Amor firme ut misos HP/LM

6.kapitola - Vir ac sui irrealis amor

Muž a jeho neskutečná láska
Nezlobte se za to, co se stane, ale musí se to stát... Záleží jen a jen na vás, kdy se tady další díl objeví. Protože jsem se rozhodla dát zase jednou za čas limit... 30 komentářů. Proč? Protože, když se mi stane, že ve dvě hodiny v noci zapnu net a je vás zde 47 on-line, tak nevím, proč by aspoň část z vás nemohla ten komentář napsat... ;o) V momentě, kdy zde limit bude splnění tak kapitolu přidám, teda až se dostanu na net, že... Harryho sen je označen ... sen ... jasný, jo?
Varování: Máte rádi Brumbála? Tak to možná psychicky neunesete. Slabší povahy POZOR!
Upozornění: Znásilnění (spíš je to tam jen tak naznačené). Od 18-ti let
Uplynulo několik dní.

Harry si pomalu zvykal na život v Malfoy Manor. Zvykal si na skřítka, kterého měl za sebou kamkoliv se hnul. Zvykal si na podviné jídlo, o kterém Lucius tvrdil, že je vynikající. Zvykal si dokonce i na podivné ticho a klid, které v sídle panovalo. Jediné na co se mu zvykalo obtížně byl Lucius Malfoy. Pán domu, který jakoby se mu snažil všemi možnými způsoby odčinit to, co se stalo v knihovně.

Lucius se opravdu snažil. Ale podle Harryho nebylo proč. On se na něj nezlobil. Rozhodně ne tak, jak si Malfoy myslel. Chlapce nebyl naštvaný za to, co se stalo. Přece jenom nebyl hloupý a, i když mu to hodně vadilo, věděl, že byl plavovlasý aristokrat opilý a nemohl se dost dobře ovládat. Jenže, to že se opil byl Luciusův problém! Ale Harry to tak nebral. Vlastně už mu ani nevadilo, co se stalo. Tak nějak to možná donutilo Luciuse, aby se k němu začal chovat o něco lépe. I když se teď někdy choval až přehnaně laskavě.

Ale Harry se na něj nezlobil, i když si to Lucius myslel. Jen... Jen v něm tenhle incident vyvolal vzpomínky na věci, které se staly kdysi, dřív... Na věci, o kterých se mu nyní začalo zdát více, než kdy předtím.

***

Mladý Potter seděl v jídelně. Naproti němu, ostatně jako vždy, seděl Lucius Malfoy.

Každý na své straně stolu, dostatečně daleko od sebe, přesně jak s Lucius myslel, že by si to mladý čaroděj přál. Avšak nezeptal se ho na to.

Ještě nenašel dost odvahy na to, aby se chlapce zeptal, zda si nechce přisednout blíž, ne potom, co se stalo. Malfoy měl příliš velké výčitky svědomí, než aby si teď cokoliv dovolil.

Jedli mlčky. Zelenooký kouzelník o staršího muže nezavadil ani pohledem. Ne snad, že by se mu Lucius nelíbil, ale měl dnes špatnou náladu, v noci se příliš nevyspal, nemohl... Opět se mu zdál ten sen a stejně jako vždycky, až na jednu vyjímku, kterou pak musel 'zaplatit', u něj nebyl nikdo, kdo by jej utišil...

Lucius chlapce poočku sledoval. Viděl, že je nějaký nesvůj, ale to byl přece skoro vždycky. Jen dnes se zdálo, že je to o něco horší. Malfoy nemohl přijít na to, co se může dít. Dával to však za vinu sobě a tomu, co se stalo. Ani ve snu by jej nenapadlo, že na tohle černovlasý chlapce vůbec nemyslí, že jej trápí něco, přece jen o dost, horšího...

"Co budeš dnes dělat?" opatrně se zeptal Lucius, když dojedl. Harry se v jídle jen tak nimral.
"Ještě nevím," zamumla.
Podobný rozhovor vedli každý den. Malfoy se vždycky zeptal, co Harry bude dělat, pak něco navrhl. Potter většinou přijal.
"Co zajít ven?"
"Nevím."
Lucius se lehce zamračil, byl zvyklý, že Harry obvykle přijal první věc, kterou navrhl.
"Nechtěl bys třeba někomu napsat?" zkusil to.
"Ani ne..." stále se rýpal v jídle.
"A co přátelé, nechtěl bys je navštívit?" Malfoyovi se sice nelíbila představa, že by byl nějakou dobu bez svého chlapečka, ale proto, aby v těch krásných očí viděl jiskru života, byl odhodlán udělat cokoliv.
"Myslím, že ne..."
"Ne?" Lucius zíral na chlapce, jakoby jej viděl prvně v životě. Potter, ten Potter, pro kterého byli přátelé vždy na prním místě odmítl jeho nabídku, aby je navštívil. Ale proč?
"Nemusel bys jim říkat, kde jsi. Mohl bys tam nějakou dobu zůstatm," plavovlasý kouzelník si myslel, že mladík odmítá ze strachu, že by se jeho přátelé dozvěděli o tom, kde je, nebo snad o tom, co se stalo.
"Nechci za nimi, ale pokud ti tady vadím, tak se můžu vrátit k Dursleyovým," Harry zvedl zrak a pohlédl na Luciuse.
"Ale to..." Malfoy se zarazil. Opravud to, co viděl v zelených očích byl strach? Ale proč? Proč by se měl bát svých příbuzných?

***

"Luciusi, myslím, že by to bylo nejlepší," opět promluvil Snape.

Oba dva kouzelnící seděli v Malfoyově pracovně. Dveře byli kouzlem očarované proti odposlouchávání. Nemysleli si sice, že by je Harry poslouchal, ale přece jen, co kdyby náhodou...

Bavili se o tom, co bude 'nejlepší' pro chlapce. Jistě, ani jeden z nich netušil, co přesně by to mohlo být. Ale Luciuse trápili výčitky svědomí a i přesto, že Harry mu nijak nedával najevo nenávist ani nic podobného, vlastně se o incidnetu ani jednou nezmínil, měl strach. Strach, že o chlapce přijde ještě dřív, než měl možnost jej získal.
Proto teď se Severusem vymýšlel něco, co by mohlo chlapce snad potěšit, ale spíš odvést jeho myšlenky jinam.

Vlasntě to byl nápad Brumbála. To on vymyslel to, co by podle něj mělo být nejlepší řešení. Pro chlapce, ale i pro jeho budoucí vztah s Malfoyem.

"Ne! Tam se přece nevrátím, neviděl jsi jak se tvářili, když odcházel. Jak se tvářil on... Nemůžeme ho tam poslat zpátky!" namítl Lucius.
"Uklidni se, jsou to jeho příbuzní, kde jinde by si měl od tebe a myšlenek na to, co se stalo, lépe odpočinout, než právě u nich?"
"Ale..."
"Luciusi, věř mi, Brumbál ví, co dělá."
"Není to dobrý nápad. Není..." opakoval plavovlasý kouzelník.
"Vždyť je to jenom na chvíli. Ty si aspoň mezitím uvědomíš jak se máš chovat. Nebo co pro tebe Potter znamená," ušklíbl se Snape.
"Na to přece není nutné, aby odjížděl," zoufale.
"Je."
"Nemůže jet třeba k Weasleyům?"
"Luciusi, tvoje averze vůči mudlům je cize úchvatná, ale jsou to Potterovi přibuzní a měl by se na těch pár dnů vrátit k nim. Navíc u Weasleyů by jej příliš věci demotivovalo."
"Ale... Když... Není to dobrý nápad," Lucius byl už opravdu zoufalí. Zdálo se, že nezmůže nic, bude muset svého chlapce poslat k těm mudlům. K mudlům ze kterých měl tak špatný pocit.

Sice netušil o čem jsou chlapcovi sny, ale něco už tušil. Nejprve si sice myslel, že je to kvůli němu. Že se Harrymu zdá o tom, co mu udělal. Ale pak si vzpomněl na to, jak Snape chlapce utěšoval, nepochybně také po špatném snu. Muselo se tedy jednat o něco jiného. A co jiného to mohlo být kromě chlapcových příbuzných? Příbuzných, kteří se na mladíka dívali s tím největším odporem.

"Severusi, prosím, nedělej to," pokusil se zastavit kouzelníka, který již směřoval ke dveřím, aby to oznámil chlapci. "Věř Brumbálovi, když si myslí, že to Potter potřebuje, tak třeba to tak je. Přece jen, zná ho lépe, než my dva dohromady..." Snape odčaroval dveře a vyšel na chodbu, mířic do Harryho pokoje.

***

Harry ležel na posteli a snil.
Ne, nesnil jako ostatní děti v jeho věku. To, co se jemu zdálo bylo skutečné. Nebyla to jen nočná můra, která se nám zdá skutečnou. To, co se zdálo černovlasému chlapci byla pravda. Bylo to něco, co se kdysi stalo. Jedna z věcí, která 'Chlapce, který přežil' dokázala srazit na kolena.
Nepamatoval si jí, ale teď... Teď nějak vyplula na povrch a začal chlapce trápit...

Stál v Brumbálově pracovně. Po tvářích mu tekly slzy. Slzy zoufalství, bolesti...
Byly prázdniny, rok zpátky. Harry se trávil jako vždy u Dursleyů. Ale stalo se něco, něco, co jej rozhodilo natoli, že se rozhodl svěřit.
Ano, rozhodl se o tom říct Brumbálovi, vždyť on jej musel chápat. Musel mu přece pomoci. Musel...
Mohl...

Jenže ředitel tady teď nebyl. Nebyl tu, když ho chlapec potřeboval...
Ano, dovedl ho sem, když se Záchraným autobusem dostal do Prasinek a pěšky pak do hradu. Na Brumbála narazil na chodbě. Ten zoufalého mladíka dovedl do ředitelny a pak někam zmizel.

Dveře se náhle otevřely. Dovnitř vešel jakýsi muž. Hnědé, lehce vlnité vlasy, mu splívaly v mírných vlnách po zádech. Ve tváři měl přívětivý výraz, zatím...

Harry jej neznal. Naprosto netušil, kdo to může být, jak se sem dostal? Co tady chce?


Harry se na posteli nespokojeně zavrtěl. Cosi zamumlal, avšak spal dál

Sen se změnil.

Muž, který vstoupil do dveří vůbec neměl přívětivý výraz. Spíš lačný, toužebný.

Vrhl se na chlapce, který se nezmohl na odpor.
Vykřikl.


Chlapce na posteli sebou začal házet a zděšeně vykřikovat.

Snape, který mezitím došel až ke dveřím Harryho pokoje, vběhl dovnitř.
Lucius byl hned za ním, i on si pospíšil k mladíkově posteli.

"NE!!!" chlapcův křik se nesl Brumbálovou pracovnou, nebyl tu však nikdo, kdo by mu mohl pomoci. "Mlč," muž mávl hůlkou a Harry náhle přišel o hlas. Zalykal se slzami a se vzrůstající hrůzou zíral na muže, který si nyní vymámil vstup do jeho úst...

"Harry, no tak, Harry, probuď se, je to jen sen, slyšíš," Lucius s chlapcem jemně zatřásl. Předtím si nikdy nedovolil vstoupit do chlapcova pokoje, ne potom incidentu, teď viděl, že to možná byla chyba, když ho nechával v zajetí nočních můr samotného. Ale přece jen... Nikdy to nebylo takové. Slyšel sice jak sebou v noci Harry hází, ale nemyslel si, že by to mohlo být tak špatné... Nikdy přece nekřičel... Až teď...

Harryho křik náhle utichl. Stále sebou házel na posteli, ale byl zticha, tak podivně, strašidelně potichu...
Lucius se zoufale podíval na Severuse. Netušil, co mají udělat.

Kouzelník zbavil chlapce oblečení. Stačilo mu na to jediné mávnutí hůlkou.
Harry se roztřásl, nemohk však křičet, nemohl nic...

Neznámí muž se zbavil kalhot. Jeho vzrušený penis byl v přeslazené ředitelně něco nepředstavitelného. Dekadentního...

Hrubě schodil vyděšeného chlapce na zem.
Hrubě do mladíka vstoupil, nestarajíc se o nic jiného, než o vlastní uspokojení.


Harry se opět rozkřičel. Nemohl křičet kdysi, když jeho sen byl skutečností. Křičel teď. Křičel, protože uvnitř cítil to samé, co předtím. Cítil bolest, i když teď nebyla fyzická. Cítil tu potupu, ten strach...

Lucius se k mladíkovi opět vrhl, opět se jej marně pokusil probudit. Snape jen postával opodál, nevěda, co má dělat. Jistě, už předtím se mu podařilo chlapce probudit, ale instinktivně cítil, že ten sen, který se mu zdá teď bude přece jen o něco horší, než to, co se mu zdálo prve.

Co se jen mohlo černovlasému chlapci stát tak hrozného, že se mu zdají takové sny? Co musel zažít, aby měl tak živé noční můry? A byly to vůbec noční můry..?

Harry zoufale lapal po dechu. Po tváří se mu řinuly horké slzy. Bolest stále ještě projížděla jeho tělem, i když muž svůj penis již dávno vytáhl.

Zvedl zrak ze země a pohlédl na muže, který se právě oblíkal.
Poprvé mu pohlédl do tváře.
Harrymu do očí vstoupily další slzy, když si uvědomil o koho jde. Když viděl zářivě modré oči a ty rysy... To vše, co tak dobře znal, jen v poněkud starším vydání...


Brumbál se usmál. Byl to ten samý úsměv, kterým chlapcem obdařoval pokaždé, když mu vysvětlovat, že mu něco nemůže říct, když měl tajemství...

"Harry!" Lucius už byl opravdu zoufalý. Chlapec teď již nekřičel, jen tiše vzlykal, stále však ještě spal.

Černovlasý mladík pomalu otevřel oči. Thl sebou. Vyděšeně se rozhlédl kolem. Pak jakoby si vzpomenul, kde je. Tiše si oddedchl. Byl to jen sen... Ale...
V hlavě se mu náhle objevila vzpomínka. Vzpomínka, která měla zůstat skryta. Vzpomínka, kterou se někdo pokusil vymazat... Vzpomínku následovala další a další vzpomínka.
Harry jen seděl na posteli. Po tvářích mu stíkaly slzy, jak si vzpomínal na více a více událostí...

Náhle se hlasitě rozplakal.

"Harry," Lucius na něj opatrně promluvil.

Potter se k němu náhle přitulil. Stále vzlykal. Mezi vzlyky říkal něco, čemu nebylo možné rozumnět. Jediné, co z toho Lucius pochopil, bylo, že chlapci, jeho chlapci, někdo ublížil a to daleko víc, než on...

Snape stál opodál a s nečitelným výrazem sledoval plačícího chlapce jak se tulí k Luciusovi. Netušil, co si má myslet. Brumbál mu stále tvrdil, že Harry teď Malfoye nesnáší a bude pro něj lepší, když bude u Dursleyových, ale proč? Teď se nezdálo, že by chlapci nějaký kontakt s Luciusem vadil...
Poslední komentáře
24.10.2010 16:09:37: ho! že je brumbál až taková sketa? O_o (poslední dobou to začíná být můj oblíbený smajlík u této pov...
25.11.2007 18:49:57: Já ho mám ráda..ať je kde je :)
25.11.2007 18:42:35: Blanch: Děkuji... No jo, holt Brumbála nemám ráda a tak ho ve svých povídkách stavím na tu 'špatnou'...
25.11.2007 18:39:23: Ty brďo...tak Brumbála v této roli jsem ještě nečetla :)) Tak tos nasadila vysokou laťku..heh...mně ...
 
©2007-2017 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.