Hořkosladké chvíle DM/LM, DM/HP

13.kapitola - Čas pro samotu 1/3

Áno, trvalo mi to, jsem si toho víc než dobře vědoma. Jenže je to pořád dokola. Stále málo času, možná teď dokonce ještě méně... Vlastně čím blíž bude květen a tím méně času bude a tím pomaleji budou kapitoly přibývat. Avšak po, snad zdárné, maturitě, zde opět bude snad i pravidelně. ;o) Tak to semnou nějak vydržte...
Prázdniny. Nejspíš by bylo obvyklé, aby se na ně těšil. Ovšem Draco jim jaksi nedokázal přijít na chuť. Když byla ještě škola, tak se celou dobu na tenhle čas těšil. Opájel se představou, že celé dva měsíce bude jen se svým otcem. Že doženou ztracený čas, že... Nebly už tak malý, naivní, aby si nedokázal určité věci domyslet. Ovšem stále mu skoro nic z toho, co se kolem něj, v jeho rodině, dělo, nepřicházelo nepatřičné. To třeba teprve přijde...
Jenže teď tady byly dny volna a on se začínal nudit, a to prázdniny ještě ani pořádně nezačaly. Jistě, stále měl něco na práci. Matka nepřipouštěla, aby jen tak někde lelkoval. Pokud tedy nebyl nucený třepět v knihovně a snažit se do hlavy dostat složité texty, povětšinou plné černé magie, jímž skoro vůbec nerozumněl, a které mu nemohly v tomto věku nic dát, musel se ještě věnovat praktické stránce výuky.
Otce od začátku prázdnin viděl všehovšudy jednou a to druhý den po příjezdu domů, kdy jej oproti očekávání stroze přivítal a opět někam pospíchal...
Draca tohle chování poněkud vyvedlo z míry. Nebyl si jistý tím, co má dále očekávat. Proč na něj otec tak náhle zanevřel.
Narcissa se Dracovi oproti dřívějším stavům věnovala. Tedy, pokud se za věnování dalo pokládat to, že na syna neustále tlačila, aby se víc snažil, aby se víc učil, a hlavně lépe! To se samozřejmě týkalo až doby, kdy se opět vrátí do školy.
Dracovým rodičům samozřejmě neušlo, že ač byl jejich syn v předmětech poměrně dobrý, ve většině dokonce víc než dobrý, trumfl většinu svých spolužáků. Avšak... Kromě jedné. Ano, tohle jediné místo, jediná studentka, připravilo Dracovi neklidné letní noci.

Hermiona Grangerová. Jak jen jí Draco nyní nesnášel. Ne, ještě neuměl doopravdy nenávidět. Ale nelibost, kterou k dívce pociťoval byla víc než velká. Možná to nebylo jen tím, že jej pokořila ve většině předmětů a on tka byl nucen se většinu léta věnovat nejen výuce černé magie, ale i školní látce na další rok. Narcissa na to dbala více než důkladně. Její jediný syn jí přeci nemohl dělat ostudu tím, že by jej pokořila mudlovská dívka. S tím byla ostatně s Luciusem za jedno, kupodivu. Poslední dobou se nestávalo často, že by s ní Lucius s něčím souhlavil... Jenže zdálo se, že nyní jen zatěžují důležitější věci, než před lety, aspoň dle Narcissy. A on se tak mohl, snad na nějaký čas, odvrátit od svého dědice, a plavovlasá žena tak měla konečně ve výchově volnou ruku a mohla se pokusit dohnat, co bylo v Dracově výchově zameškáno a to černou magii a jiná temná umění.
Grangerová Dracovi vadila ještě z jednoho, v celku prozaického důvodu, přátelila se s Potterem. Ne snad, že by na sebe přetahovala zlost, kterou Draco k zelenookému chlapci cítil. Byl to jednoduše ten fakt, že s ní byl Potter ochotný se přátelit a s Dracem ne.

V době kdy měl Draco chvilku jen pro sebe, snažil se vyprázdnit svojí mysl. Aspoň na chvíli nad ničím nepřemýšlet. Studium knih plných složitých a nesmyslných textů jej naprosto vyčerpávalo. A to ještě musel některá kouzla se snažit i praktikovat. Jistě, šlo jen o pouhou snahu. Nebavilo jej to natolik, aby se snažil doopravdy a netoužil potěšit svojí matku, aby nad nepovedenými kouzly trávil celé dny. Možná, kdyby přišel Lucius s tím, že by některé kouzlo rád viděl, byl by Draco schopný se jej naučit, i za cenu dalších probdělých nocí.

Poslední dobou, snad od chvíle, kdy se vrátil na Manor a zjistil, že zde o něj není žádný zájem. Že si zde přijde nechtěný, nepotřebný, nemohl příliš dobře spát. Jistě, matka se mu věnovala, ale byl z ní cítit chlad. Žádná mateřská láska, nalezený ztracený cit, nic takového se z její strany nekonalo. A snad i kdyby ano, tak by si toho Draco ani nepovšiml. Natolik byl zničený z toho, že jej otec přehlíží. Že netráví čas doma, s ním...
Nepřiznal by to. Nikdo by z něj nedostal přiznání toho, že ve vlahých letních nocích ležel na posteli, hledět do temnoty, která jej obklopovala, po tvářích mu tekly tiché horké slzy a doufal, že se třeba otevřou dveře a jeho otec za ním přijde.
Snad, v těch nejfantastičtějších snech a představách, by Lucius i prosil o odpuštění, že syna tak dlouho přehlížel, že jej nechal tak dlouho v jeho vlastním utrpení, ve věžení jeho smutkem choré mysli.
Jenže Lucius nepřícházel a Dracova realistická část věděla, že ani nepřijde.

Stejně ak nepřišel s tím, že by rád viděl některé z kouzel, které se jeho syn tak pracně učil. Draco znal podstatu mnohých kleteb. Už dřív se byl nucený některé z nich naučit, jenže to bylo ještě teoreticky. Nyní se Narcissa vytasila s tím, aby je začal praktikovat.

Narcissa... Draco na ní nedokázal myslet jako na sovu matku. Ano, říkal jí tak, pokud tam byla, nebo pokud byl někdo poblíž, i když to se v poslední době příliš nestávalo. Ale už to ani jeho matka nebyla. Jen žena, která po něm něco chtěla. Která se jej snažila přetvořit k obrazu svému, i když už by to měla dávno vzdát. Zdálo se, že čím více se Draco snažil odporovat, tím více toho na jeho hlavu nakládala.

V těch chvilkách volna, kdy neměl nad ničím přemýšlet, kdy měl odpočívat, snažit se nabrat dalších sil, toho nebyl schopen. Neustále se mu v hlavě zobrazoval rozesmátý obličej černovlasého mladíka. Nechápal sám sebe. Proč se jeho mysl neustále snažila zaobírat tím protivným Nebelvírem. Za ten rok, kdy byl Draco v Bradavich, zjistil, že mu Potter neskutečně leze na nervy. Možná to byla jeho jakási podivná bezstarostnost. Možná to, že byl hodný své koleje a byl pravým Nebelvírem. Možná jen to, že Draco se naučil Nebelvír nenávidět. Nesnášel ředitele a to jeho věčné nadržování jeho lvým studentíkům. To, jak všichni ze školy nesnášeli hadí kolej. Vlastně za tohle mohl ředitel, aspoň podle Draca.
Plavovlasý dědic v tom ještě neměl zcela přehled. Ale mnoho věcí slyšel a dost si dokázal domyslet. Dost dobře ovšem nechápal vztek Nebelvíru, když viděli, kterak Snape nadržuje vlastní koleji, když jim přeci muselo být jasné, že zase ředitel dost okatě nadržuje jim...
Lepší bylo se vztahy ve škole příliš nezaobírat.
Ovšem Potter byl ztělesněním toho, co se Draco učil nesnášet. Zlatý chlapec z top koleje.
Draco nepochyboval o tom, že zatímco on sám sedí v zatuchlé knihovně a snaží se vstřebávat staré texty, zelenooký hoch pobíhá venku se svými příteli. Naplněn září, smíchem, radostí... Tím, co Draco tolik postrádal.

Kdyby se nad tím zamyslel již nyní. Napadlo by jej, že on už se vlastně ani neumí radovat. Uměl se usmát, ale byl si vědom toho, že je to jen úšklebek, většinou posměšný, nenávistný. Ale pravý smích, nebo jen úsměv..? Ne. Již dlouho k němu neměl důvod, pokud někdy.
Byl malým plavovlasým zasmušilým chlapcem. Kdyby někdo nevěděl, že je Malfoy, lehce by jeho kouzlu podlehl. Draco byl křehkou porcelánovou panenkou, kterou by mnoho lidí rádo opatrovalo, střežilo... Jenže nikdo by si to nedovolil. Vždyť skoro nikdo si na to nedovolil ani pomyslet. Byl to Malfoy. Samotné to jméno z něj dělalo div né zplozence pekel. Každý tedy viděl to, co chtěl vidět. Viděli Dracovo křehké vzezření. Jenže nikdo by si nepřipustil, že by mohl být křehký i uvnitř. Dle většinového názoru to byl malý netvor. Typický Zmijozel...
Sám to, snad ne příliš vědomě, podporoval svými urážkami okolí, svými zlými pohledy... Těžko by někoho mohlo napadnout, že tohle všechno je jen maska. Maska, která jen má uchránit od zbytečné bolesti, od posměchu... To jej přeci doma učili. Tak to muselo být správné. Dělalo to přeci tolik lidí, těžko v tom hledat něco jiného. Dokonce i jeho otec se choval jinak, když byl ve společnosti a když byl doma. Bohužel Draco svojí masku již přestal sundavat. Zjistil, že je jednodušší skrývat se za ní neustále, doma, ve škole, všude byli ti, kteří mu chtěli ublížit.
Smích odešel spolu s tím, jak mizelo Dracovo dětsví. Stále ještě byl dítětem. Již tak však přestával uvažovat. Měl své touhy a sny, ale pomalu se jich začínal vzdávat. Začína se smířovat s tím, co nemůže změnit.

Možná ten jediný pravý úsměv by dokázal přimět Luciuse, aby se vzpamatoval. Aby si uvědomil, že svému jedinému synovi ubližuje. Jenže Draco to nedokázal. Vzdáleně si uvědomoval, že by mohl, kdyby chtěl... Mohl by něco změnit. Jenže v tomhle ohledu si nepřidala jako dítě. Připadal si jako příliš dospělý, příliš unavený, příliš znechucený... Chtěl něco změnit, udělat, ale nevěděl co, netušil jak. Tak bylo jednodušší nechat všechno tak, jak to bylo.

Uběhla již skoro polovina prázdnin, když se Draco pomalu sžíval se situací. Zvykl si na to, že otec není skoro doma, že jej přehlíží. Že on sám musí být neustále v knihovně a nazpaměť se učit dávno zapovězené texty.
Každý pátek k nim chodil Severus. Učil Draca praktickou stránku kouzel. Narcissa se jej sice snažila přesvěčit, aby chodíval častěji, ovšem to černovlasý profesor odmítal. Draco by musel být slepý, aby si nevšiml, že se mezi Severusem a jeho matkou odehrává cosi podivného. Narcissa byla na Snapea až přehnaně milá, ochotná udělat cokoliv by si přál. Ovšem on si nikdy nic nepřál. Choval se k ní stejně odměřeně jako doposud. Za to si však nenápadně špital s Luciusem, ještě dříve, než plavovlasý muž opět někam odešel. K Dracovi se Severus také choval jinak. Dřív byl k němu milý, pomáhal mu, radil. Ale teď v tom bylo ještě něco. Jakýsi tichý soucit. Nebo si to Draco jen namlouval? Nebyl si jistý. Poslední dobou si nebyl jistý skoro ničím.

Poslední lekce se Severusem nedopadla právě slavně. Lucius možná ještě o ničem nevěděl, jinak by si jistě vyšetřil čas a vynadal mu, i když nejspíš by na něj ani slovy neplýtval.
Za to Narcissa Draca seřvala hned, jak Severus odešel. Nevynechala nic. Vadilo jí, že Draca výuka nebaví. Že se málo snaží. Že... Vadilo jí toho příliš mnoho, než aby její výtky Draco doopravdy poslouchal.
Samozřejmě, že se nesnažil. Vždyť mu ani nebylo pořádně vysvětleno, co má přesně dělat. Severus se o to pravda snažil, ale byl Narcissou zastaven ještě na samém začátku s tím, že teorii Draco zná. Jistě, zná, ale ztěží chápe.
Tak cvičení se Snapeem většinou dopadalo tak, že Draco ztěžka oddechoval na zemi, odkud jen opravdu velice obtížně své zmožené tělo zvedal a dostával zpět do pokoje, kam byl pokaždé Narcissou za trestz dalšího nezdaru posílán. No a Severus pokaždé rozmrzele odcházel, což plavovlasou ženu rozlítilo ještě více. Tak ráda by si s černovlasým mužem promluvila, tak ráda by si s někým promluvila. Věděla, že by na syna neměla tak moc tlačit, ovšem ona musela někde svojí náladu promítnout a bohužel nablízku byl jedině Draco.

Draco však zjistil nemilou skutečnost.
Jeho matka našla způsob jak dosáhnout toho, čeho chtěla. Nebo jak aspoň svému synáčkovi co nejvíce ublížit, aniž by se jej přitom musela byť jen dotknout. Draco samozřejmě netušil, že si na něm matka jen vybíjí svojí rozmrzelost. Vlastně i kdyby to věděl, tak by mu to k ničemu nebylo. Nic by s tím nemohl udělat a utěšovat se tím, že její zlost ve skutečnosti není mířená jeho směrem by byla dosti chabá záchrana. Hlavně v případech, kdy ležel zničený na posteli a pro samé slzy nebyl schopen najít žádné východisko z jeho nemilé situace.

Narcissa se začala odvolávat na Luciuse. Nemohla si samozřejmě nevšimnout, že si její manžel syna o prázdninách skoro nevšiml. Sice netušila, co za tím vězí, avšak důležitá byla jen sama skutečnost. Začala, nejprve nenápadně, synovi předhazovat, že je špatný Malfoy. Že je nehodný svého jména, svého dědického titulu. Že je zklamal, zklamává... A hlavně, že zklamal Luciuse, který do něj vkládal takové naděje. Netrvalo dlouho a Narcissa si dovolila Dracovi přímo říct, že je ostudou jejich rodiny a to je ten důvod, proč na něj otec zanevřel. Jistě, tušila, že nemá pravdu, ale na tom těžko záleželo. Mohla si to dovolit, nyní, když Lucius byl tak slepý ke všemu, co se v Malfoy Manor dělo.

Pozn.: Je to krátké, ale jelikož to, co chci udělat v této povídce následovně se mi nelíbí rozděleno na dvě části, tak to musím zde useknout, aby to mohlo být dle mých představ...
Žádné komentáře
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.