Amor firme ut misos HP/LM

42.kapitola - Stav tvé mysli 2/3

Harry se probudil. Stále měl zavřené oči, chtěl si vychutnat tenhle okamžik. Kolem pasu cítil silné ruce, na krku jej jemně šimral čísi dech. Jeho společník ještě spal.

Otevřel oči. Usmál se. Lucius vypadal tak sladce, i když by mu to nikdy neřekl. Malfoy by nejspíš těžce nesl, kdyby o něm někdo zmínil, že může v nějaké situaci vypadat slace.


Černovlasý mladík si tiše povzdechl. Nechtěl se vracet do školy. Věděl, že mu nejspíš nic jiného nezbyde. Ještě stále neměl dostudováno a chtěl po škole získat dobré uplatnění. Rozhodně nechtěl, aby jej Lucius vydržoval.

Jenže bylo o tolik snazší být tady. Cítil se šťastný. Nyní tak nerad vzpomínal na dobu, když byl sám. Až teď si plně uvědomoval, jak moc byl opravdu osamnělý. Pravda, sice měl přátele, ale to nebylo takové. Ani nechtěl mylet na to, co by teď dělal, kdyby byl vyslyšen a nevzal si Luciuse. Jistě, Brumbál nejspíš nepočítal, že si plavovlasého muže vezme dobrovolně. Jenže za ty dva měsíce prázdniny se tolik věcí změnilo. Přišlo mu to tak dávno.


A jeho přátelé... Už jenom kvůli nim se musel vrátit do školy. Nemohl je nechat samotné, když věděl, jak moc velké nebezpečí jim hrozí. Nešlo jen o Kristiána, ale i o ředitele. Kdo ví, čeho všeho je Brumbál schopen. Co kdyby se rozhodl použít jeho přítele proti němu. To Harry nemohl dopustit. Musel tam být a pokusit se, když už nic víc, je do toho nezatahovat. Možná... Možná by jim měl aspoň něco říct, aby pochopili...

Nebo aspoň Ronovi.


Nechtěl nad tím teď přemýšlet. Ještě Rona od té doby neviděl, nebyl si však jistý, co by mu měl říct, kdyby jej potkal. Jak má reagovat? Ron nepochybně věděl, že on ví. Ale...

Možná by pomohlo, kdyby si o tom promluvili, kdyby... Kdyby i on mu řekl, co se mu stalo a že jej tím pádem chápe, jen... Jen to i pro něj bylo všechno příliš čerstvé. Nebyl si jistý, jestli o tom zvládne jen tak mluvit. Ovšem Ron byl jeho přítel, musel se pokusit mu pomoc.

Ron... Vždycky jej považoval za někoho s kým nic nehne. Připadalo mu, že rudovlasý mladík je 'splachovací'. Kdo ví, co na tom bylo pravdy. Jak se zdálo, tak poslední dobou se věci uměly jenom komplikovat.


Lehce se ošil. Natáhl se na stolek pro hůlku. Tichým kouzlem zjistil, kolik je hodin. Zamračil se. Už měl být dávno ve škole. Ale co na tom záleželo. Nepotřeboval tam chodit. Možná by mohl zůstat... Jen... Byl přeci Nebelvír! Nemohl se bát návratu do školy. Stále měl školu rád, ač tam teď už byli dva lidi, které nemohl vystát a kterých se bál. Vlastně si nebyl jistý, zda se více bál ředitele, nebo profesora Obrany proti černé magii. U ředitele nevěděl, co může očekávat. A Kristián? Zdál se až přílši krutý.


Opatrně vstal. Začal se oblékat. Snažil se odchod co nejvíce oddálit. První hodinu měl lektvary, věděl, že na ty by měl jít. Snape by jej přetrhl, kdyby nepřišel. Nezáleželo na tom, že věděl, kde byl. Navíc potřeboval mluvit s Ronem. Ještě nevěděl, co mu řekne, ale doufal, že až ta chvíle nastane, že bude vědět, jak svého přítele podpořit.


Odcházíš?“ Lucius se posadil na posteli. Ještě rozespalým pohledem spočinul na manželovi.

Musím,“ snažil se neznít až příliš nešťastně.

Nemusíš. Můžeš zůstat tady. Byla to jenom tvoje volba vrátit se do školy.“ Vstal z postele. Popošel k Harrymu.

Ale ředitel--“

Ředitel neudělá nic! Nemusíš se vracet. Nemusíš mi ani říkat, co se ve škole děje, jen... Chci, abys věděl, že tady můžeš zůstat. Harry...“ Lehce se dotkl mladíkovi tváře.

Já vím...“ pohlédl na Luciuse. Ztěžka polkl. Plavovlasý muž se nenamáhal s oblékáním.


Zůstaň...“ opatrně jej políbil.

Chtěl bych,“ zoufale. Kdyby jen necítil zodpovědnost za své přátele.

Harry...“ další polibek.

Ne, já... Musím, musím jít,“ povzdech.

Dobře, nebudu tě držet. Když se bude cokoliv dít, chci, abys mi to řekl, ano? Harry! Řekneš mi, když něco nebude v pořádku, ano?“

Jo...“

Harry!“

Řeknu,“ slabě se pousmál. Věděl, že Lucius se dříve či později dozví, kdo v jejich škole učí. Snape mu to určitě řekne, nebo se třeba jenom zmíní. Jenže nemohl mu to říct teď. Nechtěl být u toho, až se to jeho manžel dozví. Bylo mu jasné, že Luciusova reakce nebude milá.


Musím jít. Snape mě přetrhne, když nepřijdu na lektvary.“

Dobře... Miluji tě,“ polibek.

Harry se usmál. Zdálo se mu to, nebo mu to Lucius poslední dobou stále opakuje? On mu už přeci věřil. Věřil, že o něj pečuje proto, že jej opravdu zajímá. Možná tam bylo něco, něco, co nechápal. Něco, co tížilo plavovlasého kouzelníka.

Nechal to být. Třeba mu to Lucius řekne až bude chtít.


Kdy tě uvidím?“

Nevím, já... Musím být taky ve škole. Musím udělat nějaké úkoly a...“ pokrčil rameny.

Dobře, chápu. Můžeš přijít kdy budeš chtít, je to přeci i tvůj domov. Jen jsem chtěl mít jistotu, že budu doma až přijdeš.“

Proč? Ty se někam chystáš?“ zamračení.

Možná.“

Luciusi..?“

Už běž do školy,“ úsměv.


Zelenooký mladík manžela naposledy políbil, než se pomocí přenášedla přenesl do Nebelvírské ložnice. Vrtalo mu hlavou, co Lucius chystá.

Jenže neměl čas nad tím uvažovat. Bylo už dávno po snídani a on měl nevyšší čas, aby vyrazil do sklepení. Už takhle přijde pozdě. Jen doufal, že Snape nemá vražednou náladu a nesrazí Nebelvíru moc bodů.


Udýchaně dorazil do sklepení. Za dveřmi učebny lektvarů slyšel Snapeův hlas. Bylo mu jasné, že jde pozdě. Než se dostal ke dveřím, připojil se k němu další student. Udiveně se ohlédl. Moc často se nestávalo, že by na Snapeovy hodiny šel někdo pozdě, natož, aby byli v jeden a ten samý den hned dva.

Otočil se.


Rone...“ vydechl. Včera rudovlasého mladíka neviděl a den předtím nevypadla vůbec dobře. Teď  však vypadal. No, minimálně uvolněněji. Proč ale šel i on do hodiny pozdě? Včera se ani neobtěžoval na vyučování přijít a dnes jde pozdě? Opravdu by si s ním měl promluvit. Možná ještě dřív než to nějak necitlivě udělá Hermiona.


Ahoj...“ lehce ostražitě. Dobrá, tak nebyl zase tak uvolnění, jak na první dojem působil. Ale bylo to tak vždycky? Harry si nemohl vzpomenout, jestli si dřív víc všímal toho, jak Ron působí. Třeba se jeho kamarád přetvařoval už delší dobu. Potřásl hlavou. Teď na tom nesešlo. Nemohl se lidem mýchat do života. Třeba by přišel, kdyby ho potřeboval.


Měli bychom jít dovnitř,“ povzdechnutí, neměl rád, když šly věci kolem něj.

Otevřel dveře.


Potter, to se dalo očekávat. Deset bodů za váš pozdní příchod, pane Pottere,“ zavrčel Snape. Harry na něj udiveně pohlédl. Deset bodů na Snapea nebylo zase tolik, i když... Něco mu říkalo, že by dnes profesora lektvarů neměl provokovat.

A teď se posaďte.“


Harry následován rudovlasým mladík přešel k prázdné lavici. Na jejich místa je doproválo několik lehce udivených pohledů. Zelenooký mladík si až v lavici uvědomil, co bylo špatně. Snape strhl body jenom jemu! Rona si ani nevšiml. Co se sakra stalo?

Pohlédl na Rona.


Rudovlasý mladík si tiše vytáhl učebnici lektvarů. Zdál se být skleslý. Před dveřmi učebny působil klidně, ale teď. Něco bylo špatně.

Harry si povzdechl. Možná by se měl svěřit Luciusovi a ten by pak od Snapea mohl zjistit, co se děje. Takhle se mohl jen domýšlet a to nebylo nejvhodnější,


Hodina skončila. Studenti opustili sklepení. Harry zamířil ven z učebny. Všiml si, jak Ron, který šel předním vrhal na Snape podivné pohledy. Profesor si jej však nevšímal. Zcela ignoroval fakt, že v učebně ještě někdo zůstal.


Rudovlasý mladík rychlým krokem zamířil do Nebelvírské společenské místnosti.

Harry se zamračil. Neměli volno. Copak Ron neměl v úmyslu jít na jejich další hodinu?

On sám jít musel. Nemohl si dovolit opět chybět. Profesoři by si nejspíš už stěžovali minimálně McGonagallový, pokud ne rovnou řediteli. Nechtěl mít oplétačky s Brumbálem.


Na obědě ve Velké síni Rona opět neviděl. Pohledem sklouzl k učitelskému stolu. Zamračeně zaznamenal, že se na něj upírají oči profesora Obrany proti černé magii. Stejně tak, jako černé oči lektvaristy. Chápal, proč jej sleduje Kristián, i když se mu ten zájem pranic nelíbil. Proč na něj ale zíral Snape, tomu nerozumněl.

Všiml si významného pohledu, které na něj lektvarista vrhle těsně předtím než opustil Velkou síň. Co to znamenalo? Měl jej snad následovat? Ale co by po něm mohl chtít?


S povzdechem zamířil ven. Snape šel nepochybně do sklepení. Jak jinak. Jen doufal, že to nebude přednáška o jeho pozdním příchodu. Ale to by se Snape neobtěžoval nějakými podivnými posunky jej dostat do sklepení. Nejspíš by jej seřval před všemi studenty.


Zaklepal na dveře Snapeovi kanceláře.


Pojďte dál, Pottere.“


Vstoupil. Rozhlédl se kolem. Nikdo další tady nebyl.

Chtěl jste něco?“

Máte takový dojem?“

Harry se na Snapea zamračil. Neměl čas na nějaký podivný Zmijozelský hry. Musel ještě stihnout úkoly do školy. Stejně tak, jako si chtěl promluvit s Ronem. Navíc... Rád by našel čas, aby se vrátil na Malfoy Manor. Bylo dost věcí, o kterých chtěl mluvit s Lucisuem.


Jo. Ale pokud ne, tak můžu zase jít,“ naštvaně.

Posaďte se, Pottere,“ zavrčení. Zdálo se, že ani Snape neměl náladu na zbytečné řeči.


Kde je?“

Kdo?“ Harry zmateně zamrkal.

Ron. Kde je?“

Ron? Odkdy je to pro vás Ron?“ Dobře, měl pravdu, něco se stalo. Něco, co Snapea ovlivnilo, jenže... Jenže co? Co mu opět unikalo? Měl jít do Zmijozelo. Třeba by jej naučili číst mezi řádky.


Harry, potřebuju to vědět. Kde je?“ povzdechnutí.

Já... Nevím.“ Zneklidněne. Snape mu říkal jménem, občas. Většinou, když byl rozrušený a Snape se jej snažil uklidnit. A rozhodně ne nikdy ve škole. Co se stalo?

Nevíš?“

Ne. Šel z lektvarů směrem k Nebelvírské věži. Ale od tý doby jsem ho neviděl. Nejspíš bude ve věži.“

Nebyl na vyučování?“

Ne.“

Dobře, dobře. Půjdeš do Nebelvírské věže a zjistíš, jestli tam je. Pokud ano, přivedeš ho.“

Co?“

Přivedeš ho sem! Jasný?!“

Proč?“ ostražitě. Snape začínal být rozezlený.


Černooký muž si povzdechl. Několikrát se nadechl v marné snaze se uklidnit.


Potřebuju s ním mluvit, vysvětlit...“

Vysvětlit co?“

To není tvoje věc! Prostě ho najdi!“

Co když tam nebude..?“

Když tam nebude... Doufám, že bude.“

Fajn, přivedu ho. Pak chci vědět, co se stalo!“

Pottere,“ varovně.

Ne! Chci vědět, co se děje! Jestli Ronovi něco uděláte, tak--“

Nevyhrožuj mi! Jdi pro něj!“


Harry se na Snape naposledy zamračil. Nechápal, co se děje. Proč jeho profesor takhle jedná. Rychlou chůzí zamířil do Nebelvírské věže. Ještě než tam došel, měl špaté tušení. V momentě kdy otevřel portrét, zjistil, že nebude tak snadné Rona najít. Ve společenské místnosti nebyl. O chvíli později zjistil, že není ani v ložnici.


Tiše zaklel. Pobertův plánek opět nechal na Malfoy Manor. Nezbývalo než se tam opět přenést. Nemohl jít za Snapeem a jen tak mu oznámit, že Rona nenašel. Navíc... Něco bylo špatně. Chtěl vědět co. Snape mu bude muset odpovědět na mnoho otázek. Nejdřív chtěl však najít Rona.



Pozn.: Vím, že jsem teď Brumbála přesunula na druhou kolej, ale však on se nám opět do děje vrátí. Jen je teď trošku přednější věc s Kristiánem a Snapeem. Až se to ustálí, tak snad...


Poslední komentáře
28.07.2009 23:49:08: emixka: OMG, no jo, to jsem si ani nevšimla, jdu to opravit, děkuji. gleti: Mno jo, ale tak to by...
28.07.2009 22:56:30: Byla bych nejradši, kdyby Harry zůstal s Luciem a do školy už se nevracel. Z Kristiána mám strach a ...
28.07.2009 22:29:37: Mě zase do očí udeřila chyba v názvu kapitoly.. Mysl jako kost.. tudíž mysl bez mysli jako kost bez ...
28.07.2009 22:13:03: Webli: Jak to myslíš, že chybí? Já je tam normálně vidím. smiley http://mania-dardeville.wgz.cz/amor-...
 
©2007-2017 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.