, tak stáli za ním, bez ohledu na následky. Možná kdyby jim řekl, co se stalo, tak... Ne, tohle bylo něco jiného, než bojovat proti Voldemortovi.

Voldemort byl zlý, špatný! Bylo správné, že stáli proti němu. Kdyby teď se rozhodl jít stejnou cestou jako on, určitě by ho přátelé nenechali, snad.

 

Navíc, on měl teď rodinu. Luciuse... Smrtijeda...

Téměř neslyšeně zaúpěl.

Lucius určitě nevěděl, možná ani netušil, co mu Brumbál udělal, jistě by se pak projevila jeho temná smrtijedí stránka.

Ale Lucius ho miloval. Byl by tady pro něj. Jistě by podporoval každé jeho rozhodnutí. Pro něj by to nebyl problém, vždyť on už několikrát na temné straně stál.

 

Ne... Nad čím to uvažoval? On nebyl jako Voldemort!

Možná je pojil stejně nechutný zážitek, to ale neznamenalo, že byli stejní a že měli jít stejnou cestou. Ne, to rozhodně ne.

 

Byl zbabělý, tak moc zbabělý.

Bál se Brumbála, bál se toho, co mu může udělat, toho, čím mu ještě může uškodit. Bál se, že přijde o Luciuse, bál se o své přátele. Co řeknou tomu, co se stalo? Nemusí jim to říkat, jistě, jenže oni nebyli slepí, dříve či později minimálně něco vyjde najevo a co pak? Otočí se k němu zády? Budou jej přehlížet jako něco nechutného? Měli by k tomu pádný důvod, ale snad...

Ještě by měl Luciuse.

Tak moc se na něm stal závislým. Tak moc ho potřeboval.

 

***

 

Snape vypadl z Letaxu.

Rychle se rozhlédl po kabinetu. Ihned svého neuváženého, zbrklého a nezmijozelského rozhodnutí, jít, snad pomoci Luciusovi, do Bradavic, litoval.

 

Po jeho kabinetu se procházel sám ředitel školy. Právě ten, kterého si tak moc přál nepotkat.

Povzdechl si. Dnes prostě neměl svůj den. Brumbál jej ihned zaregistroval a zamířil k němu.

 

Rozhlédl se kolem. Po Luciusovi ani Potterovi zde nebylo stop, to ovšem ještě neznamenalo, že tady nemohli být.

Kde je..?

Jeho pohled padl ke skříni. Ano, za ní by se klidně dva lidi vešli, o to víc jeden dospělý a chlapec, který sotva zabíral moc místa.

 

Nejdřív se však musel vypořádat s Brumbálem.

Co tady vlastně mohl chtít? Polovina kabinetu byla zpřeházená. Hledal snad něco? Proč mu neřekl? Věděl přeci, že by mu jakýkoliv lektvar namíchal.

Myslel si snad, že zde skrývá nějaké tajné zásoby, proč by to dělal, když měl vlastní sídlo s daleko lepší laboratoří.

 

No, musel to zjistit.

 

***

 

Lucius jemně objal Harryho.

Trochu jej udivilo, když cítil jak se chlapec otočil, jak se k němu více přitiskl. Cítil jeho dech, dopadající na jeho hábit.

Měl ruku kolem mladíkových ramen, v obavě, že by opět mohl začít křičet a tím je prozradit.

 

Zamračil se do místnosti před sebou. Moc toho neviděl, většinu výhledu mu zakrývala skříň, která je zároveň tím chránila.

Přesto však viděl Brumbála, jak šmejdí pro Snapeově kabinetu. Něco nepochybně hledal, ale co a proč?

 

Zatracený Brumbál.

Tušil, že tady na někoho narazí, měl připravenou vhodnou výmluvu. Ale na Brumbála?

Ten mu přeci na nic neskočí, navíc když je tady s Harrym.

Co by mu měl říct?

„Víte, on se Harry rozhodl, že vás zabije, ale podle mě na to ještě není ta správná chvíle.“

V duchu se ušklíbl. Jak by asi Brumbál reagoval?

Nejspíš by se jim vysmál a pak by podnikl další kroky k získání Harryho, nebo minimálně k tomu, aby ho poslal někam hodně daleko.

 

Co mohl Brumbál hledat tady? Pokud přeci potřeboval lektvar, tak si nějaký mohl vyrobit. Nebo někomu říct.

Řekl snad Snapeovi? Proč by mu to ten ale zamlčoval?

Třeba nešlo o nic, co by mělo s nimi něco společného. Tím pádem ho však mohl varovat,  že zde na ředitele může narazit.

 

Co když to byl právě Snapeův záměr?

Lucius mu najednou přestával věřit. Věděl, že Snape nemá Harryho rád, ale teď když zjistil, proč jeho averze vůči mladému Nebelvírovi ještě narůstá, začal mít pocit, že by se měl lektvaristy nějak zbavit.

Naštěstí už brzy bude škola a Snape se bude muset vrátit na poste učitele lektvarů. Jenže i tady bude s Harrym, bude ho mít ve svém moci, bude mu moci jakkoliv uškodit.

 

Zamračil se.

Nechtěl aby mu Snape říkal podobné věci, nechtěl znát jeho důvody, cokoliv. Nezajímalo ho to. Jediné co chtěl, bylo aby byl Harry šťastný, aby byl v pořádku. Nemohl se starat ještě o to, co by rád Snape.

 

Náhlý hluk a hlas bavící se s Brumbálem přerušil jeho úvahy.

Ten hlad znal, ano, počkat, to přeci...

 

Podíval se dolů na Harryho. Mladík se k němu zoufale tiskl v tiché snaze zmizet, splynout.

Pokud by museli bojovat, neměli by šanci. Harry už takhle vypadal neuvěřitelně zbědovaně. Nebyl by schopný hůlku ani pozvednout, nehledě na to, že jeho magie ještě stále nebyla obnovená. Co on sám by zmohl? Ano, Snape stále nemohl bojovat, aspoň ne hůlkou, ale Brumbál...

 

Náhle se ve štěrbině mezi skříní a zdí objevila černovlasá hlava.

Lucius už už sahal po hůlce, očekávaje, že je Snape prozradí. Ten se však jen nepříjemně ušklíbl, popadl nějaký lektvar ze skříně a vracel se k Brumbálovi.

Ředitel školy po chvíli, nepochybně spokojen, odešel.

Snape zamířil k úkrytu nesourodé dvojice.

 


Poslední komentáře
17.09.2008 13:19:58: Delko: Ale já jsem za ty komentáře moc ráda! Takže je skvělé, že jsi něco napsal, i když ses rozhodl...
16.09.2008 23:38:59: Můj první komentář. smileysice jsem neměl v plánu vůbec někdy něco psát, ale když už mám náladu, tak j...
03.09.2008 20:29:45: Akiko: No samozřejmě. smiley Abigail: He, napadlo mě dost věcí, co by mohl chtít. Malika: No ono to ...
03.09.2008 18:07:19: Harry není jako Voldy? No uvidíme, ty nám to stejně ještě pěkně pokroutíš smiley. Jinak samozřejmě moc...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.