Amor firme ut misos HP/LM

38.kapitola - Na severní frontě klid 2/2

He. Napadlo mě něco, co se asi nikomu nebude líbit, ale já jsem tou představou naprosto unešená. Navíc by mi to teď to povídky i docela zapadalo. Co vy na to, kdybych tam přidala další slash pár..? Sakra, já ho tam asi nějak nenápadně dám tak jako tak, teď mě to tak fascinuje... ;o)

 


Druhý den u snídaně Harry vrhal zachmuřeně pohledy na rudovlasého chlapce. Ron vypadal... Na první pohled se zdálo, že je všechno v pořádku. Ale něco tam bylo špatně. Něco byl ostrašně špatně. Slabý třas rozechvíval ruce zrzavého Nebelvíra. Oči jakoby postrádaly obvyklý lesk. Co se stalo?

Harry by to tak rád zjistil. Věděl, že se může zeptat, ale odpovědi by se mu nejspíš nedostalo. Co tedy mohl udělat? Mohl někomu říct, aby zjistil, co se Ronovi stalo. Ale komu? On byl přeci jeho přítel, on by se o něj měl postarat, tak jak to ostatně dělal Ron, když něco nebylo v pořádku s Harrym.

Tak za kým jít..? Hermiona? Ta jim pomáhala vždycky dřív, když něco nebylo v pořádku. Nevíc to byla dívka a měla jiný pohled na různé věci. Jenže ta se s nima ještě stále nebavila. Bylo i docela možné, že by Ronovi jeho trápení přála. Nadruhou stranu vždycky si myslel, že Hermioně na Ronovi záleží o něco víc než jako na kamarádovi. Třeba by se pokusila něco zjistit... Třeba mohl jít za některým profesorem. Jenže za kým? Komu mohl dostatečně důvěřovat? Nebyl si jistý...

Povzdechl si. Mohl to nechat být. Třeba to nic nebylo. Třeba si všechno jen špatně vyložil. Musel počkat. Ano, počká a uvidí. Jen doufal, že to opravdu není nic vážného, nerad by něco pokazil tím, že by se nestaral, že by... Měl nepříjemný pocit, že mu cosi uniká.


O pár hodin později dorazili Nebelvírští na další hodinu. Na Obranu proti černé magii. Harry se stále tichým Ronem si sedl do zadní části učebny. Potter si nemohl nevšimnou divných pohledů, které na ně, hlavně na Rona, vrhala Hermiona. Vypadalo to, že i přes to, jak moc byla zatvrzelá proti Harrymu a jeho sňatku s Luciusem, tak se přeci jen starala o to, co se dělo. Znepokojeným pohledem už od rána přejížděla z Rona na Harryho. Jakoby se snažila zjistit, co se mohlo stát, že obvykle veselý Ron, kterého přeci jen velmi málo věcí dokázalo rozhodit, je nyní tak podivně skleslý.


K Harrymu velkému překvapení si na Obranu proti černé magii sedla stejně jako oni do zadní části učebny. Už to bylo divné. Potter měl chuť se hnědovlasé dívky zeptat, zda třeba neví, netuší, co se stalo. Jen... Někdo uvnitř měl povidný pocit. Snad to ani nechtěl vědět. Možná to tak bylo lepší, jen... Všechno bylo tak podivné, tak... Nevěděl si rady. Od doby, co byl s Luciusem, co měl někoho, kdo se o něj opravdu staral, tak jakoby byl nějak přecitlivělý. Jakoby najednou vyšly na povrch všechny ty křivdy, kterých se mu za poslední roky dostalo požehnaně.

Až si myslel, že už nědokáže racionálně uvažovat.


Kristián vstoupil do místnosti. Začal svou obvyklou řeč. Většina studentů jej poslouchala s nadšením. Vlastně to vypadalo, že skoro všichni Harryho spolužáci jejich nového profesora obdivují. No nebylo se co divit, potom, co na tenhle předmět měli za lidi v minulých letech. Harry se však divil, jak to, že jeho spolužáci, nebo kdokoliv jiný ve škole, necití tu neuchopitelnou temnotu, která se kolem Abuse rozprostírala.


Po celou hodinu profesor ani jednou pohledem nezavadil o studenty v zadní řadě. Hodina se pomalu chýlila ke konci. Kristián ještě rozdal úkoly a propustil studenty.


„Pane Pottere, zůstaňte tady, musíme si promluvit o vaší absenci na včerejším trestu. Weasley vy můžete jít,“ stroze se otočil na rudovlasého chlapce, který neurčitě stál opodál dveří. Hermiona, procházející právě kolem Rona, na něj vrhla podivný, snad až vystrašený pohled. Ne, nedocházelo jí, co se děje. V paměti však stále měla příkoří, které se Harrymu dostávalo od jeho někdejších profesorů. Ač s ním právě nyní nebyl za dobře, nechtěla, aby se mu něco stalo. Vlastně... Uvažovala o tom. Věděla, že její reakce na Harryho sňatek s Malfoyem byla přehnaná. No, ještě stále však neměla na to, aby se mohla omlouvat.


„Grangerová, pro vás to platí taky,“ zavrčení. Hnědovlasá dívka se zastavila. Ne, něco se jí na této situaci nezdálo. Těkala pohledem z dvojice Nebelvírů na profesora.


Kristián si povzdechl, mohl přebytečně Nebelvíry vyhodit, ale bylo mu jasné, že to by jen vedlo k tomu, aby někdo zjistit o co mu jde. Dobrá, tak to nevadí, vždyť on jen dá Potterovi jeho nový trest.


„Fajn. Pottere, svůj trest si nastoupíte dnes večer v osm hodin. Nebudu ho omlouvat. Pokud opět přijde Snape s tím, že máte trest s ním, tak půjdu za ředitelem.“

Harry na něj sklíčeně zíral. Věděl, že trestu neunikne, jen... Dobře, doufal, že by mohl mít nějaký štěstí, pro jednou...

„Ne!“ Ron náhle vykročil před Harryho. Potter i Grangerová na něj udiveně pohlédli.

„Co prosím?“ Kristián nebezpečně přivřel oči.

„Harry k vám na trest nepůjde! Neudělal nic, čím by si hi vysloužil!“ V očích rudovlasého chlapce se nebezpečeně blýskalo.

„Jste na omylu. Pan Potter si svůj trest odpyká! Bez dalších debat!“

„Ne...“ klidně. Hermiona Rona nevěřícně sledovala. Nechápala, co se děje. Ron většinou profesorům neodporoval.


„Pane Weasley, jestli budete pokračovat, vysloužíte si i vy další trest.“

„To je jedno. Harry k vám na trest nepůjde.“

Potter kamaráda nejistě pozoroval. Viděl, jak se slabě otřásl, když mu Kristián oznámil, že nastoupí další trest. Něco bylo sakra špatně.


„Vypadněte!“

„Cože?“ Hermiona na profesora zírala.

„Vy a Potter, zmizte. Hned!“

„Ale...“ hnědovlasá dívka nechápala, co se děje. Neměla Abuse nijak zvlášť v oblibě, ale přišel jí. No sympatický. A teď tady na ní jen tak ječel? Proč..?

„Máme další hodinu. Profesorovi Snapeovi se nebude líbit, pokud Ron bude chybět--“

„Vysvětlím mu to. Teď jděte!“


Než mohl kdokoliv jakkoliv reagovat. Popadl Abuse Harryho i Hermionu na loket a doslova je vyhodil z kabinetu. Potter zůstal zírat na zamčené dveře. Před očima viděl záblesl děsu v Ronových očích, když je Abus vyhazoval.

Pomalu mu začalo docházet, co se dělo. Nebo spíš, co by se mohlo dít.


„Co to bylo?“ Hermiona vypadala naštvaně. Takhle s ní nikdo s profesorů nikdy nejednal. Dokonce ani Snape si nedovolil být tak... Tak nepříčetný. Co to jen bylo? Přeci... Dobře, tak Ron nebyl zrovna slušný a odmítat trest, navíc když to nebyl jeho trest... Ale to přece neznamená, že by profesor musel tak zuřit, nebo ano..? Byla zmatená. Každopádně se jí pranic nelíbil fakt, že Ron zůstal s profesorem zavřený sám v učebně.


„Netuším. Ale není to dobrý... Měli bychom někoho najít.“

„Koho? Proč? Co se děje? Harry!“ Hermiona s ním nervózně zatřásla. Začínala mít strach.

„Abus je... Není to dobrý člověk a Ron... Měl s ním trest?“ Náhle jej napadlo, co mohlo znamenat... Ale ne. Ron by přeci něco řekl, nebo snad. Ne, neřekl. Samozřejmě, že neřekl. On sám přeci něco takového taky nebyl schopný nikomu říct...

„Cože? Trest? No... Jo, myslím, že jo. Ty si měl trest se Snapem, aspoň tak to někdo říkal a Ron byl u Abuse, ale co to..?“ náhle se jí oči rozšířily. „Myslíš, že se na tom trestu něco stalo?“

Potter slabě přikývl. Nemyslel si to. Byl si tím jist. Sakra. Musel něco udělat. Zamířil ke sklepení.


„Kam jdeš? To jdeš na lektvary? Ale co Ron?“ Hermiona pospíchala za Potterem. Věděla, že teď s ní nemusí mluvit, že se nemusí zajímat o to, co říká. Přeci jenom udělala v poslední době dost chyb, ale... No dobře, možná to bylo dost tragických chyb. Ale Ron...

„Harry! Poslouchej mě. Je mi to líto. Ano? Je mi líto, co jsem udělala, ať už to vedlo k čemu koliv. Ale Ron... Ron se k tobě přece neotočil zády. Nemůžeš ho tam jenom tak nechat. Hlavně ne, pokud se na tom trestu něco stalo. Co když mu Abus ublíží?“ Byla zděšená. Sice si nedokázala domyslet všechyn možný následky Ronova trestu, ale něco jí říkalo, že to rozhodně nebylo dobré. Stále před sebou měla obraz Ronovyx tváře. To jak vypadal celý den vyplašeně...


„Jdu pro Snapea.“ Neobtěžoval se zastavit. O Hermionu se může starat později, teď pro něj bylo hlavní dostat Rona z kabinetu. Zastavit Abuse, ať už se stalo cokoliv. Ne, cokoliv... Merline. Ani nechtěl domýšlet...


Rozrazil dveře do učebny lektvarů. Hodina už dávno začala. Oči studentů se stočily jeho směrem. Hermiona se nejistě krčila za Harrym. Nebyla si jistá, proč by měl jít právě za Snapeem, co Snape udělá, jak by jim právě on mohl pomoci. Náhle jí to došlo. Snape byl přece přítelem Malfoye. Jistě, ke komu jinému by Harry mohl mít důvěru, než k někomu, kdo jej nepřímo spojuje s manželem.


Snape naštvaně vzhlédl od zbytku třídy. Snad ani nechtěl vidět toho opovážlivce, který si jej dovolil tak netaktně vyrušit uprostřed proslovu o novém lektvaru.

Černé oči se zúžily, když se dveřích spatřil Pottera. V prvním okamžiku chtěl mladíka seřvat za pozdní příchod a samozřejmě za brutální vyrušení. Pak si však všiml výrazu v Potterově tváři.


„Začněte v přípravě lektvaru. Návod máte na tabuli!“ vyštěkl na zbytek třídy. Vyšel ze dveří. Zabouchl za sebou. Ať se stalo cokoliv, rozhodně nechtěl, aby zbytek třídy byli nechtěnými svědky.


„Pottere, doufám, že pro své jednání máte dostatečné vysvětlení. A co vy, Grangerová? Myslel jsem, že se spolu nebavíte? Copak, zlaté trio se opět dává dohromady?“ ušklíbl se.

„Profesore... Ron, on je...“ Hermiona lapala po dechu.

„Pottere, doufám, že vy budete schopný vysvětlit to!“

„Profesor Abus. Drží Rona.“

„Cože? Jak to myslíte?“

„Vyhodil nás z učebny! Ron ho asi naštval... On... Myslíme, že mu ublížil.“

„Vysvětlete!“

„Ron měl u něj trest. Místo mě...“ Harry sklonil hlavu k zemi. „Prosím, jenom pojďte. Pokud to nic není tak... Ale Abus...“


Snape nepotřeboval, aby se mu studenti dál snažili vysvětlit, co se stalo. Ostatně pokud tam bylo něco, co by je mohlo natolik vystresovat, tak to zjistí jenom tak, že půjde k učevně Obrany proti černé magii.


Harry s Hermionou profesora následovali. Přišlo jim, že od chvíle, kdy je Abus vyhodil z kabinetu uběhlo už neuvěřitelné množství času.

Lektvarista došel ke dveřím. Zamračil se, když zjistil, že nebyly zamčené standartním způsobem, ale složitějším kouzlem. V případě, že by se dveře pokoušel otevří Potter nebo Grangerová, tak by určitě neuspěli. Bylo jen dobře, že se rozhodli dojít pro něj. Najednou padla nepříjemná předzvěst i na něj. Abus mu od začátku neseděl.


Odemkl dveře, ty se ihned otevřely. Vztekle zaklel, když nahlédl dovnitř. V černých očích se usadila nenávist námířená na profesora Obrany proti černé magii. S hůlkou připravenou k útoku vešel do učebny. Jen doufal, že Potter a Grangerová zůstanou za ním. Bylo by... Minimálně nevhodné a pro Potterovu psychiku určitě, kdyby teď vešli a viděli to, co on...

Poslední komentáře
16.06.2009 14:34:31: gleti: Já vím, mě nevadí, dkyž si někdo stěžuje, to je správnýsmiley. Dva měsíce, mno jo, jenže mezití...
16.06.2009 14:31:32: prosím neber si to tak, my to určitě přežijem. jen nás (čtenáře) nenechávej dlouho čekat na pokračov...
16.06.2009 11:35:02: Ach jo, to jsem si neuvědomila, že to může někoho takhle rozhoditit. I když je fakt, že já teď radši...
16.06.2009 09:59:18: KIVI máš naprostou pravdu, dokonce jsem to převzala z nějaké knížky pro začínající spisovatele. Sama...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.