Amor firme ut misos HP/LM

33.kapitola - Moc nad námi 1/2

Budu moc ráda, když mě na překlepy a chyby upozorníte, pak to budu moci opravit..!
Varování: 12+
Lucius se procházel po knihovně, no procházel, se sklenkou whisky chodil sem a tam. Uvažoval nad tím, jak se věci opět zkomplikovaly. Zpráva, kterou přinesl Weasley byla nepříjemná, o mnoho horší však bylo úřední oznámení, které přišlo o pár hodin později.
Brumbál, jak se dalo očekávat, zmobilizoval ministerské pracovníky. Ne, nechtěli Harryho umístit jinam, o to Brumbál ani nežádal. Chtěli však poslat úřednici, která má na jejich společné soužití nějaký čas dohlížet.
Luciuse to trochu udivilo, očekával, že se Brumbál pokusí o víc, myslel si snad, že je jejich společný život na tolik pochybný, aby se ministerstvo rozhodlo zasáhnout?

***

Ronald Weasley netrpělivě poposedával na posteli. Čekal až se vrátí Hermiona, potřeboval vědět, co udělala, jestli mělo její pochybné udání nějaký vliv na události, které se právě rozeběhly. Věděl o tom, co Brumbál udělal, v době, kdy přišel na Malfoy Manor úřední dopis tam stále ještě byl. Pokud do té doby pochyboval o tom, jaký je vztah mezi Malfoyem a Harrym, tak po tomhle už nemohl.
Možná, kdyby se svědkem něčeho takového stala Hermiona, tak by i ona přestala pochybovat o pravosti Malfoyova citu k Harrymu a vlastně i o Harrym.

Harry se bezprostředně po přečtení dopisu zhroutil. Nedal ani na Luciusovo přesvědčování, že všechno bude v pořádku, že na jejich životě přeci není nic, kvůli čemu by se je měli pokusit rozdělit. Mladý Nebelvír s ním očividně nesouhlasil. Mezi vzlyky mumlal cosi, čemu Ron nerozumněl. Plavovlasý aristokrat mu však očividně porozumněl okamžitě. Opět jej začal uklidňovat.

Ron ani nemusel slyšet slova, která mu říkal, aby pochopil jejich význam. Ale co jej naprosto fascinovalo byla něžnost, se kterou se Malfoy Harryho dotýkal, se kterou jej klidnil, pečoval o něj.
Bylo to až přeslazené, ale tak... Vzácně krásné. Pro tenhle okamžik snad až Harrymu záviděl, že má někoho, komu na něm záleží, kdo je pro něj ochotný udělat cokoliv, i když to tím někým byl právě Malfoy.

Pak odešel, Harry si šel lehnout, dle jeho slov mu nebylo dobře, Lucius mu to jen odsouhlasil, a Ron tam nechtěl zůstat sám s Malfoyem. Přeci jen, před Harrym se aristokrat mohl chovat stokrát dobře, ale kdo ví, jak se k němu bude chovat až tam Nebelvír nebude..?
Raději to nechtěl riskovat, ne teď, když má ještě čelit Hermioně, musel si o Malfoyovi zachovat to nejlepší mínění.

Otevřely se dveře. Do pokoje vešla hnědovlasá dívka.

„Kde si byla?“
„U Brumbála, vždyť to přeci víš,“ odsekla.
„Hermiono, víš vůbec, co si udělala?“ začal smířlivě.
„Samozřejmě! Chráním Harryho!“
„To ne... Kdybys je viděla, oni--“
„Přetvářka, pouhá přetvářka, jakobys neznal Zmijozely,“ odfrkla si Hermiona, sedaje si na postel naproti Ronovi.
„To je přece hloupost. Malfoy ho miluje--“
„Malfoy neví co je láska!“
„Dobře, na tom vlastně nezáleží. Harry miluje jeho.“
„Oh, vážně? Harry se na něj pouze upnul, protože tady Malfoy byl, uvidíš, že jakmile začne škola a Malfoy tam nebude, všechno se změní, pokud to do té doby neudělá Brumbál.“
„Hermiono, proč--“
„Malfoy Harrymu ubližuje!“
„Ne, to ne... Ty mu ubližuješ...“
„Cože?!“
„Harry je šťastný s Malfoyem, proč to nechceš pochopit.“
„Přestaň říkat nesmysly. Tohle je hloupost. Harry neví co chce.“
„A ty víš co chce?“
„Já vím, co je pro něj nejlepší!“
„Ale--“
„Nebudem o tom diskutovat. Řekla jsem o tom řediteli a ten už s tím něco udělá!“ rozhodně.

Rudovlasý mladík si jen povzdechl, nedokázal pochopit, že je Hermiona tak zatvrzelá.

***

Další ráno Harry sešel do jídelny.
Lucius již seděl za stolem, před sebou kávu a v ruce rozevřené noviny. Potter si sedl za stůl, přitáhl k sobě hrnek s čajem, snídaně se ani nedotkl.

„Kdy má přijít..?“
Plavovlasý kouzelník zvedl pohled od tisku, zahleděl se na mladíka před sebou.
„Nejsem si jistý, snad někdy kolem poledne,“ povzdechnutí. Ani jemu se nelíbilo, že se opět někdo bude šťourat v jeho soukromí, že někdo cizí si jen tak přijde a bude posuzovat jeho vztah s mladým Nebelvírem. Ale co mohl dělat? Kdyby s tímto krokem ministerstva nesouhlasil, hned by si každý myslel, že má co skrývat a to on rozhodně neměl.
Jen ať tedy přijdou, ať vidí, že jejich vztah je šťastný...

Lucius se zamyšleně podíval na Harryho. Byl mladík šťastný? Nebyl si jist. Chlapec s ním nikdy o svých pocitech nemluvil. Co když nebyl šťastný? Co když chtěl nějakou změnu?
Pravda, nezdál se nadšený představou toho, že je sem přijde někdo zkoumat, vlastně byl zděšený.
Lucius si živě pamatoval včerejší utěšování přecitlivělého Nebelvíra.
Ale pak tedy... Bylo tady snad něco, co by bylo třeba skrýt? Co by neměl nikdo, a zvláště nikdo z ministerstva, vidět, znát?

„Harry--“ začal, byl však přerušen tónem zvonku, který se rozezněl halou. Zelenooký mladík sklopil zrak k desce stolu, nepatrně usrkl čaje, roztřesenou rukou jej odsunul.
Lucius se zvedl. Obešel stůl k Potterovi.
„Bude to v pořádku,“ něžně jej obejmul.
„Jo, snad...“

V hale, již uvítaná domácím skřítkem, který jí ihned i zkonfiskoval kabát, stála odměřeně se tvářící ministerská úřednice.

Harry při pohledu na ní trochu zacouval zpátky ve snaze utéci, zmizet, zabránila mu v to však Luciusova ruka, která jej o něco silněji cyhtila za předloktí. Malfoy jej přitáhl k sobě, propletl své prsty s jeho a vykročil vstříc úřednici.

***

Brumbál seděl ve své pracovně.
Věděl, že touhle dobou bude již ministerský úředník v Malfoy Manor a Harry s Malfoyem budou pod řádný dozorem.
Možná že nakonec nic nenajdou, ale aspoň na pár dní je to trochu omezí. Malfoy nebude mít šanci se Harrymu dostat ještě více pod kůži a pak, ve škole? To už bude úplně o něčem jiném. Harryho bude mít pod dohledem on a všechno by se mělo obrátit v jeho prospěch.
Vždyť, i kdyby si Malfoy vydobyl víkendy strávené s Harrym, tak celý týden bude moc být pouze jeho.

Jeho Harry. Jeho zlatý chlapec.
O prázdninách to vzal za špatný konec, jenže touha byla silnější než on. Teď však stejnou chybu neudělá, musí Harryho přesvědčit, že to co dělal, bylo jen pro jeho dobro, pro něj! Oddálí chlapec od Malfoye, získá ho jen a jen pro sebe. Harryho přátelé mu nebudou stát v cestě, aspoň dle Grangerové tak usuzoval, vždyť to byla právě ona, kdo mu tak výhodně nahrál do karet.
A Weasley? S tím jistě nebude problém. Rodiče jej určitě vedli k tomu, aby vždy a za všech okolností věřil řediteli. Navíc, neměl důvod být na straně Malfoye.
Brumbál věřit tomu, že holý fakt toho, že klany Weasley a Malfoy stály vždy naproti sobě.

Harry nemůže vydržet nepodlehnout, když mu bude každý říkat, jak je Malfoy zlý a jak jediné co musí udělat je jít za ním, za Brumbálem.

Ředitel se spokojeně usmál. Věřil tomu, že nakonec se všechno obrátí v jeho prospěch. Ještě měl několik es v rukávu a ty mu jistojistě dostanou mladého Nebelvíra.

Harry nebyl jediný, po kom ředitel toužil, ale chlapcova moc a to jak se s ním lehce manipulovalo, byly věci, které Brumbála přitahovaly.
Před lety bylo podobných studentů ve škole více, ale dnes? Dnes už snad opravud jen Harry... A dívky, ale ty ředitele nezajímaly.
Možná snad ještě...

Další zlověsný úsměv přelétl přes ředitelovu tvář.
Právě teď, zničeho nic, snad to bylo osvícení, jej napadl plán dokonalé pomsty, pokud by se snad něco nevydařilo. Pokud by Harry byl těžším soustem, pokud by snad k Malfoyovi něco opravdu cítil a jemu by se nepodařilo to překonat. Ano, právě jej napadla dokonalá pomsta, jak zničit Malfoye a tím pak i Harryho.
Ale to má ještě čas. Zatím se pokusí získat svého zlatého chlapce zpět.

***

Harry zamračeně seděl na pohovce, snažil se číst a přitom neposlouchat na co se úřednice vyptává Luciuse.
Plavovlasý kouzelník seděl vedle mladíka, nohy ledabyle přehozené přes sebe, na první pohled uvolněně se vybavoval s ženou sedící v křesle naproti němu.
Potter však poznal, že Lucius není úplně v pohodě, že není tak uvolěný, jak se snažil působit. Gesto, jakým si netrpělivě odhazoval vlasy z obličeje, to jak proplétal prsty, jak lehce špulil rty, když úřednice prohodila něco, co mu nebylo zrovna po chuti.
Ne, Malfoy nebyl klidný a právě tenhle fakt Harryho uklidňoval více než tisíce slov.

Harry měl své kolo odpovědí na otázky již za sebou, nechtěl vlastně ani vědět jak bude na to samé odpovídat Lucius. I když zvědavost byla silnější a on se několikrát nachytal přitom, jak do knihy jen zírá a přitom vnímá rozhovor vedle něj.

Nebelvíra potěšilo, že to úřednice nebere moc oficiálně. Přeci jen, to že je nechala odpovídat na stejné otázky o jejich společném soužití v přítomnosti toho druhého o mnohém vypovídalo, i když je předtím požádala o tom, aby si do odpovědí vzájemně nezasahovali.

Možná to celé nebude zase tak špatné. Třeba to i k něčemu přispěje, pokud tedy opravdu na jejich vztahu nenajdou nic závadného. Pak by to totiž mohlo přesvědčit ty, kteří stále ještě o jejich vztahu pochybují, s Hermionou v čele.

Opět se zahleděl do knihy.

***

Později toho dne, když venku již panovala černočerná tma, se Lucius vkradl k Harrymu do pokoje.
Pracovnice ministerstva již odešla, oznámila jim, že přijde další den, kdy se bude snažit zachytit jejich obvyklý společný život.

Černovlasý mladík ležel na posteli, pohled upřený ke dveřím. Nějak vycítil, že se k jeho pokoji kdosi blíží.
Slabě se pousmál, když se dveře pootevřely, dobnitř pronikl pramínek světla z chodby, byl však vzápětí zakryt temnou postavou.
Lucius zavřel dveře. Potichoučku došel k posteli.

Potter se nepatrně odsunul na druhý konec, uvolňujíce tak místo pro pána domu.
Postel se pod vahou Luciusovou vahou prohnula. Nahnul se k ležícímu chlapci. Plavé vlasy Harryho lehce zašimraly na obličeji. Lucius jej zlehka políbil.
„Možná bychom mohli začít uvažovat o změně uspořádání...“
Potter slabě zapředl, když mu Lucius přejel jazykem po krku.
„Změně..?“ ztuhl.
„Mohli bychom začít mít společnou ložnici...“ pohladil mladíka po tváři, nejistě očekávaje jeho odpověď. Už se jej na tohle chtěl zeptat víckrát, hlavně potom, že v Německu chlapec zvládl mít s ním společné lože. Jenže pak se staly všechny ty věci a Nebelvír se zdál být tak zdracený, tak nepochopený. Skoro na sebe nenechal sáhnout, to až poslední dobou se začal trochu uvolňovat, nechal se sem tam políbit.

„Společnou--“ Potter se zarazil.
„Samozřejmě na tebe netlačím, jen mě to tak napadlo, já--“
„To je v pořádku, já... Uhm... Myslím, že to je dobrý nápad,“ trochu roztřeseně vydechl mladík.
Lucius si jej k sobě přivinul. „Mě se nemusíš bát.“
„Já vím...“

Harry si položil obličej na Luciusův hrudník, naslýchaje tak pravidelným úderům mužova srdce.
Spokojeně se pousmál. Aspoň na okamžik mohl uvěřit, že bije jen pro něj.



Pozn.: Tak se mi děj zase nějak protáhl, ale pokusím, vážně se pokusím, už v další kapitole poslat Harryho do Bradavic, snad...
Poslední komentáře
14.11.2008 23:59:06: smileyjj brouček Lucík, není to přeslazený, jsem se před tím díval na horor a ani v tom moc rozdíly ne...
14.11.2008 18:45:02: Characterless: Já osobně bych řekla, že jsou sladcí až moc. smiley Já Hermionu taky nemusím, to je mys...
10.11.2008 20:54:49: NÉÉÉÉ nemusíš tak spěchat..naopak...s tou pracovnicí v zádech by to mohlo být zajímavé :D a třebas b...
09.11.2008 20:04:15: smiley${1}zase moc pěkná kapitóla, Brumbál parchant jako vždy smiley${1}a brouček Lucíksmiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.