Amor firme ut misos HP/LM

45.kapitola - Příliš mnoho informací 2/2

Pokusím se hnout dějem dopředu, opravdu.

Vím, že to vypadá, že v této povídce nemá „dobro“ šanci, ale tak to není. Jen realisticky. Kdyby Brumbála, jakožto Brumbál, udělal to, co tady a nikdo neměl nijaké důkazy, tak by těžko mohl dělat něco proti němu. Ale dobře, pokusím se s tím něco udělat. I když je mi jasné, že to bude vypadat jako že „zlo“ vede ještě o víc.


Uběhlo čtrnáct dní od doby, kdy byl Harry naposledy doma. Za tu dobusi s Luciusem pouze psal. Nějak za ním nestíhal jezdit a přijet v noci jen proto, aby se tam vyspal se mu zdálo hloupé. Přeci jen Lucius ještě stále na něčem pracoval a Harry ho nerad rušil.


Plavovlasý kouzelník se mu nezmínil o tom, co se dozvěděl od Severuse. Tedy, jen mu naznačil, že ví o tom, že ve škole není něco v pořádku, ale že mu zatím dá volnou ruku, aby se to pokusil vyřešit sám před tím, než zasáhne.

Aspoň tak to Harry pochopil. Takže následujících čtrnáct dní strávil tím, že přemýšlel o tom, co by měl dělat.


Uvědomoval si, jak moc se změnil. Dřív přeci takový nebýval, tak co se stalo, že se stal tak přecitlivělý? Nebylo to přímo tím, že začal chodit, spát, s Luciusem, bylo to už před tím. I když těsně předtím. Proč se nad tím nijak víc nezamyslel už dřív? To mu nebylo podobné. Jistě, měl toho v hlavě už předtím dost, ale že by se musel chovat až takhle.

Dobře. Proč si to teď uvědomoval? Možná proto, že podobnou změnu začal pozorovat na Ronovi, a to bylo těžce znepokojivé.


Něco v téhle celé záležitosti přeci jen mohl udělat. Mohl zamezit tomu, aby si Kristián vyhlédl novou oběť. Přeci jen kolem Rona se teď skoro všude motal Snape, takže bylo těžké zastihnout jej o samotě. Navíc se zdálo, že na Harryho si Abus ve škole přeci jen tolik nedovolí.


Harry své nynější jednání dával za vinu hlavně Brumbálovi a jeho vlivu a všemu, co mu udělal. Jenže přeci jen ředitel nebyl jediný a navíc, ředitel byl ještě stále nedotknutelný. Takže kdo jiný..?

Bylo na čase zaměřit se na profesora Obrany proti černé magii.


Uvnitř něj pomalu plápolala zlost. Potřeba něco udělat, něco změnit, něco... Něčemu zabránit. Snad mí lepší pocit sám za sebe. Snad za ty, kteří by přišli po něm. Jen... Ano, věděl, že to dělá hlavně pro sebe. Hlavně pro svůj pocit. Pro své očištění.


Uvažoval, zda do toho má tahat Rona. Přeci jen se ho to taky týkalo, jen... Poslední dobou to s ním vypadalo jako s Harrym na začátku celé téhle šarády. Bylo bezpečné vystavovat ho dalším negativním vlivům? Možná by se mohl poradit s Hermionou, teď, když se s nim už opět bavila. I když jí skoro položil fakt, že je něco mezi Ronem a profesorem Lektvarů. Rudovlasý mladík jí sice neřekl co přesně a Harry to samozřejmě nedoplňoval. Jenže Hermiona byla chytrá holka a uměla si dát věci dohromady a pohledy, které si mezi sebou vyměňovali lektvarista s Ronem, se přeci jen nedaly přehlédnout. Ovšem hnědovlasá dívka by mu jistě poradila, cosi v tom smyslu, že pomsta není řešení a už vůbec ne ideální řešení.

Ale to on přeci všechno věděl. Jen pro něj byla pomsta ideálním řešením. Nebo, minimálně dočasným.


„Harry... Jdeš někam?“ Rudovlasý mladík zamračeně vstal z postele. Potter se zarazil. Myslel si, že všichni spí. Vlastně se rozhodl s sebo Rona nebrat. No, teď bude muset situaci trochu přehodnostit.

„No...“ Povzdechl si. Nikdy nebyl příliš dobrý na vymýšlení výmluv. A už vůbec ne dobrých výmluv a na rychlo.

„No?“ podezřívavě.

„Projít se?“ nadhodil černovlasý mladík tiše, snažil se neprobudit zbývající osazenstvo pokoje. Co ho to taky napadlo chodit pryč v noci. Tohle koneckonců mohl vyřídit i před večerkou. Navíc by nemusel nikomu nic vysvětlovat. Jen... Myslel si, že by bylo dobré, aby měl nějaké alibi. Aby mu ráno mohl někdo potvrdit, kdyby to samozřejmě někoho zajímalo, že byl celou noc v ložnici.


„Ne. Nejdeš se projít. Myslel jsem, že--“

„Dobře, dobře. Nejdu se projít. Nebudeme to řešit tady, obleč se, počkám ve společenské místnosti,“ zamručel.


O chvíli později přišel rudovlasý mladík do společenské místnosti. Stále si Harryho přeměřoval nedůvěřivým pohledem. No, na druhou stranu byl rád, že ho černovlasý mladík úplně nezazdil. Přeci jen poslední dobou už spolu netrávili tolik volného času. Harry kdo ví kde lítal, Ron upřímně doufal, že je s Luciusem a on se tak vůči němu nemusí cítit nijak vinný. On sám se snažil nějak zlepšit vztah se Severusem. Tedy, pokud se tomu dalo říkat vztah a pokud tam bylo co zlepšovat. Snape se očividně všechny jeho snahy rozhodl sabotovat a držet jejich vzájemnosti na jakési podivné hranici.


„Tak, kam jdeme?“ Vlastně byl nadšený z toho, že zase něco podniknout. Dlouho už žádné dobrodružství nezažili a bylo by to přeci jen příjemné spestření.

„Za Abusem,“ zavrčení.

„He..?“ udiveně. Dobře, tak žádné fantastické dobrodružství. Co tohle mělo být? „Myslíš za... Za ním?!“

„Jo.“

„Nechápu,“ zmateně.

„Myslím, že to je vhodné.“

„Jak vhodné, copak jsi zapomněl, co... To přece nejde! Nemůžeš za ním jít! Ne v noci, ne sám, ne--“

„Jdeš přece semnou,“ slabý úsměv.

„Co? Jdu pro Severuse!“

„Ne, Rone, počkej!“ Chytl rudovlasého mladík a paži, bráně mu tak odejít ze společenské místnosti a stěžovat si Snapeovi a nepochybně mu tak zabránit jít vyřídit účty.

„Vysvětlím ti to.“

„Vysvětluj!“

„Tady ne, cestou.“

„Co?“

„Jdeme, řeknu ti to cestou. Pak se sem můžeš vrátit a nebude hrozit, že--- No, že cokoliv. Jo?“

Rudovlasý mladík ho chvíli zamračeně sledoval, pak mírně přikývl.

„Dobře, jdeme,“ povzdechnutí.


***


„Zbláznil ses?!“ Ron se zastavil, zhroženě zíral na Pottera. Ten mu právě vysvětlil svůj plán. Nebo spíš svůj plánovaný akt pomsty.

„Pššš...“ Harry jej nervózně tišil. Nechtěl, aby je právě teď někdo chytil.

„Ale, ale to... To, to nejde! Nemůžeš jen tak jít a--“

„Nemusíš semnou chodit.“

„Co? A nechat tě, abys--“

„Nezabráníš tomu, už jsem se rozhodl. Navíc... Ty se snad nechceš pomstít? Nechceš udělat něco proto, aby se to neopakovalo? Aby se to nestalo někomu dalšímu?“

„Já, já... Nemyslím, že--“

„Udělá to znova!“

„Já vím! Sakra... Já to vím, jen... Za tohle je Azkaban.“

„Ne, když se to nikdo nedozví.“

„Tohle se nedá utajit!“

„Řekl jsem ti, že semnou nemusíš jít. Teď hned se můžeš otočit a o celé věci sedozvědět až ráno.“

„Co? Ne! Ne! Ne!“

„Rone,“ smířlivě.

„Ne! Jdu s tebou...“

„Cože?“ udiveně.

„Chci být u toho. Navíc... Kdyby se něco stalo, tak... Nechci, abys s ním byl sám a pak... Kdyby... To je fuk, prostě jdu s tebou,“ zamračeně.

„Nemusíš.“

„Já to sakra vím!“ Ron naštvaně vykročil ke dveřím Abusových soukromých komnat. Chtěl to mít už za sebou. Věděl, že každou chvíli může ztratit odvahu to udělat a pak... Pak by se podobná příležitost nemusela opakovat. Jistě, věděl, že to co se chystají udělat je špatné, zlé, protizákonné... Nejen, že to bude neuvěřitelný průšvih, až to někdo zjistí, navíc za to půjdou na stoprocent do Azakabanu. Tak kam zmizela jeho zdravá mysl, ta co by jej přesvědčila o tom, že to co dělá je blbost a že je pitomec už jenom proto, že nezůstal v posteli a snažil se zjistit, co Harry chystá.

Dobře, jeho mysl tam byla. A zoufale křičela, aby se zastavil, aby se vrátil... Ignoroval jí. I on se chtěl pomstít.


„Jsi si jistý?“ Harry se ještě před dveřma zastavil. Nechtěl do toho Rona zatahovat. Byla tady neuvěřitelně velká šance, že někdo zjistí, že to udělal on a tím pádem teď i Ron, ale... Jeho svět ještě stále měl za Chlapce, který přežil, stále ten titul něco znamenal. Přeci jen ho to trochu chránilo. Navíc tady byla ještě ta záležitost s Brumbálem. Ale Ron? Co toho bude chránit, když se to provalí?

Neměl mu to říkat. Jistě, že neměl. No stalo se. Nějak si s tím budou muset poradit.

Navíc, přeci nechtěl udělat nic tak strašnýho, jen... Dobře, tak jen někoho zabít. Ale co na tom záleželo? Ve světle jiných událostí se to jistě ztratí. Nebo snad ne?

Nebylo to, jakoby ho chtěli nějak mučit, i když by si to nepochybně zasloužil. Jen... Dobře. Nemělo cenu si nic ospravedlňovat. Chystali se spáchat zločin. Vraždu. Ale nějak na tom právě teď nezáleželo.


Rudovlasý mladík přikývl na souhlas. Nemluvil. Nevěřil svému hlasu. Lehce se třásl. Pomalu si uvědomoval, co chtějí udělat, jen... Ještě mu to nedocházelo. Ještě se nechystal vycouvat.


Potter zaklepal. Věděl, že Kristián mu otevře. Tohle měl vcelku vymyšlené. Dobře, konec celé té věci trošku pokulhával, ale to se doladí později.

Nemýlil se.


Profesor Obrany proti černé magii otevřel dveře. Jeho pohled se ihned zaměřil na Pottera. Ušklíbl se.


„Copak, změnil jsi názor a manžílek ti už nestačí?“ posměšně. Harry jen přikývl. Ron stojící nedaleko jen tiše zalapal po dechu. Až teď si uvědomil, jak musí být Abus egoistický. Jeho přítomnost vůbec nebral v úvahu. I když o něm nepochybně věděl.

„Fajn, tak pojď dál.“ Bez dalších slov zmizel v bytě a nechal zcela na mladíkovi, zda jej bude následovat. Harry pokrčil rameny. Ani neočekával, že by Kristiánovi bylo něco podezřelé. Na okamžik jej napadlo, zda třeba nevypadá ve vztahu s Luciusem nešťastně, když si i Abus myslel, že by mu mohl chtít zahýbat a zrovna s ním!

Rychle myšlenku vymazal z hlavy. Jistěže byl s Luciusem šťastný!

Abus byl jen arogantní parchant, který si myslel, že může každýho mít.


Ron následoval Harryho do profesorova bytu. Byl stále nejistý a v momentě, kdy se za ním zavřely dveře si uvědomil, že to musí udělat. Že už nebyla cesta zpátky. Rozhodně ne bezpečná cesta.


***


Snape věděl, že je něco špatně. Cítil to kdykoliv se na škole něco dělo. Věděl to ještě dřív, než kdokoliv jiný. Vždycky, když měl nějaký student, zvláště z jeho koleje, problém, tak měl jakýsi šestý smysl to vědět, tušit. Skoro pokaždé byl na místě včas.


Teď ten pocit ale nebyl stejný. Bylo to... Bylo tam něco jiného, něco, co nedokázal identifikovat. Jako by... Jakýsi strach ho začal pohlcovat. Něco bylo špatně. Něco s některým ze studentů, ale...

Ron!


Rudovlasý mladík mu na mysl přišel zcela spontánně. Hned však věděl, že se nemýlí. Jenže co by se mohlo dít. Ron byl přece v pořádku v Nebelvírské koleji. Měl v klidu spát ve své posteli!

Jestli tomu tak není, tak za tím určitě opět stojí Potter. Roztrhl by ho vejpůl za to, že Rona neustále vmanévrovával do problémů, jen kdyby to nebyl Luciusův manžel. Zatracený Lucius. Taky si mohl vybrat někoho jiného než Pottera.


Naštvaně zamířil ze sklepení. Chvíli si nebyl jistý kam jít. Hlavně věděl, že musí pospíchat. Jestli se dvojice Nebelvírů dostala do problému, tak bude lepší, když tam bude první a bude moc když tak ještě něco udělat.


***


Rudovlasý mladík zvedl nejistý pohled z těla, které leželo na zemi. To právě teď bylo druhořadé.

Ve dveřích totiž právě stanul rozzuřený Severus Snape.


„Zbláznili jste se!“ Snape nemohl uvěřit vlastním očím. Tohle se mu muselo zdát. To přeci nebylo možný.

„Sever--“ Ron se roztřásl. Takhle naštvanýho Snape ještě neviděl. Navíc si začal uvědomovat jak moc velký průšvih to je. A... Dobře. Uvědomil si, že to co udělali, by teď docela vrátil. Jeho tělo už opustil adrenalin. Stejně tak vyprchala i zloba na Kristiána a to, co mu udělal. Sakra... Proč ho hned na začátku večera nenapadlo nechat tu věc být. Nechat to na práci někomu odpovědnýmu, než aby...


„Ticho!“ Vyštěkl na něj Snape. „Vy dva teď půjdete do sklepení. Počkáte tam než přijdu. Pak to budeme mluvit. Zmizte! Teď!“


Ron s posledním zoufalým pohledem na Snape opustil místnost následován Potterem.

Lektvarista zamračeně zamířil k tělu na zemi. Musel se ho zbavit. Tedy v případě, že byl mrtvý. O čemž s Potterovýma dovednostma pochyboval. Takže pak to musel dokončit a...

dobře. Roky strávené u smrtijedů mu očividně ještě k něčemu byly.



Pozn.: Jak to bylo není napsané schválně. Není to snad proto, že by mi vadilo psát o vraždě. To je všem jasné, že problém není. Jen jsem myslela, že by to takhle bylo lepší.

Poslední komentáře
01.10.2009 18:26:23: aspoň nebyla kapitolka rozdělená špatně...tohle je mnohem lepší konec.. ;) a mě nevadí že to tam neb...
28.09.2009 20:06:09: gleti: jaj, přiznám se, že psát sem už tak trochu nestíhám, ale pokusím se, aby to tak dlouho netrva...
27.09.2009 21:37:28: nějak jsem zaspala novou kapitolu. Vypadá velice zajímavě, takže netrpělivě budu čekat na pokráčko. ...
23.09.2009 17:38:33: koky: A dál musím najít čas na psaní smiley${1}
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.