Amor firme ut misos HP/LM

3.kapitola - Virs, quos per-muto meus vita 1/2

Muži, kteří změnili můj život 1/2
To je teda pěkné, jak vás jednou pochválím za to jak úžasně jste okomentovali předchozí kapitolu, tak vy hned komentovat přestanete, nechtějte, abych byla nucená zavést limity i u této povídky!
Pomalu začínalo svítat. V posteli se zelenými nebesy však stále spal malý černovlasý chlapec.
Na svůj věk byl snad až příliš malý, vždyť mu dnes mělo být již šestnáct let a on přitom měřil, někdy i o několik hlav méně, než jeho vrstevníci.
Těžkými, zataženými závěsy do pokoje nepronikl ani malinký proužek světla. Chlapce tedy mohl dál pokojně spát.
Ale spal opravdu pokojně?

Harry se na posteli ze spánku stále převracel.
Zdál se mu děsivý sen, sen, který někdy dířve byl skutečností.

Chlapcova tvář byla zkřivena hrůzou a bolestí. Občas z tvrdého spánku něco nesrozumitelně zamumlal, či mu unikl tichý zoufalý sten.

***

Severus Snape zabušil na domovní dveře Malfoy Manor. Stále nesouhlasil s tím, že zrovna on má dělat chlapci společnost. Co to jen Brumbála napadlo? Vždyť těžko mohl vybrat horšího člověka, který měl s chlapcem strávit nějakou dobu.

Dveře se otevřely. Snape vstoupil dovnitř, bezeslova podal skřítce cestovní plášť a zamířil do jídelny, kde v tuhle hodinu Malfoy obvykle byl.

***

"Severusi, co tě sem přivádí?" Malfoy se na Snapea strojeně usmál.
"Brumbál," zavrčel profesor lektvarů.
"Opravdu, neříkej a co jej napadlo tentokrát?"
"Prý mám Potterovi dělat společnost, než si na sebe zvyknete a tak," povzdechl si Snape a posadil se ke stolu.
Mávnutím ruky odmítl skřítku, která mu hned aktivně chtěla přinést snídani.
"Nemyslím, že by to bylo nutné," Luciu se napil kávy a zamyšleně Snapea pozoroval.
"Brumbál si myslí, že ano, prý aby Potter nebyl na narozeniny jenom s tebou," neochotně dopověděl černovlasý kouzelník.

"Víš doufám o tom, že má Potter narozeniny," opatrně se zeptal Snape, když Malfoy náhle ztuhl.
"Jistě, samozřejmě že to vím. Uhm... Mohl bys tady chvíli počkat, musím si jít něco zařídit," Lucius se zvedl a zamířil ke dveřím.
"No samozřejmě, vždyť sem ti říkal, že mi to Brumbál nakázal,," povzdechl si profesor nad určitou natvrdlostí Malfoye.

***

Lucius procházel Příčnou ulicí, přemýšlejíc, co by chlapci mohl koupit, aby se mu to líbilo, aby tak třeba stoupl v jeho očích. Ale nic ho nenapadalo, vždyť on vlastně ani nevěděl o co se Harry zajímá, co má rád, co rád dělá.
Jistě, věděl, že chlapce hrál famfrpál, to mu ještě Draco stihl říct. Tedy, spíš postěžovat si.

Malfoy se pousmál. Teď, když se jeho žena tak 'nešťastně' skonala a když Draco tak nešikovně byl chycen při vraždě, teď konečně mohl i on, Lucius, začít žít, tak jak chtěl.
Už nemá žádné povinnosti. Dům postavil, strom zasadil, nebo spíš poroučel skřítkům kam jej mají dát, syna splodil. A až ho za několik let propustí z azkabanu, tak bude moci převzít jeho funkce a Lucius bude moci spolu s Harrym odcestovat kam jen se mu zachce. Ale na to bude potřebovat, aby Potter souhlasil a k tomu bude potřebovat, aby jej začal brát jako svého partnera.
A k tomu prostě nutně potřeboval dárek, který by chlapce potěšil.

Zastavil se před obchodem s potřebami pro famfrpál. Přece mu nekoupí něco odsud, vždyť to bylo pod Malfoyovu úroveň nakupovat v krámu jako byl tento. Raději zašel na Obrtlou nebo do Orchideové, která se nacházela na samém konci Příčné a jednalo se o jednu z nejluxusnějších a také nejdraších ulic s kouzelnickými potřebami v anglii.

Rozhodl se, že tam zajde i nyní, přece svého budoucího potencionálního dobrovolného partnera neobyde nějakým šmukem.

***

Snape nervózně přecházel po Malfoy Manor. Sice neočekával, že by se Lucius v nějaké brzké době vrátil, ale co Potter? Přece nemohl ještě spát? Vždyť, co věděl, tak byl zvyklý vstávat brzy.

Zamračeně se rozešel do patra, kde věděl, že bude mít chlapce pokoj. Přece jenom znal sídlo jako své boty a tak moc dobře věděl, který pokoj je čí a který pokoj mohl Lucius dát mladému Potterovi.

Opatrně otevřel dveře, přece jen nechtěl Potterovi způsobit šok hned ze začátku. Ostatně ani jemu by se zrovna dvakrát nelíbilo, kdyby mu třeba zrovna Potter lezl do pokoje, když dělá kdo ví co...

V Potterově případě zrovna spí, jak vzápětí zjistil.

***

Konečně se dostal tam kam chtěl.

Lucius Malfoy stál před malinkým obchůdkem, který se vlastně pořádně krámem ani nazývat nedal. Byla to jej jedna místnůstka, ale zato s jedním z nejdražších sortimentů široko-daleko.

Vešel dovnitř.
Malinký zvoneček nad dveřmi se rozcinkal, dávajíc tak majiteli krámku najevo, že někdo vešel a přeje si koupit něco z jeho speciálního zboží.

***

Severus sledoval spícího chlapce, něco se mu na něm nezdálo.
Možná to byl ten výraz, který Potter ve spánku měl. Možná to byly tiché steny, které mladíkovi občas unikly.
A nebo možná za to mohla jediná slzička, která si prodrala cestu skrz chlapcova pevně stisknutá víčka a pomalu mu stékala po tváři, jakoby tiše obviňovala celý svět zato, že chlapci ublížil.

Snape opravdu nevěděl, co si o tom má myslet.
Bylo by nejjednodušší se prostě otočit a zapomenout na to, že viděl Pottera ve chvíli, kdy nic nepředstíral. Ve chvíli, kdy byl právě ve spárech jakési noční můry. Ale byla to opravdu jen noční můra? Severus z vlastní zkušenosti věděl, že ne vše, co se nám v noci zdá se před tím nestalo.
Ale co se mohlo stát 'Chlapci, který přežil', aby vypadal takhle?

***

Vybral úžasnou věc. Teda... Úžasnou pro něj, ale ocení to i chlapec?
To Lucius netušil, ale upřímně doufal, že ano. Přece jen chtěl, aby s ním byl mladý Potter šťastný.
Nebyl tam naivní, aby si myslel, že se to stane ze dne na den, ale když bude postupovat krůček po krůčku, tak přece nakonec srdce nebelvíra získat musí, nebo snad ne?

***

Harry se na posteli přetočil, opět něco zamumla.

Snape jej znepokojeně pozoroval. Ještě stále nebyl rozhodnut, co by měl udělat.

Vždyť je to Potter, Salazare...

Náhle se pokoj naplnil chlapcovým zoufalým křikem. Harry sebou na posteli začal zuřivě házet, vykřikujíc cosi, co se vzápětí opět změnilo v šílený křik.

Snape neváhal a k maldíkovi přiskočil. Sice jej nesnášel, ale měl nakázáno se o něj postarat a to bohužel zahrnovalo i toto. Nebo že by se snad ozvalo jeho lepší já?

"Pottere, slyšíte mě, proberte se," jemně s chlapcem zatřásl.

Harry se stále zmítal a cosi přitom vykřikoval.

"No tak prober se!" zatřásl s chlapcem víc.

Černovlasý chlapce vyděšeně otevřel oči. Vylétl do sedu a zděšeně se rozhlížel kolem. Stále se třásl, jeho pohled bloudil po místnosti, jakoby si nebyl jist kde je a jestli se mu tady nemůže něco stát.
Po tvářích mu stékaly další slzy.

Snape na něj jen konsternovaně zíral. Netušíc, co přijde.

"Jste v pořádku?" zeptal se po chvíli, kdy mladík mlšky seděl, pevně svíral peřinu a upřeně hleděl před sebe.

Harry se roztřeseně otočil na Snapea, tvářil se jakoby jej viděl poprvé v životě.

"Ne-nechci..." hlesl chlapec.
"Co nechcete, Pottere?" nechápal Snape.
"Nechci se tam vrá-tit," zaševelil Harry a tiše se rozvzlykal.

Snape opět jen zíral. Co měl dělat? Brečí mu tady Potter a on ani neví proč?

Nejistě se k chlapci naklonil a tak nějak ho popleskal po zádech, snad ve smířlivém gestu.

Ani ve snu by jej nenapadlo, že se k němu mladík přitulí a začne mu slzami skrápět hábit.

"No tak..." trochu se vzpamatoval profesor a snažil se teď chlapce uklidnit.

Co se sakra stalo? Já tady uklidňuju Pottera? Pottera?!

"Šššš," Snape tohle nikdy nedělal, on prostě nebyl ten typ za kterým někdo přišel, aby jej utišil a teď? Teď k tomu přišel jak slepý k houslím a ještě ke všemu je tohle Potter. Ten Potter, kterého ze srdce nesnáší.

Sakra!

"Ne-nechci..." nesmyslně blekotal Potter a stále tiše vzlykal.

"No tak, uklidni se, to bude dobrý," vlastně ani nevěděl, co bude dobrý a jestli to bude dobrý, ale přišlo mu to jako skvělá fráze.

***

Lucius zůstal stát mezi dveřma. Pohled mu ztvrdl, když spatřil Snape jak objímá JEHO chlapce.
Poslední komentáře
02.11.2007 17:16:35: Jak by jsem to asi vysvětlila. Povídky typu HP mě nikdy moc nezajímali, ale díky takovýmhle jako je ...
31.10.2007 18:27:34: Přechodníky jsou ve dvou časech.. Použiju sloveso volat přítomný přechodník: Muž.rod: koncovky: a...
31.10.2007 15:40:30: nějak se mi povedlo týdle povídce vyhýbat ale už sem to napravila a musím říct že je to supr povídka...
30.10.2007 21:18:05: Blanch: Ták a teď jsem si kvůli Tobě prošla pár stránek s českým jazykem, prostě mi to nedalo. A tam...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.