Hořkosladké chvíle DM/LM, DM/HP

14.kapitola - Čas pro samotu 2/3

Varování: 18+

Opět k této povídce, asi s tím už začínám být trochu otravná vzhledem k tomu, že jí víc nečtete než čtete. Ale já jí mám ráda a je to jedna ze dvou, které mám u sebe v pc, takže jsem měla na výběr na psaní k této nebo ke Střípkům a na ty momentálně nemám náladu. Snad aspoň tady tedy pokročíme. A v dalším měsíci se možná dostane konečně i na Amor a Cual 2.

Na tři části, vím, jsem mrcha. Ale prostě poslední dobou je tak málo času, že mohu být ráda za tohle. Navíc, asi se mu nepodaří shrnout jednotlivé roky tak rychle, takže se to asi trošchu protáhne. Stále prázdniny...

Komentáře jako vždy velmi potěší..!


Večer před odjezdem do Bradavic šel Draco do postele s nepříjemným pocitem toho, že již zítra se odsud dostane. Ne. Nechtěl, aby tomu tak bylo. Chtěl být doma. Miloval svůj domov... Vlastně ne. Miloval svého otce. Jeho domov byl nyní půstý, nebyl v něm nic, co by mohl mít rád, na to by se mohl těšit. Přidala si tu jako vězeň. Vlastně se do školy těšil. Cítil, že by to tak nemělo být. Přeci ve škole jej taky nečekalo nic o tolik lepšího. Opět ta samá přetvářka. Vlastně ještě větší. Ostatní Zmijozelové nesměli ani tušit, že tam kdesi uvnitř není tím, za koho se vydává. Jeho matka jej dokázala zlomit. Kolik jen tichých prázdninových nocí proplakal do polštáře. Kolikrát stál v temné noční chodbě a naslouchal tichému oddechování spícího otce a po tvářích mu opět tekly ony zrádné slzy bolesti. Ne, nic z toho nesměli ve škole vědět. Tam musel hrát roli perfektního syna, Malfoyem, kterým dle jeho matky rozhodně nebyl. Perfektního zmijozela, kterým si nezasloužil být. Měl být v Mrzimoru, aspoň tak se jeho matka vyjádřila. Jenže, kdyby skončil právě v této koleji, tak by to snad bylo ještě horší, než kdyby nějakou podivnou schodou okolností skončil v Nebelvíru. Rodina by jej ihned vydědila. Tím si byl jistý. Ale co měl teď? O co to nyní bylo lepší?


Jeidné na co se opravdu těšil byl Severus. Sice se k němu ve škole nesměl chovat jako k někomu, koho blízce zná. Ale i tak, jeho hodiny byly úžasné, tak sladce oddechové, ač se to třeba Nebelvírským nezdálo. Draco si nemohl nevšimnout, že je Severus na Nebelvírské žáky vysazený, ovšem co očekávali, po to, jak silně například Brumbál nadržoval jim. On sám lektvary miloval, hlavně ve škole, kdy nemusel vařit žádné z černé magie, ani nijaké extrémně silné, po jejiž vaření jej ještě několik dnů bolela hlava. Taky docela s očekáváním se připravoval na setkání s Potterem. Toho kluka nemohl vystát. Možná za to mohl jen ten fakt, že byl ve všem nejlepší, nebo to tak aspoň vypadalo, i když známky neměl nic moc. Nebo jen to, že se přátelil s krvezrádci jako byli Weasleyovi a tou mudlovškou šmejdkou, to snad bylo ještě horší. Ale docela se těšil na popichováné černovlasého chlapce, to bylo přeci jen nějak zvráceně uspokojující. Mohl si tak vybít vlastní frustraci a že to opravdu potřeboval!


Před několika dny byl s otcem na Příčné ulici. Předtím ještě zašli do Obrtlé, kdy si Lucius vyřizoval nějaké obchodní záležitosti. Draco doufal, že by mu otec mohl koupit nějaký dárek, v obchodě s temnými předměty jej otho zaujalo dost, ale víc než v dárek věřil v to, že by si jej mohl začít víc všímat. Třeba to, že s ním šel na nákup on a ne matka nebo nějaký skřítek, mohla být známka toho, že se už rozhodl svého syna opět vzít na vědomí. Avšak ještě na Příčné Dracovi došlo, že tenhle nákup je jenom další forma trýznění. Opravdu netušil, proč to jeho otec dělá. Matku chápal, ta se tak chovala vždycky. Ale otec? To byla nyní velká neznámá.

Ještě horší na těch nákupech bylo, když potkali Pottera a s ním ty jeho kamarádíčky. Draco si na nich pokusil vybít svůj momentální vztek. Čehož si Lucius samozřejmě nemohl nepovšimnout a nebyl by to Malfoy, aby ho nechal se s nima byť jen zahazovat. Však Dracovi bylo i doma vyčítáno, že se nedokáže chovat jako Malfoy a udržet si minimálně na veřejnosti svojí tvář.

Daleko horší bylo, když se Lucius dostal do konfliktu s Weasleym. Draco vždycky viděl svého otce buď jako milého laskavého muže, to když s ním kdysi býval sám, nebo jako chladného odtaživého aristokrata, z dob kdy byl opradu malý si matně pamatoval na obrázek svého otce jako temného kouzelníka, ale to už z jeho paměti bylo skoro vymazáno. Proto jej překvapilo, že se nechal rudovlasým mužem vyprovokovat k bitce. A co hůř, bez hůlek! To bylo pro Malfoye přeci nepřípustné.

Hned na to opustili krámek a Dracovi bylo stroze oznámeno, že zbytek školních pomůcek mu zakoupí služebnictvo. Zbytek dne s ním Lucius opět nepromluvil. Draco si začínal myslet, že mu dává za vinu to, co se stalo v krámě. Vlastně i on sám si to dával za vinu. Kdyby nezačal provokovat Pottera, nemusel se jeho otec poprat. Zatracený Potter! Kdyby tam tak nebyl...

Draco ani nevěděl, zda se o tom dozvěděla Narcissa, proseděl zbytek dne zavřený ve svém pokoji. Raději na sebe neupozorňoval.


Dracovy narozeniny proběhli až podivně pokojně. Samozřejmě jeho matka při této přiležitosti neopomněla pozvat široké spektrum kouzelnické vyšší společnosti. Draco sám věčírky příliš nemusel, ač na svůj věk poměrně rád tančil. Dostal jako vždy množství dárku, také kdo by si dovolil neobdarovat jediného syna a dědice rodu Malfoyů. Až příliš jeho dárků sestávalo z knih o černé magii o temných lektvarech, nebo jen z temných a jistě zakázaných předmětů. Jenže to v to Draco doufal se nekonalo. Jeho otec zůstával nadále chladný.


Tak nyní šel spát. Zítra bude už usínat v Bradavicích. Ledová dlaň mu přitom sevřela srdce. Tak moc by si přál, aby to všechno bylo jinak. Nyní, ve dvanácti letech si připadal podivně starý. Jenže jak rád by byl tělem o něco starší, jak rád by měl možnost všechno řešit tak, jak by chtěl. Tam moc by si přál, aby na něj přestalo být pohlíženo jako na dítě, i když... Kdo ví, zda by to bylo lepší.

Věděl, co jej nejspíš bude čekat. Domluvený sňatek s nějakou nudnou dívkou, se kterou bude muset přežít zbytek svého života, přesně tak, jak to dělají jeho rodiče. Ve svých čerstvých dvanácti letech věděl, že takhle nechce dopadnout. Ještě nevěděl, zda s tím může něco udělat, ale třeba časem, časem na to přijde...


Skoro už usínal, když se dveře do jeho pokoje tiše otevřely. Kdosi vešel do pokoje. Draco slabě vnímal, jak se postel vedle něj prohnula, jak se pokrývka lehce nadzvyhla a jak kdosi vklouzl vedle něj. Slabě zamručel. Nechtěl otevřít oči. Nebyl si jistý, zda spí, zda se mu tohle celé zdá. Zda jej jen opět klame jeho fantazie. Otevřel oči.


Zůstal zírat do stejný stříbřitých duchovek. Slabě pootevřel rty, chtěl něco říct. Nechápal, co se děje. Proč teď, najednou..?


„Tati...“ Nebylo mu dáno dopovědět. Lucius políbil horké rty svého syna. Draco chabě zasténal, pokusil se otce od sebe odstrčit. Lucius polibek prohloubil, ladně si vydobil přístup do synových úst. Obratně propojil jejich jazyky. Po chvíli se lehce odtáhl. Se spokojeným výrazem pozoroval tvář svého syna, nyní rozpálenou rozpaky i touhou. Dracovy oči byly přivřené, rty pootevřené a nateklé z vášnivého polibku.


Lucius se pro jednou snažil nad ničím nepřemýšlet, jen vnímat krásu svého jediného potomka. Celé léto se tomu snažil uniknout, ale šlo to jen velmi těžce. S narůstajícím zoufalstvím sledoval svého nešťastného syna. Nevěděl, co by měl udělat, aby na té sladké tváři opět viděl úsměv. Nemohl ani zasáhnout do Narcissyna plánu. Ne, pokud nechtěl, aby Draco věděl, jak moc o něj stojí.

Nemohl to vědět, nesměl. Přeci jen už mu bylo dvanáct, to byl věk, kdy si začne uvědomovat, že něco mezi nima není tak, jak má být. Lucius by byl opravdu nerad, kdyby se tohle kdokoliv dozvěděl. Ani si raději nechtěl domýšet důsledky. Jistě, málokdo by si proti němu dovolil vznést nějakou námitku, či jej dokonce obvinit, ale našli by se tací. Například Brumbál. Ten by jistě něčemu takovému jen tak nepřihlížel, i když se jednalo o Zmijozela a Malfoye...

Ale teď... Poslední den, poslední noc. Zítra Draco odjede a vrátí se opět až za půl roku. To se přeci již nemohlo nic stát. Ničemu nemůže ublížit, když... Když popustí uzdu své fantazie. Aspoň to si myslel, než zjistil, že stojí za dveřmi pokoje svého syna. Pak vypnul. Přestal uvažovat, brzdit sám se. Vstoupil do pokoje.


Nyní ležel v posteli. Rukou přejížděl po malém těle svého synka. Tak důvěrně jej znal, přesto se Draco za ten rok tak moc změnil. Sice příliš nevyrostl, ale zdál se chladnější. Nejen to, jak se choval, jako by tím ochladlo celé jeho tělo. Jen jeho nynější výraz v obličeji dával najevo, že ještě umí jiný výraz, než chladnou masku. Dětská touha se mu zračila ve tváři. Nevinnost spojená s vášní. Lucius si ten výraz okamžitě zamiloval.


„Broučku...“ Lucius k sobě přivinul Dracovo ještě dětské tělo. Jemně mu rukou přejel po zahalené hrudi. Neuniklo mu, kterak sebou Draco trhl.

„Neboj se...“ Nazvyhl se mírně nad chlapce. Dlaní mu zálibně přejel po hladké tváři. Jemně, opatrně jej políbil.

„Tati, co to dě--“ Lucius jej umlčel v dalším polibku. Znal svého syna natolik dobře, že mu bylo jasné, že se mu nebude vzpírat. I když... On mu nechtěl ublížit, jen to prostě už nemohl vydržet. Potřeboval ho. Potřeboval jej cítit vedle sebe. Mít možnost dotýkat se jej, vědět, že může... Pravda, Draco se mohl za dobu, co strávil ve škole změnit, ale zatím ještě ne tolik. Ne tolik, aby si dovolil odporovat, aby si dovolil stěžovat. Aby snad, nedejmerlin, někomu něco říkal.

Lucius věděl, že tahle doba také může někdy přijít, ač stále doufal, že když se bude opravdu snažit, tak nenastane. Jenže pak. Co bude pak? Nedokázal odhadnout sám sebe, nedokázal určit, jak se bude chovat, až mu jednou Draco řekne, že něco nemůže. Až se Draco třeba ostaví proti němu, až... Ne, takhle nemohl uvažovat. Ještě ta doba nepřišla a třeba... Třeba když bude mít štěstí, tak se mu i vyhne. Třeba napořád bude Draco jen jeho. Jeho malý chlapeček...

Co si však zatím ani jeden z nich neuvědomoval byl fakt, že spolui s tím, jak rostl Draco, vzrůstala i Luciusova touha...


Plavovlasý muž zajel rukou pod Dracovo triko, nechal dlaň volně ležet na rozpáleném těle. Draco slabě zaprotestoval. Netušil, co to s ním bylo. Najednu stranu chtěl, aby tady otec byl, chtěl, aby byl u něj, aby jej držel, objímal, aby... Nadruhou stranu ovšem chtěl, aby zase odešel, aby se třeba choval jako předtím, klidně aby jej přehlížel, jen aby byl pryč. Dostal strach.

Nebyl už malý děcko, aby si dost věcí neuměl domyslet. Ale... Ale tak nějak zvráceně to potřeboval, chtěl, doufal... Jenže... Nevěděl. Nevyznal se sám v sobě. Kdyby mu tak chtěl někdo poradit.

Bylo mu čerstvých dvanáct, neměl by přeci něco takovýho řešit. Aspoň myslel. Co slyšel od spolužáků, tak ti se ještě o holky nezajímali, natož o stejné pohlaví a tak, jak to začínal dělat on. Navíc, kdyby se někdo dozvěděl, že sní o svém otci... Raději ani nedomýšlet.


„Broučku, podívej se na mě.“ Lucius volnou rukou natočil k sobě Dracovu tvář. Plavovlasý chlapec od polibku upřeně zíral kamsi před sebe. Lucius chtěl, aby spolupracoval. Hraček mohl mít kolik chtěl, ale on nechtěl z Draca mít hračku. Nechtěl panenku, ač svého synka považoval za stejně okouzlujícího.

Draco několikrát zamrkal, snaže se zahnat nepříjemné myšlenky. Po chvíli se stříbřité oči ponořily do touhou rozbouřených duhovek svého otce.


„Potřebuji tě... Draco, tak moc mě mrzí, že jsem se ti nevěnoval a teď... Teď už máme jenom jednu noc,“ zaševelil.

„Ale já... Nechci. Tohle není dobré, je to. Ne-e-e...“ zbytek slov zmizel v tichém zasténání, to když mu Lucius začal něžně okusovat krk.

„Tati...“

„Neboj se, broučku, já bych ti přeci neublížil, to víš...“ slabý úsměv. „Víš to, že..?“ lehce nejistě. Opravdu nechtěl synovi ublížit, ne teď, dokud se ještě jakž-takž mohl kontrolovat.

„Ano...“ Zavřel oči. Potápěl se ve vášnivém polibku. Skoro ani nevnímal Luciusovi ruku, která si obratně vydobývala cestu do jeho kalhot...

 

Poslední komentáře
12.07.2009 12:31:01: Katka: Oh, já vím, trošku jsem se s novou kapitolou zasekla. Ale určitě v blízké době. smiley${1}
12.07.2009 10:13:29: Tahle povídka je uplně úžasná, ale už by to chtělo novou kapitolku :-)
31.03.2009 13:12:13: Nádhera! Ještě, že jsem si zvykla na takhle zvrácené povídky :)... a pod povídka byla reklama : ráj ...
25.03.2009 20:31:39: JE to úžasný :-)
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.