Amor firme ut misos HP/LM

37.kapitola - Na severní frontě klid 1/2

Je zbytečné se omlouvat, vím o tom, že mi to trvalo neskutečně dlouho. Já být svůj čtenář, tak mě asi přinejmenším přizabiju. Ale je to teď nějak moc vytížené. Mno jo, stále si jenom stěžuju. A to ještě ani nejsem ten typ, který by maturitu nějak hrotil, ale stejně se na pc skoro nedostanu. Ach jo, už se vážně těším na dobu potom, to bude klid... Ke kapitole. Ach jo. Já tak nechtěla klidnou kapitolu! Měla jsem vymyšlenou takovou krásnou, krásnou, krásnou. Dobře, tak krásnou z mého pohledu, ale budiž. Chcete oddechovku, jak je libo. Mě to zase tolik netrápí, jednou bych jí stejně dá musela. ;o) Komentáře jako vždy velmi potěší.

Varování: 15+



Harry ani netušil, jak se to tak rychle seběhlo. Každopádně se zdálo, že se věci aspoň trochu obrátily jeho směrem. Samozřejmě to opět nebylo jeho dílem. On ani netušil, že by mohl, nebo spíš měl, něco udělat.

Byl už večer, když se chystal jít na svůj první školní trest. Strach jej dohnal už dávno, teď se jej spíše chápala apatie. Byl smířený s tím, co jej může čekat. Samozřejmě nebyl připravený, nechtěl, aby se cokoliv stalo. Nebylo mu to ani jedno, jen... Nevěděl, co jiného by měl dělat, než se tomu poddat.

Cestou ke Kristiánově kabinetu jej však zastavil Snape. Nevypadal nijak nadšeně. Stroze Harrymu oznámil, že má jít němu do kabinetu a že profesorovi Abusovi nějak vysvětlí. Harry sice nepředpokládal, že by Kristián mohl jakkoliv souhlasit se Snapeovým rozhodnutím, ať už byl jakkékoliv. Ale co mohl dělat. Musel je poslouchat oba a přeci jen Snape byl na potravním řetězci daleko nad Abusem. Navíc jakkákoliv šance na chvíli oddálit střetnutí s Kristiánem bylo příjemné.


Nevěděl jak, ale stalo se, že najednou stál v obývací místnosti Malfoy Manor. Lucius očividně o všem věděl, neboť se vůbec nepodivoval nad Harryho přítomností. Potter netušil, co přesně se tady děje. Co mohl Severus Luciusovi říct, že se nyní ocitl tady. Nebo to snad bylo naopak? Řekl něco Lucius, aby jej dostal k sobě? Přeci o Krtistiánovi vědět nemohl, nebo snad ano..? Kdo by mu to mohl říct..? Snape... jistě. Jenže jak by mohl vědět, že pro Harryho nový profesor představuje nějaké nebezpečí..? Mladík se o ot raději nezajímal. Nechtěl to vědět. Přesto bylo příjemné vědět, že se někdo staral...


V mysli se mu objevilo pár nepříjemných myšlenek. Přeci jen, kdyby se tohle Brumbál dozvěděl, určitě by z toho nebyl právě dvakrát nadšený. Ne. Nad tím teď nesměl přemýšlet. Proč by se měl neustále starat o to, kdo má na co jaký názor. Komu je co do toho, kde tráví svůj čas. Měl by přestat uvažovat tak Nebelvírsky. Ještě, že měl Luciuse. Nyní mu plavovlasý kouzelník připadal jako anděl spásy. Zmijozel to o sobě nejspíš ani netušil...


***


Snape věšel do Abusova kabinetu. Měl před sebou ještě nepříjemnou povinnost oznámit novému učiteli, že se jeho žák nedostaví na přidělený trest. Samozřejmě nebylo v pořádku, že Potter odjel z hradu, jenže zdálo se to jako dobré řešení. Aspoň než zjistí, co se tady děje. I když... Severus si nedělal naděje, že by na to mohl přijít v blízké době. Ale... Aspoň nějaké možnosti by se mohl dobrat. Musel vědět, zda Potterovi hrozí nějaké nebezpečí. Přeci jen za něj měl nějakou tu zodpovědnost.


Ještěže Lucius byl natolik rozumný a na nic moc se nevyptával. To by mu ještě tak chybělo aby po Bradavicích běhal naštvaný, leč bývalý, smrtijed.


Zaklepal na dveře kabinetu.


Kristián v domnění, že jde o Harryho otevřel s širokým, zlověstným, úsměvem dveře. Strnul, když se ocitl tváří v tvář zamračenému Snapeovi.


„Přejete si?“ zavrčení.

„Potter nedorazí,“ ledabyle.

„Cože? Proč? Má školní trest. Pokud vím, tak ty se na této škole dodržují. Nemyslím, že by si nějaký student mohl dovoli na něj nepřijít. Je to v rozporu se školním řádem!“

„Toho jsem si vědom. Avšak Potter nedorazí.“

„Půjdu za Brumbálem.“

„K tomu není důvod. Potter si svůj trest může odbýt jindy. Dnes má trest u mě.“ V duchu zaklel. Abus pochopitelně mohl jít za Brumbálem. A samozřejmě by docílil toho, že by se Potter ihned musel vrátit do školy. Přeci jen byly jasně stanovený pravidla. Jenže... Snapeovi se na novém profesorovi prostě něco nezdálo. Nebyl si úplně jistý co. Ale jakoby... Jakoby z nového profesora byla cítit pachuť krve...


Tenhle pocit míval, když se kolem něj motalo příliš mnoho smrtijedů. Jenže co věděl, tak Abus smrtijedem nebyl, ani nemohl být. Vždyť podle Brumbála nedávno dorazil z Německa. Německo. V hlavě se mu rozezněl varovný zvon. Věděl, že něco přehlédl. Nedokázal však určit co.


„Fajn. O to trest bude delší,“ naštvaně.

„Proti tomu nic nemám.“ Samozřejmě, že má! Pokud věděl, tak Potter nic tak špatného neudělal. Ale od toho tady on nebyl. Ještě aby se Pottera zastával na veřejnosti. To by mu tak scházelo.


***


„Chtěl bych tady zůstat...“ zavrněl Harry. Leželi s Luciusem v posteli. Slunce pomalu začínalo vycházet. Harrymu bylo jasné, že se bude muset vrátit do školy. Jak moc tam nechtěl. Jak rád by zůstal tady... Jenže to nešlo. Nebyl srab, byl Nebelvír! Musel se svým démonům postavit. Nějak to vzládne. Musí. Nic jiného mu nezbude. Jenže... Být s Luciusem bylo o tolik snazší.


„Můžeš.“ Lucius jej jemně políbil na šíji. Chtěl aby tady Harry zůstal. Potřeboval ho... Neměl dobrý pocit z toho, že by se mladík vrátil do Bradavic. Zneklidnil jej hlavně Severusův dopis. V Bradavicích se něco dělo. Kéž by tak věděl co. Kéž by tam tak mohl být a svého andílka ochránit...


„Ne. To nejde. Mám tam přátele. Nemůžu je jen tak nechat. Jen tak odejít. Já... Chtěl bych,“ skoro to znělo jako vzlyknutí.

„Harry, co se děje?“ Lucius byl opravdu znepokojený. Sice byl od prázdnin Harry přecitlivělý, ale už se nestalo dlouho, aby se zničeho nic začal hroutit.

„Nic...“

„Harrymu, mě to přeci můžeš říct,“ přivinul jej k sobě. Bylo mu jasné, že mu mladík nic nepoví. Přesto chtěl, aby věděl, že může. Že v něm bude mít oporu.


„Zůstaň aspoň dnes.“

„Co..?“

„Dnes.“

„Ale, to... Mám přeci školu,“ namítl.

„Na jeden den to nevadí. Severus tě omlouví.“

„Jistě,“ úšklíbnutí. „A co řekne?“

„Že ti není dobře.“

„Jasné a Snapeovi to někdo bude věřit,“ zamračeně. Ano, chtěl si aspoň jeden den volna užít. Sice věděl, že za chvíli je víkend a on se sem bude moci vrátit, jenže... Jenže se Bradavice zdály dál, než si předtím myslel.


„Prosím...“

Potter se na Lucius udiveně povídal. Lucius jej prosil? Proč? Aby tady zůstal?

Vlastně proč ne. Šlo o jeden den. Třeba na to nikdo nepřijde. A pokud ano..? Co na tom záleželo? Aspoň kdyby jej vyhodili ze školy, tak by se nemusel starat o to, co se tam děje. Mohl by si pokojně žít a to bez pocitu, že to sám vzdal...

No, tolik štěstí by on neměl. Brumbál by jej nevyhodil. To bylo jasné. Proč by to tedy měl řešit..?

„Dobře.“

„Skvělé... Miluji tě...“ Políbil jej na rty. Slabě se usmál. I malé vítězství stačí. Třeba časem Harry zjistí, že se do školy vracet vůbec nepotřebuje.


***


Harry se vracel do školy.

Nakonec se s Luciusem domluvili, že se aspoň na noc vrátí do Bradavic. Bylo by nejspíš až moc nápadné, kdyby dvě noci za sebou nespal v Nebelvírské věži.


S poněkud zasněným výrazem procházel hradem. Skoro nikoho už nepotkal. Jak by taky mohl. Bylo těsně před večerkou, než jej Lucius pustil. Navíc jej ještě zdržel Snape a vysvětlil mu verzi, kterou má říkat, kdyby se někdo zajímal o to, kde byl.


Potter došel k závěru, že Snape vlastně nebyl tak špatný. Jen... Jen asi neuměl dávat najevo, co cítil. Nebo to nechtěl dávat najevo. Jak by svět byl jednodušší, kdyby se stejně uměl chovat i on.

Bylo jisté, že jej Snape stále nenávidí, ale zdálo se, že aspoň kvůli Luciusovi se drží. Nejspíš tedy nějaké city mít musel. Avšak, nejspíš, kdyby na to teď měl čas. Tak by se Harry zamyslel nad tím, co přesně za Snapeovou přízní vězí. No, možná by nebyl zase tolik potěšen.


Vešel do věže. Jak předpokládal, tak zde skoro nikdo nebyl. Jen v rohu seděl nad haldou knih Hermiona. Když Harry vešel, spražila jej nepříjemný pohledem. Po chvíli se zdálo, že se chce zvednou, snad něco říct. Nakounec nespokojeně zakroutila hlavou a opět se sklonila nad knihy. Zelenooký mladík se zamračil. Nebyl si jejím chováním moc jistý. Každopádně teď měl příliš dobrou náladu na to, aby se zajímal. Nechtěl vědět, jaké výtky by jí zase mohly napadnout. Nechtěl s ní mluvit, ne teď. Teď chtěl jít spát, byl řádně unavený. A konečně i trochu šťastný...


Vešel do ložnice. Pomalu tápal ke své posteli.

V polovině cesty se zarazil. Slyšel podivný zvuk. V jejich místnosti byl tak náhlý, tak nápadný, tak neobvyklý. Znělo to skoro jako... Skoro jako vzlykot. Tichý, tlumený vzlykot. Znal tenhle zvuk. Nějak podobně to znělo, když se on sám snažil pláč tlumit do polštáře.


Zmateně pohlédl na postel před sebou. Ronova postel... Co se to dělo? Proč by Ron..?

Pomalu přešel k posteli. Jen na chvíli zauvažoval nad tím, zda nemá jít raději spát. Ale Ron byl jeho kamarád, když měl nějaké drable, pomohl mu. Stál při něm. Co by byl on sám za přítele, kdyby se nestaral o to, co se děje.


Odtáhl závěs. Jak předpokládal. Rudovlasý mladík ležel na posteli. Objímal polštář pod sebou a tiše runil slzy.


„Rone..?“ nejistě jej oslovil.

Weasley sebou trhl. Ze rtů mu unikl vyplašený sten. Otočil se k Harrymu.

„Co se stalo?“ Potter neklidně popošel blíž. V očích rudovlasého mladíka se zračila bezmoc, strach a ještě něco, něco, co Harry nedokázal identifikovat.

„N-nic...“

„Rone... Mě to přeci můžeš říct,“ sedl si vedle něj na postel. Bylo mu jasné, že stejně tak se jeho samotného ptal Lucius a on sám mu nechtěl odpovědět. Proč by jemu měl Ron něco říkat?


„Nic se nestalo,“ přivřel oči, snad aby zabránil dalšímu přívalu slz.

„Rone...“

„Ne. Nic. Dobrý. Prosím, nech to být,“ zoufale.

„Ale já...“

„Harry,“ plačtivě.

„Dobře, dobře...“


Se smíšenými pocity ulehal do postele. Slyšel tiché zaševelení kouzla. Bylo mu jasné, že to byl Ron. Nejspíš právě použil clonu kolem své postele.

Harry si tiše povzdechl. Tak rád by věděl, co Rona trápilo. Co jej trápilo natolik, že se z toho takhle sesypal..?


S pcitem toho, že něco přehlédl pomalu usínal.

Poslední komentáře
29.05.2009 14:19:18: už se moc těším! a držím pěsti ať Ti to dobře dopadne!!! =)
29.05.2009 13:47:34: už se moc těším! a držím pěsti ať Ti to dobře dopadne!!! =)
28.05.2009 12:00:50: jesssnape: Tak to jsem ráda, že se ti povídka líbila. smileyDalší kapitola samozřejmě bude, ale až tak...
27.05.2009 21:39:08: pááání!!! to je úžasná povídky, já nemám slov... musím říct, že jsem nikdy neměla ráda a ani nečetla...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.