Hořkosladké chvíle DM/LM, DM/HP

11.kapitola - Jediná cesta, jediný směr 2/3

To vše obstará Zmijozel...
Stále první ročník, nějak se to protáhlo a ještě chvíli tady budeme. No nejsem si jistá, ale ostatní ročníky možná trošku urychlím. Když ono jak nad tím uvažuju mi to přijde krátké a pak píšu a píšu a stále jsem v jednom dni...
Draco seděl v kupé.
Sledoval krajinu, která se míhala za okny, snažil se na nic nemyslet. Odpoutat se od všeho, co ho čeká. Právě teď by si přál být jen na jednom místě. Chtěl by být doma. Doma se svým otcem.
Povzdechl si. Lehce zamračeně sledoval dvojici chlapců před sebou, kteří přávě o něčem živě diskutovali, nepochybně si myslíce, že je Draco poslouchá.
Draco věděl, že jim se s ničím svěřit nemůže. Vlastně komu by mohl? Stačilo by, aby někde řekl, že by chtěl být doma a... Ne, nikdo by to nepochopil. Všichni by si jen mysleli, že se mu prostě stýská po rodičích. Ovšem to by nebyla pravda. Třeba po své matce Draco ani v nejmenším netoužil, vlastně tak nějak doufal, že až bude opět doma, tak tam právě tahle osoba nebude... Ale otec. To bylo něco jiného. Otec byl pro Draca všechno.
Teď zjišťoval, jak byl poslední dny bláhový, když si myslel, že jej otec nemá rád, že se mu proto vyhýbá. Nechápal proč se mu otec vyhýbal. Ale jistě ne proto, že by mu na něm nezáleželo.

Dál zadumaně vyhlížel z okna. Skoro ani nepostřehl, že k jejich kupé dorazil vozík se sladkostmi.
No, on by si stejně žádné nekoupil. Ne snad že by na ně neměl. Byl Malfoy, mohl si koupit cokoliv, jak mu neustále vštěpovala jeho matka. Jenže cukroví bylo něco, co si dovolit nemohl. Další věc, kterou mu matka neustále vsugerovávala byla perfektní postava. Draco to sice ještě nechápal, ale raději jí i v tomhle poslechl, než pak musel snážet její hněv. Pravda, možná by mohl jít za otcem, ten by s tím jistě něco udělal, jenže... Jenže cožpak mohl?
Po tom všem si nebyl jistý.

„Slyšel jsem, že prý má do Bradavic nastoupit Potter--“ vykládal zrovna Goyle.
Plavovlasý chlapec se na něj nejistě otočil.
„Potter? Jako Harry Potter?“ ujišťoval se.
„Jo, říkali to páťáci na chodbě,“ nadšeně přikyvoval Crabbe, nadšený z toho, že je mladý aristokrat nadále neignoruje.

Draco se opět zahleděl z okna, nyní již do tmy, která venku vládla.
Harry Potter... Samozřejmě, že věděl o koho jde. To byl ten chlapec, který porazil Pána zla.
Dnes už Draco věděl kdo byl Pán zla a také věděl jak se k celé věci stavěla jeho rodina a že on nemohl dělat nic jiného, než se aspoň pro zatím zachovávat stejně. Jeho otec na téma 'Pán zla, smrtijedi, Potter...' moc nemluvil a Draco se neptal. Jenže Narcissa to byla jiná.
Draco neměl s čím srovnávat, ale kdyby si na ní pamatoval, jistě by svou matku přirovnal k její sestře. Ač se to nezdálo Bellatrix i Narcissa byly stejně fanatické, i když to každá dávala najevo jinak.
Dracova matka svého syna zasvětila do mnoha věcí, které se děly před tím, než se on narodil, nebo když byl ještě příliš malý, než aby si je mohl pamatovat, rozumnět jim. Co na tom, že Draco v době, kdy mu o všem vyprávěla, byl ještě natolik malý, že stále nerozumněl jejím slovům. Hlavní bylo, že on měla nástupce, který třeba jednou dopomůže k tomu, aby Pán zla opět povstal. Ne, vlastně tomu nevěřila, jenže něčím se ukolébat musela, jinak by jí tenhle život, plný snobské šedi, přišel až příliš nezajímavý. Narcissa potřebovala nějakou akci, i když nebyla masovým vrahem, jako její sestra, byla ten typ, který tahal za provázky z povzdálí. Když byl Lord Voldemort u moci, mohla i ona dělat to, co uměla nejlépe a co jí bavilo nejvíce... Pravda, některé své aktivity musela jak nyní, tak předtím krýt před svým manželem, který by jí nic z toho neschvaloval. Ale... Vlastně teď si mohla dělat co chtěla, pokud jí přitom nikdo nechytil. Lucius těžko mohl něco říct proti ní, ne po tom, co se dozvěděla o něm a Dracovi... Lucius si nebyl jistý, zda Narcissa něco ví, ale určitě mu musela dojít, že minimálně tuší. Proto jí poslední roky nechával volnou ruku. Jen co se výchovy Draca týkalo, byl schopný se s ní do krve pohádat. Nechtěl, aby Draco vyrůstal s tím, že mudlovští šmejdy jdou odpad, i když tomu sám věřil. Nechtěl, aby jeho syn žil jen pro okamžik, kdy se Pán zla vrátí...

Tak Draco věděl vše, co se týkalo Harryho Pottera. Věděl jak zahynuli a proč zahynuli jeho rodiče.
Stále nebyl ve věku, kdy by si dokázal dát dvě a dvě dohromady. Ne, ještě stále věřil tomu, co mu řekla jeho matka... Vlastně, spíš její slova respektoval. V její verzi se Potterovi rodiče postavili na stranu Pána zla, což si samozřejmě nemohl nikdo dovolit. A proto byli zabiti. Mladý Potter vyvázl jen shodou okolností. Draco, vlastně ani Narcissa, netušili jak to bylo doopravdy a Lucius nepokládal za důležité, aby své ženě vysvětlil, proč Pán zla padl. A aby to řekl Dracovi?
Vždyť Lucius ani netušil, že cokoliv z let minulých mu Narcissa řekla...

Dracovi pomalu docházelo, kdo byl oním mladíkem v Příčné ulici. Jistě, mělo mu to dojít již předtím. Kdo jiný by musel jít na nákupy s klíčníkem z Bradavic? Vlastně spíš, komu jinému by to bylo povoleno?
Dřív o Potterovi nikdy nepřemýšlel. Ač jeho matka o něm mluvila dřívě poměrně často, tak Draco nepovažoval za důležité přemýšlet o někom, koho nejspíš nikdy nepotká. Proč by taky měl. Ještě stále měl své dětské ideály a názory jeho matky se mu vštěpovaly jen velmi pomalu, navíc mnoha věcem ještě stále nerozumněl...

Takže chlapec, se kterým se tolik chtěl spřátelit, byl Harry Potter. Zajímavé... Třeba by nebyl zase tolik na škodu s ním kamarádit. Třeba byl jiný, než se mu snažila vštípit jeho matka. Draco matce nikdy příliš nevěřil. Jen... Poslouchal. Vždycky to bylo lepší, než snášet její křik, než rány, pro které ona rozhodně nešla daleko, hlavně poslední rok, kdy zjistila, že Draco si opravdu nepůjde stěžovat Luciusovi.

Zvedl se.
„Kam jdeš?“ Goyle se také postavil, nejistě na Draca zíral. Crabbe i Goyle byli rodiči poučeni jak se mají k Dracovi chovat. Vlastně to ani jednomu z nich nevadilo. Byli zvyklý na to, že mají nad sebou Malfoye a jim podobní, nestěžovali si. I v tomhle věku byli schopní chápat, že Malfoyovi pro jejich rodiny hodně udělali a oni dva se tak mohou zavděčit aspoň tím, že budou dávat pozor na Draca. Navíc mladý Malfoy nebyl zase tak špatný, když zrovna nebyl ve společnosti dalších lidí.
Oba si ještě pamatovali na to, kterak si s nima hrával, když byli mladší, když ještě Draco neuměl tak dokonalou přetvářku...

„Podívat se,“ zamířil ke dveřím.
„Podívat se kam?“ nechápal Vincent.
„Na Pottera,“ s tím zmizel v chodbičce.

Hřmotní chlapci se po sobě podívali. Bez dalších řečí vykročili za Dracem.

Mladý aristokrat už byl skoro u dveří cizího kupé, když jej nohsledi dohonili. Plavovlasý chlapec se jen ušklíbl. Pomalu si zvykal na to, že jej ti dva lehce zaostalí hoši budou všude provázet. Vlastně mu to až tolik nevadilo. Necítil se pak tak moc sám. Tak moc ohrožený... Věděl, že čarovat sice umí daleko lépe, než ostatní prváci, možná i než mnoho druháků a třeťáků. Jenže co se týkalo jeho tělesné konstrukce byla nevalná. Při fyzickém útoku byl bez šance.

Otevřel dveře.
Se zájmem projel pohledem kupé, zastavil se na černovlasém chlapci, sedícím u okna.
„Je to pravda? Celý vlak si vykládá o tom, že v tomhle kupé sedí Harry Potter. Takže to jsi ty?“ zahleděl se do míst, kde měla být Harryho neslavně proslulá jizva ve tvaru blesku.
„Ano.“ Draco v duchu zaklel. Zdálo se, že černovlasého chlapce vůbec nezajímá, ten se totiž právě se zájem díval na Vincenta s Gregorym.
„Tohle jsou Crabbe a Goyle,“ jen tak mimochodem. „A mě říkají Malfoy, Draco Malfoy.“

Rudovlasý hoch sedící vedle Pottera si slabě odkašlal.
„Nejspíš si myslíš, že moje jméno je k smíchu, co? Tebe se nemusím ptát, kdo jsi. Můj otec mi říkal, že všichni Weysleovi mají rudé vlasy, pihy a víc dětí, než si mohou dovolit,“ zamračeně.
Zrzavý mladík se mu vůbec ne zamlouval. Věděl kdo to je, samozřejmě. Vždyť Weasleyovi byli jedna z nejstraších čistokrevných rodin. Dracovy rodiče neuvěřitelně štvalo, že se právě Weasleyovi dali na stranu Brumbála, teda na stranu proti Lordu Voldemortovi. Navíc Draco trochu podezříval matku, že rudovlasé rodince závidí právě tu kupu dětí. Ještě dřív, než Draco zjistil, že jsou témata, o kterýc hse nemluví a na která se prostě nesmí ptát, jinak to pro něj nedopadne dobře. Se matky ptal, proč je jedináček. Chtěl tehdy sourozence. Někoho s kým by si mohl hrát, s kým sdílet tajemství...
Matka tehdy neuvěřitelně zuřila, samozřejmě mu nic nevysvětlila. Otec pak uplakanému Dracovi vysvětloval, že jim stačí on. Že kdyby měli víc dětí, nemohli by jemu dávat všechno co potřeboval. Draco nemohl vidět, že Lucius o další děti nestál právě proto, aby Draco měl s kým si povídat, komu se svěřovat. Draco byl jenom Luciusův. Co kdyby měli další dítě, co kdyby se mu Draco někdy svěřil, co kdyby to dítě něco někde řeklo, co kdyby se přišlo na to, co Lucius dělá? Ne, to bylo příliš velké riziko, která Lucius nehodlal přípustit. Proto také odmítal s Narcissou souložit. Věděl, že ona je schopná všeho, aby dosáhla svého a také věděl, že Narcissa po dalších dětech touží. Možná proto byla na Draca tak přísná. Dávala mu za vinu, že kvůli jemu jeho otec již nechce další děti...

Draco se otočil zpět k Potterovi. „Brzy zjistíš, že některé kouzelnické rodiny jsou daleko lepší než jiné, Pottere. Přece by ses nechtěl přátelit s takovými, co za to nestojí. V tom ti mohu být nápomocen.“ Byl Malfoy, i když se tak ještě plně nenaučil chovat, stále byl Malfoy. Prostě nemohl omluvit se a začít od znova, i přesto, že by to i podle něj bylo správné a jistě by to přineslo lepší efektivnost.
Natáhl k Potterovi ruku, avšak někde uvnitř mu bylo jasné co přijde.
„Díky, ale myslím, že sám dokážu posoudit, zač kdo stojí,“ chladně odvětil černovlasý hoch.
Draco cítil teplo, kterak se mu vlilo do tváří. Věděl to, tušil to, jenže stále tomu nemohl uvěřit.
Pracně sestavený domeček z karet spadl. Jeho naděje, že by se snad mohl přátelil s hubeným černovlasým mladíkme, pohasla...

„Na tvém místě bych si dával pozor, Pottere. Pokud nebude zdvořilejší, dopadneš jako tvoji rodiče.
Ti také nevěděli, co je pro ně dobré. Když budeš držet s takovou holotou, jako jsou Weasleyovi a ten tvůj Hagrid padne to i na tebe,“ ušklíbl se. Urážky, ano to byla jedna z mnoha věcí, které jej jeho matka perfektně naučila. Tedy kromě kouzel z černé magie. Jenže on byl Malfoy, co mu zbývalo.

Draco lehce poodstoupil, když Potter s Weasleym vystratovali na nohy.
„Řekni to ještě jednou!“ vřískal rudý Weasley.
„Snad byste se do nás nechtěli pustit,“ ušklíbl se Draco. Kdyby zde byl sám, už dávno by sklapl a potupeně vycouval. Jenže on nebyl sám. Oni byli tři, proti dvěma. Z toho Goyle a Crabbe byli dvakrát taková jako chlapci naproti nim.

„Jestli okamžitě nevypadnete, tak ano,“ řekl Potter. Draco se v duchu děsil. On sám na Potterově místě by byl vystrašený, minimálně. Přeci jen Vincent s Gregorym nevypadali jako nějací svatoušci. Nejspíš kdyby jim to řekl, tak by těm dvěma zlámali obě ruce, minimálně.
„Ale nám se ještě odsud nechce, co říkáte, hoši? My jsme už všechno snědli, a jak vidím, vám ještě něco zbylo,“ mávl rukou k hromadě cukroví. Vlastně ani nepřemýšlel nad tím, co dělá, jen chtěl černovlasého chlapce vyprovokovat. Co by mu záleželo na cukroví. Sám ho nejedl a jestli jeho společníci již všechno snědli, netušil...

Goyle se natáhl po sladkostech. Rudovlasý hoch po něm skočil. Ještě než však stihl cokoliv udělat, Gregory zařval a stáhl se. Na prstu mu visela zakousnutá krysa.
Draco začal couvat. Nesnášel krysy. Vlastně celkově moc zvířata nemusel, bál se jich. Doma měli jen pár pávů, ke kterým se ovšme raději nepřibližoval a samozřejmě sovy, jenže to bylo něco jiného, ty byly inteligentní a nepřibližovali se k němu do té doby, dokud nepotřeboval poslat dopis, což většinou raději nepotřeboval.
Viděl jak krysa z Goyleho ruky odlétla, ale to už se za nimi zavřely dveře.

Zamračeně se vrátil do svého kupé, slyšel za sebou Goyla, jak si Crabbeovi stěžuje. Nezajímalo ho to. Měl teď daleko důležitější věcí na přemýšlení.
Vlastně v tenhle moment, jak se pomalu přibližovali k Bradavicím už nemyslel ani na Pottera.
Raději. Však ještě bude mít spousty času na to, aby nad černovlasým mladíkem uvažoval.

Draco se převlékl do školního hábitu. S nezájmem čekal, až stejně učinní Goyle s Crabbem.
Neposlouchal jejich debatu. Pomalu se začínal obávat. Ne školy, ale lidí. Co když všichni budou reagovat stejně jako Potter a Weasley? Co když on bude na všechny reagovat stejně? Jenže on přeci nemohl jinak, takhle byl vychován, nemohl se začít chovat jinak, to by mu matka dala, až by to zjistila.

Další překážkou byly koleje.
Draco věděl, co je jeho úkolem, co se očekává. Tedy, možná otec by to nebral tak moc násilně, jenže Narcissa, ta by ho přinejměnším zabila, kdyby se nedostal do Zmijozelu.
O kolejích věděl vše, i o tom, kdo slavný z jaké koleje vyšel. Nemohl být jinde než ve Zmijozelu.
Možná neměl úplně Zmijozelskou povahu, ale všechno se dá naučit a on může být Zmijozel, pravý Zmijozel hodný jména Malfoy.

Vlak zastavil. Draco vystoupil na nástupiště. Kufr nechal ve vlaku, i když se mu příliš nezamouvalo nechávat své věci bez dozoru. Spolu s dvojicí Crabbe, Goyle, zamířil za ostatními prváky, kteří se právě hromadili u obřího muže, ve kterém Draco ihned poznal Hagrida, toho posluhovače, který byl onehdy s Potterem na Příčné ulici.
Draco nejspíš jako jeden z mála si udržel kamennou tvář i v momentě, kdy uviděl prvně Bradavický hrad. Uvnitř samozřejmě byl nadšený, přeci jen noční osvětelený hrad bylo něco fantactického, kouzelného...
U jezera nasedl do člunu v Crabbem a Goylem. O chvíli později se k nim přidala ještě černovlasá dívka, ve které Draco poznal Pansy Parkinson. Neviděl jí už léta, jejich matky se kvůli něčemu pohádali a ještě nebyly schopné si to vzájemně vysvětlit. Takže se jejich rodiny příliš nevídaly. Jen Pansy otec k nim občas zašel, ale ten sebou malou Pansy nebral.
Dívka se na Draca usmála, nejspíš mu chtěla i něco říct, ovšem mladý aristokrat ihned začal dělat, jak strašně je upoutát pohledem na noční jezero a za ním se tyčící hrad.

Zanedlouho již procházeli hradem. Draco neměl důvod se tolika věcem podivovat, jak to dělali děti kolem něj. Přeci jen u nich doma také byly obrazy, které mluvily, hýbaly se a navštěvovaly jeden druhého. Sice doma neměli duchy, to by jeho rodiče nesnesli, stejně tak jako strašidla. To ovšem neznamenalo, že se ještě s žádným nesetkal.
Nevnímal lidi kolem sebe. Právě nyní se zcela soustředil na to, co bylo jeho primárním úkolem. Vstup do Zmijozelu.

To už ale byli odvedeni do Velké síně.
Draco se zamyšleně rozhlížel kolem. Trochu nejsitě si prohlížel profesory, některé znal z vyprávění rodičů či Severuse, některé bohužel ne a tak ani netušil co od nich může očekávat.

Píseň Moudrého klobouku skoro nevnímal. Stále byl zcela soustředěn na své přání dostat se do Zmijozelské koleje.

Profesorka McGonagallová začala číst dlouhý seznam žáků, kteří se postupně posazovali na stoličku, na hlavu si dávali Moudrý klobouk a pak klopýtali ke stolu koleje, která jim byla určená.

Konečně „Draco Malfoy.“
Draco nasadil povýšený výraz, takový který vídal u své matky a zamířil ke stoličce. Sotva si sedl už se zase zvedal. Ulehčeně si oddechl, když Moudrý kloubouk vykřikl „ZMIJOZEL.“
Zamířil ke stolu, kde už seděli Crabbe s Goylem.

Dál sledoval zařazování. Ani jej nepřekvapilo, že Potter skončil v Nebelvíru, stejně tak i Weasley.
Trochu nejistě prohlížel své nové spolužáky, některé znal, byli z čistokrevných rodin, někteří mu nic neříkali...

Večeři Draco proklimbal. Začínal si uvědomovat, jak moc je najednou unavený. Vlastně ani neměl hlad. Stěží snědl pár kousků, zbytek nenápadně přihrnul na Vincentův talíř.

Večer utekl ani netušeje jak. Najednou Draco seděl ve sklepení na své posteli, v nohách kufr, který stále ještě čekal na vybalení. Jenže na to mladý aristokrat již neměl sílu.
V ruce svíral pergament, který mu právě před chvílí přišel.
Obsahoval jen jednu jedinou větu.

Miluji tě, broučku.

Draco věděl od koho to je, o to víc jej to potěšilo i vyděsilo zároveň. Pergament složil a dal do malé krabičky, kde již podobné měl, to z dob, kdy jeho otec jel do zahraničí vyřizovat nějakou práci a jeho nemohl vzít sebou. Lucius Draco vždycky pravidelně psal. Snad aby jej ujišťoval, že na něj myslí, snad aby Dracovi připomněl, že je jen a jen jeho, i když to mladý šlehtic stále plně nechápal.

Plavovlasý mladík vytáhl z kufru starší velkou sepranou košili. Byla jeho otce. Draco jí nenápadně vzal, když se jí skřítkové již chystali vyhodit. Jeho otec jí již nepotřeboval, byla příliš nereprezentativní. Ale Draco jí zbožňoval. Hlavně poslední rok, když s otcem příliš nevycházel.
Zachumlal se do košile. Pomalu usínal.
Poslední komentáře
28.01.2009 22:51:05: krásná povídka. přečetla sem všech 11 kapitol na jeden zátah. už se těšim na další díl. doufám, že p...
28.01.2009 17:58:49: Sssssesa: hej, ještě nikdo nikoho nepodvádí. smiley${1} Lea Mell: Děkuji...
21.01.2009 18:22:43: Hezké x)
19.01.2009 23:28:50: smileyasi budu žárlit. Tákhle mě podvádět, to si vypije smileyNee, krásná povídka. Draco a Lucius jsou s...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.