Amor firme ut misos HP/LM

40.kapitola - Amans andros 2/2

Milující muž 2

Vlastně jsem neřekla, že povídka bude výhradně o Harrym a Luciusovi, nebo řekla..? ;o)

Nejsem si jistá, jaký den byl v minulé kapitole, tak budeme předpokládat, že byl normální všední den v týdnu po kterém následoval další všední den v týdnu.


Druhý den učil Snape ve třídě. Mrzutě sledoval tváře studentů. Dneska se mu zvláště nechtělo učit. Nejraději by byl ve svých komnatách a...

No, ještě stále tam byl Weasley. Nerad to přiznával, ale raději by trávil den ve společnosti rudovlasého mladíka, než učením jeho vrstevníků.


Právě teď měl co dočinění s Potterem. Sice spolu od jeho svatby s Luciusem již vycházeli o něco lépe, ano jenom Potter se o to snažil. Ale to neznamenalo, že by po jeho přítomnosti nějak zvláště toužil. Byl si však jistý tím, že jakmile hodina skončí, poběží Potter za ním a bude se ho vyptávat na jeho rudovlasého kamaráda. A nepochybně s ním bude i Grangerová. Vypadalo to, že od včerejších událostí se spolu opět přátelili.

Snape si povzdechl. Jak to bylo klidné, když se musel vypořádávat jenom se studentama a ve svém volnu měl klid, mohl si někam zalézt, číst si, vařit lektvary, možná navštívat staré známé. Ale teď, jakmile do jeho života začal zasahovat Potter a to rozhodně ne málo, tak se všechno nějak bortilo. Nejdřív nemohl trávit čas jenom s Luciusem, vždy byl poblíž černovlasý Nebelvír. Nebo se o něm vedlo nejvíce hovorů. Plavolvasý muž byl svým manželem jako posedlý. Teď za ním Potter ještě bude chodit ve škole, v jeho volnu! V době, kdy si měl všetečných studentů odpočinout. A navíc s sebou bude brát své vlezlé kamarády.


Jistě, jistě, mohl si za to sám, ale... Ale na tom pomoc někomu přeci nebylo nic špatného, nebo ano? A vlastně jemu ani nevadilo, že ve svých komnatách má rudovlasého mladíka. Jen... Jen nechtěl tak rychle ztratit celou svojí image, všechno na co byl do teď zvyklý.


Přistihl se, že na pár vteřin neměl na tváři svůj obvyklý zapšklý výraz. Zamračil se. Znechuceně přejel pohledem studenty, aby si náhodou nemysleli, že dnes hodlá být snad mírný.


Zadal práci. Dnes neměl náladu na to, aby je učil něco nového. To by totiž znamenalo spoustu mluvení, vysvětlování, přemýšlení. A on chtěl přemýšlet jen o jednom.


Zachmuřeně vzpomínal na dnešní ráno. Vlastně v té chvíli mu rudovlasý mladík nepřišel až tak sladký, jako předešlý den. Nebyl si jistý, co má dělat. Obvykle na studenty, ano ječel, nebo se jim posmíval, nebo, pokud to byli Zmijozelové, tak s nimi jednal jako se skoro sobě rovnými. Ale nikdy neměl nikoho, co, utěšovat? Uměl lidem pomáhat, ale jaksi jenom movitě. Uměl jít a někoho začarovat, dokonce byl ochotný i někoho zmlátit, když na to přišlo, seč v tomhle nebyl právě nejlepší. Ale nevěděl, co má říkat, když je někdo na dně, jak má někoho utěšit..? Nikdy o něco takového nestál, nikdy nic takového umět nemusel. Nikdo totiž nestál o to, aby něco takového dělal. A teď má v komnatách rozhozeného mladíka a neví co dělat.

Proč ho to ale teď zajímalo. Nechápal sám sebe. Proč toho jindy protivného Nebelvíra, který nikdy neví, kdy má být ticho, jednodušše nevyhodí? Proč to celé nenechá být. Brumbál se tím odmítl zabývat, tak proč by měl on..? Jenže to bylo právě to. Tím, že ředitel odmítal cokoliv dělat se on cítil za celou věc zodpovědný. Měl nějakou podivnou potřebu rudovlasému chlapci pomoci.


Dnešní ráno bylo naprosto strašné. Spal na improvizovaném lůžku, takže se probudil celý rozlámaný. Ještě když měl zavřené oči tak doufal, že celý včerejší den byl jenom nějaký špatný sen. I když někde uvnitř pociťoval nepojmenovatelné nadšení. Něco jako by... Jako by byl nadšený z toho, že teď má co dělat, že se může o někoho starat, že... Hned ho však přepadla obava. Bude o to Nebelvír stát? Bude stát o pomoc nenáviděného profesora lektvarů. O Zmijozela, který většinu z minulých let zasvětil tomu, že se jemu a Potterovi posmíval, že jim znepříjemňoval život? Pravda, mohl by se obhajovat tím, že šel hlavně po Potterovi a každý ví proč, ač to nebyl právě rozumný argument. Jenže, za ta léta, co byl Weasley ve škole se snažil mít averzi i proti němu. Možná to bylo proto, že rudovlasý mladík byl tak odhodlaný, tak pevně stojící na straně svých přátel. Což opět předvedl, když bez dlouhých řečí byl ochotný jít Potterovi za svědka při svatbě s Luciusem. Asi to bylo tím, že byl tak zatraceně Nebelvírský. V mnoha ohledech více než právě Potter. Přecí jen o prázdninách zažil černovlasého mladíka natolik rozhozeného, vyplašeného, zoufalého, že mu už moc nebelvírsky nepřipadal. A nějak i přes tu averzi kvůli tomu, že mu sebral Luciuse, cítil potřebu mu pomáhat. Ale Ron, to byla jiné. Nikomu neřekl ani slovo o to, že by jej něco trápilo. Severus nepochyboval o to, že kdyby pro něj včera Potter s Grangerovou nepřišli, tak by Weasley opět nikomu nic neřekl. Zatracený Nebelvír.


Severus sám byl tichý typ. Ani uměl vybouchnout. Ale většinou se obešel bez řečí. Věděl kdy má být ticho. V tom se Weasley opět lišil. Mluvil vždy a všude. Nezáleželo na tom, kolikrát mu člověk vyhrožoval, aby byl ticho. Stále měl potřebu něco někomu sdělit, stále oponovat. Dokonce i Potter se už naučil, že jsou situace, kdy je lepší mlčet. Až do včerejšího dne si Snape myslel, že rudovlasý mladík prostě nezažil nic, co by jej naučilo být ticho. Nyní však o tom začínal pochybovat. A nějakou povahou si holt nepomůže. O to to bude mít v životě složitější.

Co teda na rudovlasém chlapci viděl? Do nedávna jej všechno, každá jeho nicotná vlastnost, o něj odpuzovala. Vše jej nutilo mladíkovi strhávat body, přidělovat tresty. Nechápal to. Že by jeho postoj změnilo jen to, co viděl včera? To přeci nebylo možné. Ve službách Voldemorta i Brumbála už viděl horší věci i na mnohem mladších dětech, jen...


Takže přišlo ráno. Nakonec byl nucený otevřít oči a zjistit zda to byla pravda.

Trochu nejistě zíral na postel, kde ještě stále spal rudovlasý mladík. Možná by jej měl probudit. Možná by jej měl poslat na snídani a víc o tom nepřemýšlet. Měl jej v noci přenést do Nebelvírské věže. Nechat celou tuhle záležitost být. Ale... Tím, že byl Abus stále ve škole. Že stále učil žáky. Nutilo ho to být také nablízku. Ukázat chlapci, že se na něj může obrátit v případě, že by se něco podobného opět opakovalo.

Netušil proč, ale bylo mu jasné, že Abus šel po Potterovi. Ale ten má Luciuse a plavovlasý kouzelník je schopný sem přijít a profesora Obrany proti černé magii zabít. Weasley neměl nikoho, kdo by se za něj postavil a stále byl stejně jako Potter skoro dítětem. Těžko se mohl bránit sám, hlavně proti někomu, kdo dělá profesora. Brumbál by jej nejspíš vyhodil. Pottera určitě ne, ale Weasley prostě některá privilegia neměl.


Probudil jej. Věděl, že nejspíš dělá chybu. Tohle nebyl jeho boj, neměl by se snažit do něj zasahovat. Ale v životě už bojoval za pro něj méně osobní záležitosti. Tak proč ne za tohle? Rudovlasý mladík byl... Ano, sladký. Když spal, když nemluvil, když neměl nasazený jeho obvyklý lehce nechápavý výraz. Pohled, který jako by dával najevo, že jeho se nic netýká.

Severus začal až uvažovat o tom, zda to také není póza. Zda chlapec sám sebe nechrání tím, že má masku nechápavosti.

Ne, nemohl to takhle brát. Weasley nebyl jako on. Včera nebyl perfektní den. Ale to nevadí, to se ztratí. Vždyť s Potterem už prošel víc událostmi, nakonec všechno přešel čas. Nebo ne? Kde se najednou vzala ta potřeba rudovlasého mladíka chránit?

V duchu zaklel. Den měl začít jinak.


Modré oči se nejistě, trhavě otevřely. Chvíli na Snape nechápavě zíral. Pak, v momentě kdy jej poznal, sebou trhl. Urychleně se oddálil na druhý konec postele, kdyby jej Snape nechytl, skončil by na zemi.


„Co..?“

„Uklidněte se, Weasley.“ Pustil jej, když se ujistil, že nehrozí, že by mladík spadl na podlahu.

„Co tady děláte?“

„Weasley, jste v mých komnatách,“ zamračil se Severus.

„Jsem v-- Co tady dělám?“ vyplašeně. „Co se stalo--“ zrak se mu lehce zastřel. Vzpomínal na včerejší den.

Snape jej znepokojeně pozoroval. Viděl, kterak si mladík vzpomněl. Poznal to na změně jeho výrazu. Nechápavý pohled se změnil na vyděšený, na znechucený, na zoufalý. Pak to náhle všechno zmizelo. Objevila se maska klidu.


„Kde je Harry?“

„Cože? Nejspíš ve věži, nebo na snídani. Co já vím, nestarám se o Pottera.“ Nechápal to, proč se stará o černovlasého Nebelvíra?

„Je v pořádku?“

„Pochopitelně,“ zamračeně. Očekával jinou reakci. Jen si nebyl jistý, zda je tohle podivné tichou před bouří lepší.

„Dobře...“ hlesnutí. Opět padl do peřin. Nezdálo se, že by se kamkoliv chystal.


„Uhm... Měl byste jít na snídani.“ Nechtěl jej přímo vyhodit, ale nebyl si jistý, jak by měl, nějak šetrně. Nebyl šetrný, neuměl být milý. Nechtěl být milý! No, vlastně...

„Nemám hlad.“

„Dobře, ale máte vyučování--“ Zmlkl, když se na něj mladík vyplašeně podíval.

„Ne!“

„Ne, co?“

„Ne, ne, ne. Nepůjdu tam.“

„Nepůjdete... Oh.“ Došlo mu, že Weasleyho první hodina je Obrana proti černé magii. Jistě, teď by nebylo právě nejvhodnější, aby se setkal s Abusem.


„Dobře, nemusíte jít na Obranu, ale další hodiny--“

„Ne!“

„Weasley--“

„Nepůjdu tam, nepůjdu nikam,“ rozhodně.

„Cože?“

„Zůstanu tady.“

„Zůstane-- Cože?!“

„Jo...“

„V žádným případě. Musíte jít na hodiny. Nemůžete zůstat tady!“ Ne snad, že by mu to vadilo. Ale musel vzít v úvahu možná rizika. Kdyby někdo zjistil, že byl Weasley celou noc u něj, tak... No, Brumbál by to nejspíš neřešil, ale jiný profesor by mohl mít přinejmenším narážky na které oprabdu nebyl zvědavý. Poslední dobou měl problémů až moc.


Stál v hodině. Sledoval studenty, kterak se lopotí s lektvarem. Rudovlasý mladík mezi nima chyběl.

Dobře, dobře. Nepřiznal by to, ale... Nakonec to prohrál. Nechal Weasleyho ve svých komnatách. Nebylo to tím, že by mu snad na tom nějak záleželo, dobře, záleželo, jen... Nemohl to jen tak přiznat. Nevěděl, co s tím.


Navíc rudovlasý mladík byl opravdu rozčilený. Jejich ranní debata pokračovala až do okamžiku, kdy se rudovlasý mladík skoro hystericky rozvzlykal. To na Severuse platilo. Nebyl nijak přecitlivělý. Jenže vidět raněného chlapce jej přeci jen zvyklalo.

Jen doufal, že až se vrátí do komnat, tak je nenajde vzhůru nohama. Snad taky nikdo nepřijde na to, kde rudovlasý hoch je. I když... Potterovi to nejspíš bude muset říct.


Zazvonilo.

S pozvdechem sledoval, jak žáci opouští učebnu. Stejně tak, jak Potter a Grangerová zůstávají a čekají až ostatní odejdou. Bude muset rychle vymyslet, proč je Weasley stále u něj, nesmí přeci ztratit svou tvář. Ještě ne... Aspoň chvíli ještě bude tím nenáviděným profesor, který se stará jen o sebe, maximálně o Zmijozelské studenty. A pak... No, pak by bylo lepší, kdyby to pokud možno zůstalo v co nejmenším kolentivu lidí.


Potter. Zatracený Potter. Vždyť on, Severus, se nemohl ani snažit o to získat přízeň rudovlasého mladíka,k dyž se kolem něj neustále motal Potter. Tedy, ne že by o přízeň stál, ale... Mohl by se poradit s Luciusem, jenže ten to hned řekne manželovi.

Zatracený Potter.


***


Harry měl hroznou, hroznou noc.

Nejdřív se mu nedařilo usnout. Neustále měl před očima Rona. Nechtěl ani přemýšlet nad tím, co se v učebně stalo. Snapův výraz však mluvil za vše a pak, když řekl... Ne, to se přeci nemohlo stát. Ne Ronovi. Ron byl přeci...


Stalo se to kvůli němu. On mohl za to, že si Kristián vybil zlost na jeho příteli. Měl se mu postavit, měl... Ale on už nemohl. Neměl na to sílu. Neustále se musel přetvařovat, neustále dokazovat, jak je silný. Už prostě nemohl. Bylo to o tolik snazší, když teď měl Luciuse. Když Lucius za něj tolik věcí řešil. Když mohl jenom jít, skrýt se na Malfoy Manor, nic neřešit...

Jenže pak to za něj museli řešit jiní. To si neuvědomoval. Ale teď, když viděl Rona... Když Ron...


Doufal jen, že se o jeho kamaráda Snape postará. Tohle taky bylo divný. Co, že Snape neodnesl Rona na ošetřovnu, proč jej nenechal jít? Proč... Proč se staral? On sám Snapeovi věřil. Stále jej neměl nijak v lásce a věděl, že jej Snape nenávidí, ale... Věřil mu. Udělal toho pro něj v létě příliš na to, aby ho minimálně nerespektoval.

Jemu pomáhal kvůli Luciusovi. Proč by však pomáhal Ronovi? Nevěděl. Tohle ani řešit nechtěl. Bylo to pro teď to nejmenší, co mu leželo v hlavě.


Potřeboval vymyslet, co s Abusem. Co bude dál? Jistě, nechtěl k němu jít na trest. Bylo mu také jasné, že Snape vymyslí něco, aby on ani Ron už k němu nemuseli. Stále však zůstávaly hodiny. Možná. Možná Snape půjde za Brumbálem. Ale co ten zmůže? Sám byl ještě horší, než profesor Obrany proti černé magii. Harry nepochyboval o tom, že Abus na škole zůstane. Ať si Snape třeba věří, že v řediteli nějaká lidskost zůstala. On v něj důvěru ztratil již před lety.


Když se mu podařilo usnout. Opět se ve snech objevil v Bradavickém sklepení. Opět zažíval momenty svých nejhorších dnů. Několikrát se během noci probudil zalitý potem.

Ráno si však na nic nepamatoval. Jen jeho únava značila, že něco nebylo úplně v pořádku.


Na dotazy spolužáků, kde je Ron, odpovídal úsečně, neurčitě. Nevěděl, jak by vysvětlil, že je u Snapea. Rozhodně jim nechtěl říkat, co se včera stalo. Co se nejspíš už nějakou dobu dělo. Věděl, jak by bylo jemu, kdyby každý věděl o tom, co se mu stalo. Chtěl zachovat Ronovo soukromý.

Když rudovlasý mladík nepřišel do první hodiny považoval to spíše za přínost, neboť měli Abuse. Kristián na Harryho vrhal nenávistné avšak lačné pohledy. Nepromluvil na něj však ani slovo. Harry po hodině urychleně zmizel z učebny. K čemuž mu pomohla Hermiona. Ta nejspíš litovala svých dřívějších činů. Možná stále nevěřila tomu, že si Harry vzal Luciuse dobrovolně. Ale to, čeho včera byla svědkěm jí minimálně přesvědčilo, že udělá lépe, když se bude držet blízko svých přátel a v případě potřeby mohla tam být a pomoci jim.

Během lektvarů si Harry umanul, že zjistí, jak na tom Ron je. Snape nejspíš jeho záměr vytušil. Ve tváři měl ještě nenávistnější výraz, než obvykle. To však černovlasého mladíka neodradilo. Potřeboval vědět, jak na tom jeho přítel je. Jeho výčitky byly příliš veliké, aby mohl všechno jen tak přejít. Nejraději by teď hned zmizel na Manor. Chtěl by být u Luciuse. Ukrýt se v jeho náručí...



Pozn.: Sakra, už se zase začíná projevovat moje posedlost neobvyklýma párama. Hned jak dokončím rozepsané povídky, tak musím napsat něco, kde nebude Potter ani nikdo z obvyklého párování. Škoda, že v češtině je tak málo jiných párů. I když, ono to ani v aj není o moc lepší. Skvělý pár je Lucius/Percy nebo Lucius/Ron. Nebo taky samozřejmě Severus/Ron. Četla jsem Severus/Percy, to je trochu divný. Severus/Draco už je taky moc obvyklý. Dobré je Draco/Bill nebo Draco/Charlie. Taky Draco/Remus a Ron/Remus, to je zlatý :-*


Poslední komentáře
15.08.2009 13:48:49: tess: Bohužel, kapitoly nechybí a ani nejsou špatně označené. Jen v Opeře bohužel nějaké kapitoly ne...
15.08.2009 01:01:49: celá tahle povídky je naprosto úžasná. jenom sem trochu zmatená číslováním kapitol. buď chybí kapito...
01.07.2009 19:21:01: koukám, že se v tom Severus pěkně plácá. Abus by zasloužil zakroutit krkem, ale na druhé straně by t...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.