Hořkosladké chvíle DM/LM, DM/HP

15.kapitola - Čas pro samotu 3/3

No, nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo. Takže je tato povídka, snad někoho potěší. Amor bude příště, žádné strachy. ;o)

 



„Ahoj,“ vyhrkl Draco, když druhý den ráno sešel do jídelny.

„Ahoj? Myslela jsem, že jsi si manýry ze školy již odpustil,“ zavrčela Narcissa.

„D-dobré ráno,“ lehce sklesle.

„Dobré, posaď se.“ Pokynula mu rukou matka.

Plavovlasý chlapec si zmateně sedl na své místo. Po očku pokukoval po otci, který si jej ještě stále nevšiml. I když... Draco si nebyl jistý, zda je to tím, že by si jej otec nevšiml. Přeci jej musel slyšet. Nebo minimálně matku. Jenže otec k němu zrak nezvedl. Místo toho stále hleděl do novin a syna úplně ignoroval.


Draco se zmateně dal do snídaně. Nechápal to. Copak se mu včerejší noc jenom zdála? Udělal snad něco špatně? Bylo snad něco špatně? Co se stalo?

Nedokázal si odpovědět. Opět zatoužil po někom. Po nějakém důvěrníkovi. Tak rád by se někomu svěřil, poradil se. Ale nemohl. Ne, že by mu dělalo až takový problém někoho vhodného najít. Třeba Potter, ten byl... Ne! Teď nebude uvažovat nad Potterem. Navíc, on se svěřovat nemohl. Byl přeci Zmijozel!


Snídaně proběhla v tichosti. Ostatně tak, jako většinou. Draco se zachmuřeně dloubal v jídle. Neměl chuť. Nejraději by se vrátil do svého pokoje a tam zůstal, než... Než by přišel na to, proč se jeho otec chová tak, jak se chová.


„Doufám, že máš sbaleno. Hned po snídani tě Dobby vezme do Londýna na vlak.“

Draco zvedl zrak od snídaně. Rychle pohlédl na otce. Stále jej mrzelo, že ani na začátku léta pro něj na nadraží nikdo s rodičů nepřišel. Otec. Jenže teď. Oni se s ním nechtěli ani rozloučit? VždYť jej přeci neuvidí minimálně do Vánoc! Dobře, byli to Malfoyovy, to chápal. Nemohli dávat najevo svoje city a už vůbec ne na nádraží plném ostatních kouzelníků. Jenže... Nechtěl být takhle odstrčený.


Povzdechl si.

„Ano, mám sbaleno.“

Plavovlasá žena na syna vrhla jeden ze svých nevrlých pohledů. Dnes měla obzvláště zlou náladu. Už by byla nejraději, kdyby byl syn z domu a ona se nemusela starat o to, co se děje v jeho ložnici. Co její manžel dělá s jejím synem v jeho ložnici!

Potřásla hlavou. Nechtěla nad tím přemýšlet. Nechtěla si připustit, že by mohla na syna žárlit.

Ale ano, žárlila. Draco byl Luciusův miláček. Plavovlasý muž svého syna zbožňoval. A ona? Ona si vedle nich připadal jak páté kolo u vozu. Zbytečné, bezcenná.

Naštěstí Lucius viděl, že nemůže se synem být. Aspoň tohle chápal. Když už... Když už s ním musel trávit noci! V noci měla sto chutí vběhnout do Dravovy ložnice a stropit tam scénu. Neudělal to. Byla přece Black-Malfoyová.


Nadruhou stranu. Aspoň se Lucius nestaral o ní. Mohla si dělat, co chtěla. Mohla utrácet kolik chtěla. Mohla mít milenců kolik chtěla. Jenže... Jenže ona chtěla Luciuse. Od té doby, co její manžel začal po Dracovi koukat chtivým, lačným pohledem, zjistila, že ho chce. Chce, aby takhle hleděl na ní. Chce pocítit Luciusovu spalující vášeň.

Možná kdysi. Když ještě nebyli svoji. Tak mohla. Ale... To byla ještě příliš mladá. Příliš nezkušená. Byla ráda, že má krásného, bohatého, vlivného manžela, kterého se všichni bojí. Nezáleželo na tom, že její manžel k ní neprojevuje ty pravé oddané city.


„Jdi si pro kufr. Skřítek už na tebe jistě čeká,“ zavrčela. Zvedla se od stolu. Zamířila ven. Nesnesla už další pohled na svého syna. Na krev své krve. Jak moc ho nesnášela. Jak moc jí lezl na nervy jeho nevinný, nechápavý kukuč, jeho podoba s Luciusem.

Zabouchla za sebou dveře. Snad doufala, že dá Luciusovi dostatečně najevo, že ona je jeho manželka. Že by měl jít za ní, že by se měl chovat jako ona, že...


Plavovlasý muž si dál četl noviny.

Draco se rozhlédl po místnosti. Nevěděl, co by měl dělat. Jistě, matka řekla, že si má jít pro kufr. Ale on se nechtěl vracet. Nechtěl odejít právě teď. Ne s takovou nejistotou. Ne. Musel vědět, co se stalo.


Bylo mu sice dvanáct, ale nebyl pitomý. Věděl, že po tom, co se v noci stalo, by se k němu otec neměl chovat takhle! Navíc... Nebyl si jistý tím, co se vlastně stalo. Tedy, jistě, věděl, co se stalo. Ale... Lucius byl jeho otec. Byl si jistý, že tohle by s otcem dělat neměl.


„Tati,“ nejistě.

Lucius si dál četl v tisku. Aspoň Dracovi se to tak zdálo. Pravdou však bylo, že Luciusovy oči se nepohybovaly. Strnule zíraly na jednu větu v novinách už nějakou dobu.

Plavovlasý muž doufal, že se tohle nestane. Že se Draco nebude ptát, zajímat, že... Že odejde do školy a tam... Snad zapomene.


„Otče!“

„Co?“ zavrčení. Odložil noviny. Pichlavým pohledem se zadíval na syna.

„Já, totiž... Nevím, co... Zlobíš se?“

„Ne, ale brzo budu, pokud neposlechneš svojí matku. Řekla ti, aby sis šel pro kufr.“

„Já vím, ale já... Chtěl jsem s tebou mluvit,“ nervózně si skousl ret.

„Tak mluv!“

„Udělal jsem-- Udělal jsem něco špatně? Co se včera stalo, já... Myslel jsem, že--“

„Co se včera stalo? Včera se nic nestalo!“

„Nic nestalo?“

„Jistě, co by se mělo stát?“ překřížil ruce na hrudi. Propaloval Draca pohledem.

„Totiž, já myslel, že... Když jsi za mnou přišel a--“

„Přišel? Já za tebou nepřišel. Včera jsem tě celý den neviděl.“

„Cože? Ale v noci jsi přeci--“

„Nebyl jsem u tebe!“

„Ale--“

„Měl bys jít a vrátit se do školy,“ klidným tónem.

„Jistě.“ Strnule se postavil.Odcházel z místnosti.


„Ať už si myslíš, že se stalo cokoliv. Nic to neznamenalo.“ Ozval se za ním chladný Luciusův hlas.

Plavovlasý chlapec vyběhl z místnosti. Najednou chtěl být odsud co nejdál.


***


Vlak do Bradavic vyjel ze stanice v Londýně.

Plavovlasý mladík seděl v kupé. Byl ztracen v myšlenkách. Nechápal to. Vlastně. Teď to už ani nechtěl pochopit. To, co jeho otec řekl, bylo příliš jasné. Pro jeho otce to nic neznamenalo. Byl jen hračkou. Příležitostí pro jeho otce jak si zpestřit všední den.


Měl co dělat, aby zadržel slzy, které se mu vkrádaly do očí. Nemohl brečet. Byl Malfoy! Byl Zmijozel! A hlavně... Nebyl v kupé sám. Nemohl si dovolit ukázat před kýmkoliv jakoukoliv slabost. Už ne. Dnes se poučil. Jeho otec jej poučil.


Ještě netušil, co bude dělat. Nechtěl svého otce vidět. Jenže... Na druhou stranu jej potřeboval. Ta noc byla fantastická. Miloval to. Miloval jeho. Miloval svého otce. Dokonalého Luciuse Malfoye. Jak jen si mohl myslet, že by jej mohl mít?

Povzdechl si. Byl tak bláhový.


Luciusova slova bolela. Zanechala v něm prázdno. Ještě v noci, když usínal v Luciusově objetí doufal... Doufal, že teď už bude všechno v pořádku. Že nebude sám. Ráno jej vystřízlivělo.


No co. Smíří se s tím. Musí. A až se vrátí... No, jeho otec už mu nebude muset vysvětlovat, že pro něj nic neznamená. Že pro něj noc s ním nic neznamená. Že pro něj sex s ním nic neznamená. Má dost času na to, aby se to naučil chápat.


***


Lucius seděl u stolu. Smutně hleděl za svým synem. Věděl, že si svá poslední slova mohl odpustit. Jenže on nechtěl, aby si Draco myslel, že... Aby si myslel cokoliv. Bylo mu jasné, že teď jej syn bude nenávidět. Že jej zavrhne, že... Jenže on to udělal pro něj. Pro ně... Dobře. Nejspíš hlavně pro sebe.


Ráno mu došlo, co udělal. Došly mu možné následky. Co by se stalo, kdyby na to někdo přišel. Kdyby se Draco někde podřekl. To nemohl riskovat.

Tou jedinou větou zabránil tomu, aby byl jeho syn nadšený a aby se pak snad někomu svěřoval. S ponížením se Malfoyové nesvěřují. Draco nemá důvod kdekoliv říkat, co se v noci stalo...


Jenže... Luciuse to mrzelo. On totiž té noci nelitoval. Chtěl Draca už dlouho a teď... Teď se zdálo, že i jeho syn chce jeho. Jenže... Draco byl ještě dítě. Vždyť mu bylo dvanáct! Těžko mohl vědět, co chce.

Lucius nebyl pitomý. Věděl, že dítě v Dracově věku se nechá snadno ovlivnit. Jistě, on jej ovlivňovat nechtěl. Na druhou stranu mu bylo jasné, že je Dracův otec a chlapec jej tak bere. Jako vzor. Těžko by jej odmítl, i kdyby to nechtěl.


Povzdechl si.

Zbytečně se namočil to prekérní situace. Co to byl za Zmijozela, když se neuměl ovládnout?

Ještě štěstí, že Narcissa, ať už jakkoliv uražená, nemá dost mateřského citu, aby jí snad napadlo, že musí Draca ochraňovat.

Byla by tragédie, kdyby se plavovlasá žena náhle sebrala a šla jej udat. Věděl, že i když Draco s celou tou záležitostí souhlasil, tak on by byl souzený a s největší pravděpodobností zavřený do Azkabanu. Narcissa, když už by jej udala, by si pro sebe jistě nenechala žádné podrobnosti.


Naštěstí jej Narcissa potřebovala. Zdálo se dokonce, že na syna žárlý. To sice nebylo dobré pro Draca, ale pro Luciuse ano. Znamenalo to, že jej neudá a že nad touhle možností nebude ani uvažovat. Jeho udáním by ztratila nejen syna, na kterém jí nezáleželo. Ale i manžela, kterého ptořebovala pro svojí existenci.


Lucius byl i přes poslední nedopatření stále ještě Zmijozel. Tahle věc s Dracem se smete pod stůl. Jen doufal, že se dokáže ovládnout až syna opět uvidí. Pro jistotu mu napíše, aby se přes Vánoce zdržel ve škole. A pak... Až vyřeší tohle, bude se moci opět věnovat tomu, co bylo opravdu důlěžité. Hledání možnosti návratu Pána zla.


Jistě. Každému říkal, že byl pod Imperiem, ale... Všichni znali pravdu. Vlastně Lucius doufal, že když by se vrátil Pán zla, měl by tolik práce, že by mu nezbyl čas na to, aby se zabýval Dracem. Vybil by přebitečnou energii zabíjením mudlů a nezbylo by mu na syna.

Samozřejmě znal i ty špatné stránky návratu Pána zla. Teď však začínal být natolik zoufalý, že se jimi nehodlal zabývat. To může až za pochodu.


Nemohl nic dělat. Pro teď. Zbývalo jen počkat až ta Weasleyovic holka najde deník, až jej použije...



Pozn.: Ještě si nejsem stoprocentně jistá, zda bude Lucius zlý, nebo hodný, tak se uvidí, jak to vyjde ze situace. S Harrym taky nevím zda bude slash, nebo zda to nechám na úrovni Dracovy fantazie.

No, holt tomu nechám čas. Však je Dráček teprve ve druhém ročníku, času dost. ;o)

Tak do třetího dílu nechám u Harryho běžet vše tak, jak je v knize. Chci tam totiž Siriuse. Pak budou už změny.

Poslední komentáře
28.07.2009 22:14:38: martan: To jsem ráda, mám docela ráda vztah mezi Dracem a Lucisuem, pokud to není ten špatný vztah. ...
28.07.2009 22:06:28: mas super kapitoly ale k Amor firme chybí kapitoly 39/2, 40 a 41
28.07.2009 02:43:09: Úplně jsi mě s touto povídkou uchvátila, ten vztah, který má Draco s Luciusem, je sice, dá se říci, ...
19.07.2009 06:34:31: darken: Já vím, nějak jsem tuhle povídku zanedbávala, vlastně všechny. Pokusím se to napravit, přeci...
 




©2007-2016 Mania Dardeville. All rights reserved. Distribution of any kind is prohibited without the written consent of Mania Dardeville.