Amor firme ut misos HP/LM

32.kapitola - Obyčejný svět 2/2

Malými krůčky se poposunujeme dopředu. Možná jsou někdy až příliš mizivé, ale dělám co můžu.
Uvažovala jsem, když tak tuhle povídku ukončit, ale vážně nevím. Ještě je tam několik věcí, které musím dořešit a těmi malými krůčky se k nim ne a ne dostat. Tak semnou mějte trpělivost.
Zpět na Malfoy Manor se Harry mrzutě odpoutal od Luciuse a zamířil do svého pokoje. Přes jeho vlastní zamyšlenost mu unikl nejistý, možná i trochu zoufalý výraz, který měl na tváři Lucius.

Plavovlasý kouzelník si s pozvdychem sundal plášť.
Doufal, že by si s Harrym mohli o všem popovídat až se vrátí domů, jenže teď, když Harry skoro až utekl do svého pokoje, copak to šlo?
Ne, bude muset počkat až se mladík sám rozhodne přijít a třeba něco říct. Je také možné, že to nechá tak, přeci nemůže vědět, že Lucius něco mohl zaslechnout a vyvodit si z toho své závěry.

Malfoy nebyl natolik nevšímavý, aby nevěděl, že jeho city, kterými podle něj chlapce opravu zahrnoval, jsou, nebo někdy budou, opětované. Ale teď. To co zmínila ta dívka.
Ne, nebál se, že by jej Harry opustil z vlastní vůle. Jenže pokud tam bude ta možnost. Pokud mu budou všichni chtít tímhle 'pomoci'. Co když se chlapec nechá zlanařit? Co když jej opustí..?
Lucius se potřeboval ujistit, že aspoň nyní nic takového nehrozí.
I když... K čemu by takové ujištění bylo? Nemohl přeci vědět jako to bude v Bradavicích. Jaký tlak bude na Harryho vyvíjen.

Brumbál.
Člověk, který Luciuse v tomto momentě nejvíce děsil, člověk, kterého nejvíce nenáviděl. Bál se, ne o sebe a to, co by se mu mohlo stát, kdyby s čarodějem přišel do křižku. Ale co Harry?
Ještě stále nevěděl, co přesně se mezi Harrym a ředitelem Bradavic stalo. Pokud ale byla aspoň z poloviny pravda to, co si myslel Severus, tak to bylo dost špatné. Jak se Harry vypořádá s tím, že se bude muset vrátit do školy a že tohohle člověka tam bude muset potkávat?

Další a další otázky se rojily v mysli plavovlasého kouzelníka. Nevěděl, kde by na ně našel odpověď. Nestačilo si jen promluvit s Harrym. Vzájemně se ujišťovat, že vše bude dobré, že vše spolu vyřeší. Protože tak to nebylo. Nemohli všechno jen tak vyřešit, ne když se nebudou snažit.
Bude muset jít a začít otevírat dveře, které chtěl Harry nechat zavřené.

První mu na mysl, samozřejmě hned po Brumbálovi a problémy s ředitelem spojenými, přišel Harryho problém.
Musel jej začít už nějak řešit. Možná, že to Harrymu nevadilo. Třeba se s tím již smířil. Ale to on, Lucius, uděla nehodlá.
Nehodlá se jen tak dívat jak to cosi jeho manžela ničí.

***

Ryšavý mladík zamračeně seděl za stolkem před cukrárnou na Příčné ulici.
Naslouchal nadávkám dívky před sebou. Nevnímal jí, nechtěl poslouchat co mu říká, znal její argumenty nazpaměť. Vždyť ho tím vším zahlcovala celé prázdniny.
Už se jí ani nesnažil přesvědčit o opaku toho, co říká. Vždyť to nedokázal ani Harry...

V myšlenkách se vrátil ke svému příteli.
Zprvu, když jej sem Hermiona přitáhla, jej skoro ani nepoznal. Na okamžik je vyděsil, že má Grangerová v něčem pravdu, že se Harry u Malfoye opravdu má špatně, že...
Něco se muselo stát, proč by jinak vypadal tak špatně, tak roztěkaně a i v úsměvu zoufale?

Už už chtěl Hermionu nechat, aby řekla všechno co má v úmyslu, možná by si i on něco přisadil.
Jenže něco v tom výrazu mladého Nebelvíra přeci jen bylo, něco o čem se dalo mluvit jako o zamilovanosti. Záleželo na tom, jestli Malfoy Harrymu ubližuje, pokud jej mladík miluje? Co by se stalo, kdyby nějak docílili toho, že by od Malfoye mohl odejít, pokud by nechtěl?

Ale, další 'ale'.
Mohl Malfoy Harrym jen manipulovat?
Nemyslel si to. Ne doopravdy, i kyž červíček pochybností v něm začal hlodat. To však jen do okamžiku, než se plavovlasý kouzelník objevil.
Toho by si jen tak někdo těžce nepozorný, jako třeba v té chvíli Hermiona, jistě nevšiml. Ale Ron, který se právě na tohle zaměřil, mohl vidět, že i plavovlasý kouzelník na jeho přítele hledí zamilovaně, laskavě, toužebně, ale rozhodně v tom pohledu nebylo nic špatného.
Ne, tenhle muž Harrymu nemohl ublížit. Sice by mohl, podle toho všeho, co během války udělal, i toho co se o něm říkalo. Jeho pohled však říkal něco jiného.

V tom okamžiku si byl Weasley víc než když předtím jistý, že udělal správnou věc, když nesourodé dvojici pomohl, aby byla spolu.
Nedokázal si představit, že by to teď bylo jinak. Přes prázdniny si zvykl na myšlenku toho, že jeho přítel má za manžela Luciuse Malfoye.

Nechápal, nebo dobře chápal, že to Hermiona nemůže pobrat, že jí to vadí, ale nedokázal pochopit, že to Harrymu nepřeje, musí přeci i přes to jak jinak zoufale mladík vypadá, vidět to světlo, které z něj vychází. Musela přeci aspoň něco zaznamenat, když se Malfoy Harryho dotkl. Nebo že to dívka netoleruje. Vždycky se projevovala tak snášenlivě. Bojuje přeci za domácí skřítky, brání vlkodlaky a nedokáže se smířit s jedním Malfoyem.

„Musíme něco udělat!“
Ron se vzpamatoval s momentě, kdy hnědovlasá dívka rozzuřeně zamířila pryč. V rychlosti zaplatit a vydal se za ní. Nadával si za to, že jí právě nyní neposlouchal, možná by pak věděl, co má v úmyslu.

Dohonil jí v Děravém kotli, právě si nabírala hrst Letaxu.

„Co to děláš?“
„Pomáhám Harrymu, na rozdíl od tebe!“
„Hermiono... Kam jdeš?“
„Musíme mu pomoci, copak to nechápeš?“
„Kam jdeš?“ zopakoval otázku, začínal být nervózní.
„Do Bradavic--“
„Cože?“
„Za Brumbálem.“
„Hermiono, nemyslíš, že ředitel má i tak dost starostí, než ho ještě obtěžovat tímhle,“ povzdechl si.
„Ne. Je to jeho chyba, že se Harry dostal do rukou toho člověka!“
„Hermiono--“
„Přestaň! Brumbál s tím musí něco udělat...“
„Ale proč by měl? Copak to nevidíš? Harry je šťastný a to s Malfoyem!“chytil dívku za loket, snažil se jí šetrně odtáhnout dál od krbu.
„Neví co je pro něj dobré!“
„A ty to víš?“
„Samozřejmě,“ vytrhla se mu.

„Hermiono, nedělej to. Když už s tím chceš něco dělat, počkej až začne škola. Promluvíš si s Harrym, uvidíš, že--“
„Ne! Co si myslíš, že by řekl, to samé, co říkal dnes tady.“
„Možná proto, že to byla pravda..?“
Dívka naštvaně pohodila hlavou.

„Fajn, pokud je to pravda, tak to Brumbál zjistí!“
„Hermiono, ne..!“
Dívka však už zmizela v plamenech.

***

Černovlasý mladík vyšel ze svého pokoje.
Ještě se o tom, co se stalo nechtěl bavit, ale přeci jen začínal mít hlad a taky... Nechtěl, aby si Lucius myslel, že se třeba zlobí na něj, což rozhodně nebyla pravda.

On se vlastně ani nezlobil, jen... Nedokázal pochopit, že Hermiona, právě ta rozumná Hermiona, která skoro vždycky zachovávala chladnou hlavu, která nad vším dokázala uvažovat, vidět věci z více úhlů, že právě ona má takovýto názor.
Možná neměla ráda Luciuse. To by dokázal pochopit. To jak se k ní choval ve škole Draco a to jak se celkově aristokratická kouzelnická společnost stavěla k dětem narozeným u mudlů... Ale Lucius přeci není Draco! Sám s Hermionou nikdy nemluvil, neměl tedy jak jí urazit. I když to byl právě on, kdo poštvával Draca.
Jenže to všechno bylo tak dávno. Mohla být dívka proti tomu všemu ještě stále tolik vysazená, že neviděla nic kolem?

Vešel do obývacího pokoje.
Lucius seděl na pohovce, ve tváři zamyšlený výraz. Potter si hravě domyslel, nad čím může starší kouzelník dumat.

„Uhm...“
„Harry,“ plavovlasý muž se urychleně zvedl, zamířil k partnerovi, ve tváři měl směs obav, ale potěšení, že se mladík rozhodl k němu připojit.

„Jsi v pořádku,“ zlehka se jej dotkl. Stále si nebyl jistý tím, jak v různých situacích bude Nebelvír reagovat.
„Samozřejmě, nic se přeci nestalo,“ přesvědčoval jeho nebo sebe..?
„Dobrá... Nemáš hlad?“ Lucius věděl, že dříve či později se k tématu všeho, co se kolem Harryho točí budou muset dostat, možná spíš dříve. Proč to však nenechat ještě chvíli. Ještě chvíli v relativním klidu.

Jedli v tichosti.
Občas jeden nebo druhý přejel pohledem přes partnera, ani jeden z nich však nenarušil ticho, které právě panovalo.

Z ničeho nic se z místnosti s krbem ozvala rána, jakoby se někdo urychleně snažil k nim dostat a špatně odhadl čas, kterým to Letaxem trvá, skončil tak nyní rozplácnutý na koberci před krbem.

Lucius se zvedl, hůlku v pohotovostní poloze, netušil, kdo by se k nim mohl nyní chtít dostat. Přeci jen nečekané návštěvy nebyly nic, čemu by holdoval a všichni, které znal, to věděli.
Zamířil do místnosti. Harrymu mu byl v patách, trochu nejistě si pohrával s vlastní hůlkou, doufal, že to nebude nikdo, proti komu by jí musel použít. Stále si nebyl svým kouzlem dost jistý.

Ze světlého perského koberce se právě s tichým klením zvedal Ronadl Weasley. Zarazil se v polovině pohybu, když si všiml hůlky, která na něj mířila. Lucius si ještě nestačil uvědomit kdo je oním neohlášeným návštěvníkem.

„Luciusi...“ slabě jej okřikl Potter. Plavovlasý muž sklonil hůlku.
„Weasley! Co tady děláte?“
Ryšavý mladík se mezitím postavil, smetávaje ze sebe saze, čím ještě více umazal již tak zaneřáděný koberec. Pán domu jen přivřel oči, ve snaze se uklidnit.

„Přišel jsem vás varovat.“
„Přišel si-- Co?“

Harry se mezitím postevil poblíž Luciuse, tuše že zprávy, kterého jeho přítel přinesl opravdu nebudou dobré.

„Možná bychom si měli v klidu sednou, ne?“ navrhl Lucius.
Zrzavý nebelvír nejistě přikývl.

Přesunuli se do knihovny.
Černovlasý Nebelvír se lehce zoufale tiskl na Malfoye sedícího vedle něj. Pán domu se oproti tomu snažil zachovat klid. Nedokázal si představit co za zprávu jim může zrovna Weasley nést.

Ron se nadechl.
„Hermiona, ona to tak nemyslí,“ rychle se podíval na Harryho.
„Co udělala?“ Lucius začal tušit problém. Ta holka může všechno zkomplikovat.
„Šla za Brumbálem,“ povzdych.
„Cože? Proč?“ Harry zněl opravdu vyděšeně. Lucius jej něžně objal.
„Tedy..? Proč měla touhu navštívit ředitele Bradavic těsně před začátkem školního roku?“
„Ona... Myslí si, že s Harrym manipulujete--“
„Co?“
„No, že Harryho ovládáte, že mu--“
„Vím, co znamená manupilovat,“ zamračeně. „Proč si to ta holka ale myslí?“
„Já nevím, asi že... To jak Harry vypadá a tak. Možná jí nepřijde spokojený a navíc, je trochu divný, že si právě vy a právě Harry. Prostě se ty vy dva můžete vystát.“

Plavovlasý muž na něj zamyšleně hleděl.
„Také si to myslíte?“
„Co..?“
„Že Harrym manipuluji?“ Potter už už chtěl protestovat, zarazil jej však Luciusův pohled, nechal teda Rona, aby odpověděl.
„Ne, samozřejmě, že ne... Já... Uhm... Napadlo mě to, když jsme viděl Harryho na Příčné, ale nemyslím si to. Přeci bych mu nešel za svědka, kdybych si to myslel!“
„Dobrá tedy. Co uděláme se slečnou Grangerovou. Tuším, právě nyní je u Brumbála v kanceláři a všechny své domněky mu sděluje--“
„Nemůže Brumbál třeba... Co když bude chtít váš sňatek anulovat?“
Lucius se na rudovlasého chlapce zamračil, neměl rád, když jej někdo přerušoval.

„To se mu těžko může podařit.“
„Jak to?“
„Vzhledem k tomu, co--“
„Ne. To je jedno, prostě to nemůže udělat, jen ale... Co by tedy mohl udělat? Jak nám může uškodit?“ zajímal se Potter. Nechtěl, aby Ron věděl všechny podrobnosti o tom, co se o prázdninách stalo, jistě, něco se určitě časem dozví, ale teď ještě ne. Ještě bylo všechno příliš čerstvé.

„Nejsem si jistý, ale jak znám Brumbála něco vymyslí, přeci jen u něj obcházet zákon není nic neobvyklého,“ zamračeně konstatoval pán domu.

***

V Bradavicích právě hnědovlasá dívka udýchaně seděla v křesle v ředitelově kanceláři.
Urychleně a možná až s příliš velkým nasazením sdělila Brumbálovi vše, co měla na srdci, něco si možná trošku přibarvila, muselo to přeci vypadat o něco věrohodněji.

Brumbál by ale jistě žádné přibarvování nepotřeboval. Právě tohle bylo totiž to na co čekal. Stačil jeden jediný člověk, jediný studentík, kterému by se něco na vztahu Malfoye a jeho chlapce nezdálo a mohl rozjed další události.
Hermiona Grangerová se do této role hodila přímo skvostně. Byla přesvědčivá, odhodlaná a navíc, ona by jistě Harrymu nechtěla ublížit, vždyť to byla jeho velká kamarádka.

Brumbál se sám pro sebe spokojeně usmál.
Možná se mu nepodaří chlapce od Luciuse dostat, nebo aspoň ne na trvalo, ale může jejich vztah aspoň o něco zkomplikovat.





Pozn.: Nejsem si jistá, jestli si Lucius a Ron tykali. Tedy Ron Luciusovi vykal určitě, ale jak to byla naopak to už nevím, tak si budou teď prostě vykat, možná časem k tykání dojdou...
Poslední komentáře
04.11.2008 20:09:45: smileyási jim nejde psát komentáře, nemají správné vlohy pro to, mě to taky nejde, a kterého Pottera? ...
04.11.2008 17:10:29: Blackie: áno, mě taky štve... smiley Děkuji za komentář. Prava.smrt: nechcou, nechcou, to je zvláštní...
03.11.2008 20:26:54: smiley mě se taky komentáře psát nechcou a přesto se donutím, smiley to napětí je v tom očekávání a já j...
03.11.2008 19:44:43: Jů fajn kapitola .. Ty jo sem na tu Grangerovou pěkně nasštvaná ! Těšim se na další kapču smiley...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.