Amor firme ut misos HP/LM

8.kapitola - Vir, qui venio ob penta duodecim

Muž, jenž přišel za pět dvanáct
Kapitola je věnovaná Sirině. Sice nevím zda si to zaslouží vzhledem k tomu, že mě k této kapitola donutila, ale... Ale zaslouží, ona ví za co, viz. rozhovor na ICQ 29.11.2007 v noci... ;o)
Nezvykejte si, že když a svém blogu napíšete, že nepřidáte, dokud nepřidám já, tak se přetrhnu, abych napsala kapitolu, přece jenom mám určitý program přidávání a tohle mi to vždycky poněkud naruší.
No nic, užijte si kapitolu, protože další k této povídce přece jen hned tak nebude...
Lucius spěchal. Nevěděl, kde má chlapec pokoj, když zde poprvé byl, setrval jen ve spodní místnosti. Proč se tady taky měl ochomítat, vždyť to byl mudlovský dům!
Teď poněkud litoval toho, že se aspoň částečně nezajímal o to, kde má Harry pokoj. Jenže, když by se ho na to zeptal, chlapce by si o něm nejspíš nepomyslel nic pěkného a z největší pravděpodobností by mu to ani neřekl, proč by měl, netušil, že se sem někdy bude muset vrátit. On, Lucius, měl zajistit, aby se sem nevrátil. A teď si ten prašivej Brumbál vymyslí, že návrat Harrymu jedině prospěje a kdo ví co ještě... Prý pro lepší aklimatizaci. Malfoy si posměsně odfrkl. Kdo jiný, než Brumbál mohl takovou blbost vymyslet.

Snape, daleko obezřetněji, než Malfoy, postupoval po schodech. Ostražitě se rozhlížel kolem, stále čekal kdy se tu objeví nějaký mudla a on pak dostane od Brumbála vynadáno, že Luciuse nezastavil, že jen nechal, aby narušoval Potterův pobyt u příbuzných. Ale co měl dělat? Když si Malfoy něco umanul...

***

Lucius se zběžně rozhlédl. Přejel pohledem přes všechny dveře, které se v patře nalézaly. U jedněch se zastavil. Zdálo se mu to, nebo se zevnitř ozívaly jakési zvuky. Nemusel být ani bývalý smrtijed, aby nepoznal o co jde.

Bez váhání zamířil hůlkou na dveře.

Snape nestihl zasáhnout. Jen zíral na Malfoye jak právě vyhodil do povětří dveře v mudlovském domě. Povzdechl si. Neříkal, že se jen podívá? Tohle se Brumbálovi líbit nebude...

Lucius vešel do temné místnosti. Rychle přehlédl situaci. V očích mu zlostně zaplálo, když viděl mudlu jak slézá ze zuboženého těla jeho chlapce.
Jedinou kletbou mudlu odhodil na protější stěnu, kde se Dursley svezl v mdlobách na zem.

Malfoy se vrhl k Harrymu, rychle obhlédl životní funkce. Žil. To bylo jedioně dobře. Avšak byl v bezvědomí a z úst i nosu mu tekla krev. Mávnutím hůlky zranění vyléčil. Nechal však chlapce v bezvědomí. Zvedl se a zamířil k mudlovi, který se mezitím probral a teď na nej hleděl vyděšenýma očima.

"Jak sis mohl dovoli mu ublížit?!" zavrčel Lucius.
"Crucio!"

Vernonův křik naplnil dům.

Malfoy z jistým zadostiučiněním hleděl na svíjejícího se mudlu. Kdesi za seobu slyšel jak Snape zamkl dveře do zbývajících pokojů, nejspíš nechtěl, aby si Lucius vybil zlost i na ostatních obyvatelých domu.

"Avada ked-"
"Lucius, NE!" Snape se k němu vrhl a strhl mu hůlku ke straně.
Šedé oči aristokrata se zaryly do Snapea.
"Nesmíš ho zabít."

Lucius se bez slov otočil, přešel k Harrymu. Vzal jej do náruče a přemístil se pryč, nyní mu jit bylo jedno, kdo co uvidí nebo uslyší, hlavně musel svého andílka dostat do bezpečí.

Snape si povzdychl. Rozhlédl se po nepořádku kolem. Rozhodl se to tak nechat, stejně jako mudlu, který bolestně sténal na zemi. Ať si s tím Ministerstvo poradí samo. Pak se i on přemístil pryč.

***

Lucius se s Harrym v náručí přenesl na Malfoy Manor. Ihned se vydal do chlapcova pokoje.
Stále ještě zuřil. Jak si to ten mudla jenom mohl dovolit?! Jak mohl jenom takhle ublížit jeho chlapci?!
Červíček svědomí však zahryzal, vždyť Lucius udělal v podstatě to samé, co ten mudla, tak v čem se vlastně od něj lišil? V tom, že on Harryho miloval? Nebo, že jemu Harry patřil? Ne, on se od mudly v konečným důsledku nijak nelišil...

Zamračený Snape se vydal za Luciusem. To čeho byl před chvílí svědkem jej přece jen poněkud vykolejilo. Ještě nedávno by dal ruku do ohně za to, že Potter je u mudlů v bezpečí a v že si tam vlastně žije v klidu a snad i luxusu. Dnešní noc ho ale přesvědčila, že by své stanovisko měl přece jen změnit.
Proč ale Brumbál chlapce k mudlům posílal? Vždyť musel vědět, co se tam děje? Nebo to bylo jen dnes, poprvé?
To si Snape nemyslel, přece jen, stále se mu vybovovala chvíle, kdy vyděšeného mladíka budil ze zlého snu. Nyní již nepochyboval o tom, co se mu zdálo. Jen doufal, že Lucius si nedá do spojitosti Harryho noční můry s jeho strýcem. Nejspíš by pak šel a mudlu na místě zabil, nehledě na rizika.

Profesor lektvarů došel do Harryho pokoje. Jak předpokládal, Lucius zde již byl. Harry ležel na své posteli. Spal.
To bylo jedině dobře, aspoň nemohl Malfoy vyzvídat, vlastně ani Snape, jak si vzápětí uvědomil. Ale co on by se měl co starat o to, jak se Potter cítí...

***

Černovlasý chlapec se pomalu probouzel. Se stále zavřenýma očima vzpomínal na události včerejší noci. Byl u něj strýc Vernon, to věděl. Jenže pak se něco stalo, něco, co se před tím nikdy nestalo. Harry vzpomínal... Vybavoval si jen svého strýce, jeho hrubé bolestivé doteky.
Náhle si vzpomněl ještě na něco. Chvíli před tím, než všechno zčernalo. Chvíli před tím někdo rozrazil dveře a zaútočil na Vernona. Ale kdo, kdo to jen mohl být..?

Harry opatrně otevřel oči. Několikrát zamrkal, než si přivykl na světlo.

"Probudil ses," konstatoval Lucius a pousmál se na chlapce, který se posadil na posteli a nejistě se rozhlížel kolem.
"Kde... Jak sem se sem dostal?"
"Odnesl sem tě."
"Co..? Proč?"
"Měl jsem tě snad nechat u tvého strýce?" lehce se zamračil Lucius, stále ještě myslel na to, jak svého chlapce pomstí. Včera mu to Snape překazil, ael ta správná chvíle ještě určitě přijde. Jeho chlapci nikdo ubližovat nebude.

"Harry," Malfoy se zvedl z křesla, ve kterém doteď seděl, a zamířil k mladíkovi.
Pobledlý Potter na aristokrata nejistě hleděl.
"Harry, co se tam včera stalo," prostě to musel vědět jistě.
"Proč se ptáš?! Vždyť to víš! Byl jsi tam, viděl jsi to..." chlapec se zahambeně otočil.
"Harry, no tak," Lucius jej jemně otočil zpět k sobě.
"Neboj, nechci ti ublížit," zaševelil, když se mladík začal vzpírat.

"Jak dlouho to trvalo?" začal se po chvíli opět vyptávat Lucius.
"Nevím..." tichá odpověď.
"Harry, no tak, pověz mi to, prosím," naléhal Malfoy.
"Není to důležité..."
"Ví o tom Brumbál?"
Rysy v mladíkově tváři při vyslovení ředitelova jména náhle ztvrdly.
"Samozřejmě," tón plný odporu.

Malfoy se na chlapce zaraženě podíval. Co se děje?

"On s tím nic neudělal? Věděl to a přes to tě tam poslal zpátky?" Lucius nechápal.
"Vždycky to tak bylo! Tak proč se o to teď začínáš starat?!" chlapec začínal být hysterický.
"Harry, chtěl bych ti pomoct," Malfoy k sobě mladíka opatrně přivinul.

"Nech-nechtěl jsem to," zavzlykal chlapec.
"Já vím," Lucius jej konejšívě hladil po rozčepýřených vlasech.
"Nechci se tam vrátit," slzy tekly po mladíkově tváři, nesnažil se je zastavit, něco mu říkalo, že se za ně nemusí stydět, ne teď...
"Nevrátíš," rozhodl Malfoy.
"Ale... Co Brumbál?!
Lucius se opět na okamžik zarazil, opravdu Harry říkal ředitelovo jméno s takovou nechutí, záští, strachem... Nebo si to jen on, Lucius, tak hloupě namlouval?

"Něco vymyslím," přislíbil.

***

"Lucius, to nemůžeš!" Snape přecházel po Luciusově pracovně, právě vyslechl Malfoyův nápad a ani zdaleka se mu nezamlouval.
"Proč bych nemohl?"
"Brumbál s tím nebude souhlasit, Potter s tím nebude souhlasit. Nenajdeš nikoho, kdo by s tím souhlasil!" vztekal se Snape.
"Harry budou souhlasit..."
"Naivko! Potter s tím nikdy souhlasit nebude!"
"Třeba ano," chabě namítl Lucius.
"Tak jdi! Zeptej se ho! Pak za mnou ale nechoď až to odmítne, což nepochybně udělá!"

***

Malfoy zaklepal na dveře chlapcova pokoje. Po tichém vyzvání vstoupil.
Potter seděl na posteli a hleděl kamsi do prázdna.

"Harry," Lucius si sedl vedle chlapce.
"No..?" ostražitý pohled.
"Měli bychom si promluvit."
"Nemusím se tam vrátit, že ne?!" vyhrkl chlapec.
"Ne, to ne, nemusíš, jistěže ne," pousmál se Malfoy.
Dobře," oddychl si Potter.
"Tak o čem budeme mluvit?"
"O nás."
"O nás?" nechápavě.
"Ano, totiž, přemýšlel jsem o tom, co se stalo a napadlo mě řešení," oparně začal Lucius.
"Řešení? Jaký řešení, čeho?"
"Stále nejsi plnoletý, takže za tebe odpovídá Brumbál a ten tě bude chtít určitě poslat zpátky nebo-"
"Nebo?!"
"Nebo by mohl chtít, aby ses na prázdniny vrátil do Bradavic a z tvého chování jsem pochopil, že bys zrovna k Brumbálovi nechtěl," nejistě pokračoval Malfoy.
"T-to ne," Harry se vyděšeně díval na Luciuse.
"Právě proto sem uvažoval jak to udělat, aby k tobě Brumbál už neměl pravomoce."
"A?"
"A jediná možnost je, abys byl zplnoletněn."
"Fajn, tak proč to neuděláme?" zajímal se Potter.
"Protože je tu takový menší problém."
"Jaký problém?"
"Ministerstvo tě jen tak nezplnoletní, zvlášť, když zasáhne Brumbál," vysvětloval plavovlasý aristokrat.
"A jak to teda uděláme? Nechci se vrátit k Dursleyům ani k Brumbálovi!" zoufalý pohled.
"No, jedno řešení by tady bylo."
"Jaký?"
"Museli bychom se vzít," šeptl Lucius.
"Cože?" Potter chvíli zíral na plavovlasého čaroděje, pak se však začal lehce hystericky smát.

"Co?" Lucius zamračeně sledoval smějícího se chlapce.
"Vzít se..?" Harry se zalykal smíchem.
"No ano, co je na tom směšného?" nechápal.
"Vždyť se ani neznáme!" Potter se přestal smát a zaujatě si prohlížel Luciuse.
"No... Poznáme se," slabě namítl Malfoy.
Poznáme..." se rozesmál. Smích pomalu přecházel v tichý vzlykot.

"Harry..." Lucius netušil, co dělat.
"Já... Nemyslel jsem to tak, že tě do toho budu nutit, nebo tak něco, jen... Myslel jsem, že by to bylo nejlepší řešení a - "
"Vždyť je mi šestnáct, nemůže si někoho jen tak vzít," plakal chlapec.
"Nechtěl jsem, nemyslel jsem..." Lucius byl zoufalí. Tušil, že mladík nebude reagovat zrovna přívětivě, ale nadruhou stranu, někde uvnitř, doufal, že by mohl souhlasit. Plamínek naděje pohasl dřív, než se mohl pořádně rozhořet.

Pár minut setrvali v tichu. Malfoy nejistě hleděl na chlapce, který se pomalu uklidňoval. Již nebrečel, apaticky zíral před sebe, pohled toho, jak si skousávl spodní ret, o něčem usilovně přemýšlel.

Lucius se zvedl k odchodu. Musel vymyslet jiný způsob jak Brumbálovi zaránit, aby mohl něco udělat jeho chlapci. Sice nevěděl, co přesně se mezi Harry a ředitelem Bradavic stalo, ale podle toho, jak se chlapec začal chovat, to nebylo nic příjemného. Navíc Lucius nemohl dopustit, aby se Harry brátil ke svým příbuzným, o což Brumbál usiloval.

"Dobře," potichu se ozval Harry, když Lucius bral za kliku.
Malfoy se zarazil, skoprněle se otočil obličejem k mladíkovi.
"Co..?"
"Vezmu si tě," šeptl Harry, lehce zčervenal a skopil zrak k zemi.
Lucius konsternovaně stál na místě, netušil jak má reagovat.
"Opravdu?" nejistě.
"Ano, ale chtěl bych normální svatbu," pousmál se chlapec.
"Normální?"
"Jo, prostě svatbu se vším všady."
"To znamená..?"
"Zásnuby, prstýnky, svědci, prostě něco na co bych mohl někdy případně vzpomínat."
"Jenže, pokud chceme, aby na tebe Brumbál nemohl, tak se musíme vzít co možná nejdříve, takže zásnuby se konat nemůžou," namítl Lucius.
"Jo, to je možný, ale... Prostě budou, aspoň nějaký," rozhodl chlapec.
"Harry, ale-"

Po nějaké době, kdy se Lucius snažil přemluvit 'Chlapec, který přežil'.

"Dobře, tak tedy bez zásnub, ale chci svatební cestu."
"Cože?"
"Někam pojedeme," pousmál se Harry.
"Ale to Brumbál nedovolí."
"Vždyť to nám už může být jedno, ne?" nevinný pohled.
"Ano, to ano, ale..."
"Žádný 'ale', všichni po svatbě jezdí na svatební cesty."

"Proč vlastně souhlasíš s tím, že si mě vezmeš?" ozval se po chvíli Lucius.
"Proč ne," pokrčil rameny mladík.
"No vzhledem k tomu, co se mezi náma stalo..."
"Nestalo se nic."
"Ale-"
"Nic," zrval na svém chlapec.
"Nemyslím, že popírat to je nejlepší řešení," povzdechl si Malfoy.
"A co bys chtěl slyšet, že tě nesnáším kvůli tomu, co si udělal?"
"No... Třeba..."
"Tak to neuslyšíš, protože to tak není," šeptl chlapec.
"Není?"
"Ne..."



Pozn.: Vím, že Harryho záchranu jsem poněkud urychlila, ale už takhle je kapitola delší, než je můj průměr...
Poslední komentáře
24.10.2010 18:18:04: a je to tady! čekala jsem že to dřív nebo později přijde! ^^ skvěle!
14.12.2007 17:37:19: Blanch: Tak ono se to tomu možná podobá, ale ne to pr... Nepojedou... Florencie, to zní dobře, kdyby...
10.12.2007 21:09:10: Manio: chtěla jsem napsat do pr... :))) Ale já bych dala něco vznešeného hodného Malfoye..Florencie,...
10.12.2007 09:07:22: Jsou kouzelníci, tak co jinej svět.
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.