Amor firme ut misos HP/LM

43.kapitola - Stav tvé mysli 3/3

„Luciusi?“ Harry se ploužil po Malfoy Manor. Snažil se najít manžela, jenže se mu to nedařilo. Netušil, kam by měl jít. Možná by měl vzít Pobertův plánek a vrátit se do školy. Tam najít Ron, vzít ho za Snapeem a zjistit, co se děje.

Jenže v momentě, kdy se dostal na Manor, tak se mu přestalo chtít vracet se zpátky. Chtěl tady zůstat, nemuset nic řešit.


Chvíli nad tím uvažoval. Snape jej nejspíš přizabije, pokud se nevrátí s Ronem. Na druhou stranu řekl, že má přijít, když Rona najde v Nebelvírské věži a tam rudovalsý mladík nebyl. Pokud mu Snape něco chce, měl by si jej najít sám. Nejspíš za to stejnak mohl on, že Ron zmizel. Jenže... Harry si začínal připadat jako sobec. Netušil, zda jeho přítel měl nějaké problémy, i když teď se zdálo, že ano. Ale byly už dřív? Nebo se to všechno objevilo teď tak náhle?

Kdyby aspoň tušil, co za tím stálo. Nepřipadal by si tak blbě.


Povzdechl si.

Ne, do školy se dneska nevrátí. Tam by jej to akorát nutilo jít a hledat Rona a... Nemohl. Stále se bál toho, že by na chodbě mohl na razit na Kristiána a netušil, jak by setkání s ním ustál.

Jistě, dříve či později se s ním stejně bude muset setkat, ale proč to ještě aspoň na pár chvil neoddálit..?


Zamířil do ložnice, chtěl tam být až Lucius přijde. V jeho pokoji by jej plavovlasý muž nejspíš nehledat, nemohl tušit, že se sem ještě dnes opět vrátí.


{---}


Severus toho začínal mít dost. Doufal, že se Potter vrátí a přivede s sebou rudovalsého chlapce, nebo... Nebo že mu aspoň řekne, kde Ron je. Ovšem Potter si klidně opět zmizel ze školy a to bez toho, aby se obtěžoval mu jakkoliv pomoci.


Lektvarista se začínal obávat, že neví, co by měl dělat. Málokdy se mu stalo, že by nevěděl, co dělat. Přeci jen... Uměl se zachovat v jakékoliv situaci. Jenže tohle bylo tak jiné, tak nečekané.

Měl by se s někým poradit.

V jakékoliv jiné situaci by šel za Luciusem. Kdyby však šlo o někoho jiného. Kdyby najednou neměl to zatracené nutkání řešit jednoho ze studentů. Kdyby tím studentem nebyl Nebelvír...


Ron...


Proč mu tak říkal? Proč se Weasleys v jeho mysli změnil na Rona? Přeci za tím nemohlo být jen to, že jej v podstatě zachránil z ne právě příjemné situace. Ve službách Pána zla byl svědkem daleko horších věcí. Ale... Možná mu na rudovlasém mladíkovi záleželo už předtím a jen proto, že byl v zákrytu 'Chlapce, který přežil', si jej nevšímal. Nebo hůř, obracel i proti němu svojí zášť.

Jistě, jak by si teď mohl myslet, že se mu rudovlasý mladík s nadšením vrhne proti krku..?

I když... Stál by vůbec o to? Co by si s ním počal? Nějak přestával tušit, co od Nebelvíra může očekávat.


Ještě před předevčírem, včera, by řekl, že o něj někdo jako Ron nemůže stát. Že jej mladý Nebelvír přeci musí vidět stále jako smrtijeda, ač bývalého, Zmijozela... Ale něco se muselo změnit. Nebo snad si toho jen dřív nebyl schopný všimnout?

Teď by řekl, že se zdá... Že snad po něm rudovlasý mladík touží, že...

Ale co si to namlouval. Proč by o něj někdo měl stát? Proč y tím někým měl být Nebelvír?


Ne. Severus neměl nijak nízké sebevědomí. Nemyslel si, že je mu souzeno zůstat sám, nemilován. I když si opak neuměl moc dobře představit. Jen... Nedokázal pochopit, co by na něm viděl Nebelvír. Co by na něm mohl vidět nejlepší přátel 'Chlapce, který přežil'.

Navíc rudovlasý mladík byl hezký a co by si Severus nalhával, on byl jeho pravý opak.


Musel ho najít. Musel vědět, co se děje. Musel vědět, zda má pravdu, nebo... Nebo co? Snad, že se už definitivně zbláznil? Že má touhu konečně přestat být sám a proto vidí zájem o jeho osobu i tam, kde není?

Netušil, ale rád by to měl vyřešené, rád by v tom měl jasno.


Vyšel ze svých komnat. Bylo mu jasné, že Rona v nebelvírské věži nenajde, to by k němu už přišel Potter. Přeci jen by si určit nedovolil neříct rudovladému chlapci, kdyby jej viděl, že se po něm shání.

Doufal, že někde na pozemcích školy Rona najde, netušil, kde jinde by měl hledat.


{---}


„Harry. Co tady děláš?“ Lucius překvapeně zapnul světla v ložnici. Trochu nechápavě hleděl na černovlasého mladíka ležícího na posteli.

„No...“ Harry si nejistě skousl ret. Ještě nespal, když Lucius přišel. Jenže stejně si nebyl jistý, jak má vysvětlit, že je tady. Jen... Proč by vlastně měl něco vysvětlovat, měl stejné právo tady spát jako Lucius.

„Stalo se něco?“ plavovlasý muž vypadal vyplašeně.

„Ne...“

„Harry,“ povzdech. Posadil se vedle mladíka na postel. Tušil, že před ním něco skrývá, jenže co? Měl počkat až mu to Harry sám řekne, nebo měl naléhat? Navíc on sám nebyl k Harrymu zcela upřímný, tak jak by mohl očekávat, že jeho mladý manžel se mu bude se vším svěřovat?


„Mluvil si se Snapeem..?“ zeptal se po chvíli Harry.

„Se Severusem? Ne, měl bych?“

„Ne, to ne, jen mě to tak napadlo.“

„Harry, co se děje? Proč bych měl mluvit se Severusem? Má mi snad něco říct?“

„Ne, já jen, že... Jestli se ti třeba nesvěřuje.“

„Severus?“ zmateně.

Harry jen mávl rukou. Jasné, mělo mu dojít, že se Snape nebude nikomu svěřovat. Navíc pokud šlo o něco, s čím nebyl sám vyrovnaný.

Navíc, co si vůbec myslel. Že by snad Snape mohl mít zájem o Rona? Že by Ron měl zájem o nenáviděného profesora lektvarů?

Možná jen chtěl, aby v tomhle nebyl sám. Aby měl možnost Rona vídat o po škole. Co se to s ním dělo? Nikdy nebyl nijak zvlášť romanticky založený. Ale představa, že by se Ron dal dohromady se Snapeem... No, něco se mu na tom líbilo. I když si nebyl jistý, zda by to bylo ideální. Vzhledem k tomu, jakou měli oba dva povahu. Ale.. On a Lucius byli taky odlišní a zdálo se, že jim to klape...Jenže to asi nemohl srovnávat.

Povzdechl si. Možná by to neměl řešit, ostatně, nebylo to jeho věc. Kdežto Kristián byla jeho záležitost a ta ještě stále nebyl vyřešená.

Třeba bylo načase, aby se svěřil Luciusovi... Ale... Věděl, jak negativně jeho manžel reagoval, když Kristiána potkali prvně. Myslel si přeci, že jej Harry podvádí. Co kdyby si to myslel stále? Co kdyby si myslel, že Harry Kristiána znal, že věděl, že bude učit v Bradavicích, že...

Ne, ještě mu nic říct nemohl. Musel se pokusit si s tím proradit sám.


{---}


Snape právě vycházel ze sklepení, když za sebou zaslechl hlas.


„Severusi, kam ten spěch?“

Černovlasý muž se naštvaně otočil. Hned věděl, komu hlas patří. Doufal, že právě jemu by se mohl vyhnout. Rozhodně na něj právě teď neměl náladu. Včera se mu úspěšně vyhnul, proč nemohl mít stejné štěstí i dnes.

„Tak? Hledáš snad něco, nebo spíš někoho?“ úšklíbnutí.

„Nestarej se, Abusi,“ zavrčení.

„Ale jdi, Severusi, není přeci důvod, abys na mě byl naštvaný. I když, to že jsi šel za Brumbálem nebylo pěkné.“


Snape se bez dlaších řečí otočil. Nechtěl v tomhle nic neříkajícím rozhovoru pokračovat. Rozhodně se nechtěl nechat vytočit. Brumbál by ho přizabil, kdyby ublížil jeho novému profesorovi Obrany, který jak se zdálo se stal jeho novým chráněncem.


„Pomůžu ti.“ Kristián se k němu přidal.

„Není třeba.“

„Pokud hledáš studenta, tak bys neměl mojí pomoc odmítat, jsem přeci také učitel. Tím pádem za ně mám také zodpovědnost.“

Snape se zastavil. Chvíli na Abuse nechápavě zíral. Ten chlap byl neuvěřitelný. Přeci si nemohl myslet, že by Snape nebral v úvahu to, co udělal Weasleymu, nebo Potterovi. Protože Severus nepochyboval, že tam bylo něco, co souviselo s Luciusovým mladým manželem.


„Takže, koho hledáme?“ ozval se po nějakém době Kristián, když následoval Severuse, který naštvaně procházel hradem směrem na pozemky.

Lektvarista cosi zavrčel.

„Cože? Asi jsem ti nerozumněl? No, myslím, že z tvé koleje to nikdo nebude, ti by si nedovolili toulat se v noci po hradě a ty bys je nejspíš nehledal... Takže..? Nebo snad... No, Seveursi, je tady snad nějaký student, o kterého by ses víc zajímal? Máš snad o nějakého ze svých studentíků zájem?“ úsměv. „Vlastně si jsme docela podobní--“

„Sklapni!“

„Jistě, že jsme. Každý na to jdeme jinak, ale v konečném důsledku--“

„Co to meleš?! Uvědomuješ si vůbec, cos udělal?“

„Myslíš panu Weasleymu? Ah... Tak o toho ti jde? Tos měl říct dřív. Navíc, nemyslím si, že právě tomu by cokoliv z toho vadilo.“

„Cože?“

„Jasně, vzpouzel se, ale to ještě nepochopil, že to bylo pro něj. Však on tomu časem přijde na chuť--“

„Jednou se ho dotkneš a zabiju tě!“ Snape jej rozzuřeně chytl pod krkem. Přimáčkl jej na kamenou zeď.

„Ale Severusi, nebuď tak chamtivý. Můžeme se přeci podělit.“

„Cru--“


„Severusi.“ Čísi varovný hlas přišel ze schodiště.

„Řediteli,“ Kristián se nadšeně usmál na muže přicházejícího k nim.

„Děje se něco?“ Brumbál zpytavým pohledem přejel ze Snapea, který ještě stále jednou rukou držel pod krkem profesora Obrany proti černé magii, v druhé ruce hůlku, kterou na něj mířil.

„Ne,“ zavrčel Snape.

„Jistě, nic se neděje.“ Kristián od sebe Snapea odstrčil. S mírným úsměvem si uhladil hábit.

„Kristiáne, vlastně jsem tě právě hledal, potřebuji s tebou mluvit.“ Ředitel mladšímu z můžu pokynul, aby jej následoval. Abus ještě na Snapea vrhl vítězný úsměv a odešel s ředitelem.


Severus zůstal stát na chodbě. Uklidňoval se. Věděl, že stačilo málo a mladšího profesora by proklel. Vlastně bylo dobře, že ředitel zasáhl. Sice by si jakékoliv možné mučení Abus zasloužil. Ale Snape nemohl být tím, který jej vykoná. Neměl k tomu žádné právo a navíc... Brumbál by jej jistě vyhodil ze školy a pak... Co kdyby už neviděl rudovlasého chlapce? Nehledě na to, že za Cruciatus by mohl skončit s Azkabanu.


Zaklel. Nemohl si dovolit nechat se takhle hloupě vytočit.

Zamířil za pozemky. Musel najít Rona a pokusit se trochu to urovnat aspoň s ním. Navíc potom, co teď řekl Abus, bude muset mladíka varovat.


{---}


Harry se ležérně protáhl na posteli.

Usmál se, když vedle sebe viděl poklidně spícího Luciuse. Bylo fajn být doma o nic se nestarat.


Včera už se chystal, že všechno Luciusovi řekne, ale pak se to nějak zvrtlo a k řečem se už nedostali. Navíc, Harry měl nepříjemné tušení, že i plavovlasý muž před ním něco tají. To se mu nelíbilo. Ještě stále se v tom vztahu necítil přílši jistě, i když Luciusovi jeho lásku k němu už pomalu věřil. Ale měl stále obavu, že se najde něco, někdo, kvůli čemu jej Lucius opustí.

Ano, nebly důvod si to myslet. Přeci jen to byl Lucius, kdo tohle celé zpunktoval.


Dobře. Řekne mu to, časem...

Včerejšek na to nebyl dobrý. Nechtěl narušit atmosféru, nechtěl Luciusovi přidelávat starosti. Už takhle bylo vidět, jak se plavovlasý muž trápí, že Harry musí každou chvíli odjíždět do školy a že ve škole je nechráněný. Nemusel vědět, že mu hrozí ještě další nebezpečí kromě ředitele.


Zjistil, že je ještě příliš brzo na to, aby vstával, nebo aby se začal chystat zpět do školy. Nikam sem u nechtěl. Navíc byl ještě přílši unavený,l zlenivělý. Chtěl dál spát s Luciusovbě objetí.


Přítulil se k plavovlasému muži.

Lucius jej ze spánku objal. Cosi tiše zamručel. Spal dál. Zelenooký mladík se spokojeně usmál. Zavřel oči. Nechal se unášet do spánku.


{---}


„Wea-- Rone?“ Severus popošel blíž k rudovlasému mladíkovi. Vlastně to měl předpokládat, že jej najde tady. Za ta léta, co už byl na škole sem chodilo až příliš těch, kteří měli nějaký problém.

On sám sem v dobách studií chodil. I když to většinou bylo z trochu jiných důvodů.


Weasley k němu zvedl zrak.

„Co chceš?“ nevrle.

Snape se zarazil. Kdykoliv jindy by za podobné chování srazil příslušné koleji body. Teď ale tušil, že nemůže očekávat lepší chování. Přeci jen on sám se nezachoval příliš... Sakra. Jak by se měl zachovat? Weasley byl přeci jeho student, nemohl očekávat, že... Že co?

Co si vůbec myslel, když sem chodil? Proč ho hledal.


„Chtěl bych si promluvit,“ povzdechnutí.

„Nikomu to neřeknu,“ sklesle.

„Cože?“ Snape nechápavě zamrkal.

„Proto jste přeci tady, ne? Nechcete si kazit image. Žádné obavy, nikomu nic neřeknu.“

„Proto tady nejsem.“

„Ne? Tak proč? Vysmát se mi?“

„Vysmát se..?“

„Za mojí bláhovost, za to, že jsem si myslel, že třeba...“

„Že třeba co, pane Weasley?“

„Už jsem zase pan Weasley?“ zamračení.

„Ne, já jen--“

„Myslel jsem, že byste třeba o mě mohl stát. Chápu, že ne. Jen, jsem myslel, že. Byla to hloupost. Omlouvám se.“


Snape na mladíka s neuvěřením zíral. Tohel přeci měl říkat on! Tohle přeci chtěl říct on! Něco podobného si plánoval, ale opačně. Myslel, že přijde, že řekne, co chce a že... Že jej mladík odmítne.


„Pojď.“

„Kam?

„Promluvíme si uvnitř, ano?“

„Proč?“ nejistě.

„Protože jsi mě ani v nejmenším nepochopil.“ Chytl mladíka za ruku, vytáhl ho do stoje.

„Kam jdeme?“

„Do mých komnat.“

„Ale--“

„Bez řečí.“

Rudovlasý mladík se nechal odvádět do hradu. Nechápal, co se stalo. Řekl snad něco špatně?


{---}


Lucius zamířil do školy. Chtěl si promluvit se Snapeem, zjistit, co se děje.

Harryho nechal spát v ložnici. Doufal, že ho tam ještě najde až se vrátí. Včera se k jakékoliv další diskuzi nedostali. Ale to bylo dáno tím, že se tak málo vídali.


Pomocí Letaxu se přenesl do Bradavic. Vylezl ze Snapeova krbu v jeho soukromých komnatách.

Rozhlédl se kolem. V obývací místnosti nikdo nebyl. Možná ještě spal. Sice Snape obvykle vstával brzo, ale tak třeba dnes udělal vyjímku.


Otevřel dveře do ložnice. Zarazil se.


„Severusi... Ehm... Počkám v obýváku,“ urychleně zavřel dveře.


Sedl si do křesla. V mírným úsměvem čekal až se černovlasý muž dostane do pokoje. Možná to nebyl zase tak dobrý nápad chodit sem ráno. Na druhou stranu, Severus by mu to sám neřekl.

Kdo by to byl řekl. Severus si tak pečlivě uchovával ledovou neprostupniou masku. Lucius by nikdy nepředpokládal, že jej najde v posteli s kýmkoliv. Natož s rudovlasým mladíkem.



Poslední komentáře
13.08.2009 02:59:18: taky jsem se musela smát při představě, jak Lucius načapal Snapea téměř inflaranti. smileysmileysmiley Co...
12.08.2009 21:55:36: hehehehe...tak tohle bylo dobré no smiley škoda že přišel až po...nebo...že by si to ráno zopákli? hih...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.