Amor firme ut misos HP/LM

44.kapitola - Příliš mnoho informací 1/2

Vím, že ty kapitoly stále rozděluju, ale nějak jsem líná psát delší.

 

Severus vešel do obývacího pokoje. Zamračeně sledoval plavovlasého muže, který se mu právě bezostyšně rozvaloval na pohovce a klidně si dovolil nalít whisky z jeho zásob. Lucius se na něj usmál.


„Severusi, Severusi... Myslel jsem, že jsme přátelé a ty mi klidně zatajuješ něco takového,“ naoko nespokojené mlasknutí.

Snape jen cosi zavrčel.

„Ale no tak, Severusi. Povídej, jakpak jsi přišel k tomu úlovku ve tvé posteli?“

„Nic ti do toho není,“ zavrčení. Posadil se do křesla naproti Malfoyovi. Plavovlasý muž si se spokojeným úsměvem prohlížel tvář druhého muže. Nemohlo mu uniknout, jak se Snape zatvářil jen při pouhé vzpomínce na mladíka v druhé místnosti.


„Takže to znamená, že teď jsi zadaný? Ví o tom jeho rodiče? Myslel jsem, že vztahy mezi žáky a profesory nejsou dovolené--“

„Nemyslím, že proti tomu Brumbál bude něco namítat,“ zamračeně. Jistě, i jeho už napadlo, že není právě dvakrát správné co dělá. Jenže si nemohl pomoci. Navíc měl pravdu, Brumbál si nedovolí proti němu podnikat žádné kroky. Maximálně jej v soukromí upozorní na to, že jeho chováná není právě vhodné. Nic víc nic míň. Na to na něj Snape znal příliš mnoho špíny.

„Ne, proč by--“ Nestihl doříct, dveře do ložnice se otevřely podruhý. Ven vykoukl rudovlasý mladík. Když spatřil Luciuse, zarazil se. Uvědomil si, že není právě vhodně oblečený na to, aby jej kdokoliv, i když to byl jen plavovlasý kouzelník, viděl v Snapeových soukromích komnatách.


„Rone, je milé tě opět vidět,“ usmál se na mladíka Lucius. Až to teď si nebyl dvakrát jistý, zda je to z rudovlasé rodinka právě kamarád jeho manžela, kdo spí s Severusově posteli. O to víc byl teď potěšený.

„Ehm... Dobrý den,“ šeptnutí. Barva jeho tváří nyní byla až příliš podobná jeho vlasům. Nevěděl, co má dělat. Cítil se neuvěřitelně trapně. Na sobě měl jen kalhoty. A i ty si oblékl jen z jisté prozíravosti. Ani nechtěl domýšlet, jak by se teď cítil, kdyby si před chvíli tenhle kus oblečení nevzal.


„Vrať se do ložnice,“ povzdechl si Snape vidě Ronovy rozpaky. Rudovlasý mladík na něj tázavě pohlédl. Uvědomoval si, že tím, že jej Snape posílá zpět, dává Luciusovi jasně najevo, že nejde jen o jakési nedorozumnění.

Pousmál se. Skoro až utekl zpět do ložnice. Třeba se věci konečně zlepší i pro něj.


Plavovlasý kouzelník se za ním se spokojeným úsměvem díval, po chvíli se otočil k černovlasému příteli. Snape jej znepokojeně sledoval. Vlastně ani nechtěl, aby o tom kdokoliv věděl. Ještě na to nebyl připravený a tak nějak si nebyl jistý, zda na to je připravený rudovlasý mladík. Přeci jen když vzal v úvahu, co se nedávno stalo. Celá ta záležitost ještě nebyla uzavřená.

Navíc... Co přesně nechtěl, aby lidi věděli? On sám si nebyl jistý, co se mezi ním a rudovlasým chlapcem dělo.

Ale jak tak sledoval Luciusův výraz, klidně by se vsadil, že plavovlasý kouzelník si už něco domyslel. A jistě ne nesprávně. Jen... Znepokojovalo jej, že snad o jeho - čem, vztahu? - Malfoy ví víc než on sám.


„No, nikdy bych si nemyslel, že právě ty budeš--“

„Co? Nemyslel si, že by snad nějaký ze student mohl ve mně vidět objekt jakýchkoliv tužeb?“ znechuceně.

„Severusi, to jsem přeci nemyslel. I když mi přijde, že ty sám děláš, co jen můžeš, aby si v nich žádné touhy nevzbuzoval,“ zamračeně.

„Proč jsi přišel?“ Snape si s povzdychem nalil whisky a usedl zpět do křesla. Skoro si ani neuvědomil, že se z něj zvedl. Muselo to být v době, kdy do místnosti vešel Ron. To bylo divné. Copak už teď má nějak podvědomě zákodováno, aby jej ochraňoval? No, vzhledem k tomu, co se na škole dělo se sám sobě nemohl ani divit. Avšak znejisťovalo jej to.


„Přišel jsem kvůli Harrymu--“

„Jistě, kvůli komu taky jinýmu.“

Malfoy se zamračil. Teď už si nemyslel, že byl tak dobrý nápad chodit pro radu zrovna k Severusovi, I když... Kdo ví, teď když má i Severus mladšího přítele. Byl to vůbec jeho přítel? Vlastně nevěděl, jestli mezi rudovlasým mladíkem a Severusem nešlo jen o sex. No, Severus vypadal na to, že o mladíka opravdu stojí. Takže by se na tohle měl spíš ptát Rona. Ale na to je ještě spousta času. Teď musí vyřešit to, proč sem přišel.


„Co se děje?“

„Cože?“ Snape nechápal. „Ty jsi sem přišel, to ty bys mi měl říct proč.“

„Co se děje ve škole.“

„Mělo by se něco dít?“ opatrně. Nebyl si jistý zda a co Luciusovi Harry řekl. Zdálo se, že toho moc neví, jenže u něj jeden nikdy neví. Navíc, ač černovlasého mladíka stále příliš nemusel, tak jej nechtěl uvrhnout do nějaké nepříznivé situace.

„Nejsem si jistý. Harry mi poslední dobou přijde divný. Jako by ze školy utíkal, jako by se bál tady být. Ale netuším proč,“ zoufale. Opravdu chtěl vědět zda se něco děje, zda může manželovi nějak pomoci. Navíc potřeboval vědět proč mu Harry o pomoc neřekl sám. Věděl, že v něj ještě nemá takovou víru, jakou by měl mít. Lucius se ale opravdu snažil. Chtěl mu pomoci. Potřeboval mu pomoci. A potřeboval Severuse, aby zjistil v čem může pomoci.

Nyní, když nad tím víc uvažoval, začínal být opravdu zoufalý. Vzpomněl si na Harryho výraz. Na skoro hmatatelný strach, který mladšího muže obklopoval pokaždé, když se měl vrátit do školy. Musel tomu přijít na kloub.


„Co ti řekl?“

„Nic,“ povzdechnutí. „Severusi, pochop, potřebuju to vědět. Vím, že mě pošleš za ním, aby mi to řekl sám, ale... Znáš ho, nic mi neřekne. Pokud se něco děje, tak si bude myslet, že si tím musí projít sám. Nechci, aby to tak bylo!“

„Já tě chápu, ale--“

„Ne! Chci to vědět. Co se děje?!“

Snape jej zamračeně pozoroval. Popravdě měl trochu obavu to Luciusovi říct. Věděl, že je možné, že i jemu to dříve či později plavovlasý muž vyčte. Přeci jen měl právo vědět o tom, že je jeho manžel v reálném nebezpečí. Proč mu to tedy neřekl dřív. Přeci už od začátku školního roku plánoval, že mu napíše, že mu to řekne. Nakonc skončil jenom u toho, že Luciusovi napsal pár nicneříkajících dopisů a pár narážkami, kterým nejspíš stejně nikdo neporozumněl.

Povzdechl si. Mohl by to nechat na Potterovi, ale jak řekl Lucius, ten by mu o ničem nikdy neřekl. Zatracení Nebelvíři.


„Znáš Kristiána Abuse?“ opatrně.

Luciuse se zamračil. Nechápal, kam Severus směřuje. „Není to ten... Psal jsi, že tenhe rok vyučuje Obranu, ne?“ matně si vzpomínal na jeden ze Snapeových dopisů.

„Ano, to tady. Navíc se zdá, že je až příliš blízko Brumbálovi--“

„Myslíš, jako že...“

„Nemyslím, že Abus je člověk o kterého by ses měl strachovat.“ Zamračeně sledoval Luciuse. Bylo mu jasné, že při zmínce toho, že Kristián je blízko Brumbálovi se Luciusovi ihned vybavilo, co ředitel provedl jeho manželovi. Ale on nechtěl, aby Lucius profesora Obrany byť i na okamžik litoval. Navíc, sám si nebyl jistý zda a co je mezi Abusem a ředitelem.


„Jak to myslíš?“ zmateně. Netušil, proč mu to Lucius říká.

„Dobře, vzpomínej, neříká ti to jméno ještě něco? Nepotkal jsi jej někde?“ Snape rozhodil rukama v poněkud zoufalém gestu. Nechtěl to Luciusovi říct přímo. Navíc jemu samotném utrvalo dost dlouho než přišel na to, kdo je Kristán zač a kde se s ním Harry setkal. I když za to vděčil pár nepříjmeným rozhovorů s profesorem Obrany proti černé magii. Ještě stále netušil, co přesně se stalo, i když o tom, co se dělo na líbánkách věděl od Luciuse. Byl Zmijozel, uměl si dát dvě a dvě dohromady. Teď ještě záleželo na tom, zda to zvládne i Lucius.


„Nevím... Abus... To mi nic neříká, je to čistokrevný kouzelník?“

„Nemyslím, navíc určitě není z Anglie.“

„Ne? Tak nevím, odkud bych ho měl znát?“ zmateně.

„Nemyslím to příjmení. Nesetkal ses s někým, kdo se jmenoval Kristián? Třeba v létě..?“

„V létě? Ale to jsem byl přeci s Harrym...“ vyplašeně zamrkal. Uvědomil si, co mu to jméno říkalo, ale to přeci... „To byl mudla!“

„Jsi si tím jistý?“

„On-on učí tady na škole?“ ztěžka dýchal, nemohl tomu uvěřit.

Snape jej přikývl.


„Ale to... Musíš to říct Brumbálovi, nemůže ho tady nechat učit!“

„Opravdu si myslíš, že o tom ředitel neví?“

„Přece--“

„Nebo myslíš, že Abus své praktiky neprovádí ve škole?“

„Cože?!“ zhroženě.

„Nebo sis myslel, že to v létě, co udělal Harrymu bylo ojedinělé? Třeba nějaký unáhlený čin?“

„C-co? Zabiju ho!“ zvedl se ze sedačky, zamířil ke dveřím.


„Luciusi, to není dobrý nápad.“

„Není dobrý nápad? Tys to věděl a nic si mi neřekl!“

„Vlastně jsme to nevěděl. Nebyl jsem si jistý,“ pokrčil rameny.

„Cože?“

„Nevěděl jsem, co přesně udělal Pot-Harrymu. Tak se uklidni. Nemůžeš teď proti němu nic podniknout. Brumbál nad ním drží ochrannou ruku.“

„Jak to víš?“ Zůstal stát u dveří. Krev v něm stále vřela. Chtěl jít vyřídit to s tím opovážlivcem, který si dovolil sáhnout na jeho manžela, jednou pro vždy.

„Protože jsem za Brumbálem byl, když si Abus dovolil provést to samé co Harrymu ještě jinému studentovi. Na Harryho nesahal ve škole, tím si jsem skoro jistý, takže s tím by Brumbál stejně odmítal cokoliv dělat. Ale tohle bylo bylo ve škole a ředitel s tím stejně nic udělat nechtěl.“

„Nebude muset, zabiju ho!“

„Vážně? A necháš Harryho napospas Brumbálovi? Protože když se Abuse dotkneš, tak se vsaď, že Brumbál udělá, co bude moct, aby tě dostal aspoň na nějaký čas do Azkabanu. Pak by tvůj drahý manžel zůstal úplně nechráněný.“


Plavovlasý muž jej rozezleně sledoval. Věděl, že má pravdu. Ale bylo tak těžké nic neudělat. Měl na dosah ruky toho, kdo tolik ublížil jeho krásnému chlapci. Jak mohl jen tak stát a nic nedělat? Jak mohl jen přihlížet tomu, že se jeho manžel vrací do školy a zůstátá zde napospas tomu šílenci? Jako by nestačilo, že se musí obávat o to, že je ve škole Brumbál, teď ještě tohle.

Snažil se uklidnit se. Posadil se zpět na gauč. Nalil si další sklenici whisky. Musel vymyslet co dál. Samozřejmě by si o tom měl promluvit s Harrym, aby mladík věděl, že v něm může hledat oporu a že on bude chápat až se rozhodne do školy nevracet.


„Kdo to byl?“ zeptal se po chvíli. Mezitím si v hlavě přehrával, co mu Snape řekl.

„Cože?“

„Kdo to byl, komu to Abus udělal?“ Profesorovo jméno znechuceně vyplivl. Jen doufal, že jej v blízké době nikde nepotká, jistě by se neudržel.

„Nemyslím, že by to byla tvoje starost. Ty se postarej o svého manžela a zbytek nech být.“

„Proč? Kdo to byl? Ví o tom Harry.“

„Ano...“

„Jak to?“

„Něco takového by se od něj nedalo držet stranou, navíc to byl on, kdo mě na to upozornil,“ povzdychnutí. Ani nechtěl domýšlet co by se teď dělo, kdyby prve pro něj Potter nepřišel.

„Severusi,“ lehce varovně.

„Ron.“

„Co?“

„Byl to Ron. Zdá se, že Abus má zvrácenou touhu po tvém manželovi a jeho přátelých.“

„Severusi, to je mi líto, já... Nechal si to být?“ zvědavě. Byl o něco klidnější. Byli na tom teď se Snapeem podobně. Zajímalo ho, jak to, že Snape nechal Abuse jen tak jít.

„Nebylo to v době, kdy--“ zarazil se. Uvědomil si, že skoro řekl, kdy byl s Ronem. Ale teď? Byl s ním? Co mezi nima bylo? Lucius nemusel vědět, že by rád, kdyby s rudovlasým mladíkem opravdu byl. Navíc Weasley byl stále ve vedlejším pokoji, na to nesměl zapomínat. Co z toho, co tady říkali mohl slyšet? Nemusel vědět jak moc zoufalý Snape je a jak moc po něm touží.


„To je přeci jedno. Nezáleží ti na tom, co mu udělal?“

„Jistěže záleží! Myslíš si, že jsem Brumbálovi nevyhrožoval, nenutil ho, aby ho aspoň propustil, i když vím, že by za to Abus měl být minimálně v Azkabanu?! Můžu být rád, že se ředitel rozhodl aspoň tolerovat, že... Že se držím blízko Rona,“ povzdechnutí.

„Já, promiň, jen... Je to moc informací najednou. Musím si to promyslet. Promluvit si o tom s Harrym. Vím, že nemám obviňovat tebe, jen... Je to těžký.“ Dopil. Postavil se. Měl v plánu vrátit se domů, kde doufal, že už bude vzhůru jeho mladý manžel. Navíc i on si už uvědomil, že rudovlasý mladík je stále v ložnici a nejspíš slyšel každé jejich slovo. Ani pro něj to nemůže být lehký. Bude nejlepší, když teď Severuse nechá, aby svého – snad – nového přítele uklidil.



Poslední komentáře
27.08.2009 17:16:18: gleti: chápu tě, no nejspíš jsem ovlivněná tím, že poslední dobou čtu hodně povídek, které jsou psán...
27.08.2009 12:24:31: milá mania, přiznám se ti, že začínám být z téhle povídky trochu unavená. To jak věčně vítězí zlo a ...
26.08.2009 18:01:27: tak co slyšel toron? no tak nenapínej nás smiley. já být luciuse tak toho hnusáka zabiju hodně pomalu,...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.